Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
afagen on Foter.com, Texting Congress

Kdo nic nespáchal, nemusí se odposlechu bát. Příběh policisty, který tuto mylnou domněnku vyvrací

MAPA JUSTICE. Přijít ke „špinavým uším“, jak se v policejní hantýrce říká nasazení odposlechu, je snadnější, než by člověk čekal. A neplatí v této souvislosti ani mylné přesvědčení, že kdo nic nespáchal, nemá se čeho bát. Ukazuje to i jeden ze tří případů, v nichž Nejvyšší soud v loňském roce konstatoval, že policie nasadila odposlechy nezákonně.

„Mě ta myšlenka vůbec netrápí. Já vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno.“

Citát tehdejšího policejního prezidenta Jiřího Koláře z roku 2004 je od té doby uváděn jako odstrašující příklad nepochopení, co si stát smí vůči svým občanům dovolit. Je to již trochu historie, a tak stojí za to si připomenout, že tehdejší prezident Václav Klaus dokonce požadoval Kolářovu rezignaci, ministr vnitra František Bublan se ale za policejního prezidenta postavil. Ten odstoupil až o rok později poté, co policistům při domovní prohlídce utekl z černošické vily Radovan Krejčíř a zmizel v zahraničí.

Utajený svědek

Zpátky do současnosti. V databázi Nejvyššího soudu se v průběhu loňského roku objevilo deset nových rozhodnutí o přezkumech nařízených odposlechů. Tři z nich soud uznal jako oprávněné – tedy konstatoval, že odposlechy byly nařízeny nezákonně.

Byl mezi nimi i případ policisty R. C. Tomu v září roku 2016 přistál v poště přípis, že byl o dva roky dříve jeho telefon odposloucháván. Taková je praxe – pokud policejní šetření spojené s odposloucháváním nevedlo k soudnímu řízení, mají úřady povinnost o tom oběť odposlouchávání informovat.

Generální inspekce bezpečnostních sborů v roce 2014 vyšetřovala podezření, že jakýsi M. G. krátí spotřební daň u tabáku a lihu a využívá k tomu za úplatu služeb dvou policistů, mezi nimi i stěžovatele R. C. Policisté měli – aspoň podle tehdejšího podezření inspekce – doporovázet vozidla, která nekolkovaný tabák a líh převážela.

Do balíku odposlouchávaných čísel se R. C. dostal na základě výpovědi svědka J. N. Ten 10. ledna 2014 inspekci celý údajný mechanismus doprovázení vozidel popsal. V sepsané výpovědi je uvedena celá řada podrobností, ty se ale týkají hlavně druhého z údajně zkorumpovaných policistů.

Pokud jde o R. C., jeho jméno se objevuje až na poslední straně úředního záznamu, kde J. N. prohlašuje: „S M. se na této shora popsané činnosti podílí nejméně jeden další policista, který se jmenuje R. C. Jeho podíl na popsané činnosti je totožný, tedy, že se aktivně na tomto podílí stejnou měrou jako M.“

Nejvyšší soud ve svém usnesení, v němž loni v dubnu uznal nezákonnost nařízeného odposlechu, píše: „Nejsou zde ale vůči jeho osobě, resp. k jednání, jehož se měl rovněž dopouštět, uvedeny žádná konkréta. Vyslýchající příslušník GIBS žádná taková konkréta po vyslýchané osobě nepožadoval a spokojil se s jejím takto stručným a obecným konstatováním a poukázáním na činnost policisty M.“

Nejdřív důkaz, pak odposlech. Ne naopak

Jinými slovy stačí, aby někdo – v tomto případě svědek J. N. – inspekci řekl, že se domnívá, že se na údajné trestné činnosti podílíte. Soudu to jako podklad pro povolení odposlechu stačí. Žádná osoba jménem J. N. přitom navíc neexistovala – jde o smyšlené jméno, kterým inspekce chránila utajeného svědka.

Shrnuto – utajený anonymní svědek, vágní podezření sdělené jednou větou ve výpovědi týkající se někoho jiného. Soud i na základě tak mizerných „důkazů“ odposlech povolil.

To také Nejvyšší soud ve svém loňském nálezu kritizuje: „To jinými slovy znamená, že vyslýchaná osoba pod utajením (J. N.), v rámci podání vysvětlení nejenže vůči R. C. neuvedla žádné podrobnosti, na základě nichž by bylo možno reálně dovodit důvodné podezření, že se stejně jako R. M. dopouští společně s M. G. popsané trestné činnosti, ale ani nebylo možné vyhodnotit, kdo tato vyslýchaná osoba je, z jakých zdrojů svoje informace čerpá, jaká je její motivace k tomu, aby je před policejním orgánem GIBS uváděla, tedy ve svém výsledku zda jsou tyto informace dostatečně spolehlivé a věrohodné.“

Závěr Nejvyššího soudu zní, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůči osobě R. C. byl soudcem Okresního soudu v Ostravě vydán předčasně a tudíž nezákonně. „Stalo se tak totiž na základě neprůkazných podkladů, které nedostatečně spolehlivě svědčily o podezření, že se jmenovaný podílel na páchání trestných činů, pro něž byly zahájeny úkony trestního řízení.“


Celý nález Nejvyššího soudu v případu R. C. najdete zde.


Inspekci Nejvyšší soud vytýká, že se nezaměřila na jiné důkazy, které měly dopředu podezření, že se R. C. vůbec na trestné činnosti podílí, potvrdit či vyvrátit.

„Jelikož k vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyla splněna tato základní podmínka obsažená v uvedeném ustanovení trestního řádu, nelze než konstatovat, že vydáním tohoto opatření vůči jmenované osobě došlo k závažnému průlomu práva na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem, plynoucího z Čl. 13 Listiny základních práv a svobod, spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotvářejícími osobnostní sféru jedince,“ konstatoval soudce Nejvyššího soudu František Hrabec.

Odkázal přitom na starší zásadu Nejvyššího soudu, která jasně říká, že není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet.


Článek je součástí projektu Mapa justice, který HlídacíPes.org připravuje za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Cílem projektu je zmapovat skutečné vlivy v české justici, popsat osoby a skupiny, které mají na její chod rozhodující vliv.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

13 komentářů

  1. Edmund napsal:

    To je jeden z běžných policejních postupů, že se uvede nejen neexistující svědek – krycí jméno, ale také třeba zcela vymyšlený svědek.
    Což stačí na odposlechy, někdy i na vazbu, protože to vše je před zahájením trestního stíhání, a to se poté zakryje.
    Normálka ČR, ne ?

    • petrph napsal:

      Se obávám, že se „nějak“ „nezakryje“, naopak, jak to jasně vyplývá zde z článků pana Maleckého, vyšší (odvolací, přezkumní) stupně soudů mají pravomoc tyto záznamy zpětně otevřit přezkoumat a unovu právně zhodnotit.
      V čem vidím (mimo jiného) dost velký problém, pokud si to někdo z policie „riskne“ a toho svědka či výpověď si vymyslí, resp- s ním tu výpověď zmanipuluje. A později ten přezkumní soud na to příjde. Tak pouze takovou výpověď v řešeném soudním případu odmítne, včetně následných skrze ní získaných dalších důkazů.
      Ale samotnou trestnou činnost toho policisty (zneužití úřední pravomoci, porušení tr.řádu, jakož i porušení ústavy) už tento soud neřeší – a žádný trest mu za to nedá.

      • mk napsal:

        To ovšem není chyba soudu, ale systému. Soud není legitimován k aktivnímu trestnímu stíhání a nemůže sám o sobě potrestat takového policistu, i kdyby během jiného řízení vyšlo najevo a bylo prokázáno, že TČ spáchal. Soud musí počkat, až to zase jiný státní zástupce posoudí a pošle soudu obžalobu či návrh na potrestání. Pokud to SZ zamete pod stůl, soud s tím nic neudělá.
        To bychom museli zavést institut vyšetřujícího soudce a ještě mu dát pravomoci, které měly stalinské „trojky“ – spojení role prokurátora a soudce v jednom.

        • petrph napsal:

          Jistě, je to systémové – ovšem musíme si přiznat v čem je to systémové. Protože samozřejmě instituce k tomu příslušné jsou, aby řešily trestnou činnost policie, resp. i další. Je tady právě dozorující státní zástupce, je tady GIBS, soudnictví má svoje kárné senáty, všechny úřady mají svá kontrolní oddělení. Teoreticky to je naplněno, „natvrdo „je to placeno z daní“, ale prakticky to nefunguje . Ale to je bohužel to zásadní.
          Vůbec dokonce i celá naše demokracie je nastavena v ústavních zákonech teoreticky správně, ale prakticky to skřípe kde může.
          Jinak, já bych zase nebyl proti institutu vyšetřujícího soudce nebyl – ti existují i v některých státech na Západě. Tady jde o dvě věci – za prvé, jde o ta potřebná povolení /viz třeba k odposlechu, prohlídce, zatčení, a pod.) – které by tento vyšetřující soudce vydával s přímou znalosti věci z vyšetřování. Nikoliv jako dnes, když policajti chtějí od příslušného soudce stejné povolení – ale ten soudce o tom případu neví zbla nic, než si ti policajti napsali do žádosti. (a ani na to nemá čas, protože má desítky soudních kauz vedle).
          A pak tedy – otázka pravomoci toho vyšetřujícího soudce – zda by měl pravomoc pouze během vyšetřování, nebo mohl i dotyčného v prvním stupni nepravomocně odsoudit. Přičemž, samozřejmě vyšší odvolací soud by pak jeho postupy i zdůvodnění, prověřit. Všechno je to bohužel, o kvalitě lidí v justici, odzdola až nahoru. A o tom že by měl existovat nějaký praktický systém který by u kvalitu nejen kontroloval, ale i zajištoval..
          Ale rozhodně, na „bolševické prokurátory a soudce“ kteří tu byli před skoro 30 lety ,ve skutečnosti pokud hovoříme o soudním teroru 50. let, přes skoro 70 lety se vymlouvat nemůžeme, že ne?

  2. petrph napsal:

    Jinými slovy – právně akademicky? se požaduje aby policie měla vždy před legitimním získáváním jakéhokoliv důkazu k dispozici jiný – předešlý důkaz, jinak je veškerý její postup protiprávní. Přičemž, tedy – a to jsem se až zasmál, za tokový (ani prvotní) důkaz se nepřipouští výpověď svědka? To už je úplně absurdní..Ohó, kdyby to bylo tak snadné,a tak naproto pevně napsané ztratila by vyšetřovací činnost policie smysl – na každé podání (i třeba o rozsekání vlastní babičky) by odpovídali „nezlobte se ale my právně nemůžeme dělat nic – , sory jako..
    Ale tak to samozřejmě není, tak možnost získávat povolení k hledání dalších důkazů tu je.. V čem je ten hlavní problém, a pořád to tu opakuji, že nějaký vyšší soud – třeba až za několik let – na základě vlastního více-méně subjektivního rozhodnutí, to vydané rozhodnutí zpětně zrušit. V tom je ten problém, a o tom se nediskutuje, právě proto že sami soudci žádnou takovou diskuzi o své zodpovědnosti za správnost vydaných rozsudků (nahoře i dole) nepřipouštějí

    • Weber napsal:

      Souhlasím, že to odposlouchávání nejen telekomunikačního provozu je někdy k smíchu (pokud se to netýká mne) a chápu, že za některými případy stojí snaha si usnadnit práci a také šlendrián. Nevím, zda jste si přečetl to usnesení N.S., které se k článku nabízí, ale ono výstižně ukazuje na těžkou práci justice a vůbec jí nezávidím. V tom usnesení je do 20 stran textu a jednomu jde hlava kolem z jen z těch čísel paragrafů a teď ať si každý představí 20 tis. stran „Rathova textu“! Co se týká případu onoho policisty, tak je zřejmé, že k „řešení“ svojí stížnosti využil svojí profese a jeho možností orientace v problému, ale kdo z tzv. obyčejných občanů tyto možnosti má? Těm nezbývá než se spoléhat na ono památné prohlášení pana Koláře. Stejně mám dojem, že kdybychom chtěli po represivním aparátu a justici bezchybnou práci na první možnou, tak oni by nepochybně oprávněně požadovali výrazné navýšení jejich stavu a umlátili by nás argumentací „papírama“! Takže zatím díky za vícestupňový justiční systém a obětem chyb porozumění a přání konečného vítězství.

      • petrph napsal:

        Bohužel, k tomu úvodu. Namísto toho aby státní správa sloužila veřejnosti a občanům, tak si musí občané sami ze svého platit právníky aby se některým neoprávněným zásahům státní správy mohli bránit. To se tedy týká i justice, a nejen – těch odposlechů.
        Jinak bych zase neodděloval odposlechy jako něco mimořádného, jsou to naprosto běžné vyšetřovací postupy jako jiné. Naprosto „směšné“ (jak pro se může zdát, když policie udělá u podezřelých brutální přepadovku spojenou s důkladnou prohlídkou. Sice žádné přímé důkazy nenajdou, ale stejně si můžou napytlovat a odnést k dalšímu vyšetřování co je napadne – osobní papíry, papíry k podnikání, počítač, mobily, ušetřené peníze, a toto pak rok, dva vyšetřovat, jestli z toho něco nevypadne..
        Jinak já samozřejmě nepožaduji ani po justici „.. bezchybnou práci na první možnou“, stačilo by mi, pokud by stát po úřadech – ale rovněž i justici tu kvalitu práce zkontroloval. A kdo udělá postupně více chyb (řekněme něco jako bodový systém), bude vyhozen, nebo u těch závažnějších i potrestán. Stejně jako u řidičů..
        Jinak samozřejmě – vícestupňový justiční systém je správný a nutný – ovšem jde o to aby -pouze- napravoval případné a objektivně zjištěné chyby nižších stupňů – a nezaváděl do toho svými subjektivními rozhodnutími chyby další –

        • Weber napsal:

          Máte asi nereálná přání – státní správa sloužit veřejnosti – to se přece děje, ale již dávno státní správa (úředníci) nedávají jak se říká u okénka právní služby, informace o právu a nařízeních ( prý to mají zakázáno) a nedivím se, neboť co by dělali právníci, kteří padají každý rok z VŠ. Tedy občané slouží jako filtr státní správy a jiných institucí o tom, jak fungují. Pokud jsou chyby, tak si každý může stěžovat (žalovat) a pokud vyhraje, musí dostat zpět náklady. Dále, odposlechy musí být mimořádný prostředek ne k vyšetřování, ale jako důkazní, to naznačuje dle mne NS. Kdo si všímá, tak ví, že ty „brutální“ přepadovky přišly s nástupem takových represivních individuí jako R. Šlachta, I. Ištván a pod., zřejmě veřejnosti se takové chápání práva líbí, neboť dnes dokonce nevadí, že někdo krade (podvádí), lže a klidně si jej určí svou volbou k zastupování ve správě státu. Vy by jste byl schopen kvantifikovat, co by obnášela, co se týká lidských zdrojů a finančních nákladů kontrola justiční „práce“, když po ní voláte? Myslím, že jste to přehnal, to opět musí činit společnost samospádem. I Váš návrh na represe v případě nedostatků justice je unikum, její aplikace z dopravního prostředí o něčem vypovídá. Na závěr Vámi uvedené přání, aby vyšší soudy opravovaly jen “ čárky a tečky“ směrem k těm chybujícím nižším soudům a nezaváděly tím směrem jen další chyby ( ze svévole), nejspíše jste nepochopil podstatu : ty vyšší instance sdělují výklad o tom, jak ten konkrétní paragraf ( i rozsudek) se musí chápat, neboť, jak známo paragraf je dosti zakroucený a ledaskdo si jej může vykládat různě, rovněž jako lékař má dojem, že nás může léčit po svém způsobu, až do exnutí. Takže dnes jste mne neuspokojil.

          • petrph napsal:

            Pokusím se odpovědět na to, co požaduji,ohledně kontroly justiční „práce“
            1. Dodatečné náklady samozřejmě naprosto minimální, protože právě onen zcela dokumentovaný a vícestupňový systém justice v sobě veškeré náklady na kontrolu kvality obsahuje a jsou mu propláceny ze státního rozpočtu. Stači pouze doplnit právě ten požadavek na skutečnou zodpovědnost za vlastní chyby.
            2) Kdybych použil vulgarizační zkratku – doufám že bude správně pochopena. V okamžiku, kdy vyšší složka justice vydá rozhodnutí-rozsudek že ruší, mění, rozhodnutí nižší justiční složky, z důvodu jejího pochybení (což musí stejně v rozhodnutí právně zdůvodnit), automaticky by dostala ta nižší složka (konkrétní činitel) trestné body… Je na tomto požadavku něco špatného?
            3) Je zde samozřejmě riziko – že to pochybení udělá naopak ta vyšší složka justice vůči nižší. Snadná pomoc – muselo by se začínat až úplně odshora, od pravomocneho rozsudku, potvrzeného třeba ÚS, nebo po provedení opravného prostředku v téže kauze – a až podle toho sázet ty trestné body dolů. Přičemž spory by řešily třeba kárné senáty – ale ty by musely vždy rozhodnout mezi těmi 2 činiteli, jeden rozhodl správně, druhý vůči němu a právu pochybil.
            3) Mimochodem, naprosto nechápu proč by „..mělo být unikum požadovat v justici zodpovědnost za kvalitu své práce“ ? Ta přece musí být naprosto zásadním předpokladem demokracie. Jestliže stát nedokáže zajistit kvalitní spravedlnost v justici, znamená to že nedokáže zajistit občanům ani ústavní práva a svobody.
            4) Jestli dovolíte – napíšu ten bod 3) jinak, aby byl zcela správně pochopen. Různé výklady práva nemohou být předmětem akademické právní diskuze, ani nelze obhájit, že by o něm mohl subjektivně a bez jakékoliv zodpovědnosti rozhodnout jeden určitý článek justice, v určitém stupni. Protože – každé justiční rozhodnutí vede obvykle k omezení či porušení ústavních práv a svobod – buď obviněného, a nebo oběti. A za takové omezování ústavních práv a svobod si samozřejmě nese celý státní režim vůči svým občanům plnou zodpovědnost…
            Abych použil svůj oblíbený bonmot, aby se pak zase u příštích voleb někdo nevymlouval na staré komunisty a ruské špiony – když voliči u voleb hodnotí právě takovou situaci jaká u nás skutečně je – i v té justici

  3. nováček napsal:

    Zeptal jsem se před léty dvou IT odborníků, zda je možné, když lze lidský hlas analyzovat, také přesně stejný hlas opět složit a vyrobit tak odpslech (jako třeba animovat pohyby živého člověka), odpověď zněla ano. Jaká je tdy skutečná vypovídací hodnota odposlechů, když lze potřebný odposlech vyrobit?

    • petrph napsal:

      Pokusím se odpovědět – pokud se týká zde řešeného právního problému odposlechů telefonních hovorů. Tak zde si policie ty odposlechy neprovádí technicky sama – ale pouze podá požadavek na odposlech určitých čísel telefonnímu/mobilnímu operátorovi. A ten odposlech provádí zcela automaticky, na základě popsaného technického postupu. A pak ty nahrávky předá policii. Takže – není sice zcela vyloučena nějaká široká konspirace, že by v tomto procesu mohlo dojít ke zfalšování té nahrávky – ale je to dost nepravděpodobné. Nakonec, obžalovaný má samozřejmě právo u soudu tu nahrávku popřit a požadovat zpětně verifikaci jejího zhotovení…

  4. Honza napsal:

    Obávám se, že jde o bouři ve sklenici s vodou. Pokud bude mít policie nezvratné důkazy, žádný odposlech nebude potřeba. Pokud má podezření, odposlech se realizuje, a podezření se potvrdí nebo vyvrátí. Mohou se dostat k informacím, které by bylo možné zneužít – potom by zneužítí mělo být trestné.

    • NO napsal:

      Začal bych tím, že jakýkoliv postup orgánů vůči občanovi by měl být odůvodněný, prokázána jeho nezbytnost a zpětně ověřitelný. Pokud se tak nestane před tímto postupem, jde o porušení práv občana.
      Při stíhání za zneužití je třeba prokázat, že k němu došlo, kdo ho způsobil, a že jednal vědomě.
      Vezměme jako příklad krále Lávru a jeho uši.
      Uši nejsou trestné. Přesto se je snaží utajit. Jak svědčí případ Kukulín, na mlčenlivost holiče se nelze spolehnout a Lávra se raději stříhá sám(Nejsou tedy popravení holiči, ani jiný trestný čin). Někoho napadne, že na krále Lávru vlastně nemá žádnou páku a nic moc o něm neví. Dá ho tedy sledovat, nebo podá falešné udání, že třeba trápí koťátka. Při sledování, nebo razii se žádné trestné jednání Lávry neprokáže, ale později přijde vyděračský dopis, nebo se objeví zpráva v bulváru. Doposud vážený král Lávra je poškozen. Jakou má možnost prokázat kdo ho poškodil? A kolik mu to pomůže.

      Bude tedy lépe mít zato, že zásah orgánů musí podléhat povolení a kontrole

Přidávání komentářů není povoleno