Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Pixabay, zdroj

Slušný člověk se přece nemá čeho bát. Státní zástupci chtějí odposlechy bez povolení soudu

KOMENTÁŘ. Jednou to přijít muselo: Státní zástupci chtějí, aby mohli odposlouchávat občany Česka i bez povolení soudu. A ministerstvo spravedlnosti jim jde na ruku. Jak píše server Aktuálně.cz, v některých výjimečných případech, jako je terorismus či organizovaná drogová kriminalita, by si policie se souhlasem státního zástupce mohla odposlechy zapínat a vypínat, jak by se jí zlíbilo. Je to nápad stejně nebezpečný, jako je pro současnou atmosféru ve státním zastupitelství příznačný.

Nejprve k samotnému návrhu. Prolomení soukromého hovoru odposlechem je samozřejmě zásahem do základních lidských práv. Požívá proto speciální ochrany.

V právním státě je tato ochrana na ústavní úrovni a je vybalancována známým systémem brzd a protiváh mezi mocí exekutivní a soudní. V prosté řeči právě zde hledejme důvod, proč návrh na povolení odposlechu schvaluje soud.

Pokud by státní zástupci s návrhem uspěli, prolomení základních občanských práv by zůstalo výhradně v rukou exekutivy. Kam státní zastupitelství přirozeně patří, i kdyby se to některým vedoucím státním zástupcům nelíbilo (jako že taky nelíbí).

Návrh prolomit základní lidská práva a sebrat spolurozhodování o nich z rukou justice je vážným narušením principu dělby moci. A tedy útokem na základní pilíř právního státu.

Tolik stručný úvod. Nyní k jednotlivostem.

Zakopat se na ztracené vartě

Napsali jsme, že jednou to přijít muselo. Atmosféra ve státním zastupitelství vysvětluje, proč právě teď.

Vedoucí státní zástupci (jako spoluautor návrhu je jmenováno Nejvyšší státní zastupitelství v čele s Pavlem Zemanem) dobře vědí, že mají více méně poslední šanci ohřát se na vlně protikorupční revoluce z doby před pěti, šesti lety.

Kauzy, se kterými obě vrchní státní zastupitelství spojila zmíněný boj, se buď vlečou, nebo rovnou hroutí. Nagyová-Nečas – pravomocné podmínky, čili blamáž. David Rath, z něhož krabice od vína učinila symbol snadno ulovené velké ryby, se úspěšně procedurálně brání.

Kauzy kolem Ivo Rittiga postupně nepravomocně padají pod stůl, aktuálně státní zástupci utrpěli další blamáž ve snaze zprocesnit odposlechy z jiných kauz.

Pokud bychom žili v zemi, kde jsou vedoucí státní zástupci posuzováni úspěchy těchto velkých kauz, když už takové zdání vyvolali, dávno by šéf soustavy musel sáhnout k personálním změnám. Nestalo se, vidíme zoufalou snahu zakopat se na baštách protikorupčního boje a vytřískat z ještě jakž takž příznivé situace munici pro vleklou zákopovou válku.

Sem přesně patří návrh na zisk pravomoci nenechat si do odposlechů mluvit soudci.


MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?


Argumentační klamy ministerstva

Příznačné je, jak rétoriku státních zástupců kopíruje zmíněný text na serveru Aktuálně. Redaktor, doufejme ve slepé nevědomosti či naivitě, píše:

„Obstarat si souhlas se sledováním, odposlechy či domovní prohlídkou není otázka chvíle. Návrh je nutné doručit na soud, ten ho musí zpracovat a vydat povolení.“

Čili předně: Nemusí. Soud žádné povolení vydat nemusí, v tom je právě jeho úloha. Pozoruhodná je i první část argumentace, která vyvolává dojem, že soudní povolení je jakási formalita, která statečné státní zástupce a policisty pouze zdržuje od jejich záslužné práce. Sem se hodí známá odstrašující slova bývalého policejního prezidenta Jiřího Koláře, že ho počet nařízených odposlechů neznepokojuje, protože kdo nic nespáchal, nemá se čeho bát.

Pokračujme s mluvčím resortu spravedlnosti Vladimírem Řepkou: „V některých případech, jako je terorismus, ale i v případě jiných zvlášť závažných trestných činů, je třeba jednat velice rychle a může to být otázka minut či hodin. Celý administrativní proces získání povolení soudce přitom přece jen určitý čas vyžaduje.“

Argumentační klam se schovává v oné otázce minut či hodin. Je nesporné, že v řádu hodin se policisté k povolení odposlechu dostanou i nyní. Potřebovali bychom tedy slyšet, kolik závažných kauz nebo kauz se závažnými následky spadlo kvůli tomu, že bylo třeba rozhodnout v řádu minut, ale policisté se k povolení vinou soudu nedostali. Buďme si jisti, že žádné. Jinak bychom o nich věděli – minimálně v rámci současné mediální masírky.

Naopak ovšem známe případy, kde zásah soudu – ať už v prvotní fázi, později během soudního projednávání, nebo nakonec při přezkumu Nejvyšším soudem – pomohl odhalit nesrovnalosti, nezákonnosti, nebo dokonce zlý úmysl a manipulaci s odposlechy. Vzdát se soudní kontroly povolovaných odposlechů je naprosté šílenství.

Proč korupce, a ne třeba vražda?

Pozoruhodné je, jak se k návrhu staví prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, tedy že ho rovnou zcela nezavrhla. Zemanová na otázky serveru Aktuálně odpověděla, že by muselo jít o zcela mimořádné opatření, které by muselo mít „obrovské záruky proti zneužití“, protože jde o zásah do základních lidských práv.

Ale to jsme přece na začátku: samozřejmě, že jde o zásah do základních lidských práv, a onou obrovskou zárukou proti zneužití je zde soud. Nejde to jinak: Dokážeme si představit situaci, kdy onou zárukou je státní zástupce, který odposlechy navrhuje? Policista, který je pak poslouchá? Komise z Policejního prezidia nebo jiný nesmyslný konstrukt? Jak by to pomohlo rychlosti? Pokud se zde bavíme o minutách, samozřejmě že je myšleno jediné: Odposlech si sami povolíme a rovnou posloucháme.

Naši obezřetnost musí vyvolat i okruh trestných činů, v nichž by odposlechy bez povolení soudu bylo možné nasazovat. Na první pohled je vyvolán dojem, že jde o nejzávažnější, výjimečnou kriminalitu. Hovoří se o terorismu a organizovaných drogových skupinách. Pokud se ale na návrh podíváme podrobněji, najdeme tam i obvyklou mantru – korupci. Zajímavé, třeba v porovnání s tím, že ve výčtu chybí únosy a vraždy, kde si naléhavost „minutového“ rozhodnutí dokážeme spíš představit.

K drogám – tento typ kriminality je organizovaný z podstaty. V počtu povolených odposlechů drogové trestné činy tradičně vedou, což nás dohromady vede k závěru, že by se policii dostala do rukou možnost rozhodovat si sama o obrovském balíku dosud nařizovaných odposlechů.

A poslední věc: Návrh jde zcela proti trendu, který začíná převládat v expertní rovině. Stále častěji se totiž mluví o tom, že by pod povolení soudu měly být zahrnuty i prostorové odposlechy, které jsou dosud výhradně na souhlasu státního zástupce. Pouze státní zástupce rozhoduje o tom, zda policie smí poslouchat třeba hovory lidí v kavárně. Podrobně se k tématu nedávno rozepsal například šéf katedry trestního práva Právnické fakulty UK Jiří Jelínek. I on dochází k závěru, že úprava tzv. prostorových odposlechů v českém trestním řádu chybí, ačkoliv i prostorový odposlech svým provedením a důsledky představuje vážný zásah do ústavně chráněných občanských práv a svobod. Čili mluvíme spíš o zpřísnění, než liberalizaci povolování odposlechů.

Proti tomuto trendu se nyní vydali státní zástupci se sobě nakloněným ministerstvem. Víme o některých z nich, že jsou schopni v rámci svých extenzivně laděných právních konstrukcí zcela vážně vyšetřovat v současném Česku třeba sabotáž. Těmto lidem podobná pravomoc do rukou nepatří.


Článek je součástí projektu Nevina, který HlídacíPes.org připravuje za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Cílem projektu je popsat případy domněle či skutečně nespravedlivě odsouzených a ukázat hlavní příčiny, které brání průchodu spravedlnosti.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

10 komentářů

  1. petrph napsal:

    Argumenty se sice zdají silné, leč stačí se na to podívat obráceně a zeptat se (resp. zjistit si) jaký je stav dnes, kdy ta povolení k odposlechům dávají soudci. Odhaduju, že dnešní soudci při trochu silnějším zdůvodnění v v žádosti (viz v článku) ta povolení (předem) dávají stejně ve stejném počtu, takže v tomto by se nezměnilo nic.
    Něco jiného je v článku zmíněné rozhodování Nejvyššího soudu – ovšem je nutné si uvědomit, že
    za a) to probíhá za zcela jiných podmínek
    ale za b) že vůbec zmíněná rizika nepokrývá. Ten může pouze v jím projednávané kauze (a jistě že na formální návrh obhajoby) rozhodnout že předložený důkaz ve formě odposlechu označí za nepřípustný a to i bez ohledu na to, že ho kdysi jiný soudce povolil, a soudci nižších stupňu v tomto soudním řízení uznávali..Ovšem – toto právo zpětně zneplatnit již dříve udělený souhlas jistě NS zůstane, i kdyby st zástupci si ta povolení dávali sami.
    Jenomže, ani NS nedělá a nebude nikdy dělat, to před čím varováno – tedy že by plošně zpětně kontroloval povolení odposlechů (tedy zejména těch které nejsou předloženy jako důkaz), – a zda policie a st. zástupci informace z nich nepoužívají k jiným (nelegitimním) účelům..A za to je jakkoliv trestal.
    To je bohužel v tomto přístupu ten prazákladní rozpor naší justice. Policie defakto smí (i se souhlasem st zástupců) používat proti vyšetřovaným nezákonné metody (doslova i kdyby ho třeba při výslechu umlátili k smrti), jenže soudy budou řešit pouze to, zda je pak takový u soudu předložený důkaz přípustný – nic víc…

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Prostě a jednoduše, zneužívání odposlechů, ať povolených soudcem, či provedených bez nutnosti povolení, to tady už bylo a chce se to zas. Tentokrát ne od ÚV KSČ, ale od státních zástupců.

  2. liberal shark napsal:

    Možná by pomohlo, kdy byli preventivně odposloucháváni samotní státní zástupci a jejich rodinní příslušníci, například v rámci boje proti korupci, proti které jistě nejsou imunní.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      To by byly odposlechy okamžitě pod vysokým trestem zakázány.

  3. Vilém napsal:

    Na druhou stranu proč ne. Bude jasno, že se šířící všichni. A do telefonu se bude říkat „Sejdeme se jako vždy a tam to písemně probereme a hned spálíme. Policie bude muset začít zajišťovat kvalitní tvrdé důkazy a nebude moct jen sedět v kanceláři a čekat na svodky od operátorů. Protože při každé kauze, když soud shodí ze stolu odposlech, tak o obžaloba nemá nic dalšího. Pro samou techniku so začnou lidé psát motáky a předávat si je z ruky do ruky 🙂

  4. PP napsal:

    Drogový byznys – bavíme se o rozbíjení mafiánských sítí velkopěstitelů, nebo policie získá možnost odposlouchávat každého, u koho získá např. na základě udání souseda podezření, že si dotyčný doma pěstuje trávu? Terorismus – bude se to týkat jen skutečných rizik, nebo si policie příště preventivně napíchne třeba vedení muslimské obce? Nebo anarchisty z nějaké další Kliniky, na které může mít po Kauze Fénix obzvlášť pifku?

  5. David napsal:

    Orwellovo 1984 začíná býti realitou , ostatně v něčem už jsme dávno dál!

  6. petrph napsal:

    Nicméně, je nutné dodat na obranu státních zástupců, není jejich chybou že „..Kauzy, se kterými spojili zmíněný boj, se buď vlečou, nebo rovnou hroutí. “
    Za to si může druhá část justice, totiž soudci, jejichž vinou se ty kauzy vlečou a kteří vynášejí naprosto rozporuplné rozsudky, vedoucí dosti často k osvobození usvědčených pachatelů (navíc, dosti často právě těch z exponovaných státních a politických kruhů).
    Těžko říct proč to aspoň Rychetskému nedochází – že tímto soudy (i jeho ÚS) ztrácejí z pohledu občanů naprostou důvěryhodnost a autoritu… A že jsou tímto závislí na tomto režimu a ochraně jeho policajtů.
    A že pokud by tady došlo, nedejbože k proti demokratickému puči, nebudou už občany nějaká prohlášení ÚS vůbec zajímat a spíše si tu revoluční spravedlnost vyřídí sami..A žel, už tady nebude žádný Havel, takže už to nebude v sametových rukavičkách…

  7. Zajímalo by mne, který soudce povolil to odposlouchávání Faltýnka v r. 2016? Dozvíme se to někdy?

    • Robert Malecký napsal:

      Na to vám rád odpovím: Žádný.
      Šlo právě o tu v článku též zmíněnou variantu prostorových odposlechů, kde stačí souhlas státního zástupce. RM

Přidávání komentářů není povoleno