KOMENTÁŘ. V únoru 1990 překvapil Václav Havel po skončení večeře v Kremlu Michaila Gorbačova a jeho ministra zahraničních věcí Eduarda Ševardnadzeho nečekanou otázkou: „Jaké byste chtěli vidět Československo za dvacet let?“ Nečekali to. Chvíli jakoby se domlouvali očima a pak zkušený Ševardnadze tiše, pomalu a klidně pronesl: „Nám je to jedno. Buďte proti nám nebo s námi, my si vždycky poradíme. Jenom nebuďte bažina (v ruštině boloto)“. A pak jen v jedné větě vyložil, že nečitelnost hrozí nestabilitou a znervózňuje sousedy a větší země, aby se angažovaly.

Česká republika dostala sama sebe právě do takové situace. Přestala být čitelná. Viděno zvenku dnes připomíná loď, která najednou přišla o plachty.

Na klidné hladině to ještě nevadilo, ale pak se začal zvedat vítr. Loď se potácí, ale kapitán a jeho důstojníci dál autoritativně tvrdí posádce i pasažérům, že žádná bouře už nikdy nebude a dál si jen pořizují fešácká selfíčka. Vinu má, jak jinak, kapitán.

I v klidných časech se od premiéra každé demokratické země očekává zodpovědnost. K tomu v každém okamžiku patří schopnost ukazovat směr a představovat hodnoty, kterým země věří. Andrej Babiš tohle neumí.

Chcete znát souvislosti, historická fakta i méně známé okolnosti poválečného Československa? Pořiďte si naši knihu.

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Ve svém pojetí byznysu nikdy nepotřeboval politickou vizi pro zemi a nějaké hodnotové přesvědčení. Okamžitá výhodnost a zisk stačily. Od nástupu trumpovské destrukce právního státu a ruské agrese na Ukrajině čas utíká nám všem, ale sebestředný český premiér rizika pro český stát nevidí.

Polarizace a lži jsou od věků nejlevnějším způsobem mobilizace nezodpovědných, lidí, kterým jsou cizí pocit zodpovědnosti za historii a morálku.

Nepřemýšlí o budoucnosti jako státník. Nepřemýšlí o ní totiž vůbec. Netuší a ani se nesnaží pochopit, že je nejvyšší čas společnost spojovat a tmelit – ne polarizovat a rozeštvávat – jednoduše proto, že brzy může přijít chvíle, kdy bude nevyhnutelně nutné od ní žádat oběti, počínaje pověstným utahováním opasků s řadou opatření, narušujících po desítky let platnou představu o sociálním smíru.

Ani tady nebyl Babiš první

Polarizace a lži jsou od věků nejlevnějším způsobem mobilizace nezodpovědných, lidí, kterým jsou cizí pocit zodpovědnosti za historii a morálku. Pro ně rozhoduje jen momentální výhodnost.

Český premiér se vyhýbá těžkým volbám a jako českou společnost vnímá pouze svoje voliče. Nakonec se kvůli tomu musel spojit i s netvůrčím extrémem populistických formací SPD a Motoristů. Bylo by ale nekorektní považovat Andreje Babiše za tvůrce tohoto politického neumětelství a sebevražedného omylu.

Tím, kdo jako první po listopadu 1989 pochopil a zneužil snadnost masové manipulace voličů ideologickými žvásty a polarizací společenství, byl Václav Klaus a jeho epigoni včetně Miloše Zemana. Primitivnost jejich „politického“ marketingu, která dominovala jejich polistopadovým kariérám, jim vydržela dodnes.

Oba neváhají pomlouvat svoje následníky, lhát o historii, a Zeman dokonce v rozporu s elementární slušností veřejně vybízí k pouličním demonstracím.

V době stability mezinárodních vztahů a institucí se to dalo přehlédnout a doufat, že rituály parlamentní demokracie, opakované volby a nezávislá média postupně vychovají důstojnější a pravdě věrnější politickou kulturu. Tehdy se ještě mohlo zdát, že na všechno bude dost času.

Zapomněli jsme na varování italského myslitele a politika Benedetta Croceho, který před více než sto lety varoval před nástupem fašismu. Nešlo podle něj o politické směřování a ideologii, ale o „morální nemoc“, která nevyhnutelně produkuje, jak říkal, idioty u moci. Vzniká „vláda oslů“, jeho slovy onagocrazia.

Opravdový český premiér by v této chvíli jel do Brna na festival Meeting Brno a na sjezdu sudetoněmeckého landsmanschaftu jeho účastníky přivítal – a pak jen pevně a sebevědomě zopakoval myšlenky česko-německé deklarace z roku 1997.

Každá politika a vláda bez morálky, a tím spíše ta dnešní česká, jejíž členové se s morálkou v politice snad ani nikdy nesetkali, se nutně mění ve „vládu oslů“. V dobách tvrdých rozhodnutí se demokratičtí politici, opření o morální vidění světa, mění ve vůdce – a ti, kteří spoléhají jenom na moc, pak v osly, kterým chybí odvaha.

Vlády oslů nedělají dějiny

Opravdový český premiér by v této chvíli jel do Brna na festival Meeting Brno a na sjezdu sudetoněmeckého landsmanschaftu jeho účastníky přivítal – a pak jen pevně a sebevědomě zopakoval myšlenky česko-německé deklarace z roku 1997.

Mohl by, opět v plné shodě s deklarací, vyslovit politování nad zběsilostí poválečné odplaty nad německými a židovskými civilisty a zdůraznit naši lítost nad nespravedlností vůči německým antifašistům, kteří proti hitlerismu aktivně bojovali a přesto byli vyhnáni.

Vlády oslů nedělají dějiny. Napomáhají rozvratu a konfliktům, ale vzdáleni morálce a zodpovědnosti vůči budoucnosti země nikdy nenajdou odvahu k velkým gestům a odpuštění.

A nakonec by mohl zopakovat myšlenku článku IV. Smlouvy, ve kterém se obě strany shodly, že „spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti“.

Mohl by opět jen parafrázovat text Smlouvy, kdyby připomněl, že „jsme se zavázali z obou stran, že nebudeme zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti“. Nakonec by mohl ještě přidat pár slov o společné evropské cestě, popřát hodně štěstí jednání sjezdu a za hromového potlesku odejít z pódia. Tak tohle by udělal skutečný český premiér. Jak snadno by Andrej Babiš a jeho vláda mohli vejít do dějepisu…

Jenomže vlády oslů nedělají dějiny. Napomáhají rozvratu a konfliktům, ale vzdáleni morálce a zodpovědnosti vůči budoucnosti země nikdy nenajdou odvahu k velkým gestům a odpuštění.

Kdo z nich by v sobě našel statečnost Williho Brandta, za války německého antifašisty a v letech 1969–1974 německého kancléře, který sedmého prosince 1970 nečekaně mlčky poklekl před památníkem varšavského gheta, vyvražděného nacistickými jednotkami SS v květnu 1943?

Česká demokracie je nestatečná a neupřímná. Ani třicet šest let jí nestačilo k tomu, aby pochopila, že svoboda je teprve začátek cesty.