KOMENTÁŘ. Část senátorů v posledních týdnech promýšlí, zda se na svém červencovém jednání vůbec odváží projednat návrh svého zahraničního a bezpečnostního výboru přijmout formální usnesení celého Senátu, že Miloš Zeman ve smyslu Ústavy není nadále schopen vykonávat funkci prezidenta republiky. Někteří z nich by byli nejraději, kdyby tento návrh vůbec nevznikl.
KOMENTÁŘ. Když se za bouřky na americké prérii splašilo tisícihlavé stádo dlouhorohého skotu, museli se kovbojové bez ohledu na vlastní nebezpečí prodrat před pádící masu kopyt a rohů a za každou cenu stáčet stádo tak dlouho, dokud se nevytvořil kruh a čelo nezbrzdilo o poslední kusy. Říkalo se tomu „stampede“, a kdo ho zažil a
Rozjíždějící se volební kampaň přerušila tragédie živelní pohromy na jižní Moravě, která na pár týdnů přehluší všechna ostatní témata. Potom se kampaň vrátí. S ní se vrátí i nepohodlné, ale v kampaních populární téma systémové a státem podporované korupce minulých třiceti let.
KOMENTÁŘ. V posledních několika letech se po více než tři čtvrtě století začal konečně prosazovat střízlivější a pravdivější pohled na poválečné Československo a jeho takzvanou třetí republiku. Obraz, který se teprve začíná vynořovat, je děsivý. Stále jasněji z něj vystupuje z dnešního pohledu neomluvitelná zvrhlost sociálního a politického inženýrství, kterému propadla absolutní většina poválečné společnosti a především její
KOMENTÁŘ. Nevíte, prosím, někdo něco o jednání české delegace, vedené prezidentem republiky na pondělním summitu NATO v Bruselu? Prý to bylo jedno z nejdůležitějších setkání Severoatlantické aliance této doby, které schvalovalo společnou strategii na příštích nejméně deset let.
Už od 19. století patří obava z myšlenkové konfrontace s okolním světem k základní výbavě myšlení po česku. Ze vzdělanosti a nadnárodního rozhledu Josefa Dobrovského a Františka Palackého, z nichž každý ovládal více než deset cizích jazyků, nezůstalo nic. Obsahem „národní věci“ se staly jenom uplakaný patos a antiněmectví.
Nápad jistého Luboše Bolečka na vznik české Tea Party je úsměvný i šílený jen zdánlivě. Ve skutečnosti je v Česku populistických hlasů až příliš. Od blábolivého prezidenta i premiéra, přes komunisty, okamuristy, hamáčkisty až k hysterii Klause seniora.
KOMENTÁŘ. Vynikající český spisovatel, básník, diplomat a někdejší ministr Jiří Gruša trefně označil v dobách prezidentování Václava Klause Pražský Hrad za „sídlo českého žvástu“. Poslední výroky mluvčího prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka svým smutně poetickým způsobem plně potvrzují setrvalost tohoto stavu.
KOMENTÁŘ. Přirovnání Miloše Zemana k zombie se mi nepíše lehce. Kdysi to byl můj kamarád a na krátký čas i velká naděje polistopadového veřejného života. Stačilo jen pár let v české „vysoké politice“ a jeho lidská „duše“ zmizela. Jeho prvním „šamanem“ byl komunistický šíbr Miroslav Šlouf. Dnes ho ovládají Šloufem vybraní „kluci“ Mynář a Nejedlý.
Od 90. let byly špičky slovenské policie, prokuratury a justice napojené stejnou měrou na politiku jako na organizovaný zločin. Zdánlivě nezničitelný systém zajišťoval „svým lidem“ absolutní beztrestnost a vydržel skoro třicet let. Teprve když se jeden z klíčových bossů této supermafie Marian Kočner zapletl v únoru 2018 do vraždy mladého investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny
