KOMENTÁŘ. Jaroslav Rezník není Jitka Obzinová, a tak jeho příchod do Českého rozhlasu velké vlny nezpůsobil. Nevadí zjevně ani průšvih, který na něj teď praskl na Slovensku. Vedení ČRo, které celou věc nechce vůbec komentovat, se ale plete, když tvrdí, že se celá věc rozhlasu „nijak netýká“. Rezníkovu kauzu na Slovensku už prověřuje policie i prokuratura. Reputačně je to pro úspěšný Český rozhlas zbytečný balvan, jehož se ale generální ředitel z nějakého důvodu nechce zbavit.

Připomeňme znovu, co minulý týden napsal slovenský Denník N, který na Rezníkovu poslední kauzu upozornil.

Podnikatel Peter Kuba, majitel marketingové agentury Roko, za Jaroslava Rezníka ze svého účtu pět let (!) platil náklady na studium Rezníkových dcer na zahraničních univerzitách. Celkem šlo o sumu asi 200 tisíc eur, tedy zhruba pět milionů korun, kterou prý Rezník – v té době ředitel tiskové agentury TASR a poté veřejnoprávního telerozhlasu RTVS – údajně vracel v hotovosti, a to vždy jednou za půl roku.

Pokud je to pravda, jeden z nejvyšších slovenských mediálních manažerů chodil roky po Bratislavě s hotovostí ve výši v přepočtu několik set tisíc korun, což je chování, které (nejen) na Slovensku bylo obvyklé spíše v divokých 90. letech a ne třicet let po pádu komunismu.

Bizarní je i Rezníkovo vysvětlení, jak to celé začalo: prý jeho chybou při zadávání čísla účtu, což se podnikatel Kuba nabídl napravit a Rezník toho rád využil. Pět let na zmíněném systému nic neměnili, protože to podle Jaroslava Rezníka „bylo pohodlné“.

Vzhledem k tomu, že ve zmíněném období, ale i mnoho let předtím, získávala reklamní agentura Roko podnikatele Kuby zakázky od Rezníkem vedených médií (postupně šlo o Slovenský rozhlas, agenturu TASR a nakonec televizi a rozhlas RTVS), vzbudily nestandardní platby z cizího účtu dorovnávané hotovostí logicky podezření.

Důvěryhodnosti Rezníkova tvrzení navíc vůbec nepomáhá fakt, že podnikatel Kuba je aktuálně obžalovaný z praní špinavých peněz v takzvané kauze Dobytkář, která se týká přidělování dotací ze Zemědělské platební agentury.

Nedávno rozhlas v Praze hostil prestižní konferenci Radiodays Europe, která se prezentuje jako „nejinovativnější a nejkreativnější iniciativa ve světě rozhlasu a zvuku“. Jak to jde dohromady s „devadesátkovým“ spolupracovníkem generálního ředitele, ví zřejmě jen René Zavoral.

„Rozhlasu se to netýká“

Ještě před dvěma lety v odpovědi na jednu z posluchačských stížností ředitel komunikace ČRo Jiří Hošna zdůrazňoval, že jeho povinností je „kromě rozvíjení image ČRo i ochrana jeho pověsti“. V případě Jaroslava Rezníka se tedy obojí „povedlo“ opravdu dokonale…

„K informacím, které uvádíte, můžu jen napsat, že se nijak netýkají Českého rozhlasu, a proto je komentovat nebudeme,“ citoval Jiřího Hošnu slovenský Denník N, který se v rozhlase poptával, co na Rezníkovu poslední kauzu říká vedení.

Už při nástupu do Českého rozhlasu, kde ho ve svém sekretariátu loni zaměstnal jeho dlouholetý známý René Zavoral, měl přitom Jaroslav Rezník pořádnou reputační zátěž.

Ještě jako šéf agentury TASR například podepsal spolupráci s kremelskou agenturou Sputnik, od které po veřejné kritice krátce poté odstoupil. Celou dobu jeho mediálního působení mu bylo vyčítáno, že má příliš blízko k politikům, od Mečiarova HZDS až třeba po Slovenskou národní stranu, jejíž neúměrně vysoké zastoupení ve veřejnoprávních médiích potvrdila před několika lety i tvrdá data.

Později jako šéf RTVS musel čelit výrazné nespokojenosti části podřízených a posléze i odchodu části reportérů. Zpravodajství veřejnoprávní televize na Slovensku bylo v Rezníkově éře opakovaně kritizováno za novinářské přešlapy. Šlo například o odvysílání zkreslené reportáže naznačující úmrtí učitelky v důsledku očkování proti covidu nebo o pomalou reakci zpravodajství na začátek války na Ukrajině.

Etické normy vs. staří známí

A když loni Rezník neúspěšně funkci ředitele RTVS obhajoval, reputaci mu k tíži přičetla i expertní komise hodnotící všechny kandidáty:

„Kandidát je schopný řídit RTVS, v současnosti jsou však k dispozici mnohem zdatnější kandidáti po morální stránce, kteří jsou přitom porovnatelní v manažerských schopnostech a s mnohem vyšším společenským kreditem. Reputační zátěž kandidáta je obrovská, až diskvalifikační,“ stálo ve stanovisku. Pár měsíců nato dostal Rezník místo v Českém rozhlase. René Zavoral rozhlasovým radním tento krok vysvětloval i tím, že Rezníka „zná patnáct let, možná víc“.

V Kodexu ČRo celkem jasně stojí, že „program a jednání Českého rozhlasu budou vždy poměřovány také etickými normami“ a také to, že „Český rozhlas je povinen seznámit s Kodexem všechny pracovníky Českého rozhlasu, nově přijímané zaměstnance ještě před vznikem pracovního poměru“.

Jaroslav Rezník zaměstnancem je, podle ČRo mimo jiné „participoval průběžně na přípravě 100. narozenin Českého rozhlasu“. Rezníkova odměna, jejíž výši rozhlas odmítl zveřejnit, jde samozřejmě z peněz koncesionářů.

„Celkem by mě zajímalo, kdo platí panu Rezníkovi, jestli se to děje přes nějakou zprostředkovanou osobu,“ rýpnul si do angažmá slovenského manažera v Českém rozhlase šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný v návaznosti na to, co deník o Rezníkovi minulý týden publikoval.

Xaver, Obzinová, Rezník…

Faktem je, že Jaroslav Rezník coby přespolní a širší české veřejnosti neznámá figura nevyvolává zdaleka takovou kritickou reakci jako třeba Jitka Obzinová, kterou chtěl René Zavoral předloni instalovat do čela zpravodajství ČRo; navzdory tomu, že během svého působení v televizi Prima manipulovala zpravodajstvím o migrační krizi.

To však neznamená, že spojování značky Českého rozhlasu se jmény jako Jaroslav Rezník rozhlasu neškodí a nedevalvuje všechno výjimečné, co rozhlas dělá – od kvalitního zpravodajství a publicistiky, přes rozhlasové hry nebo podcasty až po speciální projekty typu Znovu 68.

Nedávno také rozhlas v Praze hostil prestižní konferenci Radiodays Europe, která se prezentuje jako „nejinovativnější a nejkreativnější iniciativa ve světě rozhlasu a zvuku“. Jak to jde dohromady s „devadesátkovým“ spolupracovníkem generálního ředitele, ví zřejmě jen René Zavoral.

Postoj vedení rozhlasu k problematické pověsti Jaroslava Rezníka připomíná způsob, jakým před několika lety stejný management opakovaně podržel kontroverzního moderátora Lubomíra „Xavera“ Veselého, například po jeho slovních útocích na novinářky. Veselý nakonec z rozhlasu po dvou letech odešel, u Jaroslava Rezníka zatím vedení tvrdí, že jeho slovenské problémy se rozhlasu netýkají.

Jestliže však u Veselého – jakkoli i to bylo diskutabilní – mohl rozhlas argumentovat jeho přínosem pro vysílání vzhledem k popularitě u posluchačů regionálních stanic, u Jaroslava Rezníka se ospravedlnění hledá ještě hůř.

Prokazatelné poškozování reputace rozhlasu má vyvážit jeho údajný přínos v analýzách dat pro generálního ředitele. Analýzy však neexistují v ucelené podobě, a nikdo je tak nikdy neviděl. Na rozdíl od mediálních titulků o Rezníkových kauzách, které se opakovaně objevují v Česku i na Slovensku a tam i tady poškozují značku Českého rozhlasu.