Petr Fischer: Česko jako pupek světa a proč je pro nás koruna takový fetiš
KOMENTÁŘ. Před 23 lety v referendu o vstupu do Evropské unie občané drtivou většinou rozhodli i o přijetí společné evropské měny eura. Proč tedy dnes tolik povyku kolem eura, jakmile hlava státu otevře debatu na toto téma? Možná právě proto. Lid má strašně krátkou paměť, zejména jde-li o jeho rozhodnutí, a politici lidu dnes nadbíhají prakticky ve všem. Těžko po nich chtít, aby mu připomínali minulost.
Při vstupu do Evropské unie si Česká republika v oblasti měnové unie nevyjednala žádnou výjimku. Například na rozdíl od Dánska, které má svůj korunový opt-out dodnes a v eurozóně není. Česko tak mělo vstoupit do eurozóny už dávno ve chvíli, kdy plnilo Maastrichtská kritéria dluhu a rozpočtových deficitů, jak předpokládají vstupní dokumenty.
Mohli jsme to klidně udělat spolu s druhou půlkou rozdělené federace Slovenskem v roce 2009, jenže v Česku, na rozdíl od našich východních sousedů, převládla silná emoce fixace na symbol samostatnosti, která na Slovensku nehrála prakticky žádnou roli.
Není divu: koruna byla převzatá z Rakouska-Uherska, a potom vnucena pražskými čechoslovakisty (na obojí Češi snadno zapomínají), a nikdy nebyla v silném smyslu slova slovenská.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost.
Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Kdyby měl rozhodovat jenom trh
V Česku se mezitím emocionální vazba na korunu intenzivně posiluje. Je to dokonce jeden z hlavních praporů v boji proti vnucované vnější bruselské moci (jakkoliv ta je de facto vnitřní, jsme přece součástí rozhodovacích procesů), kterou – samozřejmě kromě dotačních titulů – nechceme přijmout.
Vstup do eurozóny by mohl posílit přirozenější rozumění komplexitě světa, trvání na koruně udrží tradiční blažený pocit, že tak jako tak jsme pupkem světa a sami od sebe budeme nejlepší zemí na světě.
Národní hrdost na původní rakouskou měnu se proměnila v nacionální fetišismus koruny, bez níž bychom snad ani Čechy nebyli. Vzpomínám, jak jsme se při vzniku eura potutelně smáli Němcům, že v debatách zatuhle brání svou marku, a nedochází jim, že ekonomické výhody společného měnového prostoru budou mnohem větší než krásné fixační vzpomínky na růst a pevnost marky v minulosti.
Když jde o jiné, umějí být Češi pragmatiky, v rozhodování o vlastním osudu jsou někdy až dětinsky sentimentální.
Své emocionální vazby – tedy fakt, že společnosti vládnou spodní nevědomé proudy – také dokážeme patřičně racionalizovat, jak ukazuje probíhající debata, kterou opět otevřel prezident Petr Pavel.
Vždyť kolik ekonomů okamžitě přišlo s rozsáhlým výkladem, v němž se ukazuje, že přijetí eura nebylo výhodné prakticky pro nikoho a skoro všem přineslo bídu a utrpení (nebo alespoň pomalý růst), jako by byl ekonomický vývoj jen odrazem síly a moci měny, nikoli ekonomické struktury a celkové domácí i globální hospodářské politiky.
Opět se vrátila debata o eurozóně jako neoptimální měnové oblasti, kterou už na začátku eura šikovně vnutil veřejné debatě největší odpůrce společné měny, exprezident Václav Klaus. Nekompatibilita různých typů kapitalismu, které v Evropě existují, ale i nedokonalý společný trh, na němž není úplně zaručen volný pohyb kapitálu, zboží a lidí a mluví se příliš mnoha jazyky, to byly hlavní ekonomické námitky.
Odpovědí bylo čtvrtstoletí existence eurozóny, která vzdor zmiňovaným „neoptimalitám“ stále šlape dál. Ekonomická debata může být teoreticky zajímavá, ale prakticky nikam nevede.
Vždyť kdyby tu měl rozhodovat trh, který Klausovi žáci považují za jakéhosi hospodářského suveréna, euro by český byznys už dávno zavedl, neboť fakticky žije a pracuje v oné neoptimální měnové zóně. Jenže, jak se opět ukazuje, euro není téma ekonomické, nýbrž ryze politické.
Česká republika žije z napojení na evropský svět a bez něj by nebyla ničím. Fakticky už víceméně pracujeme a žijeme v eurozóně, stále ještě ale hrajeme podivnou hru na přepočítávání na rakousko-české koruny.
Otázka charakteru české společnosti
Všechny ekonomické argumenty proti euru mají podpořit základní politický postoj, který v přechodu na jinou měnu vidí ztrátu národní suverenity a moci sama nad sebou. Za tu pochybnou cenu se to přece nevyplatí. Jako by Němci, Francouzi či Italové nebo Nizozemci přestali být v měnové unii sami sebou, protože platí eurem.
Je to o to podivuhodnější u České republiky, která žije z napojení na evropský svět a bez něj by nebyla ničím. Fakticky už víceméně pracujeme a žijeme v eurozóně, stále ještě ale hrajeme podivnou hru na přepočítávání na rakousko-české koruny. Je s podivem, že to vláda Andreje Babiše, která je podle premiéra pragmatická, nevidí a nepřijímá jako fakt, jemuž se jako společnost musíme přizpůsobit.
Argumenty pro euro se o pragmatiku opírají. Nejnověji nejvíce o to, že bez eura obsluhujeme státní dluh mnohem dráže než eurové země, což je nejen konkurenčně nevýhodné, ale časem to může být i fatální a vést k úplnému zablokování rozpočtových možností.
I tato pragmatika ale nepřebije politicky udržovaný strach ze ztráty samostatnosti a suverenity, kterou si s koncem koruny a přechodem na euro česká společnost ve většině spojuje. Fixace na české papíry v peněžence je až magická, přestože za hranicemi, kam tak rádi jezdíme nejen na dovolenou, ale i za skutečným bohatstvím, s korunou neuděláme vůbec nic.
Ekonomické debaty, jak vidno, už nemají valného smyslu. Jsme možná otevřená liberální ekonomika, ale také do sebe uzavřená, až zakousnutá společnost. Protichůdná tendence, která ale nenabízí žádný tvůrčí potenciál.
Politická debata o přijetí eura, kterou prezident otevřel ekonomicky rámovanou otázkou vyplatí se / nevyplatí se, je tedy dotazováním na budoucí charakter české společnosti. Vstup do eurozóny by mohl posílit přirozenější rozumění komplexitě světa, trvání na koruně udrží tradiční blažený pocit, že tak jako tak jsme pupkem světa a sami od sebe budeme „nejlepší zemí na světě“.
Euro jako politikum má smysl vracet do hry právě z tohoto důvodu. Abychom se pohádali o to, kým bytostně jsme a kým se musíme stávat, abychom se ve světě časem úplně neztratili v sobě.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Jan Urban: K čemu jsou užiteční ovádi a proč se Okamura nikdy nevzdává
Česko jede na dluh, málo investuje, budoucnost projídá, potvrzují data
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Bohužel, jak je to i ostatně napsáno na konci
„..Euro jako politikum má smysl vracet do hry právě z tohoto důvodu. Abychom se pohádali o to, kým bytostně jsme a kým se musíme stávat, abychom se ve světě časem úplně neztratili v sobě.“
Co je na tom špatně, že a toho si snad i mediální analytici, museli všimnout, většina politických jednání na nejvyšších úrovních našeho státu se děje v rámci neustálých tvrdých sporů , hádání, udávání a vzájemného, až vulgárního dehonestováni, mezi různými poltickými subjekty. vládní koalice, opozice, prezidenta. senátu.
Ostatně, není nutno vzpomínat -je to sotva pár dní co utichla velice tvrdá politická aféra, týkající se Sudetoněmeckého sjezdu poprvé v Česku. A že zrovna teď ještě pokračuje tvrdý spor o tom, kdo nás bude zastupovat na summitu NATO.
No, takže by se snad měli i ekonomičtí analytici zamyslel nad tím, jestli má vůbec smysl, v takovém toxickém, rozhádaném prostředí si zrovna přijetí eura politicky vyhádat, mediálně vykřičet, nedejbože i třeba přitom i vyhrožovat soudy , jak je v poslední době taky u nás ve vysoké politice zvykem.
Natolik by snad měli právě ti analytici vědět, že i kdyby se nyní ten to přijetí eura „vyhádalo “ , tak i tak je to proces na dlouhou řadu let, během kterých se současná vládní garnitura velmi pravděpodobně vymění – a právě o těch konkrétních finálních věcech s přechodem eura už budou rozhodovat jiní politici, se zcela jinými zájmy.
Jen taková drobná otázka, na kterou jistě páni ekonomičtí analytici dokáží odpověď, okamžitě a s přehledem.
Totiž – za jaký konkrétní kurz se pak budou při tom finálním přechodu aktiva v korunách přepočítávat do eur? Tedy – aby bylo jasno, jak se to projeví v reálné hodnotě úspor lidí v důchodových fondech na důchodové zabezpečení? Nebo třeba k samotné výši důchodů, platů, ařady dalšího?
Tak páni ekonomové, sem s tím, toto už jistě mají „ti správní politici“ vyhádáno předem, ne? Nebo že by ta odpověď zněla.
„to my právě nevíme, o tom budou rozhodovat nějací vládní politici za pár let (nevíme kdo to bude ), s jejich finančními experty (nevíme kdo to bude), se součinností (doufejme) ČNB – ale u které taky nevíme, kdo bude sedět v jejím bankovní radě, protože i tu si jmenuje prezident republiky, což je ovšem v rámci toho „hádání se“ taky jenom politik“?
Dejte už pokoj s těmi důchodci a to píšu jako “ důchodce“.
Vás jako důchodce nezajímá kolik budete dostávat důchod v eurech, pokud na ně přejdeme?
Problémy, o kterých se zmiňujete, řešily v minulosti v 21 státech EU a vyřešili je. Naši analytici, bude-li to třeba, se při řešení těchto záležitostí poučí u států, které už euro v minulosti přijaly a budou postupovat podobně. Patrně jste dostal z příslušných dezinformačních center pokyny, abyste i nadále používal taktiku popsanou polským rčením pierdolenie kotka przy pomocy młotka, čili pro jedince polského jazyka neznalého bezduché kecání o nesmyslech.
Budeš dostávat kolik sis vydělal, petříku … takže nic.
A víte, že ani moc ne?
S eurem přijde diktatura. Ne, děkuji, raději korunu.
Diktatura? A kde ji vidíte?
Diktatura přijde, přestože máme korunu, když jí to dovolíme. Euro s tím nemá co dělat. Diktaturu by u nás moc rádi zavedli Babiš-Bureš, Okamura, Macinka, Turtek, přestože tu korunu máme. O diktaturu se snažil Orbán, měli k ní v Maďarsku velice blízko, přestože v Maďarsku euro neměli také.
Jenom idiot by chtěl platit dluhy ostatních z Eurozony. Navíc, euro vše zdraží a je to jen umělý produkt, zatímco koruna má staletou historii.To opravdu tak těžké pochopit?
Ano, koruna je dobré rakouské platidlo, které nahradilo zlatku a způsobilo nejlepší období českých zemí. Obhájci monarchie si jí vzít nenechají.
Prozatím platíš dluhy bureše … jako idiot.
byl jsem první , kdy při volbě byl proti přijetí do E. Unie , při hlasování na městě, měl jsem představu , že likvidace našeho zemědělství a dovozy potravin jsou špatné řešení, dotace za neobdělaná pole a vše se ukázalo, jsme jen ubohá kolonie EU se zrádnými politiky a prezidentem teď máme přijít o Korunu poslední co nám zbylo je mi hanba kam prodejní politici včetně Klause a Pavla tuto zemi přivedli!!!
Likvidaci zemědělství mají na svědomí JZD a agrobaroni, nikdo jiný. A koruna? Těšíte se zase na měnovou reformu?
A proč je Němec po staletí pro kdejakého Čecha už od dob Přemyslovců také takový fetiš? Ze stejného důvodu jsou anebo byli jako fetiš Euro, dolar, marka, atd. Protože oni na tom Západě jsou takový lepšolidi a všechno s nimi. Úplná vůně, a atraktivní, na rozdíl od horšolidí v Čechách.
Proč euro nemá třeba Švýcarsko,Dánsko , Švédsko, Polsko,Maďarsko nebo třeba Izrael ? Jak euro pomohlo Bulharsku, Řecku…? Jaké zadlužení má Německo,Francie,Španělsko …
Autor článku s prominutím povrchně plácá. Tvrdá data prostě dokazují, že pro nás přijetí eura absolutně není ekonomicky výhodný a prospěšný krok. Stačí pohlédnout na Slovensko, které přijalo euro v roce 2009. Naši životní úroveň a ekonomickou výkonnost nedohání, přímo naopak – a to velmi průkazně a citelně. Podobně to dopadne, když srovnáte vývoj ve Španělsku, Itálii, Francii…Argumentace, že hlasováním v roce 2004 jsme vyjádřili souhlas s přijetím eura, kulhá na obě nohy. Jednak nikdo tento závazek nezdůrazňoval a nevysvětloval, drtivá většina občanů vůbec netušila, že se k něčemu takovému zavazujeme, jednak se poměry v EU natolik změnily, že se podobným závazkem nemusíme cítit vázáni … Volání po euru prostě není nic jiného než volání po úplném podřízení nadnárodním institucím a orgánům, bez ohledu na možná fatální ekonomické důsledky. Zbývá otázka, zda tito lidé tak činí z hlouposti nebo pro peníze.
Za upadající slovenskou ekonomiku nemůže euro, ale Robert Fico, jeho vláda, jeho ekonomická politika a široce rozvinutá zlodějna. Kdyby Slovensko nemělo euro, bylo by na tom ještě hůře. To, že jste si jako příklad vybral Slovensko s jeho neschopnou vládou a ne ostatních 20 států s eurem hospodařících, byl samozřejmě váš záměr a úmysl pane Skalský, pokud se tak skutečně jmenujete. Pro Španělsko, Francii a Itálii platí totéž, i když v těchto zemích ekonomické problémy nejsou až tak hluboké, jako na Slovensku. Problémy v těchto zemích byly už před eurem a kdyby euro neměly, byly by větší.
Zaměřuješ euro s ficem. To, že Slováci žerou trávu je důsledek zlodějského režimu.