Tři sochy, tři příběhy. Jak v Česku oslavujeme sovětské vojáky
GLOSA. Litoměřice, Teplice, Ústí nad Labem. Trojici severočeských měst, a přirozeně nejen je, spojuje existence památníků věnovaných sovětským vojákům, které od počátku ruské útočné války na Ukrajině přitahují emoce. Stávají se terčem útoků, posměšných happeningů, politici se zabývají jejich odstraněním, policie je stráží. V každém z trojice zmíněných měst je situace trochu jiná.
V Litoměřicích se s dědictvím minulosti dokázali celkem slušně vypořádat. I když celá akce trvala posledního dva a půl roku a bylo kolem ní nakonec i dost lavírování, především od populistických stran, které se neuměly rozhodnout, co jejich voliči vlastně chtějí a jak o soše sovětského vojáka v Jiráskových sadech smýšlejí.
Abychom byli konkrétní, šlo o vládnoucí hnutí ANO, jehož představitelé nejprve záměr odstranění sochy podporovali, aby se své odvahy zalekli a nakonec museli být potupně přehlasováni.
Hnutí ANO v Litoměřicích otáčí, změny kolem kontroverzní sochy vojáka nepodpořilo
V průběhu času, který uplynul od ruského vpádu na Ukrajinu, socha dostala například rudý nátěr symbolizující krev, podstavec se zase proměnil v pračku na připomínku ruského rabování na dobytých územích.
Foto: Město Litoměřice
Socha byla v parku vztyčena v roce 1975, tedy v době, když už spřátelené armády vedené SSSR okupovaly Československo. Po dvouapůlleté diskusi nakonec zastupitelstvo na konci letošního dubna rozhodlo, že sovětský voják – tedy nikoli rudoarmějec, oficiální název dílka zní „Čest a sláva sovětské armádě“ – poputuje nejpozději od poloviny června do skladu v bývalých kasárnách.
Poslední bitva vzplála. Sovětský voják z litoměřických sadů zmizí na smetiště dějin
Rudoarmějec na laně
Ve středu ráno v Teplicích zjistili, že sochu rudoarmějce v tamních Havlíčkových sadech kdosi nejspíš zapřáhl za auto, strhl a nevratně zničil. Informoval o tom mimo jiných i primátor Jiří Štábl.
Socha a pietní místo pochází z post-stalinské éry z roku 1955 a v minulosti už byla terčem útoků. V srpnu roku 1968 ji Tepličané přivázali za traktor a strhli. Autor sochy Antonín Kalvoda vytvořil kopii, která se do Teplic vrátila. Komunisti se s viníky nepárali, padly nepodmíněné tresty, nejvyšší zněl na tři roky vězení.
„Obžalovaní se sešli v restauraci a posilnění se usnesli, že sochu odstraní. Po setmění si vzali traktor s lanem, sochu svrhli z podstavce a nechali ležet na zemi. Při přelíčení uváděli, že socha byla již stejně poškozená, že chyběla část hlavy i rukou a socha měla být prý proto každopádně odstraněna,“ citoval ze spisu Teplický deník.
Rudoarmějcům se poklonili politici i děti
V Ústí nad Labem stojí monumentální pomník v Městských sadech. Už ve středu 7. května, nejspíš aby ušetřili volný den, se u něho sešli politici vedení primátorem Petrem Nedvědickým.
„U Pomníku osvobození položili květiny zástupci města a dalších státních institucí. Přítomní, mezi kterými byl pamětník i žáci ze ZŠ Elišky Krásnohorské, si tichou vzpomínkou připomněli památku všech, kteří položili své životy v boji za svobodu.“
Ano, čteme dobře, politici si s sebou vzali školou povinné děti, míru vkusu vzhledem k aktuálnímu dění nechť každý posoudí sám.
V Ústí nad Labem je jakákoli debata o případném odstranění pomníku mimo jakoukoli myslitelnou diskusi. Litoměřická cesta zde vzhledem k rozložení politických sil nehrozí, na teplickou je zase monument příliš… Monumentální.
A tak si zde musí lidé vystačit se záblesky statečnosti, třeba když krátce po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu neznámý performer obohatil sovětské vojáky aspoň ukrajinskou šálou. Dlouho nevydržela, péčí hasičů byli lidé nemístného vtipu uchráněni.
Ústecký Rudoarmějec s ukrajinskou šálou. Jak se symbolický happening proměnil ve frašku
Taková je situace v několika městech na severu Čech, kde se v posledních dnech a týdnech kolem soch něco dělo. Informace na závěr: Podobných míst je podle evidence ministerstva obrany v Česku kolem 1800.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Ruský majetek v Evropě jde i zabavit a poslat Ukrajině. Vůle by byla, shoda chybí
Samozvaný německý král byl zatčen. Úřady vyšetřují, zda měl vazby na AfD
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 Comments
A nebýt Rusů ani pan Malecký neexistuje a ani já ne. Všude by byli nacisté a logicky i jiní lidé i mapa. Hlavně pan Urban by byl stále kdesi v éteru. Jak řekl Franklin : kdo vymění svobodu za bezpečí přijde o obojí. To je bohužel zákon oveřený již starými Řeky. Nekteří s nižším IQ 107 a méně to bohužel nepochopí.
No vidíte a po 45. jsme zde neměli ani bezpečí ani svobodu. Nebyl podstatný rozdíl jestli jste byl v nacistickém a nebo komunistickém koncentráku. Stačilo abyste byl třídní nepřítel. Do toho pojmu se vešlo cokoli.
Kolik lidí zahynulo během šestileté okupace Němci a kolik během víc než dvacetileté “Rusáky”?
No, přímých obětí socialismu ( komunismu) bylo cca 20 000. Nepočítaje cca 1500000 emigrací. U obětí německé okupace je to podstatně složitější vyčíslit. Přímo popravených, odsouzených bylo cca 8000. 70 000 koncentrační tábory. Většinou Židé. Další jsou padlí na frontách ( včetně občanů Slovenského štátu v SSSR) oběti spojeneckého bombardování. Oběti represí, zejména z konce války( tady jsou počty nepřesné a těžko ověřitelné). Takže určitě ne občas uváděných 360 000. Takže u zmíněného čísla by bylo lépe uvádět, oběti v důsledku války obecně. Mimochodem i samo toto číslo bývá zpochybňováno ( už před r. 89) . Viz M. Ivanov a počet se redukoval na cca 250 000 protože někteří lidé byli započítáváni vícekrát. Takže , jak už jsem psal , je velice obtížné vyčíslit.
P.S. Počítám od 45. protože zde Rusové stále vládli prostřednictvím kolaborantů jako Gottwald a pod. Hlavní slovo měl stejně sovětský gubernátor ( velvyslanec), ten rozhodoval.
Nelze A. S. Pergillové brát v úvahu pouze to, kolik lidí zahynulo. Je třeba brát v úvahu celkové škody a to nejen v době 2. světové války, ale i v době komunismu, který u nás zásluhou Rusů od roku 1948 otevřeně vládl a skrytě u nás vládl už od roku 1945. A tyto škody byly podstatně vyšší, než škody způsobené v době 2. světové války. Stačí porovnat to, čeho dosáhly země, ve kterých komunismus nebyl a škody v zemích, ve kterých komunismus vládl. My jsme se těmto zemím, ve kterých komunismus nebyl, nevyrovnali dodnes. Porovnejme například po válce úplně rozbombardovanou západní část Německa a v jakém stavu se nacházelo po válce Československo, hlavně tu západní českou část. A porovnejme tyto dvě země dnes. Stále na jejich úrovni nejsme. Díky komunistům a Sovětskému svazu.
To se moc nepovedlo ,že???Asi bych se IQ moc neoháněl
Nějaký jiný Jiří ???
V Ústí nad Labem byly ve většině lidé německé národnosti. Takže dnes se není čemu divit. V Ústí fandí místním občanům Romské národnosti. Místním občanům neromského původu zdražují kdeco a čekají že až skončí válka tak nalákají ve velkém hrdinné ruské osvoboditele celé Ukrajiny.
Ústečtí ANO komunisti to trochu poblbali… Zásadně se to dělá PO… ne PŘED!!! Říjnová byla až v Listopadu!!! Vy tupci!
ten rudoarmejec s ukrajinskou salou byl s velkou pravdepodobnosti Ukrajinec podobne, jako ten “slavnej” tankista zastrelenej v pze nackem byl taky Ukrajinec.
tak nevim kde je problem.
kdyby mu nekdo uvazal rudej hadr se srpem a kladivem, tak by to policie nejspis neresila.
.
Ukrajincu zemrelo za ww2 pomerove mnohem vic nez rusu a Ukrajina byla mnohem vic znicena nez rusko.
ale rossija se dnes vydava za jedinou obet nacku, s kterejma ale ww2 rozpoutali a skorou celou 1/3 ww2 s nima kamaradili
Malecký je fanatik podobného typu jako ti, kteří v 50. letech horovali pro odstranění památníků věnovaných Američanům.
Jenomže Koněv Čechům škodil.
Argumentace Rusů (naposledy ruské amabasády v “dotazu” na osud sochy Koněva) ochranou pietních míst mě vede k poměrně jasnému závěru: sochy jako součást pohřebišť si zaslouží naši naprostou a bezpodmínečnou ochranu. Sochy vztyčené desítky let po válce na náměstích jako úlitba režimu vůči velkému bratrovi měly být už dávno odstraněny.