A zase ty odposlechy. Kauzy soudce Elischera nebo Ivo Rittiga ukazují hluboký problém policejních metod
KOMENTÁŘ. Dvě krátké zprávy z tisku z posledních dní: Soudce vrchního soudu Ivan Elischer, obviněný kvůli údajné korupci, měl loni ve své kanceláři pět dní policejní odposlech a sledovací zařízení bez potřebného povolení. A druhá: Pražský městský soud zamítl žádost státního zástupce na obnovu řízení v jedné z kauz kolem Ivo Rittiga. Prostorové odposlechy, které soudu jako důkaz předložil, nepřinesly prý nic nového.
Zdánlivě spolu tyto kauzy nesouvisejí, přesto mají mnoho společného.
V obou na straně žalobců figurují státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze. V obou hrají klíčovou roli odposlechy a velmi volný přístup k pravidlům, jimiž se policie musí při jejich nasazování řídit.
A do třetice: Podobně jako třeba kauza exhejtmana Davida Ratha budou i tyto případy testem, jak daleko ještě mohou někteří kreativnější státní zástupci a policisté při prolamování soukromí zajít, aniž by to upoutalo pozornost soudů.
Velký bratr v akci
Kancelář soudce Elischera na Vrchním soudu v Praze měla policie pod obrazovým a zvukovým dohledem po většinu času vyšetřování, tedy od loňského dubna do letošního března. Po většinu času také k odposlechu měla povolení soudu.
Až na pět dní loni v srpnu. Od 20. do 25. srpna policie k odposlechu povolení neměla, neboť soudce včas nerozhodl o jeho prodloužení. Není povolení, není odposlech, říká zdravý rozum.
Ve skutečnosti zařízení v kanceláři zůstalo. Přišlo se na to až letos, když Elischer prostřednictvím své advokátky Lenky Kýčkové v rámci stížnosti proti svému obvinění zmínil i tento zásah do svých práv.
Související články
Nezákonné odposlechy: tři z deseti přezkumů loni ukázaly na chyby při jejich povolování
Česká odposlechová republika 2018: Policie plete velrybářské sítě
„Jestliže soudce rozhodl o návrhu státního zástupce s takovým časovým odstupem, že konec povolené doby sledování a počátek doby sledování na základě prodloužení povolení ke sledování na sebe nenavazovaly, nevznikla tím nezákonnost, nýbrž vyvstala překážka pro policejní orgán v podobě nemožnosti provádět sledování v době po dni 20.08.2017 do doby, než soudce vydá povolení k prodloužení sledování,“ citoval Šimkovou server Česká justice, který na případ upozornil.
Tedy nikoli nezákonnost, hrubý zásah do práv podezřelého, ale pouhá překážka. A to ještě překážka pro policii, říká nám státní zástupkyně. Šalamounsky tak vysvětluje, co se údajně oněch pět dní dělo. Policie nechala štěnici na místě, jen v té době nenahrávala.
Výklad je to kreativní a jeho půvab obzvlášť vynikne, když si uvědomíme, že policie nemá co předjímat, jak soud rozhodne. V okamžiku, kdy povolení skončilo, měla si jednoduše sbalit fidlátka a do kanceláře se vrátit až s případným novým povolením. Nemusíme chodit daleko do absurdní polohy, kdy nám policie do bytů a domů rozmístí bianco odposlechy a pak už jen zapíná a vypíná, podle toho, jak soud vydá razítka. Velký bratr by měl radost.
Stejný názor má ostatně i soudce Elischer, který se kvůli tomu obrací se stížností na Ústavní soud.
Zázračné odposlechy
Značná míra improvizace ční i z druhého popisovaného příběhu.
Soudy letos během jara pravomocně zprostily obžaloby skupinu advokátů a účetních kolem Ivo Rittiga, mezi nimi třeba právníky Davida Michala a Karolínu Babákovou. Ti byli obžalováni kvůli údajnému podílu na tunelování firmy Oleo Chemical a vyvádění peněz přes fiktivní poradenství. V září byl, zatím nepravomocně, v další větvi případu zproštěn i Rittig.
Související články
Odposlech jako první volba policie? Má to být naopak, až když ostatní nástroje selžou
Šlachta začal do korupce vrtat kvůli mediální slávě a moci, tvrdí politolog a bezpečnostní analytik Šmíd
Pokud se o některých tzv. elitních útvarech policie říká, že pletou velké případy jen z odposlechů a nedodávají jim kontext, zde byl systém ještě povýšen ke zrůdné dokonalosti.
Odposlechy totiž vůbec nebyly nové. Policie je pořídila už v roce 2015, ke státnímu zástupci se ale prý dostaly až letos v létě. Přeloženo do srozumitelného jazyka – policie si tady tři roky suší důkazní materiál pro lepší příští.
Další varovný signál: Odposlechy byly pořízeny v rámci jiné kauzy, kde měla policie Rittigovy advokáty rozpracované. Bylo to ovšem v době, kdy už případ Oleo Chemical projednával soud a advokáti před ním stáli jako obžalovaní.
Policie, jejíž úloha v případu skončila odevzdáním spisu státnímu zástupci před podáním obžaloby, přesto dál poslouchá v jakési souběžně vedené kauze a získané poznatky o tři roky později nabízí státnímu zástupci k využití. Proti Rittigovi a spol. vede permanentní trestní řízení.
Soudkyně pražského městského soudu Kateřina Radkovská Borgulův návrh zamítla. „V odposleších byly vesměs zachyceny rozhovory mezi Davidem Michalem a Peterem Kmetěm, kteří koncipovali plán své obhajoby. Není to nový důkaz o tom, že by se David Michal dopouštěl trestné činnosti,“ uvedla soudkyně.
Borgulovi pak vytkla, že prý v zachycených rozhovorech vidí významy, které odrážejí jeho vidění kauzy a z odposlechů si vybírá jen určité pasáže. Na adresu státního zástupce, který má být garantem zákonnosti a důkazy posuzovat rovnocenně jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněného, jsou to hodně nelichotivá slova.
Práva sprostých podezřelých
Zdá se, že právě v kauzách kolem Ivo Rittiga narazila „lidová tvořivost“ státního zastupitelství na limity dané zákonem a reprezentované nezávislou justicí. I když zmíněné verdikty, ať už ty pravomocné nebo v neskončených věcech, zdaleka neznamenají definitvní konec. Státní zástupce Borgula si proti zamítnutí návrhu na obnovu řízení podal stížnost, proti zprošťujícím rozsudkům v kauze Oleo Chemical pak bylo podáno i několik dovolání, čili věc posoudí ještě Nejvyšší soud.
Případ soudce Ivana Elischera je jiný. Předně nejde o „nepřítele státu“, na jehož usvědčení bylo třeba nasadit permanentní vyšetřování. Ve své kauze upozornil na starý neduh trestního řízení, totiž že si policisté, státní zástupci a sem tam i nějaký soudce s dodržováním práv sprostých podezřelých hlavu příliš nelámou.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Putinův vězeň Orlov: Myslel jsem, že se mi výměna jen zdá. Nejvíc mi chyběly barvy
Němečtí extremisté na exkurzi v české sněmovně. S Okamurou jako průvodcem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Opět musím zopakovat pointu mé oblíbené anekdoty „Takhle jsme si to přece dohodli předem“, neboli, takový je současný výklad naší judikatury.
Protože, jestli se ptáme zda v našem „právním státě“ vadí“ že „by nám policie do bytů a domů rozmístila bianco odposlechy a pak už jen zapíná a vypíná, podle toho, jak soud vydá razítka“, tak je na to nutné pohlížet ze dvou stran.
To první hledisko zní zda budou konkrétní pracovníci policie za toto protiprávní jednání potrestáni. A odpověď zní že nebudou..(Tedy rozumějme odposlechy v nějaké vyšetřované kauze, něco jiného by bylo zneužití pro soukromé účely).
Ovšem druhá otázka zní, zda informace z těch odposlechů – v době na kterou nemá policie razítko od soudu, jsou použitelné jako důkaz u soudu – a odpověď zní že nejsou. Soudce je okamžitě škrtne –a nejsou-li jiné důkazy, obžalovaného ho jako nevinného na svobodu.
Jak vidno celé justici toto nastavení vyhovuje a není nutné to měnit. A pokud se týká obviněných , kdo na to má, ten si vezme kvalitního obhájce, který to využije v jeho prospěch..
A kdo na to nemá. Tak to má smůlu. Ale jak jsou zde popisovány kauzy i zde na HP, tak nepíší o žádných chudácích, kterým by nějak zvlášt peníze, známosti, nebo vlastní hluboké právní znalosti, chyběly..
Každý z nás, kdo telefonujeme, posíláme SMS, e-maily a cokoli sledujeme a píšeme si jsme nejen odposloucháváni. A když jdeme nebo jedme, tak jsme sledováni všudy přítomnými kamerami.