REPORTÁŽ. „I vy, pane, jste pro Němce ‚untermensch‘.“ S tím mě starší žena opouští a demonstrativně odchází postávat o kus dál. Na protějším chodníku skupina protestujících hlukem, pískáním i řevem motorek „vítá“ pěší pochod Poutě smíření, který právě dorazil z Pohořelic. „Musejí přece vědět, že je tu nikdo nechce,“ ujišťují se navzájem dvě účastnice. Jenže mnohem početnější pochod kolem nich jen projde s úsměvy a máváním a nechá je za sebou.

Popsaná scéna z brněnských ulic ilustruje, jak to na Sudetoněmeckých dnech v Brně o víkendu probíhalo. Tedy přesně tak, jak se dalo očekávat.

Odpůrci akce z nesourodé takzvané vlastenecké scény, počínaje stalinistickým Klubem českého pohraničí přes komerční rozsévače nenávisti z řad politiků vládní koalice až po proruský spolek Svatopluk si proti „sudeťákům“ řekli své. A kromě akustických projevů to kolorovali transparenty napsanými špatnou němčinou.

Mládežníky AfD kvůli opakovaným extremistickým excesům a koketování s nacismem sleduje německá kontrarozvědka. Jediné skutečné revanšisty mezi hosty sudetoněmeckého sjezdu tak nakonec obstarali partneři SPD. Jsou to ale paradoxy, že?

Nedělní protestní průvod městem byl nejpočetnější. Velké řeči o autobusech plných demonstrantů a o „Brnu v plamenech“, které na „vlasteneckých“ fórech kolovaly zhruba od začátku roku, se ale nenaplnily a až na pár momentů, kdy se účastníci sudetoněmeckého sjezdu v ulicích protnuli s protestujícími, k žádné významné konfrontaci nedošlo.

Všichni naši Němci

Sudetoněmecký sjezd dostal díky kritice z vládních stran reklamu, o které si předtím organizátoři mohli nechat jenom zdát. A do pavilonu P brněnského výstaviště – hale příliš velké, než aby ji setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu dokázalo byť jen z poloviny zaplnit – tak dorazila i řada lidí, kteří sami třeba nemají ani německé kořeny, ale zkrátka to chtěli vidět na vlastní oči.

Co člověk, to příběh. Plná hala příběhů. Paušalizace tady nefunguje. Držet se mentální škatulky „sudeťáků“, kteří sympatizovali s nacismem a svůj osud si zasloužili, a šermovat dnes již marginální vyhnaneckou postnacistickou odnoží Witikobund, je ale jednodušší.

A co vlastně viděli? Pro pravidelné účastníky této akce nic překvapivého: stánky sudetoněmeckých organizací, kulinářské speciality, kulturně-folklórní program a hlavně stovky a stovky rozhovorů. Sudetoněmecký sjezd není putovní výstava, ale místo, kde se každý baví s každým, a němčina je při tom samozřejmě výhodou.

Na sjezd do Brna dorazili nejen vyhnaní Němci a jejich potomci, ale také ti, kteří z různých důvodů po válce v komunistickém Československu zůstali. A desítky let čelili předsudkům a narážkám zdejší většinové společnosti.

Hala plná příběhů

„Co je česky Trautenau? A Braunau?“ ptá se dobrou, měkkou češtinou šedovlasá paní studující program doprovodných přednášek ve sjezdové hale. „Trutnov a Broumov,“ říkám automaticky po dětství stráveném částečně v Podkrkonoší a s příbuznými na Broumovsku a Náchodsku. A ptám se, jak to, že mluví česky zjevně lépe než většina německých účastníků sjezdu.

Historicky první sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Česku tak kromě spojování umírněné části české a německé společnosti dokázal ještě rozhádat radikální nacionalisty na obou stranách.

„Odešli jsme až v roce 1964,“ popisuje česká rodačka, která do Německa s rodinou vycestovala až ve třinácti letech, když komunistický režim po mnoha letech uvolnil podmínky pro odchod zůstavších Němců.

Co člověk, to příběh. Plná hala příběhů. Paušalizace tady nefunguje. Držet se mentální škatulky „sudeťáků“, kteří sympatizovali s nacismem a svůj osud si zasloužili, a šermovat dnes již marginální vyhnaneckou postnacistickou odnoží Witikobund, je ale jednodušší. Jak pro odpůrce sjezdu z řad veřejnosti, tak pro profesionální roztleskávače této nenávisti v poslaneckých lavicích.

Rána do zad SPD

A zatímco „vlastenecká“ scéna bubnováním a pískáním v ulicích Brna bránila Česko před domnělou opětovnou germanizací, na pietě v Pohořelicích kladli květy i mládežníci německé krajně pravicové strany AfD – partneři české SPD Tomia Okamury.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Generation Deutschland (@generationafd)

Alternativa pro Německo kvůli protisudetským výpadům kritizovala Okamurovo hnutí už týdny před samotným sjezdem, osobní účast AfD na vzpomínkových akcích na vyhnání Němců v Česku je ale nožem v zádech SPD, třikrát otočeným v ráně a štědře zasypaným solí.

Mládežníky AfD kvůli opakovaným extremistickým excesům a koketování s nacismem sleduje německá kontrarozvědka. AfD navíc sama sebe pasuje do role jediné skutečné ochránkyně zájmů německých vyhnanců. A občas probublá na povrch i nostalgie po bývalých východních oblastech včetně Sudet.

Člen téže mládežnické organizace AfD Fabian Keubel, který se také dříve opakovaně zúčastnil společných akcí s českou SPD, loni na podzim prohlásil, že „Poláci jsou Afroameričané Evropy“ a východním sousedům vyčetl mimo jiné to, že „ukradli Německu území“. K čemu by asi došel, kdyby své úvahy stočil k Čechům?

Dvacet pět let proti pár týdnům

Až se budou dávat pod sebe plusy a minusy Sudetoněmeckého sjezdu v Brně, nebudou to sudetští Němci ani hostitelské město, a v konečném důsledku ani česko-německé vztahy, kdo vyjde zkrátka.

O tom, že se sjezd jednou může konat v Brně, mluvili už před čtvrtstoletím lidé ze spolku Mládež pro interkulturní porozumění kolem pozdějšího politika Ondřeje Lišky. Po pětadvaceti letech se to stalo realitou.

A zatímco přípravy na sjezd zrály dlouho, zejména hnutí SPD vrhlo krátkodobě maximum energie do toho, aby během pár týdnů proti brněnské akci rozpoutalo maximální vlnu nenávisti. Teď musí Tomio Okamura a spol. svým přátelům z AfD nebo rakouské strany Svobodných vysvětlit, že to s těmi protiněmeckými výpady zas tak vážně nemysleli. Snadné to tedy rozhodně nebude a poměr politických nákladů a zisků bude nejspíš tristní.

Historicky první sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Česku tak kromě spojování umírněné části české a německé společnosti dokázal ještě rozhádat radikální nacionalisty na obou stranách. A to je možná ještě víc, než se od brněnského víkendu původně čekalo.

Kdo si ale v pátek myslel, že pro všechny Němce je každý Čech „untermensch“, jako ta dobrá žena z ulice poblíž brněnského Mendlova náměstí citovaná v úvodu, ten si to myslí i v pondělí. A bude si to zřejmě myslet napořád.