KOMENTÁŘ. Hraji si s představou Tvého doučovacího institutu, kde bys, milá Lůzo, politiky, a třeba i učitele, učila debatovat o faktech a taky hledat to společné, to, co je výhodné pro všechny, a co není jenom „píár“. Vydrželo by Ti to nadosmrti.

Drahá Lůzo, milá sestro moje!

Ty víš, jak mi udělat radost. Ten nápad zkusit společně najít co nejvíc faktů ke každé naší objevené neshodě – zaplať Pán Bůh za umělou inteligenci – a pak společně zkoušet najít názor, na kterém se shodneme, to je na Nobelovku! Myslím, že to půjde.

I když se většinu času přeme, a často se neumíme shodnout ani na konci toho nesouhlasu, není to hádání, a nikdy to není osobní a urážlivé. A občas se nám povede si věci utřídit. Prostě jsme každý jiný, ale to, že jsme rodina, je nade všechno.

Uznávám, že mám výhodu, protože Ty si poctivě procházíš všechny ty nelíbezné nadávky a vyhrožování v diskusích pod články – a viditelně Tě to štve. Za což Ti děkuju. Od chvíle, kdy mě děda naučil, že nadávka není argument, ale výraz nejistoty a slabosti, jsem v pohodě.

A abych si do Tebe trochu píchl, to hodně platí i pro SPD a trpasličí Motoristy ve vládě. Všimla sis, jak nervóznímu Macinkovi došly grimasy? Moc dlouho nevydržel…

Nevycházet spolu, i když spolu nesouhlasíme, ještě předtím, než si o tom popovídáme, je bez pardonu výsadou hlupců.

Píšeš, že spousta lidí kolem Tebe teď řeší prezidenta, že prý chce do budoucnosti Evropu se společnou zahraniční a vojenskou politikou, a že je to děsí, protože je to prý vlastizrada. Hlavní argument, jak píšeš, je, že ten prezident a „opozice“ neumějí uznat „sto osmičku“ a vůli lidu, tedy demokracii vůbec.

Když to srovnám s námi, tak Tvoje sto osmička je přece pořád sestra mojí dvaadevadesátky. To se máme vylučovat z rodiny? A neodpustím si připomenout Jana Wericha, který slovo „lid“ vždycky přirovnával pro jeho vyprázdněnost a poslušnost moci k slovu „prd“.

Nevycházet spolu, i když spolu nesouhlasíme, ještě předtím, než si o tom popovídáme, je bez pardonu výsadou hlupců. Přitom více než devadesát procent historického času byly Čechy, Morava a Slezsko součástí větších celků a sjednocenou Evropu navrhovali už Jiří z Poděbrad a taky Tomáš Masaryk.

Absolutní přítomnost

Píšeš taky, kolik lidí je prý naštvaných kvůli „Sudeťákům v Brně“. Mě na tom překvapují jen dvě věci. Jak nevědomost a totální neznalost kontextu dělá z lidí loutky jakkoliv lživé propagandy. A potom také, jak obtížné je pak pro ně vůbec uvěřit faktům a dokumentům, pokud se s nimi vůbec setkají.

Něco podobného se dá najít jenom v sociální antropologii – tedy v nemnoha pracech o izolovaných společenstvích bez písma a bez historie. Jde o primitivní kultury, žijící v „absolutní přítomnosti“, kde minulost vzdálenější než osobní zkušenost nemá pro danou společnost význam.

Po desítkách let lží politiky a mlčení obce historiků a novinářů se jenom těžko můžeš divit, že tolik lidí se spoléhá na emoce, aniž by o skutečnosti cokoliv věděli.

Takový kmen Pirahä v Amazonii je k tomu tak dokonale uzpůsoben, že jejich jazyk nemá ani budoucí čas a minulost je omezena jen na to, co si člověk bezprostředně pamatuje. Historie jako forma kolektivní identity neexistuje. Trochu jiná je takzvaná „strukturální amnézie“, kdy si společnost pamatuje pouze ty části historie, které jsou důležité pro současné sociální uspořádání. Nepřipomíná Ti to něco od nás?

Nebo jinak? Nakolik primitivní je české „národní vědomí“, připouštějící politicky indukovanou „strukturální amnézii“? Zapomeň na nekulturnost a nepoctivost české politiky a jako příklad vezmi ctihodnou vědeckou instituci jako je Masarykova univerzita v Brně.

Teď se bude dokonce účastnit některých debat v rámci toho proklínaného festivalu Meeting Brno, ale v parčíku před budovou Právnické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Veveří se od roku 2010 (!) nachází pomník architekta násilí a bezpráví Třetí republiky s desetitisíci obětí Edvarda Beneše.

A to si vezmi, že ctihodná Masarykova univerzita Beneše v letech 1945 až 1947 dokonce dvakrát navrhla na Nobelovu cenu míru… Jak se na to má dívat normální člověk, když tahle jinak opravdu ctihodná univerzita ze sebe tváří v tvář faktům a historii dělá šaška?

Po desítkách let lží politiky a mlčení obce historiků a novinářů se jenom těžko můžeš divit, že tolik lidí se spoléhá na emoce, aniž by o skutečnosti cokoliv věděli. Ta historie už měla být dávno zpracovaná a ty emoce by byly už dávno v šuplíku.

Namísto toho si z nich politici jako bývalí prezidentští ultralháři Klaus a Zeman anebo dnešní jejich napodobovatel Okamura hrají s osmdesát let starými událostmi jako zhlouplé děti s benzinem a sirkami.

Schválně, pamatuješ Miloška, jak v říjnu 1990 ve Federálním shromáždění označil „divoký odsun“ za „transfer německého obyvatelstva přesně v duchu stalinských migračních přesunů“? Pak rychle pochopil, že za nepříjemnou pravdu se hlasy nedávají a začal raději lhát a provokovat za potlesku milovníků pohádek.

Co není jen píár

A tak si pořád hraju s představou Tvého doučovacího institutu, kde bys politiky, a třeba i učitele, učila debatovat o faktech a taky hledat to společné, to, co je výhodné pro všechny, a co není jenom „píár“. Vydrželo by Ti to nadosmrti.

Mnou  obdivovaný Ladislav Hejdánek kdysi napsal: Když volí blbci, volí blbě… Instituce nás nezachrání. Potřebujeme vychovat vědomí a sebevědomí. A politicky gramotné občany.

Na začátek by byl třeba malý dotazník a ke každé otázce by po skončení vyplňování byly připravené dokumenty a fakta. Tak třeba: „Vražda dítěte je za všech okolností vraždou“ – Ano/Ne. A za to dát dokumenty o masakru na Švédských šancích u Přerova z června 1945, kde vojáci československé armády zavraždili 265 karpatských Němců, z toho přes 70 dětí mladších čtrnácti let. Nejmladšímu bylo osm měsíců.

Z vojáků, kteří vraždili bezbranné civilisty a děti, byl odsouzen pouze jeden a po pár letech byl amnestován. Do sedmdesátých let byl vysokým činitelem Slovenského svazu bojovníků proti fašismu.

Další otázka: „Pokud vojáci a důstojníci pravidelné armády vraždí civilisty a děti, jedná se o válečný zločin?“ A můžeš jim předvést řadu dokumentů a nesrovnalostí, které jiné hodnocení vylučují. A taková drobná, v knize z pera HlídacíPes.org „České průšvihy 1945–1948“ nedávno objevená „náhoda“.

Velitel toho podivného vojenského transportu Eugen Surovčík, který celou „akci“, rozuměj popravu, povolil, byl na jaře 1945 několik měsíců přímým podřízeným generála Oldřicha Španiela, který byl v červnu už několik týdnů šéfem vojenské kanceláře prezidenta republiky a měl na starosti účast armády na „vylikvidování“ tohoto „problému“. Taková perlička – Surovčík byl psychopat a surovec a od ledna 1943 i nositel Železného kříže za boje na území Sovětského svazu.

Nebo se podívat na počet československých válečných obětí. V těch diskusích se stále opakuje, že jich bylo 360 tisíc. Jenomže 170 tisíc z nich byli Židé, kterým jsme nepomohli. Mnohé z nich jsme po válce „odsunuli“, protože mluvili německy. A samozřejmě, že přišli o majetek. Vláda Slovenského štátu za transport Židů ze Slovenska nacistům dokonce platila.

Anebo moje oblíbená otázka studentům: „Slyšeli jste někdy o sudetoněmeckém ozbrojeném odboji proti nacismu?“ Němci, kteří bojovali za demokratické Československo – a všechny jsme je vyhnali.

Zamysli se nad tím. Myslím, že by to mohl být dobrý byznys. Je to trochu brutální metoda, ale nic jiného na „blbce“ (termín mého obdivovaného Ladislava Hejdánka) neplatí.

Ten kdysi napsal: „Když volí blbci, volí blbě… Instituce nás nezachrání. Potřebujeme vychovat vědomí a sebevědomí. A politicky gramotné občany.“

Tahleta Tvoje Akademie by pro to byla ideální. Protože tím, že zamlčujeme a lžeme, oslabujeme vlastní pozici pro těžší časy. A ty přijdou. Nechceš si se mnou zajet do Brna?