Nový způsob boje proti falešným zprávám se vyhýbá rozdělování na pravdu a lež. Zatímco fact-checking lidem ukazuje, čemu věřit, takzvaný prebunking je má připravit na možné manipulativní praktiky a scénáře, kterým mohou v různých situacích čelit. „Lidem na dně dezinformační králičí nory ale pomoct nedokážeme,“ připouští v rozhovoru pro HlídacíPes.org Beth Goldbergová, vedoucí výzkumného týmu firmy Google pro online hrozby.

Beth Goldbergová šéfuje výzkumnému oddělení Jigsaw pod technologickým gigantem Google. Její tým má pomoct zmírnit dopady dezinformací, násilí a extremismu v online prostoru.

Tým nově sází na takzvaný prebunking – vzdělávací metodu obrany proti digitálním hrozbám. Cílem je předpovídat manipulativní praktiky a scénáře, které se objeví v informačním prostoru, a proti nim lidi dopředu „naočkovat“.

„Prebunking je zaměřen hlavně na pochopení ‚temné strany‘. Pomáhá nám pochopit, jak se s námi ‚záporáci‘ pokouší manipulovat a proč,“ vysvětluje Goldbergová v rozhovoru pro HlídacíPes.org. „Rozhodnutí, čemu budou lidé ve finále věřit, necháváme narozdíl od fact-checkingu na nich. Neříkáme ‚tohle je lež a tady máte pravdu‘,“ dodává.

Jen další mediální výchova?

Beth Goldbergová. Foto se souhlasem společnosti Google

Žijeme v době informačního přesycení. Dezinformací i omylů a chyb je tolik, že je nelze všechny ověřit a když už ano, tak se často výsledek nedostane k lidem, kteří to nejvíce potřebují. Lze v takové situaci považovat fact-checking za efektivní způsob vyrovnávání se s dezinformacemi?

Fact-checking bezesporu stále potřebujeme. Nejde ale o stříbrnou kulku, která nás bezpodmínečně ochrání před dezinformacemi. Existuje určitá část populace, kterým ověřovací aktivity prostě nepřipadají důvěryhodné. Navíc pouhé ověřování informací nepomůže v případech, kdy se falešná informace již zakořenila v mozku daného člověka.

To však nemění nic na tom, že jde o věrohodný zdroj informací, který zase jiné skupině lidí poskytuje pevnou informační půdu pod nohama. Ale určitě o něm nelze přemýšlet jako o spásonosném řešení. Jde o konkrétní nástroj z celé palety nástrojů, které můžeme využít v různých situacích a pro různé lidi.

Dalším nástrojem je takzvaný prebunking, který jste se rozhodli využít ve vašem týmu Jigsaw. Mohla byste popsat, o co jde?

Předpona „pre“ naznačuje, že prebunking má předcházet dezinformacím. Rozdíl od klasického ověřování (v angličtině též debunkingu, pozn. red.) je v tom, že při něm nemluvíme o tom, co je pravda a co lež. Když jste fact-checker, většinou ověřujete nějakou konkrétní falešnou informaci a říkáte: „Tohle je lež a tady máte pravdu.“ Při prebunkingu se tomu ale snažíme vyhýbat.

Popisujeme konkrétní manipulativní praktiky a upozorňujeme, že se vás někdo těmito nekalými praktikami může pokusit oklamat. Ukážeme vám typy dezinformačních narativů a manipulativních způsobů komunikace, na které pravděpodobně v informačním prostoru narazíte. Vysvětlíme motivace a cíle lidí, kteří je budou šířit. Avšak rozhodnutí o tom, čemu budete věřit, necháme jen a jen vás.

Takhle to ale zní prostě jako nové, líbivé slovíčko pro mediální výchovu…

Určitě to má k sobě velmi blízko. Osobně si myslím, že by prebunking měl být součástí osnov mediálního vzdělávání na školách. Mediální výchova je v podstatě zastřešující pojem prebunkingu. Ukazuje nám, jak rozeznat důvěryhodné zdroje informací od těch, kterým bychom věřit neměli, a spadá pod ní i financování médií, fact-checking či ověřování informací po vlastní ose. Prebunking je však skutečně zaměřen především na pochopení té „temné strany síly“. Pomáhá nám pochopit, jak se s námi „záporáci“ pokouší manipulovat a proč.

Jaká jsou tedy témata, kterým se věnujete? 

Máme hotový seriál o manipulativních technikách, jako je vyvolávání strachu nebo falešné dilema, argumentační faul, kdy autor pracuje jen s dvěma protikladnými extrémy a úmyslně zamlčuje jiné alternativy. Natočili jsme také seriál o dezinformacích o vakcínách na covid nebo seriál o manipulativních praktikách, které využívají lidé, kteří tvrdí, že běloši a muži jsou nadřazení. Teď se chystáme obrátit i směrem k Evropě a podíváme se, v jakém kontextu vznikají dezinformace, které přicházejí z války na Ukrajině. Konkrétně se zaměříme na narativy proti imigrantům.

Dokážete předvídat, jaké dezinformační příběhy a manipulativní praktiky budou rezonovat v informačním prostoru do budoucna?

To predikování nestojí na nás, ale bavíme se s lidmi z ověřovací komunity, s akademiky, novináři či odborníky na mediální prostředí a ptáme se jich, co si myslí, že bude za manipulativní obsah kolovat v horizontu několika měsíců. Tito lidé se tím zabývají roky a znají dané prostředí nejlépe, takže postupem času v tom mohou vidět jisté vzorce. Můžou nám říct, že kdy se ekonomika vyvíjí nějakým směrem, tak to dá prostor k těmto a těmto manipulacím, když máme vysokou inflaci, která je na šestnácti procentech, lidé si začnou říkat X, Y a Z o našich současných politicích. V závislosti na trajektorii, kterou se ubíráme, můžeme předpovídat, jaké informace a manipulace se objeví v informačním prostoru. Tak to právě děláme s migrací. Zatím je stále dost pozitivní nálada vůči imigrantům (z Ukrajiny, pozn. red.), ale můžeme předvídat, že za pár měsíců už tak pozitivní nebude.

Na dno králičí nory

Na jaké lidi prebunking míří? Pravděpodobně totiž nepůjde o ty, kteří jsou již zapadlí hluboko v „dezinformační králičí noře“.

Máte pravdu, cílovým publikem jsou v podstatě všichni kromě těch nejvíce zatvrzelých příjemců dezinformací. Lidi, kteří v té noře už jsou příliš hluboko, pravděpodobně nepřesvědčíme.

Není to škoda?

Tady se mi líbí přirovnání k očkování, které se u prebunkingu využívá. Očkování nebude působit na člověka, který už v sobě virus má. Pokud máte například obrnu, již nemá smysl vás proti ní očkovat. Takže pokud jste zatvrzelý podporovatel teorie o placaté zemi, tak vás přesvědčí jen máloco a prebunking to pravděpodobně nebude.

Viděli jsme to i při výzkumech, které jsme na toto téma udělali. Objevili se tam lidé, kteří ne že by nutně podlehli konfirmačnímu zkreslení a naše informace brali jedním uchem tam a druhým ven, ale naše prebunkingová videa na ně neměla žádný vliv. Jejich postoje se na základě našich informací nezměnily. Je dobré mít však na paměti, že existuje pouze malá hrstka lidí, kteří jsou opravdu tak zatvrzelí, že s nimi nejde v nějakém tématu vůbec pohnout. Ve skutečnosti tak je drtivá většina lidí vhodným publikem pro prebunking.

Rozumím, ale co tedy uděláte pro ty lidi na dně králičí nory? 

To je dobrá otázka, bohužel ale neexistuje příliš mnoho výzkumů o tom, co dělat s těmi, kteří konspiracím naplno propadli. Na YouTube a Google jsme se rozhodli pro metodu přesměrování u extrémistického obsahu. Pokud se tedy někdo bude na těchto dvou platformách vyhledávat, jak se připojit k Islámskému státu nebo jiné skupině radikálů a extrémistů, nabídneme jim tam v podobě reklamy odkaz, na který když kliknou, přesměruje je to na protikonspirační videa lidí, kteří vám ukáží druhou stranu mince.

I tohle ale cílí spíše na to, abychom lidem zabránili se k tak škodlivému obsahu vůbec dostat. Není moc dobrých důkazů, ať z akademické sféry či třeba od novinářů, co dělat pro opravdu zatvrzelé příjemce takového obsahu. Víme jen, že nejúspěšnější je, když lidé prochází nějakou velkou životní změnou. Právě tehdy, když změní všechny své vzorce chování a najednou se například musí starat o dítě, a tak nemají zapnutý osm hodin denně internet, pak dochází k tomu, že se od toho škodlivého obsahu odkloní.

To nás dostává k otázce, kdo to vůbec jsou příjemci manipulativních zpráv. Koluje řada stereotypů o tom, že jde o chudé, nevzdělané nebo staré lidi. Je to pravda? 

Je pravda, že existuje spousta mylných stereotypů o tom, kdo konzumuje dezinformace. Nemám k tomu masové průzkumy, které byste určitě mohl získat od jiných organizací, ale v našem týmu to děláme tak, že mluvíme s lidmi. Vezmeme pár jedinců a s nimi jdeme opravdu do hloubky problému. Potkala jsem okolo stovky lidí, kteří se dostali fakt hluboko do dezinformační propasti, a zjistila jsem, že jsou ze všech možných tříd, různých prostředí a mají rozdílné úrovně dosaženého vzdělání. Někteří jsou z elitních univerzit, jiní nikdy nedokončili střední školu. Jsou tam lidé, kteří žijí na venkově uprostřed ničeho, ale i lidé žijící jen kousek ode mě v New Yorku. Jsou všude, jsou různého věku a bylo pro mě opravdu těžké pokusit se je rozdělit do kategorií.

S jistotou ale můžu říct jedno. Lidé, kteří mají více volného času na to, aby se pouštěli do toho, čemu říkáme králičí nora, a trávili tam osm hodin denně konzumací extremistického či konspirativního obsahu, mají větší pravděpodobnost, že do té nory spadnou úplně. Je pravda, že tolik času máte, když jste v důchodu nebo jste nezaměstnaní. Takže pokud jste právě přišli o práci nebo jdete do důchodu, je větší pravděpodobnost, že propadnete radikálním myšlenkám.

Kontroverzní Google

Mluvili jsme o tom, že prebunking je jistá forma mentálního očkování. Nemůže se stát, že podobně jako když se při pandemii covidu objevilo velké „antivax“ hnutí, tak se objeví i „antiprebunking“ hnutí? 

Každé opatření proti dezinformacím má své odpůrce nebo někoho, kdo to zpolitizuje. Vezměme si třeba fact-checking. Jsou mezi námi lidé, kteří se práci fact-checkerů snaží zdiskreditovat, ale že by šlo o celé hnutí, to bych neřekla. Nekteří lidé mají ve svém zájmu znevažování ověřovacích aktivit, a tak lze očekávat, že se objeví i lidé, kteří budou chtít zpochybnit naše snahy, motivace a cíle. Ale v tom právě vidím výhodu prebunkingu, protože jen dáváme lidem znalosti, jak se bránit proti manipulativním praktikám, nehledě na to, kdo je jejich autorem.

V době pandemie koronaviru a nyní i při konfliktu na Ukrajině se objevil nový dezinformační fenomén, takzvaný falešný fact-checking. Dezinformátoři manipulativně využívají techniky fact-checkerů, aby ukázali, že jejich pohled na věc je ten správný. Často to lze jen velmi těžko rozeznat od skutečných ověřovacích aktivit. Hrozí nám i falešný prebunking? 

Už teď se objevují extremisté či zastánci konspirativních teorií, kteří využívají techniku falešného prebunkingu, aby dokázali mozky některých lidí obrnit proti racionálnímu uvažování. Dám příklad: ve Spojených státech, a pravděpodobně i jinde, jsou skupiny lidí, kteří prosazují nadřazenost bílé rasy a kteří nechtějí, abychom si mysleli, že rasová a kulturní rozmanitost je dobrá věc. Prosazují názor, že rozmanitost je něco špatného a že jde jen o to, aby se běloši cítili provinile. Tito lidé se pak infiltrují do skupin na Facebooku nebo Discordu, kde se sdružují mladí studenti, a šíří mezi nimi vlastní „prebunkingové“ zprávy. Tvrdí jim třeba, že až se údajně dostanou na vysokou školu, uslyší tam lži o tom, jak je diverzita dobrá a proč by se měli stydět za to, že jsou bílí. Očkují je proti diverzitě. Takže to už se děje a je to často velmi divoké, byť nevím, jak moc ve skutečnosti efektivní.

Tady jde asi o to, jak moc si získají jejich důvěru. Google není všemi oblíbený. Je kritizován za masivní sběr dat a digitální dohled, nebo za to, že podporuje šíření manipulativních informací, když člověku nabídne nekvalitní zdroje ve funkci Zprávy. Jak si důvěru hodláte získat vy?

To je dobrá otázka a nejprve připomenu, že my nejsme nikdy ti, kdo predikují, jaké dezinformace se budou šířit. Mluvíme s místními odborníky a když natáčíme prebunkingové video, vytváříme ho ve spolupráci s nějakou odbornou autoritou, ať už jde o nějakou univerzitu, novináře nebo Světovou zdravotnickou organizaci. Oni nám radí a pomáhají vytvářet ten finální produkt. Nikdy to není jen Google. A pak budeme také velmi transparentní ohledně toho, proč a jak to děláme.