20 KOMENTÁŘ. Bylo by krásné vidět teď do hlav českých soudců, policejních šéfů i politiků. Těch čestných a bohužel mlčících, ale především těch ostatních. Za řekou Moravou řádí Vichřice, zvláštní policejní operace k odhalování korupce ve slovenské justici, která nezadržitelně zasahuje i do špiček policie – a nechce se zastavit. Těžko si představit, že na Slovensku taková
Oslavovat vznik Československa je dnes především výzvou k tolik opožděné diskuzi o českých dějinách 20. století, o tom, čemu se říká národní identita. Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…
Nádherný „obrozenecký“ sen, samostatná republika, neměl v době rozvrácených národnostních vztahů ve střední Evropě šanci. Ve chvíli zhroucení rakousko-uherského soustátí se hnací silou stala nezodpovědná touha části české elity domoci se pod jakýmkoliv jménem statutu vládnoucího „národa“ nad co největším územím. Více než poloviny jinojazyčného obyvatelstva nového státu se tato česká elita na nic neptala.
Vcházíme do času, kdy mnozí z nás umřou. Na prahu své sedmdesátky a při potížích s tlakem a srdcem prý patřím mezi ty nejohroženější. Uvidíme. Nestojí to však za ztrátu důstojnosti. Viděl jsem ve válkách, v nichž zahynuly statisíce lidí, ležet mrtvoly na ulicích. Mrtvé děti, lidi staré i mladé, kteří by žili dál, protože jejich biologický čas
KOMENTÁŘ. Na konci září zemřel ve Spojených státech po 34 letech nuceného exilu jeden z prvních sovětských disidentů Jurij Orlov. Už v roce 1956 byl vyloučen z komunistické strany a vyhozen z práce. Bylo mu tehdy 32 let a patřil k nejnadanějším mladým jaderným fyzikům své vlasti. Jenomže se jako jediný odvážil psát články a mluvit o zločinech komunistického režimu.
KOMENTÁŘ. Etický rozměr a význam obrany základních lidských svobod a práv byl vždy a je stále nad chápání velké části českých politiků. Proto nevadí korupce či nefungující vláda práva. Proto naopak vadí pravidla a pravda o historii, proto česká „politika“ stále popírá zločiny minulosti. V mnohém to připomíná současné Rusko.
Historickou pravdu o minulosti nahradily v našem regionu zpolitizované legendy národních ponížení, revolucí a osvobození, jejich vůdců a opakovaných začátků „nových dějin“. Právě zde leží vysvětlení snadnosti, s jakou středoevropské společnosti ve 20. století většinově podlehly iracionálním fanatismům totalitních ideologií a režimů. Důsledkem byly desítky milionů mrtvých, překreslování hranic a další miliony vyhnaných.
Střední Evropa – definovaná pro tento výklad jako východní část dnešního Německa, Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko – se i v dnešní historicky nejvlídnější mírové době zásadně odlišuje od evropského Západu. Není to nic nového. Posledních dvě stě let tato část kontinentu nevytvořila žádnou vlastní pozitivní vizi.
KOMENTÁŘ. Tento text není filipikou proti české justici. Je její obranou. Historie dosvědčuje, že pro stabilitu a bohatství moderního společenství je klíčové, pokud je justice vnímána jako lepší a mravnější než zbytek společnosti. Je to jediná nepolitická moc, povolaná kontrolovat ostatní formy moci, a pokud nalezne, že se zpronevěřily spravedlnosti, má jako jediná právo proti
Kauza Opencard a falšování výpovědí svědků v neprospěch obžalovaných je pouze jedním kamínkem, který vypadl z úhledné mozaiky české justice, která na sobě samé jinak nikdy „neshledává pochybení“. Jde o nehodu toho, co označujeme za „systém uvnitř systému“.
