KOMENTÁŘ. Jestli český volič nemá něco rád, tak je to zdražování a vysoké dluhy. Na druhé straně často tentýž volič žije v pocitu, že erár je bezedná studna a že vláda z ní může a má neomezeně „kropit“ jeho potřeby. Andrej Babiš a Alena Schillerová tomu jdou naproti. Uvolňují se rozpočtová pravidla, dluh roste, ale zároveň se dušují, že drahotu, tedy vysokou inflaci, nedopustí. Jenže inflačních tlaků je mnoho. Zevnitř i zvenčí.

Babišova vláda (ANO) s ministryní financí Alenou Schillerovou si s rozpočtovou odpovědností hlavu neláme. Cíleně uvolnila rozpočtová pravidla (výjimky na obranu a infrastrukturu), ignoruje zákon o rozpočtové odpovědnosti, navyšuje výdaje a půjčky i v době, kdy ekonomika roste.

A to je i jeden z hlavních motorů, proč hrozí návrat vyšší inflace. Zdaleka ne však jediný.

Připomeňme, že v době covidu, v letech 2020–2021 podobné uvolnění rozpočtových pravidel, ministryní financí byla taktéž Schillerová, vedlo k vyšším sazbám ČNB (až 7 % v 2022). Tehdy šlo o krizi, dnes o politické rozhodnutí v růstové fázi ekonomiky.

Nové trendy pro vyšší inflaci

U výdajů na obranu nad 2 % HDP si vláda schválila, že se nebudou počítat do výdajových rámců až do roku 2036. Stejně jako výdaje na infrastrukturu jako jsou dálnice, železnice, energetické stavby podle liniových zákonů. Fakticky tedy vláda může výdaje vystřelit o desítky až stovky miliard aniž by ryze formálně porušila pravidla.

Schillerová sama v minulosti přiznala, že „vyšší schodek znamená samozřejmě větší riziko růstu inflace“. Dnes to bagatelizuje.

Deficit by tak mohl reálně růst na 400 miliard korun a více – klidně nad rekord z roku 2021 (419,7 mld. Kč), který mimochodem drží opět Schillerová.

Jen povinné splátky státního dluhu (tzv. obsluha) dluhu jsou 100 miliard – 115 miliard Kč.

Vláda se kritikou nijak nevzrušuje, poukazuje na to, že veřejný dluh k HDP je stále poměrně malý (aktuálně 44,3 %) a že Česko nadále plní maastrichtské kritérium, že roční deficit vládních financí nesmí překročit 3 % HDP. Ovšem třeba květnová predikce ČNB předpokládá deficit na úrovni 3,1 % HDP i při odhadovaném vyšším růstu ekonomiky.

Což je v přímém rozporu se stále ještě platným zněním zákona o rozpočtové odpovědnosti, jak si už jen povzdechla Národní rozpočtová rada: „NRR tento zákon včetně pozměňovacích návrhů bere jako změnu fiskálního paradigmatu a odklon od deklarovaného, a i do současného zákona vtěleného snižování rozpočtových schodků na -1,25 % HDP v roce 2027 a -1,00 % v roce 2028.“

S vysokými schodky v tom tedy současná vláda není sama. Česko bude rozpočtově v minusu v řádu stovek miliard korun hospodařit letos už sedmým rokem v řadě. To je v novodobé historii ČR smutný unikát.

Fialova vláda se o konsolidaci veřejných financí snažila spíše verbálně, nicméně rozdavačná politika dnešního kabinetu je v nekrizových časech úplně jinde a přirozeně to působí a ještě bude působit proinflačně.

Jednoduše proto, že vyšší výdaje ve stovkách miliard (na dluh) zvyšují poptávku po zboží, službách a práci a to tlačí ceny nahoru. Ministryně Schillerová ostatně sama v minulosti přiznala, že „vyšší schodek znamená samozřejmě větší riziko růstu inflace“. Dnes to bagatelizuje.

Jsou zde navíc i vnější inflační tlaky, geopolitické. S těmi jsou spojené už zmíněné vyšší výdaje na obranu, významnou roli pak hrají nestálé (a rostoucí) ceny klíčových energetických komodit – ropy a především zemního plynu.

Inflace z dob takzvané Fialovy drahoty byla zaviněna právě vnějšími vlivy – hlavně skokovým nárůstem cen zemního plynu pro ruském útoku na Ukrajinu, který se tvrdě propsal do cen elektřiny. To nyní zatím nevidíme, ale co není, může být a nervozita z nekončícího dobrodružství na Blízkém východě je patrná.

Už od dob covidu je s námi další trend – deglobalizace. I ta má svůj bezpečnostní aspekt a také svou cenu. Jde o snahu vyrábět blíže, ideálně v EU a nespoléhat na nepředvídatelné země a režimy jako je Čína a obecně jihovýchodní Asie. Jenže důsledkem téhle strategické snahy jsou opět vyšší ceny.

A dlouhodobě nelze zapomínat na aspekt demografie. I v Česku je stále méně lidí v produktivním věku a cena práce roste.

Na druhé misce vah toho zas tak mnoho není. Snad jen víra v růst české ekonomiky a měnová politika ČNB.

Sázka na Babišovu drahotu

Česká národní banka (ČNB) zůstává zatím docela optimistická. Odhad inflace sice mírně zvýšila, ale pořád se pohybuje kolem 2,5 % a je pod odhady většiny bankovních analytiků.

Guvernér ČNB Aleš Michl v sérii – jinak vzácných – veřejných vystoupení v poslední době označuje nízkou inflaci (kolem dvou procent) za hlavní cíl, pro který udělá cokoli.

Už nyní přitom zdražují položky, které lidé v reálném životě hodně pociťují: náklady na bydlení, pohonné hmoty, stravovací (a další) služby, alkohol a tabák. Postupně se do cen elektřiny a plynu pro domácnosti začne více propisovat energetický šok.

Třeba zdražování pohonných hmot se podle průzkumu STEM z druhé poloviny dubna zatím dotklo přibližně poloviny české společnosti, přičemž dvě pětiny uvádí nutnost úspor a desetina již čelí výrazným finančním obtížím.

V součtu bychom mohli být na konci letošního roku, či na začátku toho příštího s inflací už výrazněji nad 3 %.

Guvernér ČNB Aleš Michl v sérii – jinak vzácných – veřejných vystoupení v poslední době označuje nízkou inflaci (kolem dvou procent) za hlavní cíl, pro který prý udělá cokoli.

„Inflace je o nových úvěrech a o zadlužování. O úvěrech pro soukromé subjekty, firmy i vládu. Ta pomyslná kontrolka je pro mě růst zadlužování. Potřebujeme, aby se v této zemi snížilo. Proto chceme podporovat spoření, nikoliv dluhy, proto jsme přísní,“ řekl například v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Masivní rozvolňování rozpočtové politiky v režii Aleny Schillerové a změna rozpočtových pravidel není nic jiného, než zadlužování, které tlačí na růst inflace. Uvidíme, nakolik ČNB a současný guvernér reálně půjde proti vládě a jak ochotně bude skrze vyšší úrokové sazby zdražovat peníze, tedy i hypotéky a firemní úvěry.

Pokud jde o důvěru v to, jak to všechno dopadne, sama vláda nyní nabídla zajímavý lakmusový papírek. Vydala tři druhy nových dluhopisů pro občany, kdy jedním z nich jsou i protiinflační dluhopisy. Ty se zatím jeví jako nejméně výhodné (na rozdíl od těch minulých), jenže vše může být jinak – když přijde „Babišova drahota“.