KOMENTÁŘ. V posledních dnech se konečně začíná projevovat systémová nevyvinutost české politiky a s ní poprvé i šance na skončení intelektuálně útrpné a více než třicet let protahované polistopadové naivity a hry na demokracii.

Česká Pirátská strana se v mnoha ohledech představuje jako skutečná alternativa k zahnilým politicko-byznysovým pořádkům minulých desetiletí. Stala se i výraznou – a to je třeba jen přivítat – generační alternativou „starých pořádků“. Její představitelé se překvapivě rychle přiučili finesám českého parlamentního cirkusu, jednacím řádům i vystupování v televizi. Teprve „vrbětická krize“ je však jejich první zkouškou ohněm,

Smrt nejbohatšího Čecha při pádu helikoptéry na výletě ve vysokých horách Aljašky přetvořila česká média okamžitě v navyklou sladkobolnou story úspěchu talentovaného chlapce z lidu a předčasného konce jeho, rozuměj našeho, snu. Desítky článků a pořadů, naplněných vzpomínkami insiderů, politiků a analytiků. Ale o tom asi sentiment je a – a čas od času – snad i

Obsese je psychologický termín, který je označením pro „vtíravé myšlenky, nápady nebo nutkání k jednání. Takové myšlenky ruší normální myšlení postiženého“. V podání řady českých poslanců a poslankyň projevy touhy postavit se k mikrofonu a bez ladu a skladu mluvit, vystupovat a vyjadřovat se k čemukoliv zcela určitě mezi podobné nutkavé potřeby patří.

To, že by stát měl za každou cenu – tedy i za cenu dotací – udržovat strategickou výrobu špičkových vakcín, třeba pro případ epidemií a, nedej bože, nějaké pandemie, to v privatizačním šílenství Klausových vlád nikoho nezajímalo. V nestoudném finále měl svou roli i Miloš Zeman.

Disentní stanovisko čtyř soudců Ústavního soudu ve věci volebního zákona je třeba číst velmi pozorně. Text čtveřice soudců bourá dlouho budovanou představu o důstojném a čistě právním prostředí, ve kterém moudří soudci zdvořile diskutují o ústavní čistotě té které kauzy.