Jan Urban: Z bílého koně Bílý lev. O vzdalujících se světech české reality a politiky
KOMENTÁŘ. Dnešní nacionální socialista a bývalý komunista, sociální demokrat, prezident, předseda ČSSD, premiér a něco jako prognostik Miloš Zeman byl poslanci vládních stran jednomyslně navržen na udělení nejvyššího státního vyznamenání Řád Bílého lva. Je to stejně směšné, jako smutné.
A je to i ilustrace hloubky nedůstojnosti a bezpaměti českých kvazipolitiků, kteří v zájmu jednoho trapného naschválu vůči současnému prezidentovi zapomenou na dvacet let masívní korupce Zemanova okolí, jeho opilství, destrukci pokusů o slušnou a konstruktivní českou levici, ovlivňování justice, podlézání Rusku a Číně či otevřené vyhrožování nepoddajným podnikatelům, politikům či novinářům.
Nebo snad nikdo z nich nepamatuje jeho přezdívku „Mlha“, kterou Zeman dostal od gangsterů kolem Františka Mrázka, kamaráda Zemanova nejbližšího poradce Miroslava Šloufa?
Zapomněli na jeho skandály z dob privatizace? Jednání v rakouském klášteře v Melku v roce 2000, ve kterém z jednání vyhnal českou delegaci včetně expertů, aby se s rakouským kancléřem Schüsselem „mezi čtyřma očima“ dohodl o jaderné elektrárně Temelín?
Po několika hodinách tohoto „jednání“ mu museli u zadního vchodu pomáhat do auta, aby jeho potácení nezahlédli novináři. Parlament ve slušné demokratické zemi by ho dávno musel volat k zodpovědnosti. Většina toho českého chce ale Zemana, jednoho ze dvou největších ochránců korupce v polistopadových dějinách země (tím druhým je, samozřejmě, Václav Klaus), vyznamenat.
Před třinácti lety autor tohoto textu Miloše Zemana veřejně vyzval, aby se ho odvážil zažalovat, pokud cokoliv, co o něm napsal, nebylo pravdivé. Neodvážil se dodnes. Z bílého koně české korupce a Ruska by se tedy měl z vůle vládních poslanců a jejich šéfů stát „Bílý lev“.
Společný jazyk a kultura mohou vytvořit jen obraz národa, ale ne národ sám.
Cesta ke konfliktu
Paralelní světy skutečnosti a české politiky se od sebe jen dále a dále vzdalují. Politika mimo realitu, jak známo z historie, nemá žádný korektiv a vždy nahrazuje schopnost racionální analýzy fixací na ideologii a moc za každou cenu. Dříve nebo později to vždy znamená konflikt.
Ještě nikdy nebyla polarizace české společenské (ne)diskuse tak hluboká, plytká a ideologická jako dnes. Příčiny této nedospělosti jsou převážně historické. Demokratická „politika“ v českém pojetí asi nikdy od roku 1918 nepochopila podstatu parlamentarismu, tedy nikdy nekončící prolínání povinnosti se dohodnout a věčného sbližování (aproximace) společně uznávaných pravidel a hodnot.
České (moravské, slezské a občanské) společenství se taktéž nikdy za tu dobu nepropracovalo k pozitivnímu „národnímu programu“, který by určoval mantinely a dobré způsoby společenské diskuse, společného chápání historie a z ní vyplývajících hodnot státnosti.
Společný jazyk a kultura mohou vytvořit jen obraz národa, ale ne národ sám. Ten vzniká až uvědoměním si potřeby pozitivního programu a nepotřebnosti berliček v podobě obrazu věčných nepřátel a vymyšlených dějin.
České společenství je z tohoto pohledu národem nedopečeným, ochotným i dnes zapírat vinu a v minulosti věznit, a dokonce vraždit, opravdové hrdiny svých dějin, jako byli českoslovenští letci v britské Royal Air Force, vojáci Obrněné brigády, stejně jako čeští a sudetoněmečtí odbojáři doma, političtí vězni, vyhnaní sedláci a všichni, kdo se postavili proti nespravedlnosti.
Sněmovna tlachá celý den o sudetoněmeckém sjezdu v Brně, ale nezajímá ji, že bývalý prezident Klaus a sněmovní šéf Okamura jedou koncem června řečnit na konferenci německé extrémistické strany AfD.
Proto je logické, že bez skutečné proměny a pojmenování lží po roce 1989 přibývalo v „nové“ české politice prolhaných a korumpovatelných, kteří sobecky vytvořili stát, politiku a ochranný systém státního zastupitelství, soudů a policie ne k obraně právního státu a práv občanů, ale k ochraně svých majetků a privilegií.
Důkazem budiž nepoměr mezi „politiky“, kteří přes víc než dostačující podezření z korupce nikdy nebyli postiženi, a desítkami policistů, kteří raději odešli, nebo „byli odejiti“, aby korupci nikdo nerušil. Nebo jsou málo výmluvné případy nedávných odchodů protikorupčních státních zástupců Adama Bašného či Petry Lastovecké?
Svoboda slova podle NSDAP
Poslance a vládu nic z toho nezajímá. Sněmovna tlachá celý den o sudetoněmeckém sjezdu v Brně, ale nezajímá ji, že bývalý prezident Klaus a sněmovní šéf Okamura jedou koncem června řečnit na konferenci německé extrémistické strany AfD.
Budou mluvit o „svobodě slova“, a pranic jim nevadí, že jejich hostitelé z AfD svolali svoji konferenci v Bundestagu jako ideový úvod celostátního sjezdu strany, svolaného tak nějak náhodou do východoněmeckého Erfurtu. Odehraje se na den přesně na sté výročí prvního celostátního sjezdu nacistické NSDAP v nedalekém Výmaru.
Vládní poslance tohle nezajímá. Důležitější je pro ně zlikvidovat nezávislost veřejnoprávního rozhlasu a televize. Nezajímá je „třídní boj“ a čistky prováděné nedovzdělanými motoristickými předáky na ministerstvu životního prostředí, ani čistky expertů na Úřadu vlády.
A, samozřejmě, o to důležitější je pro ně navrhnout nejvyšší státní vyznamenání pro jednoho z nejzbytečnějších a nejnemravnějších mluvků polistopadové politiky.
Jak snadné je v takové chvíli připomenout Olivera Cromwella, který 20. dubna roku 1653 v doprovodu svých „železnobokých“ nakráčel do tehdy podobně zbytečného britského parlamentu a všechny poslance bez okolků vyhnal.
Na konci svojí slavné krátké řeči pronesl: „Jste hnusně odporní celému národu. Byli jste sem lidem pověřeni pro nápravu křivd, což naplníte svým odchodem! Takže! Seberte si své saky paky a zavřete za sebou dveře. Ve jménu Božím, táhněte!”
Emoce je jasná a v mnohém platná i dnes. „Byli jste sem lidem pověřeni pro nápravu křivd“, ale vykašlali jste se na to. Otázkou pro českého voliče o necelá čtyři století později by tedy mělo být, zda volí stranu či poslance podle ideologických blábolů, nebo podle jejich charakteru a práce.
A jestli je stejný volič ochoten měřit výkon jím zvolených po celou dobu v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Zdá se to naivní? Pak si nestěžujte na prezidenty opilé pod obraz, rozbujelou korupci a přesvědčení, že „všichni kradou“.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Jan Urban: K čemu jsou užiteční ovádi a proč se Okamura nikdy nevzdává
Česko jede na dluh, málo investuje, budoucnost projídá, potvrzují data
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
36 komentářů
Děkuji za článek. Neztrácím víru.
„Společný jazyk a kultura mohou vytvořit jen obraz národa, ale ne národ sám. Ten vzniká až uvědoměním si potřeby pozitivního programu a nepotřebnosti berliček v podobě obrazu věčných nepřátel a vymyšlených dějin.“
Dokonalá formulace, holá pravda osekaná na kost, briliantový brus…
Tak dle této pseudodefinice kvaziintelektuala Urbana na světě není žádných národů.
Bez většinově pozitivního a konsensuálního náboje a pravdivého analytického pohledu na minulost žádný sociologický útvar dlouhodobě existovat a prospívat nemůže, s tím těžko něco provedete. Je to něco jako přírodní zákon…
No, v zásadě není. Národ tvoří jednotlivci ale těm chybí sjednocovací prvky, protože ty jsou povětšinou vybájené a poplatné době a nemohou být obecně akceptovány
Jestli bych dovolil, tak tady už začíná být rozdíl mezi pojmy -národ- a -stát-.
Protože si dovedu představit, že ty sjednocovací prvky národa se mohou postupně vytratit a ten národ zaniknout, pokud žijí v nějakém cizím státu . Takhle třeba zanikli /krom jiného/ polabští Slované na území, které zabrali Němci.
Zatímco – v případě národnostního státu je to trochu jinak, stát už existuje jako konstituovaný subjekt s pevně stanovenými institucemi, které jeho provoz řídí, a stanovuje vynutitelná pravidla.
Cynicky řečeno, stát si ty potřebné povinnosti dokáže od svých občanů vynutit, doslova i kdyby to řada z nich akceptovat nechtěli..
Ale dá se to popsat i pozitivněji, přece máme demokracii, takže vlastně zvolení zástupci státu konají v zájmu. Sakra, koho vlastně? Většiny nebo menšiny?? :)))))
Docela bych oponoval. Menšina v cizím státě se dokáže opouzdřit a vytvořit cizorodé těleso. Příkladů je nespočet. U nás třeba cikáni a Vietnamci. V USA čínská čtvrť a pod. Takže v tom to není. Pokud má národ sjednocující prvky, přežije. Vyjímkou jsou uměle vytvořené státy jako třeba zrovna ČSR a Jugoslávie a pod.
Nestane se nic zvláštního v zemi, kde je oslavován vznik neexistující tatíčkovské nespravedlivé republiky.
Jana Urban napsal: „Otázkou pro českého voliče …. by tedy mělo být, zda volí stranu či poslance podle ideologických blábolů, nebo podle jejich charakteru a práce.“
Položil si takovou otázku autor článku někdy sám? Přiznám se, že mám podezření, že nikoliv. Je totiž pro mě záhada, jak se například měl rozhodovat český volič podle charakteru kandidátů v druhém kole posledních voleb prezidenta republiky. Rozhodoval se pan Urban v nedávných parlamentních volbách podle výsledků práce stran Fialovy vládní koalice? Moc rád bych věděl, koho v takovém případě volil. Stručně řečeno, uplatňovat v politickém rozhodování morální a romantické představy je projevem ducha mdlého nebo pokrytectví…
Vím o spoustě Zemanových lumpáren ale při nejlepší vůli si nemohu vzpomenout na něco dobrého co by udělal. Hlavně zničil naprosto význam listopadu 89. a přetvořil ČR v plebejsko -lumpenproletářskou zemi plnou menších a větších mafiánu a prolezlou korupcí. Není divu, že ho chce současná koalice vyznamenat.
Také jsem nic nenašel… A to jsem se opravdu snažil.
Jenomže ono to bude tak, že současní vládní poslanci považují za vyznamenáníhodné klady něco jiného, nežli já, nebo vy. On je v tom náš mateřský jazyk velmi variabilní. Např: „Milošek, ten starý sprosťák, se vyznamenal tím, že se pokálel“…
Tak nějak to bude, naprostý posun hodnotového žebříčku do nepochopitelných rovin. Návrat do doby kdy název inteligent byla urážka a slušné chování podezřelý pojem. Ovšem, zajímavé je, že v současnosti výraz gauner a zloděj je bráno spíše pochvalně , jako někdo kdo se vyzná a umí v tom chodit a hlavně umí s ostatními vy… . Moderní výraz, pragmatizmus.
To co napsal pan Urban je smutná pravda. Ale mě trápí ještě něco jiného. Rád čtu Hlídacího Psa a Forum 24. S 99 procenty obsahu musím souhlasit. Ale sotva tyto články dočtu, dostaví se těžká melancholie a tak se ptám? Nebylo by možné občas napsat něco povzbudivého abych neměl hned po ránu zkažený den? Já vím-samotného mě nic moc povzbudivého nenapadá, včera a dnes ráno jsem si početl o pokusu změnit zákon o střetu zájmu ve prospěch Babiše a je mi zase blbě.
Jo, je to drsný návrat před listopad 89. Tenkrát u toho komunisti alespoň tak hlasitě nemlaskali. Příliš si šli navzájem po krku. Teď se utrhli ze řetězu. Rád bych věřil, že je vykopou jako Orbána, ale pochybuji.
Exprezident Zeman představuje ztělesnění pádu politické kultury až na dno. Není divu, že současná vládní garnitura právě tohoto reprezentanta Česka vidí jako svůj vzor.
Prezidenta Pavla je mi upřímně líto. V souboji o funkci hlavy státu vyhrál zejména kvůli všeobecné naději, že se s ním do tuzemské politiky vrátí slušnost, férovost a čest. Ty se ale vrátily jen na Hrad – a politická stoka pod ním dělá všechno pro to, aby zásadového člověka zesměšnila.
Doufám, že se ještě dožiji okamžiku, kdy se každému v této hře vrátí, co jeho jest. Aneb, jak praví klasik, karma je zdarma.
Naprosto přesný článek. Děkuji pane Urbane.
Děkuji za článek, jako vždy srozumitelně popsána situace. Je mi 74 let a zabývám se myšlenkou založit čtvrtý odboj. Přeji pevné zdraví a hezký den. Karel
Největší význam měla tato ocenění: Národní umělec, Hrdina socialistické práce. Tato vyznamenání si lidé museli zasloužit. Dnes se vyznamenává kdejaké trdlo a tím hodnota dnešních vyznamenání padá na společenské dno.
Jasně, už dlouho jsem se tak nepobavil…
Titul hrdina socialistické práce byl produktem strany. Stát se jí mohla osoba pocházející nejlépe z dělnického prostředí a mající rodiče blízko k myšlenkám komunismu. Komunistická strana se takovému člověku stává vychovatelem a vůdcem. Nadprůměrnost je požadována jen v pracovním výkonu, nezřízený alkoholismus, či neuspořádaný rodinný život není na překážku, výhodná je zkušenost ze Sovětského svazu…
Samotné vedení závodů falšovalo počty svých úderníků a nositeli titulu se často stávali lidé, kteří svých nadprůměrných pracovních výkonů dosáhli buď v nestandartně vylepšených pracovních podmínkách, či přímo účetními podvody. Signifikantní je případ soudružky (padesátá léta, přádelny Tanvald), která obsluhovala šest tkalcovských stavů místo dvou tak, že mezi nimi jezdila na koloběřce, kvalita výroby a nemožnost takového postupu v běžném provozu fabriky nerozhodovala, důležitý byl rekord a propagandou uchopený příběh mladé soudtružky, hrdinky socialistické práce.
Všichni ve fabrice ji pak neskonale milovali, protože její rekord zvedl normy, které se však nedaly na stávajícím vybavení plnit…
Titul „národní umělec“ byl v minulosti v mnoha případech udělován z politických důvodů, což znamenalo, že ne vždy byla kritéria založena výhradně na umělecké kvalitě nebo nadčasové úrovni díla. Často se stávalo, že tento titul získávali umělci, kteří byli loajální k režimu nebo jeho ideologii, i když umělecká hodnota jejich díla byla sporná, či rovnou podřadná. To vedlo k tomu, že titul ztrácel na prestiži a byl vnímán jako politický nástroj…
Souhlas, tím se opět oklikou dostáváme k Zemanovi a jeho udílení vyznamenání.
To jo, Zejména ten “ hrdina socialistické práce“ , akorát to znamenalo, zasloužilý bolševik.
Zeman si zaslouží Bílého lva už jen za dokončení dvou bloků Temelína.
Aha a bez něj by to nebylo? To je argument jako, že komunisti stavěli sídliště pro pracující. V Německu komunizmus neměli a nespí v jeskyních.
Určitě se pochlubíš fotkou jako notorik osobně usazuje reaktor do kontejnmentu, plavčíku.
Výborně, pane Urbane!
Konečně, konečně!!! se začíná utvářet správný obraz na dva největší polistopadové zločince a vlastizrádce – Klause a Zemana.
Tato dvě politická zombie škodila naší republice a celému národu více než 30 let. Dokonce agent KGB Klaus ještě stačil vyslat ze svého IVK do současné politiky dvě zdegenerované hnidy – Macinku a Turka. Konečně dozrává čas na dokončení publikace o tomto kolosálním podvodu na českém národě.
Jiří Kohutka, Praha 2
Veliké díky za přesný popis deprimujícího stavu společnosti a její ničeho se neštítících „představitelů“.
Bohužel platí, že voli volí voly…
Tak jako se bývalí protagonisté minulého zločinného režimu učili v Moskvě „jak srážet hlavy odpůrcům komunistického režimu“ tak se patrně současní demokratičtí vládci chtějí od Němců naučit, jak většině národa vnutit své vnímání “ zdravého lidského nazírání“ tak osvědčeného v (oběma) okupacích. A přitom by mělo stačit voličům včas připomenout varování mého dědy: Užíváš-li cizí mozek do své hlavy si ukládej vlastní fekálie!
Pravda, Zeman je dosti složitá persona naší polistopadové politiky, aby to bylo, bez debat na tak vysoký státní řád.
Ovšem to gró je někde jinde. Totiž právě v tom hlubokém rozpolcení naší politiky. Jak se dá snadno dohledat,
„Vyznamenání uděluje a propůjčuje prezident republiky, zatímco parlament ho může pouze navrhovat. Šance, že by prezident Pavel dal takové vyznamenání Zemanovi, je prakticky nulová.
Takže, proč ho poslanci vládní koalice, i tak navrhují? Ta odpověď není tak těžká – důvodem není samotné udělení vyznamenání, ale a pouze medializace sporu mezi politickými aktéry.
Tohle je právě to, co si z toho voliči odnesou. Ne kdo konkrétně dostal či nedstal medajli, ale jak dlouho a nahlas se o tom politickém sporu bude hlasitě psát a mluvit v médiích, kdo proti komu.
Pravda, která bolí, ale i hřeje…
Jak je známo už od antiky, organizovaný zločin má tendenci dobývat oficiální pocty, neboť otrocké duše potřebují divadelní kusy tohoto druhu. Ať už kvůli rozptýlení, nebo z důvodu chorobně spekulativního blbství, které v současnosti doslova exploduje. Že by Bílý lev skončil v pařátech černé krysy?
Dobře popsané, plně s tímto souhlasím.
Taky děkuji za článek, ale já víru ztrácím, pokud tahle příšerná vláda tu bude dál.
Poděkujte voličům ANO. Ti za to můžou.
Výstižné a pravdivé, teď už jen nezbývá než doufat, že voliči pochopí, že právě dnešní členové vlády jsou koncentrovanou snůškou ideologických blábolů a hledání výhod pro sebe samé, charakter a morálka žádné.
Přidávám se ke stejnému postoji. 😉
V případě 18letého prostatika to nebude ani bílý kůň ani lev ale spíše bílé myši.