Uživatel

Jan Urban

Jan Urban: Hybatelem Hamáčka a jeho cesty-necesty do Moskvy byl prezident Zeman

Oficiální verze informací o zapojení ruských agentů do teroristických útoků ve Vrběticích tvrdí, že zpravodajské služby o svých zjištěních informovaly příslušné ústavní činitele nejpozději 7. dubna. Dost možná ale o dost dříve. Premiér a později i prezident mluvili o společném zapojení všech tří zpravodajských služeb, tedy Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského

Jan Urban: Odvolejte prezidenta. Zasáhnout v krizi je prostě povinnost

Česká Pirátská strana se v mnoha ohledech představuje jako skutečná alternativa k zahnilým politicko-byznysovým pořádkům minulých desetiletí. Stala se i výraznou – a to je třeba jen přivítat – generační alternativou „starých pořádků“. Její představitelé se překvapivě rychle přiučili finesám českého parlamentního cirkusu, jednacím řádům i vystupování v televizi. Teprve „vrbětická krize“ je však jejich první zkouškou ohněm,

Jan Urban: Kellner jako hrdina kapitalistické práce versus mezinárodní dobrodruh s nejhorší pověstí

Smrt nejbohatšího Čecha při pádu helikoptéry na výletě ve vysokých horách Aljašky přetvořila česká média okamžitě v navyklou sladkobolnou story úspěchu talentovaného chlapce z lidu a předčasného konce jeho, rozuměj našeho, snu. Desítky článků a pořadů, naplněných vzpomínkami insiderů, politiků a analytiků. Ale o tom asi sentiment je a – a čas od času – snad i

Jan Urban: V Česku jsou desítky dalších ruských agentů. Skončil čas předstírání, je třeba jednat

Více než třicet let polistopadové formální samostatnosti nestačilo k narovnání vztahů s bývalou sovětskou koloniální mocností a jejím stále agresívnějším dědicem, Ruskou federací. Současná roztržka a diplomatický konflikt jsou jen důsledkem neprincipiální a často zbabělé české politiky, především té, která se zformovala v době opoziční smlouvy a jejích následovníků.

Jan Urban: Obsese komunisty Filipa a jak to vypadá, když vyšetřují poslanci

Obsese je psychologický termín, který je označením pro „vtíravé myšlenky, nápady nebo nutkání k jednání. Takové myšlenky ruší normální myšlení postiženého“. V podání řady českých poslanců a poslankyň projevy touhy postavit se k mikrofonu a bez ladu a skladu mluvit, vystupovat a vyjadřovat se k čemukoliv zcela určitě mezi podobné nutkavé potřeby patří.