Jan Urban: Strach ze sudeťáků a česká politika jako forma duševní choroby
KOMENTÁŘ. Jakoby skutečnost a fakta často neexistovaly. Česká politika připomíná specifickou podobu duševní poruchy. Tím spíše se jí mohou věnovat lidé bez znalosti problému, vedení fantasmagoriemi o čemkoliv. Slušnost je až příliš často považována za slabost a umění lhát bez uzardění za přednost.
Takový koktejl periodicky vede k emocionálnímu zmatku, který je vzápětí rychle zapomenut. Větší problém však je, že znemožňuje pochopení vlastní historie a tím vytváření společenského srozumění a identity.
Čechy takový stav dostává do nepříjemné blízkosti ruských nacionalistů, až fanaticky věřících lžím o specifické a za všech okolností mírotvorné, čestné a spravedlivé ruské politice, vycházející z historické „pravdy“ o nadřazenosti pravoslaví. Vyprávějte potom takovému člověku něco o krvavé diktatuře, milionech mrtvých, okupaci cizích zemí a o historických lžích od roku 1917.
Vzpomínky na národní obrození
V posledních dnech se Česká republika začala doslova otřásat dvěma „historickými“ tématy. V normálním společenství bez komplexů by si jich všiml jen málokdo. Nedostatek sebevědomí a neznalost pravdivé národní historie však dramaticky ulehčují přístup demagogie na historicky nepoučenou scénu.
Podívejme se na důvody, proč jsou rozvášněné argumenty ustrašených čecháčků proti konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně a protesty proti snížení příspěvků Evropské unie do českého rozpočtu příbuzné.
Vystačili jsme si pohádkami o údělu malého národa, který se nakonec vzepřel tři sta let trvající porobě a vybojoval samostatný stát, aby ho znovu ztratil nejprve kvůli nacistické třetí říši a potom kvůli komunistické diktatuře.
Odpověď musíme hledat už v ublíženosti většinového proudu národního obrození, přesněji jeho kultury a politiky. Tehdejší hospodářské úspěchy jako by neměly váhu, tón udávalo bolestínství kultury, veřejné diskuse a politiky. Krásnou ilustrací je ufňukaná báseň Svatopluka Čecha „Nevěřme nikomu“ ze sbírky Jitřní písně, vydané v roce 1887.
„Nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam, starý boj skrývá se za každým mírem, soucit a přízeň jsou falešný klam.“
Co by chudák Svatopluk Čech říkal na Evropskou unii, posílající přes dvacet let stovky miliard na modernizaci „českého světa“, nebo na Severoatlantickou alianci, zaručující bezpečnost českého státu lépe a levněji než cokoliv za posledních sto let?
Ale abychom byli spravedliví, stačí si znovu a znovu připomínat ojedinělost a dodnes nezodpovězené otázky o smyslu české národní existence, položené ve stejné době (1886) mladým Hubertem Gordonem Schauerem.
Plačtivost stesků Svatopluka Čecha také stačí srovnat se sebevědomou a nekompromisní francouzskou, takzvanou naturalistickou literaturou stejné doby. Autoři jako Guy de Maupassante nebo Émile Zola otevřeně psali o společenské korupci nebo o sociálních otázkách. V Čechách letěla sebelítost.
Vystačili jsme si pohádkami o údělu malého národa, který se nakonec vzepřel tři sta let trvající porobě a vybojoval samostatný stát, aby ho znovu ztratil nejprve kvůli nacistické třetí říši a potom kvůli komunistické diktatuře.
Stále stejné nepravdy o vlastní bezbranné mravnosti a dokonalosti tváří v tvář nepřátelskému světu. Přesně takový byl o sto let později i nesmyslný ale líbivý příběh dalšího literáta Milana Kundery o tom, že český národ svojí nadprůměrnou kulturností bránil svět před totalitou. Pohádka, která pro mnohé funguje i dnes.
Nulová hrdost a nehorázná drzost
Český premiér Andrej Babiš se rozčiluje nad tím, že Evropská unie po dvaceti dvou letech a jednom a půl až více než dvou bilionech korun (podle metodiky výpočtu) příspěvků Bruselu do českého státního rozpočtu uvažuje v příštím sedmiletém unijním rozpočtu o jeho snížení o 228 miliard.
Pomiňme, jak velkou část dotací dokázali čeští politici využít beze smyslu nebo otevřeně korupčně, i to, že ČR je dnes umisťována mezi dvacet nejúspěšnějších ekonomik na světě. Svět nám ubližuje, a to je, slovy Andreje Babiše, naprosto nepřijatelné. Nulová hrdost a nehorázná drzost.
Druhá dobová ilustrace stejného problému je narůstající kampaň proti pořádání sudetoněmeckých dnů v Brně. Se vší vervou se do ní zapojily i zombie české nacionalistické politiky, bývalí prezidenti Klaus a Zeman. Historie neznalí starci neumějí nic jiného než připomínat jen jednu část reality – české oběti nacismu.
Sudetoněmecké dny v Brně jsou nádherným a hrdinským gestem evropanství tváří v tvář nekončícímu přepisování dějin, které už jednou skončilo ve smrtelných diktaturách fašismu a komunismu.
Nevzpomenou, že nejméně polovinu z nich tvořili českoslovenští, přesněji čeští a němečtí židovští občané Československa, na jejichž záchranu neudělaly československé nebo protektorátní české orgány ani jediné gesto, natož čin. Ten musel přijít až od skupiny Britů a několika českých dobrovolníků, kteří proti vůli orgánů druhé republiky dostali do Velké Británie alespoň sedm stovek převážně českých židovských dětí.
Nezmíní osudy desítek tisíc sudetoněmeckých antifašistů, které druhá republika zahnala po Benešem objednaném Mnichovu do náruče gestapa? Proč jsme po válce vyhnali i tisíce sudetoněmeckých antifašistů, kteří, někdy i se zbraní v ruce, bojovali za války v odboji a partyzánských oddílech za obnovu demokratického Československa?
Třetí republice byli čeští váleční kolaboranti milejší než němečtí antifašisté, a tak jsme je pro klid duše všechny odsunuli.
Klaus se Zemanem, kteří kdysi měli podporu milionů českých voličů, by dnes na žádném slušném gymnáziu nemohli z dějepisu ani odmaturovat. Klaus na obskurním semináři svého institutu autoritativně obvinil Německo, že začalo „dvě světové války“.
Historici se dnes shodují na tom, že k té první směřovaly evropské mocnosti delší dobu paralelně, ale vlastní válečné operace zahájilo Rakousko-Uhersko po atentátu na arcivévodu Ferdinanda v Sarajevu. A pro přesnost, tu druhou Německo skutečně začalo, ale společně a koordinovaně se Sovětským svazem vpádem do Polska.
Jde o hrozbu pro budoucnost
Oba exprezidenti, kteří jsou dnes už pouhou intelektuální ostudou, samozřejmě nepřipomenou, že naprosto stejně, jako propadli Němci v třicátých letech dvacátého století hitlerismu, propadli jen o dvanáct let později Češi mámení komunismu a diktatury.
Německá historiografie (Fritz Stern) už v šedesátých letech minulého století popsala německé kolektivistické sebeuvědomění druhé poloviny devatenáctého století jako „politiku kulturního zoufalství“ a označila ji jako hlavní zdroj extremistických nacionalistických tendencí a nacismu století dvacátého.
AfD má prý „už dost věčného omlouvání za zločiny nacismu“. Přitom o nich evidentně neví dost, už jen proto, že jako lék vidí odklon od evropské integrace k blízkým vztahům s totalitním Ruskem.
Naprosto stejné kulturní zoufalství českého kolektivismu druhé poloviny devatenáctého století je však dodnes popisováno jako „národního obrození“. Stejné projevy kolektivního zešílení a opuštění obecné, nebo chcete-li, křesťanské mravnosti – pouze jinak pojmenované.
Právě zde leží nebezpečí „nacionálních politik“ AfD v Německu či SPD v Česku. Jde o hrozbu pro budoucnost, vycházející ze lží o minulosti a jejím nepochopení. Nejde o střet Němců s Čechy, ale o pravdu o tom, jak jsme si blízcí a zranitelní.
AfD má podle slov svých představitelů „už dost věčného omlouvání za zločiny nacismu“. Přitom o nich evidentně neví dost, už jen proto, že jako lék vidí odklon od evropské integrace k blízkým vztahům s totalitním Ruskem.
To lahodí i české SPD, Václavu Klausovi a všem podobným dezolátům, kteří se odmítají poučit ze skutečných českých dějin devatenáctého a dvacátého století. Sudetoněmecké dny v Brně jsou nádherným a hrdinským gestem evropanství tváří v tvář nekončícímu přepisování dějin, které už jednou skončilo ve smrtelných diktaturách fašismu a komunismu. Nadcházející krize nemá „národní řešení“. Je nejvyšší čas začít se učit myslet a jednat evropsky.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
20 komentářů
Máme se Sudeťáky i s nacistickými Němci smutné historické zkušenosti. Nic se od té doby nezměnilo, pořád nás považují za méněcenný národ. To, že prezident ČR chce zničit svéprávnost a státnost ČR, je velezrada. Měl by být odsouzen a potrestán. Ovšem, dnešní soudy a prokurátoři si nic nezadají s Urválkem a soudí na politickou objednávku. Takže odsouzení ani obžalobu nečekejme. Ale na Němce si musíme dávat pořád bacha. Nelze jim věřit. Sudeťáci v Brně, to je prstíček Jezinek ve dveřích Smolíčka. Pozor!!!
Urbane, Vaše „evropanství“ je záplata na zakomplexovanou duši malého českého „nedezoláta“, který trpí svou malostí, stydí se za to, že je Čech a rád by se stal Germánem jak se patří.
Za tento vítězný pocit je ochoten zaplatit svou svobodou i životy ostatních českých lidí.
Dřív se tomu říkalo zrádce.
Děkuji pane Urbane. Vám, panu Pithartovi a dalším, kteří zde uvádějí na pravou míru naše dějiny. Je velká škoda, že nemáte větší prostor k propagaci nesporných faktů, které uvádíte.
Autore,jseš VŮL
Je to otázka času. Kupř kdysi Čingis-chán dobyl a vyvraždil polovinu Evropy. Dneska půjdu s Mongolem na pivo bez problému. To šťourání a přikládání do ohníčku svědčí spíš o jisté duševní nedostatečnosti „dmýchačů“. V EU (ačkoli má 1000 vad…) můžete odjet kamkoli a pracovat kdekoli a všude se domluvíte anglicky, takže nějaké tahanice o hranice či úřední jazyk spíš lahodí bývalým papalášům. Ti teskně hledí dozadu na časy kdy oni rozhodovali. No Sudetoněmecký sraz mohu chápat také jako výraz a nabídku spolupráce, nakonec s několika Němci jsem dělal a byli to fajn lidi. J.L.
Jen jsem zvědav,kdo povede lůzu protestovat proti zasedání v Brně.Šéf poslanecké sněmovny?Trouba je na to dost velký.Jen doufejme,že ty Okamurovi pitomce policie nepustí moc blízko.Ostudu udělají tak jako tak…
Nejedná se o strach za sudeťáků, ale obezřetnost vůči nim. Odpustit možno, zapomenout ne a nutné je poučit se, neopakovat staré chyby.
Co se týče básně S. Čecha, nejedná se o lamentaci ,ale
reálný přístup ke světu a politice, kdy se každý národ musí spolehnout hlavně nebo jen na sebe. Vzpomeńme
na přátelství se západem za první republiky nebo na
věčné přátelství se Sovětským Svazem později .Jednat
evropsky, prozápadně nebo v souladu se socialistickou světovou soustavou není zhusta ve shodě se zájmy
příslušníků našeho národa ,ale se zájmem občanů a elit
velkých států.
Němci jsou a vždy budou naši dějinní nepřátele. Stačí si uvědomit kolikrát znesvětila českou půdu noha germánského/německého vojáka – jen ve 20. století 1938-1945, 1968, kvůli Němcům umírali Češi i v I. světové válce a to zcela bezdůvodně. Předtím válka 1866 a dřívější války – bramborová válka, válka o dědictví Marie Terezie, války zejména Pruska s R/U. Spolek humanitárně odsunutých Němců zakládali členové SS, válečný zločinec K.H.Frank byl také tzv. sudetský Němec. Pojem sudetský Němec je ovšem falešný, protože Sudety je zeměpisný pojem – např. se používá v Polsku a s Němci odsunutými v roce 1945 a následných letech nemá nic společného. Tento výraz je výrazem německé propagandy. Akce v Brně je jen nacistická provokace – všimli jste si, že by snad Posselt hradil odškodění rodinám zabitých Čechů v roce 1938, vyhnaným Čechům v roce 1938, či podlidem bez práv, tedy Čechům, kteří pracovali v Mostě mezi lety 1938 – 1945.
Myslet a jednat evropsky znamená státi se debilem bez vlasti!
K článku zajímavému pana Jana Urbana bych snad dodal jednu myšlenku. Z dějin víme, že britské a americké letectvo za II. světové války plošně bombadovalo civilní cíle, například byl při děsivém náletu zničen Hamburk.
A teď si hypoteticky představme, že právě v Hamburku by si potomci letců, kteří toto město i s jeho obyvateli bez milosti srovnali se zemí, uspořádali sjezd.
I kdyby hovořili o míru a společné britsko-německé evropské budoucnosti, neměla by taková akce pro leckoho i v dnešním Německu hořkou pachuť?
A nevyvolává stejné pocity u části obyvatel naší země i připravovaný sudeto německý sjezd v Brně? I s vědomím, že jeho účastníci za válečná nacistická zvěrstva nenesou odpovědnost? Je opravdu nutné konat tento sjezd ve městě, kde byli za II. světové války popravování čeští vlastenci? Organizátoři sjezdu jsou si těchto konsekvencí jistě vědomi – a přesto považují tuto akci za nezbytnou? Proč?
Svatý Augustin je autorem zajímavé myšlenky: „Co nezakazuje zákon, zakazuje stud“. Samozřejmě, že se svět nezboří, ale snad by přece jen stálo alespoň za úvahu konání sjezdu v Brně zrušit – a možná právě tímto ohromujícím gestem by nastalo proklamované česko-německé smíření zcela reálně.
Pěkný den všem.
Jenže sv Augustin neviděl stud jako repliku traumatu. Ve starověkém myšlení je pojetí studu postaveno na vztahu člověka k božstvům či jedinému Bohu. No a to, co se dneska odehrává kolem toho brněnského výletu je jen programovací fraška politicko – byznysových deprivantů. Nic víc. A zřejmě tohle téma bude využito i v hybridní informační válce.
Souhlas.
No snad nebude tak lze. Přece lze se lze dočíst od stejného Svatopluka Čecha i tato slova
„..Pan Brouček nemá nic proti tak zvanému vlastenectví, pokud
zůstává v rozumných mezích; spánembohem ať si Čechové mluví
mezi sebou česky, chodí do českého divadla, zakládají české spolky, pořádají národní slavnosti a třeba i sbírají na vlastenecké podniky – ovšem nikoli u domácích pánů, kteří za nynějších zlých časů nemohou si dopřáti takových zbytečných výdajů.
Ale chtíti jako husité, aby člověk z vlastenectví nebo vůbec pro
nějaké zásady vydával v nebezpečí své jmění aneb dokonce svůj
život, toť přece hotové šílenství. Každý rozumný člověk musí jen
chválili, že pan Brouček přešel od Pražanů k táborům, a že se pak vydával před domnělými německými křižáky za Němce, aby svůj život národu zachoval. Pro podobné věci hrozí nyní nejvýše papírový novinářský pranýř, který pro ustavičné vzájemné zrádcování našich politiků skoro již pozbyl veškeré
účinnosti. Kdybychom teď každého, kdo takto jedná, vrazili místo
do novin po husitsku hned do sudu, stalo by se brzy v Čechách
bednářství nejvýnosnějším řemeslem.
..dalo by se jistě pokračovat, ale jistě i pan Urban bude s takovou charakteristikou českého národa vděčně souhlasit.. :))))
Potíž je v tom, že všichni dnes senioři se učili lživý dějepis, ovšem Klaus se Zemanem by už měli mít rozum a vědět, jak to bylo. Ale jsou stále v komunismu a spousta senilních seniorů taky, jinak by nemohli volit to co volili.
😀 😀 😀
O inteligenci národovců si nelze dělat iluze, je také velkou hloupostí tahat na veřejnost špinavé prádlo zašpiněné v letech 1848 až 1948 a v roce 2026 hledat, kdo ho zašpinil více a kdo méně.
S komentářem pana Urbana se ztotožňuji. Žasnu a zírám na některé reakce přesně tech zapšklých věčně ublížených debilů, kteří potrebují nepřítele. Idealne Nemce, to je nejjednodušší.
Nikdo pritom ani v nejmenším nezakryva svinstva, ktera se z jejich strany dela. A přičinil se o ne rezim a jednotlivci. Uplne stejne jako o nase svinstva.
Sjezd v Brně je politická akce.Kdyby přijeli členové postupně v průběhu roku,nikdo by si toho ani nevšiml.Je nutné vyvolat velký humbuk,abychom se zase od někoho dozvěděli,jací jsou Češi untermensch.
Komunistický režim velice dobře vypláchl mozky svých občanů a věděl jaká fakta upravit, či přímo zamlčet a jaká naopak zveličit či vyfabulovat ať už jde o Odsun sudetských němců, nebo třeba Slovenské národní povstání. Koneckonců se to samé děje i dnes v přímém přenosu prakticky s každým tématem a názorem na veřejnou osobnost či událost a pravděpodobně se to tak bude dít vždy.
Není pak těžké pochopit proč lidé, kteří se naposledy o historii učili v době, kdy toto jelo na plné obrátky a utvořilo jim to světonázor, vzpírají se zuby nehty jakékoliv snaze o „přeučení“. „Starého psa novým kouskům nenaučíš“ a změna dlouho drženého a utvářeného názoru je i s pomocí nezpochynitelných faktů téměř nemožná, jak ostatně dokazují psychologické studie.
Změna nikdy nepřijde s osvětou starých generací, pouze s generací novou, která nebude mít potřebu se na události minulosti koukat přílišně osobně a bude snad schopná hodnotit je bez ideologického či politického zaujetí.
Osobně moc nechápu ten odpor proti sjezdu potomků sudetských němců, zvláště, když před pár lety obdobné akce takové kontroverze nevyvolávali a začalo docházet k postupnému usmiřování. Dokonce nemám ani problém je považovat za něco jako krajany, protože když se podívám na naši historii, tak jasným původcem většiny zla co náš mnohonárod za ta století zažil nebyl žádný externí nepřítel ale mi sami. Koneckonců to nebyli Sovětští papaláši a vojáci kdo do uranových dolů a na oprátku posílal odpůrce režimu, ale ostatní Češi a Slováci.
V Liberci stojí stavba smíření zahrnující synagogu a knihovnu, kterou společně postavili na místě nemenších hrůz než v Brně Němci, Židé a Češi. Mohla by jít vzorem.
Na Dobříši se uprostřed Křížové cesty chyystá pomník smíření.
Není těch reminiscencí 80 let po válce nějak najednou mnoho? Tady zatím nikdo neudělal systematicky nic na nápravu dějepisu. Je na čase!