KOMENTÁŘ. Varovná pojednání, jak nám chce zlý a všemocný Brusel vnutit, abychom auta vozili na technickou každý rok, lze dohledat už v textech 15 let starých. Od té doby se téma periodicky vrací, naposledy docela nedávno. Zarývá se tak do mozku spoluobčanů, pro něž je to další z mnoha důkazů, jak nám údajně ta EU děsně škodí.

Ne, že by na plánech na každoroční povinné STK něco nebylo. V Evropské komisi a úředních strukturách Bruselu se rodí spousta zběsilých nápadů. Jenže na rozdíl od toho, co si mnoho lidí myslí, není Evropská komise žádný lord protektor, který co nařídí, to bude.

Takže ano, Evropská komise skutečně předložila návrh, aby osobní a dodávky starší deseti let musely jezdit na STK rok co rok. Kdo občas jede byť jen kousek za smradlavým čoudícím dieselem, možná by ten interval i celkem rád nechal zkrátit…

Jak se pečou zákony

Nicméně, legislativní proces v EU zafungoval tak, jak má. Komise sama prostě nic „nezavede“, i když se to v titulcích hezky vyjímá. Každý návrh se stává právně závazným až po schválení Radou (vlády členských států) a Evropským parlamentem, které mohou obsah výrazně změnit nebo celý návrh odmítnout.

Vypadalo to, jako by šlo o nezvratnou budoucnost, styl byl proto náležitě dramatický: Podívejte se, co zase Brusel chystá, naštve půlku Evropy.

I když se u běžné legislativy rozhoduje kvalifikovanou většinou, není to diktát Bruselu, hlas má každý členský stát.

Zájemcům o téma  doporučujeme náš podcast Bruselská setba, kde jsme se vzniku nařízení a směrnic v EU srozumitelně věnovali.

A členské státy taky tento návrh v Radě ministrů odmítly, i díky aktivitě českého ministerstva dopravy. Dne 4. prosince 2025 se ministři dopravy v Radě shodli na pozici, která roční STK pro auta starší 10 let odmítla; interval zůstává dvouletý. Tečka.

Při aktuálním odmítavém postoji členských států v Radě nemá návrh na STK každý rok v tomto návrhu reálnou šanci projít.

Stejně se navíc k věci postavil i Evropský parlament, respektive jeho výbor pro dopravu. I ten návrh na roční STK (letos 5. května) zamítl.

Téma se i tak stalo vděčným materiálem pro clickbait i relativně seriózních médií a pro dezinformační vyprávěnky o „Bruselu, který chce zničit spalovací auta a dotlačit lidi proti jejich vůli k elektromobilům“.

Vypadalo to, jako by šlo o nezvratnou budoucnost, styl byl proto náležitě dramatický: Podívejte se, co zase Brusel chystá, naštve půlku Evropy.

O tom, že šlo o návrh, který mohou členské státy změnit nebo blokovat, se cudně mlčelo.

Další důkaz, jak snadné je lidi vyděsit tak, že nějaká pravda pak už jenom obtěžuje a překáží již utvořeným neměnným přesvědčením.

Když ve vlaku potkáš hoax

Autor tohoto textu nedávno přisedl do kupé vlaku ke sportovně vypadajícímu muži důchodového věku, který na téma „zlý Brusel a STK“ zavedl řeč. Někde si to přečetl, možná mu to přišlo mailem nebo whatsappem a bral to jako fakt, hotovou věc a hlavně spiknutí. Na jeho škodověnku mu nikdo sahat nebude…

Další důkaz, jak snadné je lidi vyděsit tak, že nějaká pravda pak už jenom obtěžuje a překáží již utvořeným neměnným přesvědčením.

Jistě lze namítnout, že když něco neprošlo teď, může to projít příště. Jenže to je opět nepochopení (či intelektuální lenost se tím vůbec zabývat) toho, jak legislativní proces v EU funguje.

Platí to obecně. V Česku dost často fňukáme nad tím, co všechno nám Brusel nařizuje, jaké jsme historicky stále oběti jakéhosi oktrojování a přitom v takových případech platí:

a) že politická reprezentace je neaktivní, věc neřeší a diví se, až když je pozdě

b) směrnici přijmeme, ale takzvaným goldplatingem si ji „vylepšíme“ tak, že jsou požadavky mnohem přísnější a byrokraticky náročnější, než kdokoli chtěl.

Obojí je špatně. To, jak je to správně, paradoxně ukázal právě odpor k nápadu na povinné STK každý rok.