Ivan Gabal: Nežijeme si náhodou až příliš dobře? Evropa na liberální křižovatce
KOMENTÁŘ. Zažíváme dvě protichůdné ale související změny. Od nástupu Donalda Trumpa jsme terčem agresivní americké kritiky Evropy coby hnízda liberalismu. Zároveň v EU zažíváme silný nástup antiliberálních politických sil. Ty vedou nacionální protievropskou politiku často inspirovanou snahou omezit nebo zničit evropský právní a liberální systém.
V multinárodní Evropské unii se v kritickém americkém pohledu spojuje vše, co Evropu odlišuje od USA; a co zároveň Evropany spojuje a konstituuje jejich evropanství.
Od kritického až pohrdavého projevu J. D. Vance v Mnichově, přes agresivní neúspěšné pokusy Donalda Trumpa o zastavení války na Ukrajině dohodami jen s Ruskem. A konče ohňostrojem celních tarifů, s argumentem údajného okrádání Ameriky coby smyslem existence sjednocené Evropy.
V nové americké politické perspektivě je Evropa vykreslována jako společný škůdce amerických zájmů. Obvinění jsou sice více určena samotným Američanům, ale namířena jsou zejména na Evropskou unii. Byly to přitom právě Spojené státy, kdo po 2. válce podněcoval evropskou spolupráci jako základ udržitelného míru.
Kritika americké administrativy se týká i Velké Británie a místy dokonce i Kanady. V případě EU jde ovšem spíše o její rozdrobení na jednotlivé a mnohem slabší národní státy. I proto ta přímá politická podpora antiliberálních a protievropských entit jako AfD, Liga severu v Itálii, Viktor Orbán v Maďarsku. I v této snaze o rozbití jednoty EU je patrná shoda Trumpovské Ameriky s Kremlem.
Evropa pěstuje vnitřní společenskou solidaritu ve všech základních sociálních agendách. To je něco, na co například Američané nedosáhnou a Rusům se o tom nemůže ani zdát.
Americké protievropské naladění je míněno vážně. Bylo to patrné z vyloučení Evropanů ze všech mírových jednání a upřednostnění Ruska. Obdobně jsou ignorovány především unijní instituce a jejich reprezentanti od Kaji Kallasové (vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku), až po komisaře Maroše Šefčoviče odpovědného za evropská jednání o clech.
Trumpovo i Putinovo pojetí vládnutí
Vladimir Putin vidí v evropském liberalismu nepřítele dlouhodobě. Svou snahou o „mírové“ sblížení s Donaldem Trumpem usiluje o obnovení principů velmocenské politiky přes hlavy Evropanů.
Chce potvrdit právo Ruska zakázat Ukrajině směrovat do Evropy. Pro Kreml je EU civilizační zdegenerovaný škůdce, kterého je třeba zničit. Používá k tomu vojenskou agresi, ničení ukrajinských měst a životů jejich občanů.
Nezdráhá se nám vyhrožovat jadernými údery. Vládnout silou, strachem a mocenskými dohodami je antitezí právních poměrů.
Evropa se v tomto tlaku ukazuje jako společenství složené nejen z národů a jejich států, ale z institucionálního, právního a kulturního systému. Evropany spojuje v respektu k právu, k lidským právům a liberální demokracii, v níž jsou vlády kontrolovány parlamenty, ústavami a ústavními soudy.
Nadřazený právní princip a parlamentarismus vadí v jeho pojetí vládnutí jak Donaldu Trumpovi, tak i diktátoru Putinovi, který v liberální Evropě vidí mocenskou antihmotu.
Geopolitická hodnota Evropy
Politická identita Evropanů, nadřazená národním státům a dráždící autoritáře, má oporu ve vysoké kvalitě života Evropanů. Všichni nám ji závidí: od plného zdravotního pojištění, přes delší dovolenou, sociální pojištění a garantované důchody.
Evropa pěstuje vnitřní společenskou solidaritu ve všech základních sociálních agendách. To je něco, na co například Američané nedosáhnou a Rusům se o tom nemůže ani zdát.
Evropa praktikuje sociálně tržní model státu a – jakkoli s velkou variabilitou – dosahuje společné vysoké kvality života Evropanů. Nebojí se investic do solidárních systémů a posiluje společné celoevropské prvky více právně než politicky: ve společném trhu, volném pohybu lidí, ale i v oblastech kvality života jedinců a menšin. Stále rozšiřuje to, co Evropany spojuje a charakterizuje, a naopak kontrastuje vůči ostatním kontinentům.
Rusko-americký tlak Evropu politicky ustavuje jako hlavního partnera válkou ničené ale stále se bránící Ukrajiny. Pro Ukrajinu je perspektiva připojení k EU, do jejího systému, právního rámce a kvality života, mohutným zdrojem motivace k obraně a obětem.
Jako by byla právě Evropa, svou kvalitou života a sociálně tržním modelem, nejvhodnější laboratoří k testování krize západní liberální demokracie.
I pro Ukrajince je jednou z hodnot, která ustavuje „evropskost“, to, že na rozdíl od Ruska nebo Číny, Evropa nevnucuje svůj politický zájem, nepodmiňuje tím spolupráci. Podporuje vládu práva, správní kvality podřízené právnímu státu, demokracii a občanskou společnost.
Tuto hodnotu evropské rozvojové pomoci si dnes uvědomují nejen Ukrajinci, ale i mladší a vzdělanější generace třeba v Africe nebo Jižní Americe.
Evropu nově ustavuje i konec americké bezpodmínečné solidarity v NATO. Postavit se na své nohy v obraně je zdravý příklad negativního vymezení evropanství v nutnosti investovat do společné vojenské kapacity a spolupráce evropských armád.
Bude to nový společný základ a podmínka existence a vlivu Evropy, nejen jako nejbohatšího spolku.
Evropské zdroje antiliberalismu
Evropa se politicky ustavuje jako svébytná kvalita vůči supervelmocem, ani jí se ovšem nevyhýbají antiliberálních tlaky. Expanze antisystémových politických stran je stále citelnější.
Jako by byla právě Evropa, svou kvalitou života a sociálně tržním modelem, nejvhodnější laboratoří k testování krize západní liberální demokracie.
Tradiční politické soupeření socialistických a konzervativních stran se každými volbami posouvá k soupeření těch, kdo se snaží liberální poměry udržet, s těmi, kteří by je nejraději opustily.
Viděli jsme nedávno sílu AfD v Německu, Svobodných v Rakousku, podporu Marine Le Penové ve Francii, a samozřejmě Viktora Orbána v Maďarsku. Právě v těchto zemích se nyní zrychlují prvky krize západních demokracií jako krize systému.
Stupňují se kolize mezi volebním základem demokracie a nadřazením právního státu a ústavnosti vůči výsledkům voleb. Citlivé jsou zejména vůči výsledkům antisystémových stran a praktikám jejich reprezentantů.
Nárůst podpory antisystémových stran nevzniká jen jakýmsi populistickým oklamáním voličů. Ochota hlasovat pro zjevnou lež nebo škodlivou politiku se ukazuje jako stabilní a ukotvený společenský zájem sílících sociálních vrstev
Příkladem je odsouzení Marine Le Penové za zneužití financí během mandátu v Evropském parlamentu. Rumunský ústavní soud zase zneplatnil výsledky prvních prezidentských voleb po předložení důkazů o ruských intervencích ve prospěch protievropského kandidáta ve volební kampani.
Za úplatky a extremismus budou souzeni přední politici německé AfD. Do problémů s ruskou korupcí se dostali i rakouští Svobodní.
Diskuse, zda volby mohou převážit právní poměry, se stáčí k argumentu, zda nejde o zneužití právních nástrojů k odstranění protiliberálních sil z volební konkurence mocenskými nástroji.
Systémovým paradoxem je, že právní zásahy spíše zvyšují podporu antisystémovým politikům, namísto aby je v očích jejich voličů diskvalifikovaly.
Porušování zákona v určitých vrstvách společnosti politikům neškodí, naopak jim k mandátu vládnout pomáhá. Podobný úspěch ostatně zaznamenal i Donald Trump.
Sociální média – nová distribuce moci
Skutečnost, že právní diskvalifikace antisystémové politiky posiluje, namísto, aby je diskvalifikovala, je podstatná k pochopení toho, co se s demokracií děje.
Nárůst podpory antisystémových stran nevzniká jen jakýmsi populistickým oklamáním voličů. Ochota hlasovat pro zjevnou lež nebo škodlivou politiku se ukazuje jako stabilní a ukotvený společenský zájem sílících sociálních vrstev. Vyjadřuje spíš změnu ve společenských poměrech než výkyv politických nálad.
Nárůst protiliberálních postojů bývá spojován se vzestupem využívání sociálních médií. Jde sice jen o hypotézu, ale pravdě blízkou. Algoritmy přitahují podobné názory a negativní postoje jsou marketingově atraktivní, záběr a rozsah sociálních sítí jim dává váhu nové dimenze distribuce politického vlivu a moci.
Naopak chybí ochota akceptovat celkovou organizaci společnosti, její strukturu, hierarchii, distribuci moci a pravidel. Chybí koheze a dialog celé společnosti.
Jde mimo dosavadní kanály, mimo mediální trh, při veškeré otevřenosti komerčnímu nákupu reklamy, při silné gravitaci extrémních názorů a manipulovatelnosti.
Sociální sítě již dávno nejsou prostorem dialogu, ale prosazování a popularizace silných až extrémních postojů a sdružování i ovlivňování jejich zastánců. Redukují politický dialog na monolog, či spíše sektářské prostředí.
Sociální sítě otevírají i prostor rychlé a široké homogenizaci extrémních postojů a názorů, jejich uzavření do vlivových skupin, jejich autonomizaci a negativní ukotvení. Manipulaci a distribuci dezinformačních vlivů usnadňuje snadná možnost zřizování anonymních účtů.
Krize legitimity společnosti
Interakce sociálních médií s dnešní západní společností vede k vytváření autonomních bublin, které rozkládají sociální strukturu společnosti do separátních názorových ale i sociálních světů.
Naopak chybí ochota akceptovat celkovou organizaci společnosti, její strukturu, hierarchii, distribuci moci a pravidel. Chybí koheze a dialog celé společnosti.
Sociální média odpoutávají organizaci společnosti od jejích dosavadních pevných základních mechanismů v ekonomické a profesní i prostorové struktuře. Tuto organizaci naleptává i velký podíl ekonomicky postaktivních a neaktivních lidí i rozmach lidí pracujících na home office.
Evropský výkonový princip vertikální a hierarchické organizace společnosti je v krizi. Patrný je naopak silný posun k sociálně nárokovému systému s horizontální organizací sociálních skupin.
Zásadní je přitom odraz těchto společenských zájmů ve volebním chování občanů a jejich zájem udržet nebo naopak zrušit meritokratickou a hierarchickou organizaci společnosti.
Akademická sociologie zatím bohužel nezahájila výzkum, který by odpověděl na otázku, zda kořenem vzestupu antisystémových postojů není rozpad meritokratické organizace dnešních společností, kolaps nebo hroucení stávající hierarchie.
Přitom právě zde by mohla ležet odpověď na to, proč zesiluje krize západních liberálních systémů a proč významné skupiny společnosti preferují politické strany s ambicí zničit liberální demokracii a právní stát.
Velmi bych si přál, aby se mezi evropskými akademickými sociology našly univerzity a kapacity, které by takovou hypotézu probádaly.
Autor textu je sociolog. Text vyšel v polštině v deníku Gazeta Wyborcza. Publikujeme v mírně zkrácené a editované verzi se souhlasem Gazety Wyborcza. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Aleš Rozehnal: Označovat SPD za krajní pravici je zcela mylné
„Trubkou po hlavě, neonacisto.“ Hrozby novináři za univerzitní debatu o Izraeli
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Pane Gabale, Jsem znejistěn. Je Zelenský padouch nebo hrdina? Odpovězte bez vytáček. Narovinu. Ať v tom není zmatek.
Zachráníte tím liberální dmokracii.
Nežijeme si dobře. Stát neplní své vůči občanům. Politici rozkrádají veřejné peníze a strkají je na Ukrajinu. Občany nezajímají, jen z nich vytahují peníze, stát je nepřítelem občanů. 30% občanů žije v chudobě nebo je chudobu ohrožena. Školství, zdravotnictví, sociální programy jsou pod financované, dobře se mají jen politici, soudci a represivní složky. Tak jako v totalitě. Nežijeme si dobře, politici nás ženou do války a lžou.
V téhle ódě na krásu evropského liberalismu resp. neoliberalismu je ovšem řada zásadních nesrovnalostí. Jako hlavní nesrovnalost bych viděl v tom, že podíl EU na světovém HDP pod touto neoliberální vládou poklesl za 30 let z nějakých 24% ne 14%. Zatímco podíl USA poklesl jen o 1-2%. Neoliberální populismus kupující si své voliče nekontrolovaným rozdáváním peněz, které prezentuje jako „blahobyt“ je prostě dlouhodobě neudržitelný a vede evropské národy rovnou do nicoty…
Současný evropský liberalismus je nová forma totality, srovnatelná s totalitami 20. století, nacismem, fašismem nebo komunismem. Není náhodou, že lidé, kteří se prohlašují za „liberály“, mají zpravidla blízko k neomarxistické Frankfurtské škole.
EU není místem prosperity. Stále více se propadá do marasmu zbytečných a přitom velmi masívních nesmyslných výdajů, od „boje za klima“ přes výkrm parazitů z politických neziskovek a nevládek, až po nezřízený výkrm civilizačně nekompatibilních a na státech EU prakticky jen parazitujících imigrantů.
Kdo je v EU naopak bit, to jsou lidé, kteří pracují a svou prací vytvářejí hodnoty, ať už materiální nebo intelektuální povahy. takže EU chudne nejen nesmyslnými výdaji, ale stále se snižujícími reálnými příjmy. EU ze svého území vyhání smysluplné výroby (ocelářství, sklářství, keramický průmysl atd.), z pracovníků těchto oborů dělá nezaměstnané na sociálních dávkách a s perspektivou, že budou další opatření (pod praporem kontraverzního, přinejmenším, „boje za klima“) ještě daleko horší a s ještě daleko katastrofálnějším dopadem na ekonomiku EU i jednotlivých států, ale i jednotlivých občanů.
Takže si rozhodně nežijeme dobře, dobře si lidé zde žili před vznikem EU, byť její vliv na životy lidí byl zpočátku nižší, nicméně se zvyšuje se závislostí na čase zhruba exponenciálně.
Autor by tedy neměl být překvapen, že roste jednak počet obyvatel EU, kteří její agendu, případně tuto organizaci jako takovou, odmítají, a že to odmítání obyvateli roste i co do kvality. Strany a hnutí, nad nimiž autor kvílí, jsou snahou legitimním a nenásilným způsobem dostat EU na kurz, který by občanům vyhovoval. Pokud bude tato cesta nápravy EU zablokována, může dojít k všelidovému povstání, revoluci. Možná pro autora kontrarevoluci.
Šmarja „Evropa na liberální křižovatce – versus antiliberální USA?
Kde na to proboha pan Gabala přišel?
V USA si svou liberální společnost budovali už koncem 18.století, v době když v Evropě vlády absolutistické monarchie a „neliberální občané“ tady ohýbali před vrchností z boží milosti hřbety.
Takže, kdyby se jó chtěla EU poučit co to je skutečně liberální, tak právě v USA, kde si tím vývojem sami prošli a převzít všechny jejich (i třeba trpké zkušenosti).
Ono dokonce i pokud jde o války proti totalitnímu nepříteli, v tom už musely pomáhat USA Evropě dvakrát – takže dnes EU poměrně racionálně vzkazují, ať si to konečně zajistí sama.
Ten současný stav, upomíná spíše scénu kde ukřivděný puběrtak (EU) mediálně kope do mentorujího seniora. (USA)
Jenomže i v tom je rozdíl. V amerických filmech se i ten senior může proměnit v akčního hrdinu. Zatímco Evropané byli vychováni na pohádkách, kde v případě nouze potkají v lese kouzelného dědečka, který jim MUSÍ splnit za pitomou buchtu tři přání..
Rozmařilá Evropa , bohatá , cestující po světě ,spokojeně žijící začala z nudy a nadbytku všeho volit socany , zelené , piráty……a výsledek se dostavil. Větrníky a soláry způsobí časté výpadky , dvacet druhů pohlaví rozdělí společnost , muslimové budou rozhodovat brzo v mnoha evropských městech………..tak ještě si společně naděláme obrovské množství zbytečných dluhů , které zmizí kdesi na Ukrajině . A až se sem po prohrané válce za rodinama vrátí veteráni , tak si užijeme.
Pane Gabale, tímto článkem znovu potvrzujete, že Vám trvale unikají základní mechanismy mezinárodních vztahů především mezi velmocemi a jejich motivace. Popisujete viditelné jevy, kloužete zoufale po povrchu, hlubší analýzy a poznání jejich příčin a hybností nejste ve své zaslepenosti a ideologickému pohledu na svět schopen, což je zřetelné především z posledního odstavce, odkud je zcela patrné, že nemáte ani základní kompetence k Vaší profesi sociologa. Větu „Byly to přitom právě Spojené státy, kdo po 2. válce podněcoval evropskou spolupráci jako základ udržitelného míru.“ může myslet vážně jen romantik bez základních historických a politologických znalostí. Snaha především zamini George Marshalla, jeho nástupců a ekonomických špiček USA k vytvoření hospodářského společenství kolem Německa nepocházela zdaleka jen ze záměrů na udržitelný mír, ale především ze zájmu USA vyhnout se zničující krizi z nadvýroby podobné té ze 30. let, ze které USA definitivně dostala až válka. Zajistit extrémně rychle a mohutně expandované válečné ekonomice USA koupěschopný trh pro jeho přebytky při transformaci na ekonomiku mírovou a konzumní. Stejný záměr měly USA i s Japonskem jako technologickým centrem (v Evropě Německo) a Čínou a okolí jako subdodavateli a trhem. Ovšem čáru přes rozpočet v tom udělal Mao. Aby světová ekonomika stála na 3 stabilních bodech a nedošlo opět díky zhroucení jedné z nich k celosvětové katastrofě. Kterou vždy nejvíc pocítí centrum. Hlavním zájmem USA bylo uchránit se od otřesů a získat trhy pro přebytky, nikoliv altruistické mírumilovné plány. To byl vedlejší produkt. Na válkách v Evropě totiž USA vždy zbohatly a vzrostla jejich moc. To byl nakonec i cíl Marshallova plánu – prodat přebytky a trh pro zbytnělý průmysl, závislost Evropy na dovozech z USA a politický vliv. Ten se nakonec přetavil do NATO. Že se časem tok zboží otočil je dané tím, že se USA staly během 30-40 let z největšího věřitele z největším obchodním přebytkem největším dlužníkem a importérem. Mohou si to díky privilegiu světové měny dovolit. Dnes je jejich ekonomika největším nasávačem zboží a investic s monumentálně asymetrickou obchodní bilancí. Jen díky dolaru.
Další pasáže líčící Evropu (EU) jako právní, sociální, solidární a lidskoprávní ráj svědčí jen o tom, že žijete mimo realitu, nebo lakujete realitu na růžovo z nějakého jiného důvodu. To vidíme dlouhodobě denně v dvojích kvalitách potravin, v různém přístupu ve vymáhání plnění Maastrichtských kritérií a sankcionování států při nedodržení pravidel (velkým západním státům projde vše), v zatýkání aktivistů proti vraždění palestinských civilů obviněných z terorismu v Británii, jejichž jediným teroristickým činem bylo polití letadla barvou, v odporném pokrytectví, jehož vrcholem je ohlušující mlčení a absence jakýchkoliv kroků vůči izraelskému masovému vraždění a vyhladovění Gazy paralelně s ústy plnými hrůz, zvěrstev, barbarství a 18 balíčků sankcí vůči Rusku za totéž. Zatýkáme za terorismus aktivisty, kteří polili letadlo, pravé teroristy, kteří letadly zabíjejí denně desítky a stovky vyhladovělých civilů a kteří je střílejí a házejí na ně drony granáty ve frontách na jídlo, podporujeme a dodáváme jim další zbraně a munici na další teror. Umlčujete všechny, kdo plně nesouzní z Vaším liberálním světonázorem, na konzervatisty a socialisty se díváte s arogantním blazeovaným a povýšeneckým pohledem moudřejšího staršího bratra na nezvedené klučíky. A když je třeba, tak je setřete, onálepkujete jako populisty, případně dezoláty nebo putinovce, dehonestujete je i ve veřejnoprávních médiích, vypnete jejich média a začnete šířit demokratická moudra, že „lidi mají nárok na korigované informace“. Jak nám sdělil etalon demokrata profesor Fiala. To jsou ty hodnoty, solidarita, sociálnost, vláda práva a lidská práva v podání EU, pane Gabale, v praxi. Přestaňte se povyšovat, vydávat liberalismus za jediný právoplatný světonázor a ostatní umravňovat. To je totiž bolševismus. Nebezpečím není Marine le Penová, ale Ursula von der Leyenová, která se chová otevřeně autokraticky. Její arogantní, pohrdavý a povýšenecký projev u příležitosti hlasování k jejímu odvolání z čela EK je zcela příkladný.
A to všechno jsou důvody, proč se liberální řád, instituce a důvěra v ně rozpadá. Skoro všechnu jste tím vším, co jsem popsal, prošustrovali. A taky odpověď na Vaší otázku na konci Vašeho článku. Nic složitého to není, stačí jen mluvit s lidmi, žít s nimi, dívat se kolem, vnímat, nebýt dogmaticky uvězněn ve své lepšolidní bublině a přemýšlet. To bych ale sociologovi říkat nemusel. V ekonomické oblasti ideologičtí dogmatičtí liberálové dosáhli toho, že USA a jihovýchodní Asie se nám vzdaluje, nejsme schopni konkuroval ve výzkumu, vývoji a výrobě rozhodujících technologií zajišťující současnou i budoucí prosperitu. Žijeme už dlouho z podstaty a minulých úspěchů, dosažených jednak osvícenstvím, ale z velké části taky brutálním a vražedným kolonialismem, dodnes neopuštěným. V jakém stavu je plnění cílů Lisabonské smlouvy? Podle nich jsme měli být ve všem už dávno na špici. Jaký je stav? A proč? ten rozdíl mezi cíli a skutečností je víc než propastný. nesrovnatelně větší, než v socialistických pětiletkách. Kolabují nám sítě i při běžných poruchách, průmysl se stěhuje do USA a Asie, kde jsou násobně nižší energie a lepší podmínky, zadlužení všech států stoupá a vedení EU chce léčit tento kolaps přidáním dávek jedu, který ho způsobuje. To je známka šílenství a naprosté neschopnosti společnosti, která se chová jako náměsíčníci a dál tyto nekompetentní zoufalce volí. Neumíme vyřešit jeden jediný podstatný problém a svou politikou vyrábíme další. To je, pane Gabale, reálný stav věcí. Velmi tristní.
… k tomu není co dodat, to ale stejně ten Gabal nepochopí…
Možná si jiné státy žijí poměrně dobře.
Česko díky Fialoví ztrácí ve všech oblastech a ohledech. Máme jen jednu jistotu, že všechno neustále zdražuje.
Obdivuji komunisty, jak dokázali držet stále nízké ceny 40 let a nezadlužili stát. Dnes mame draho a dluhy neuskutečněné a nesplatitelné.
Svoboda je k ničemu, když nemáte na slušný život.
Celá EU jde hospodářsky i politicky do kopru. A spíš s exponencionálním nárůstem rychlosti.
Což ale nejde vysvětlit těm, kteří se z tohoto … mají velmi dobře a kynou na úkor jiných v podhradí
Poučit by se měli, jinak dopadnou špatně, asi jako francouzská aristokracie po pádu Bastily.
Autor píše o „vysoké kvalitě života Evropanů“, kterou nám všichni závidí: od plného zdravotního pojištění, přes delší dovolenou, sociální pojištění a garantované důchody. To jsou jen pohádky jednooborových specialistů neexaktních vědních oborů. Sociolog nemůže na uvedených příkladech ani začít posuzovat, zda si žijeme až příliš dobře, nebo naopak velmi špatně. Stačí se podívat na ten úplně základní údaj o tom, jak si žijeme. Ptáte se, který údaj to je? Pokud jste si položili tuto otázku, jste až po uši v dezinformacích pocházejících od sociologů a ekonomů. Ti první vidí místo dítěte pouhý „objekt sociální péče“, ti druzí dítě a jeho potřeby nevnímají vůbec. Výsledkem jejich společenské angažovanosti ve státních institucích je již druhý propad porodnosti v rodinách pracující populace, jak nám jej jasně signalizuje extrémní pád demografické křivky o 40 % a 57 % ve srovnání s porodností minimální tj. 15,4 ‰, v letech 1995 – 2005 a v letech 2022 až 1. Q. 2025. Proč tomu tak je, může posoudit jen moderně, protože mezioborově vzdělaný SOCIÁLNÍ EKONOM. Viz heslo SOCIÁLNÍ EKONOMIE na wikipedii. Důkazy? Ty nacházím přímo v textu článku. Sociologové ani ekonomové neznají ÚČETNICTVÍ průběžně financovaných státních sociálních systémů, zdravotního a důchodového. V tom prvním ministerstvo zdravotnictví vyhodilo z okna 26,5 miliard korun, ministerstvo práce dokonce 69,5 miliard korun jen v roce 2024. A že se máme „až příliš dobře“? Pokud se podíváme na naše rodiny s dětmi, opak je pravdou. Jen v roce 2024 byly naše rodiny s dětmi okradeny o 40 miliard korun v nadměrných daních. Pokud se ptáte proč, snadno důvod najdete v textu výše. Pokud Vás můj příspěvek zaujal, zkuste si vypůjčit v městské knihovně knížku „Ekonomům to myslí černobíle“ a věnovat pozornost pro začátek kapitolám Sociologové a dítě a dále Ekonomové a dítě.
„Porušování zákona v určitých vrstvách společnosti politikům neškodí, naopak jim k mandátu vládnout pomáhá. Podobný úspěch ostatně zaznamenal i Donald Trump.“ Pozoruhodné poznání. Například v Česku rovnost učitelky a papaláše před zákonem neexistuje?
Proč má svobodu názoru na válku, a dokonce právo na podporu okupace a pachatelů válečných zločinů a zločinů proti lidskosti občan Petr Fiala?
Nejvyšší státní zastupitelství a nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová se stížnostmi na nečinnost a podjatost Městského státního zastupitelství v Brně a Krajského státního zastupitelství v Brně a na nadržování justice občanu Fialovi opakovaně odmítají zabývat.
https://blisty.cz/art/127526-v-cesku-rovnost-ucitelky-a-papalase-pred-zakonem-neexistuje.html
EU, takto liberální uskupeni, ktere vedou poražené mocnosti II. řadu, namátkou Německo, Francie, Itálie a trochu jine Spanelsko. Změna administrativy v USA přinesla vyhroceni ve vzájemných vztazich. Politika cel prezidenta USA D. Trumpa přináší nové aspekty, nepodobne bývalému SSSR. Tu mrazivou závislost my starsi známe, nyní bude pres Atlantik. Slabost lidru EU je zřejma a to se ještě snaží Rusko, které vede prez. Putin internacionalni pomoci Ukrajině minimalne oslabit, možná i rozložit. Jedna iracionalnost studentských představitelů EU za druhou. Jsem zvědavý, jak budou přijímat cla, jednotlive státy EU. Je to z bláta do louže. Jedine nová sice obtížné těžká nezávislá politika ke všem supervelmocim a mocnostem světa, nebo pozvolny rozpad EU, třetí cesty není. To si žijeme, když nam půjčují, to platí o EU, ale i o USA.