Jan Urban: Deset otázek k arbitráži s Diag Human
Politici, schovávající se za jméno České republiky, prošustrovali ve dvacetiletém sporu se společností Diag Human zatím více než třináct miliard korun. Každý den, po který se Česká republika vzpírá verdiktu lucemburského soudu, stojí na úrocích jeden a čtvrt milionu korun navíc.
Poznámka redakce: Diag Human je letitá a zapeklitá kauza, která vyvolává řadu emocí. Táhne se déle než dvacet let a stále nekončí. Naopak se objevují nové informace, nové soudy a Diag Human vyvolal i novou mezinárodní arbitráž vůči České republice kvůli ochraně investic.
Autor níže uvedeného komentáře, publicista Jan Urban, je v této věci ve střetu zájmů, kterým se však nijak netají. Několik let pracoval v právním týmu Diag Human a pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.
Redakce HlídacíPes.org tento názorový text vnímá i jako výzvu k polemice, otevřené odpovědi či jiné formě reakce od zástupců státu, tedy zástupců daňových poplatníků, z jejichž peněz by se – případná – mnohamiliardová náhrada škody vyplácela.
Pokračování komentáře Jana Urbana:
Od rozsudku, který ukončil tento více než dvacetiletý spor, uplynou brzy dva měsíce, tedy zhruba dalších osmdesát milionů na zanedbaných úrocích. A to je přitom jenom začátek.
Související články
Jan Urban: Klíč k pochopení vládní krize – miliardy pro Diag Human
Česká republika prohrála v Lucembursku soud s Diag Human. Firma Josefa Šťávy může k bankovním účtům ČR
Odměna pro rozhodce z kauzy Diag Human, pokus druhý. Mají dostat 18,5 milionu
V příštích týdnech mohou stejně rozhodnout i soudy ve Spojených státech a dalších nejméně třech evropských zemích. Bude hůř. Třináct miliard doslova mizí před očima, ale v České republice nikdo ani nevzdechne. Jakoby to nebyl žádný problém. Nikdo nebude volán k zodpovědnosti.
Policie a státní zastupitelství budou dále předstírat slepotu. Nebude se svolávat žádná mimořádná schůze Sněmovny, aby poslanci v přímém televizním přenosu mohli zjevit svoje rozhořčení nad penězi, které nepřilepší důchodcům nebo zaměstnancům, nepůjdou do investic a nepřilepší školství nebo zdravotnictví.
Nikdo se neodváží navrhnout ustavení parlamentní vyšetřovací komise. Zpravodajství a diskusní pořady veřejnoprávní televize a rozhlasu budou mlčet. Zbylé sdělovací prostředky si této „nepříjemnosti“ raději ani nevšimnou. Taková je česká „politika“ a veřejná diskuze.
Nikdo se nebude zajímat ani o to, že vláda riskuje a mlčí před veřejností i o další, tentokráte mezinárodní, arbitráži ve stejné věci. Přes tři měsíce od jejího formálního ohlášení nehnula ani prstem, takže těch z okna trestuhodně vyhozených miliard může nakonec být více než dvacet nebo třicet.
Zkušenost české politiky přece říká, že když se o prošustrovaných desítkách miliard nebude mluvit, tak nikomu nebudou ani chybět. Díra v rozpočtu se nějak schová. A na potřebách lidí přece nezáleží. To, co si voliči mají myslet, určují přece zase politici.
Je tu ostatně tolik zajímavějších věcí, které je dostanou na televizní obrazovku – rozdílení funkcí v ČSSD, kdo jí jaká kuřata, kouření před hospodami, strach z neexistujících uprchlíků, Brusel…
Nenajde se nikdo, kdo by občanům řekl: „Vlády ODS a ČSSD od roku 1992 udělaly v této věci opakovaně velké chyby. Někteří politici případ zneužili pro podivné a viditelně korupční pokusy, které orgány činné v trestním řízení nechtěly vidět a odmítaly vyšetřit. Nezkušení a zmanipulovaní novináři nedokázali veřejnosti objasnit pravdu. Naše chyby a zavinění, kterých litujeme, nás teď dostihly – a vy, vážení občané, vy to budete muset zaplatit.“
Znáte snad českého politika, který by něco takového uměl a mohl vyslovit?
A tak – ve snaze pomoci českým politikům a veřejnosti – je snad už jen možné položit několik návodných otázek. Takových, na kterých se bude lámat chleba a rozhodovat ve zmíněné a tichem obestřené mezinárodní arbitráži:
- O tom, že Česká republika způsobila škodu, kterou musí nahradit, bylo pravomocně rozhodnuto už v roce 1998, tedy před devatenácti lety. Ano, nebo ne?
- Vláda České republiky ve svém usnesení č. 1186 z 22. listopadu roku 2000 přijala Důvodovou zprávu ministerstva zdravotnictví s výsledky tří nezávislých právních posudků, které se shodly, že spor, ve kterém stát už nemá šanci na úspěch, je nutné co nejrychleji ukončit a omezit tak nárůst škody, kterou bude nutné zaplatit. Zpráva uvádí, že trh s krevní plazmou v ČR „umožňoval v souhrnu let 1992 až 1999 dosažení zisku 8 mld. Kč a firmou prokázané parametry by ji umožnily obsadit 70 % tohoto trhu, tj. dosáhnout zisku 5,6 mld. Kč bez úroků za dobu vedení sporu“. Dále pak: „DH tedy požaduje náhradu přibližně o polovinu nižší, než by mohla požadovat podle poznatků ministerstva zdravotnictví“. A odborníci přidali i varování: „Hrozí riziko, že při dalším pokračování sporu by ministerstvu zdravotnictví byla uložena povinnost předložit své statistiky a firma by právě jimi mohla odůvodnit zvýšení svého požadavku na náhradu škody. To by – vedle nárůstu úroků za další pokračování sporu – znamenalo další zvýšení rizika dopadu na státní rozpočet.“ Vláda České republiky tedy už v roce 2000 věděla, že spor je prohraný, a že Diag Human navíc vzhledem k nedostatku informací požaduje jako náhradu škody mnohem méně než mu náleží. Odpověď: Ano, nebo ne?
- Vlády přesto pokračovaly ve sporu dalších sedmnáct let, i když věděly, nebo měly vědět, že je prohraný? Ano, nebo ne?
- Staly se nakonec vládou zmíněné statistiky podkladem pro znalecké určení výše škody v arbitráži? Ano, nebo ne?
- Použila vláda ČR nebo její složky tajné služby a policii v soukromoprávním sporu k získání výhody v tomto sporu? Ano, nebo ne?
- Nechalo si Ministerstvo zdravotnictví České republiky „svými soudy“ najmenovat všechny tři rozhodce tzv. přezkumného senátu a upřelo právo jmenovat rozhodce druhé straně sporu? Ano, nebo ne?
- Zakázalo Vrchní státní zastupitelství v Praze policii zjistit skutečné vlastníky offshorových firem, které měly s podporou státem jmenovaných rozhodců získat ze sporu dvě miliardy korun? Ano, nebo ne?
- Předal bývalý ministr financí Eduard Janota protikorupční policii 62 stránek dokumentace, usvědčující ministerstvo zdravotnictví z nezákonné konspirace s těmito rozhodci? Ano, nebo ne?
- Obsahovala tato dokumentace i poznámky z jednání u premiéra ČR Jana Fischera, kde náměstek ministryně zdravotnictví referoval o tom, že zpravodajská služba BIS rozhodce „drží za kulky“? Ano, nebo ne?
- Uzavřelo ministerstvo zdravotnictví bez vědomí druhé strany sporu ještě před jeho skončením dohodu s rozhodci, že jim zaplatí každému deset milionů korun? Ano, nebo ne?
Známá fakta dosvědčují odpovědi „Ano“ ve všech deseti případech. Tak jaké asi šance bude mít Česká republika v nastávající mezinárodní arbitráži o ochranu investic? A proč o tom česká politika mlčí a veřejnost nesmí nic vědět?
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Jan Urban: „Na péči o Járu teď nemám.“ Chyba v novele bere peníze pěstounům
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Pane Urbane, i kdyby jste položil otázek 20 a více, nedostanete odpověď. Protože vláda se nesmí k auditu vyjadřovat. Moc dobře to víte.
Tak jako vy se třepete na svou odměnu, tak snad mají právo na odměnu i ostatní zainteresovaní v této kauze.
A tak, na rozdíl od vás, by mě spíš zajímalo – jak je možné, že v tak jednoduchém sporu stát přistoupil k dohodě o arbitráži, místo aby nechal rozhodnout soud?
Kteří politici se přičinili o to, aby se rozhodovalo v arbitráži?
Je pravda, že jeden z nich okamžitě po svém působení ve vládě, jež k arbitráži přistoupila, přestoupil ke Šťávovi?
Myslíte, že to bylo obhajitelné a morální?
Dobrý den,
neexistuje žádná právní norma, která by vládě bránila se k arbitráži vyjadřovat. Ostatně, za dvacet let sporu to její složky a jednotliví politici udělali bezpočtukrát. Konstrukce spiknutí, tak jak ji naznačujete, nemá žádnou oporu v archívních dokumentech. Jan Kalvoda odešel z politiky v roce 1998. Právní zastupování Diag Human převzal v lednu 2003. Ministerstvo zdravotnictví navrhlo v roce 1997 arbitráž výměnou za stažení žaloby DH u soudu. Důvodem byla podstatně větší rychlost a kvalita řízení – tři profesoři obchodního práva za jedenáct měsíců kauzu zpracovali příkladně profesionálním způsobem. U podstatně méně kvalifikovaného obecného soudu by to trvalo mnoho let. Politické zdržování a korupce následujících politických garnitur z toho udělaly dvacetiletou frašku. Tohle by Vás mělo zlobit. Já sám jsem se k pořádání archívu DH dostal až v roce 2003. V roce 2008 o ní vyšla moje kniha Tunel plný krve. Zkuste si ji přečíst. Je to popis faktů a dokumentů, ke kterým jsem se dostal. A pro značku Nemec – ODS, bohužel, je strana, ve které se schovala řada politiků – třeba Šnajdr nebo Topolánek – kteří v této kauze poškodili pozici státu a jeho financí. Ale, aby Vám to nebylo líto, ČSSD je na tom mnohem hůř.
Mám ještě jeden dotaz. Jak to, že o vás nebylo slyšet v době, kdy by se dali stíhat původci dnešního problému? Bojar, Stráský, Kalvoda? Dnes to mají promlčené. Kde máte jistotu, že prostě neupekli kauzu, jakých bylo v raných devadesátých jako hub po dešti? (Tehdy se vydělávalo na špatně sepsaných smlouvách a podobných zhůvěřilostech s výmluvou, že se politici musí učit. S toutéž výmluvou se tunelovaly banky a pod.). Oni se mají zpovídat především.
Sám píšete, že Diag Human vede další arbitráže v dalších státech. Moc dobře víte, že vláda se nesmí do skončení arbitráží veřejně ke kauze vyjadřovat. Na rozdíl od vás.
Pan Urban je v této věci asi tak nezávislý, jako člověk zjednaný na PR a placený panem Šťávou. Klasický spin doctor. I když tohle okrádání lidí v řádu miliard je úplné nic ve srovnání se systematickým ničení této země polistopadovými zločinci. Potřebujeme více Bakalů, Štávů a Kožených a lidé budou odcházet do důchodu po sedmdesátce.
Jako volič ODS nemám rád, když někdo píše o miliardové lumpárně a k nic neříkajícímu textu připíše značku ODS. Navíc před volbami. Každá smlouva je pro někoho výhodná a jiného ne. Asi se někomu zastesklo po monstrprocesech a čekal, že to nějaký komouš a estébák vyřeší. Jinak si to vysvětlit nedovedu. To, že po válce naše republika žádnou zpravodajskou službu neměla je na jiné téma. Pokaždé to byli jen kolaboranti pracující pro KGB za naše daně. Jak je to dnes, nevím.
Bylo by možné zajímavé sestavit seznam všech českých novinářů, píšících PR pro různé mafiány. Prostě udělat list všech placených spin doctorů. Ono bohužel se to nezastavuje jen na úrovni kšeftmana pana Štávy, ale jde to dál až ke krytí opravdu hodně rozsáhlých zločinů. Vlastně ve finále tohoto absurdistánu mainstreamový novinář nemůže dělat už nic, kromě buzerace autentické opozice, kterou bez důkazů označí za placené ruské agenty. Pak ještě mohou psát o počasí, sportu a opičkách v ZOO, ale tím to končí.
Je to trochu legrační. Kdyby vláda v roce 2008 uznala po konečném rozhodčím nálezu, že je spor prohraný a omluvila se, možná se ještě dalo vyjednat méně bolestné řešení. Dnes, po devíti letech, je to díky zanedbaným úrokům minimálně o pět miliard více. Za to, jak snad sám uznáte, žádní spindoktoři nemohou. Nebo byste postup zodpovědných politiků raději nazval „péčí řádného hospodáře“?
Pane Urbane, víte co je to stud?
Však víte, jaký tu v devadesátých letech byl bordel a všude vládli diletanti. Pan Šťáva toho jen využil a ždíme daňové poplatníky dodnes. Ale takových pochybení bylo a vznikaly nám mnohem větší škody, než smyšleniny Diagu. Striktně byste přece musel ty politiky zavírat, pokud způsobili miliardové škody státu.
Za 5 let o pet miliard vice na urocich. Me by zajimalo kolik % uroku se zde pocita. Dnes, kdyz za ulozene penize se musi platit.
Každý peněžitý trest musí být přiměřený k výši způsobené újmy/škody.
Soud, který přiřkne straně poškozené odškodnění v řádu násobků ztracené investice, je soud nespravedlivý – páchá zákonnou nespravedlnost. Právní pozitivismus a advokátské pojetí práva je zhoubou společnosti.
Náhrada ušlého zisku je součástí právních systémů už od starého Říma. Pokud by proběhlo soudní nebo jiné řízení rychle, souhlasím, že narovnání investice plus minimální úroky by stačily. Tohle totiž navrhoval Diag Human v roce 1995 – dokonce nabízel, že čtvrtinu zaplacené náhrady škody dá jako dar Červenému kříži. Jenomže nikdo nechtěl DH pustit zpátky na český trh, který už ministerstvo zdravotnictví rozdělilo mezi jeho dva konkurenty, kteří neměli ani potřebné licence a registrace. Takže potřebu studu, prosím, adresujte těm, kdo rozkradli český farmaceutický průmysl, a zbytečně prodloužili spor s DH na dvacet let. Pravda občas bolí….
Vážení diskutéři
Vaše bláboly svědčí o skutečnosti, že buď nechápete význam slov a vět, obsažených v článku, nebo jste latentní závistivci. Několikrát vám bylo autorem zdůrazněno, že DH několikrát, již v zárodku sporu, i několikrát později, již během sporu, nabízel dohodu. Za zlomek částky, kterou nás to bude stát nyní. Nezáviďte peníze lidem, kteří se nezalekli se se státem prát, když je ten okradl a zničil. Nárůst sumy je přece obvyklý, narůstá o úroky a náklady. Každý to ví, a právní služby státu by to měli vědět též. Takže pláčete na špatném hrobě. A to, že se pro spravedlnost musí za hranice, je obrovská obžaloba naší policie a justice. Je skutečně nutností pojmenovat nejen příčiny a historii tohoto státem zorganizovaného zločinu, měla by se jasně pojmenovat osobní zodpovědnost lidí, podepsaných pod jednotlivými důležitými a zlomovými rozhodnutími, právní rozbor kauzy byl přece jasný již koncem r. 2000! Takže jaké omluvy?
Ač tu příšernou škodu zaplatíme všichni, je to vina nás všech, když necháme tyto zločinné útvary řádit. Dobře nám tak a tu výdrž p. Šťávovi přejte, neustoupil!
Pokud má pan Urban pravdu, tak není jiné řešení než zvolit ODS s novým vedením . Také by lidé na náměstích měli dávat otázku prezidentovi Zemanovi a Babišovi , proč se starají jen o Bakalu né i o Diag Human. Tady se to nevyřeší.
Pokud mne paměť neklame, tehdejší ministr zdravotnictví, když zjistil, že obchod s lidskou krví nabízí firma s problematickou pověstí, jednání s ní zastavil a veřejně sdělil, proč. Otázek může být desetkrát deset, mne zajímá tato jediná: Zrušit jednání s problematickou firmou s podivnou pověstí má samozřejmě právo každý investor. Ano, nebo ne?
Všechno další pak už byl jen právnický byznys, bohužel. Což samozřejmě potvrzuje nekvalifikovanost politiků, které si tak rádi volíme. O tom, že až přijde Babiš, bude všechno v pořádku, si na rozdíl od pana Urbana nemyslím, naopak.
Dobrý den,
jen drobné upřesnění. Diag Human vyhrál výběrové řízení v roce 1990, zainvestoval z vlastních prostředků přes dvě stě milionů korun, vybavil desítky transfúzních pracovišť a zdarma vyškolil lékaře i personál. S prominutím, ale v oboru zpracování krevní plazmy a výroby krevních derivátů v té době už Československu dávno ujel vlak. Získal tím obrovskou konkurenční výhodu před ostatními. Znal prostředí, jazyk a měl v plánu stejným způsobem obsadit celý trh postkomunistických zemí – nějakých tři sta milionů obyvatel. Konkurenci, který u nás neinvestovala ani knoflík, pak stačilo pozvat několik úředníků Ministerstva zdravotnictví na pár týdnů placené dovolené ve Španělsku… a nic netušící ministr hned začal dostávat informace o „nesolidnosti“ Diag Human. Byl příliš důvěřivý – a tak dnes Česká republika nevyrábí vlastní krevní deriváty, jak prosazoval Diag Human, ani žádná vlastní séra, protože konkurence potřebovala nechat s pomocí zkorumpovaných politiků a úředníků zkrachovat SEVAK, aby mohla prodávat vlastní výrobky. A tak dále….