Poslední šance demokratické menšiny. Jak nepodlehnout psychologicky ovládnuté většině preferující oligarchii
ESEJ. Prodemokratická menšina společnosti má ve skutečnosti silnější zbraně než početní většina podporující oligarchickou transformaci. Jen o nich neví. Tento text nemá být teorií ani planým apelem, je to návrh funkčního modelu obrany demokracie pro dobu digitální války.
Stojíme tváří v tvář krizi moderních demokratických systémů. Dotkli jsme se limitů ekologické, ekonomické i sociální rovnováhy – a přesto jsou za „hlas rozumu“ čím dál více vydáváni lidé otevřeně pohrdající myšlenkou rovnováhy mezi civilizací a prostředím, které ji drží při životě.
Související články
Téměř prohraná partie: stále silnější oligarchie je důsledek ekonomického modelu dneška
Prooligarchický, antiekologický diskurz, který je příkladem vrcholné zvrácenosti současného světa, dnes dokáže vydávat destrukci za racionalitu a z těch, kteří upozorňují na limity systému, dělat největší zlo společnosti.
Platí sice, že příznivci liberální demokracie a reálného pohledu na svět sice v některých zemích prohráli volby, ale ani v nastalé početní menšině nemusí prohrát boj o samotnou existenci svobodného neoligarchického systému.
Moderní technologie a vyšší forma občanské organizovanosti mohou umožnit zastavit „ruský scénář“, který se šíří nejen postkomunistickými státy Evropy, ale zasahuje i „silné“ demokracie, jež měly být vůči tomuto překonanému a primitivnímu společensko-ekonomickému modelu imunní.
Nejde jen o obranu před nějakou konkrétní vládou, ale o vytvoření mechanismu schopného bránit demokracii před jakoukoliv budoucí mocí, která začne postupně rozkládat ústavní principy.
Rozklad systému ve prospěch oligarchie
Je to klíčové i proto, že svět vstupuje do období permanentní hybridní války hnané novými nelidskými prostředky. Umělá inteligence bude během několika let schopnější než většina lidí nejen analyticky, ale i manipulačně.
Pokud se demokratický systém strukturálně nezmění, bude stále větší část společnosti formována silami, které demokratický prostor využívají pouze jako nástroj k mocenskému a ekonomickému ovládnutí.
Ukázalo se to už na síti Portal Kombat – stovky propojených webů řízených z okupovaného Krymu chrlily několik milionů prokremelských článků ročně. Skutečnou cílovou skupinou přitom nebyli lidé. Weby postrádají základní navigaci, jsou záměrně odbytě zpracované a nikdo je číst nemá.
Jejich jedinou funkcí je být nasávány indexovacími roboty a masivně krmit učící se modely umělé inteligence. Cílem nebylo přesvědčit čtenáře, ale postupně přepisovat to, co vyhledávače a AI považují za pravdu. Šlo o to otrávit samotnou infrastrukturu reality dříve, než si kdokoliv uvědomí, že pije z kontaminované studny.
Nestačí jednou za čtyři roky vhodit lístek do urny a pak bezmocně sledovat rozklad veřejného prostoru.
Jsme svědky jednoho z nejabsurdnějších spojenectví v lidských dějinách: na jedné straně technologicky a finančně nejsilnější prooligarchické struktury a s nimi na stejné straně frustrované a emočně nejzranitelnější skupiny obyvatel, přemožených novou digitální technologií tak, že se klidně obrátí proti sobě samým.
Digitální fašismus dokázal přesvědčit právě tu nejvíce zraněnou část společnosti, že rozklad demokratického systému ve prospěch oligarchie je její vítězství. Nic nemůže být dál od pravdy.
Vysvětlení pojmu digitální (internetový) fašismus naleznete ve starších textech autora.
Je třeba uznat, že oligarchické síly provedly v posledních dekádách mimořádně efektivní tah: rezignovaly na předstírání vytváření lepšího světa a místo toho se zaměřily na psychologické ovládnutí těch skupin, pro které přestává realita hrát rozhodující roli.
Nejde o program, ideologii ani vizi. Jde o získání prosté početní většiny pomocí individualizovaných emocí, strachu a algoritmicky dávkovaných lží.
Masově používaná lež je skvělý nástroj kryjící vlastní nekalé úmysly oligarchie. Například umožňuje rozpoutat kampaň proti sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a strašit, že si Němci přijdou pro vaše chalupy a pole a na pozadí tohoto divadla se ale potichu prosadí předkupní právo půdy pro zemědělské holdingy – reálné a bezprostřední ohrožení vlastníků půdy, proti kterému se staví i malí zemědělci.
Nepřátelé jsou vymyšlení, aby ti skuteční prošli bez povšimnutí. A funguje to i psychologicky: člověk, který uvěří, že ho politik chrání před sudeťáky, podvědomě přestane být ostražitý vůči tomu, co mu ten stejný politik skutečně chce vzít.
Například když se zaútočí na zcela marginální „zneužívání sociálních dávek“, jen aby nebylo vidět, že si oligarcha na dotacích vyplácí desetinásobky tohoto „zneužívání“, na které kvůli střetu zájmů nemá vůbec nárok.
Demokratická menšina na to stále reaguje zastarale. Snaží se přesvědčovat nepřesvědčitelné o potřebě návratu do reality a bezvýhradně přijímá představu, že i volby deformované masivní hybridní operací musí být automaticky považovány za plně férové.
Přijímá tedy koncept zaříkávání vody, aby dírou v lodi vytekla zpět ven, místo toho aby sama vynalezla pumpu, jak ji z lodi vyčerpat.
Moderní demokratický odpor si musí přiznat realitu a musí začít využívat sofistikované ekonomické a organizační metody 21. století, o kterých bude tato série textů.
Evoluční skok a vznik občanské imunity
Demokracie v době umělé inteligence již nemá luxus čekat další dekádu a půl, tak jako v Maďarsku, než si občané uvědomí, že oligarchové nikdy nebojovali za „naše lidi“, ale za takové konečné ovládnutí ekonomického prostoru, který těm dole nic nepřinese.
Představa, že demokratická společnost může reagovat na systematickou destrukci svých institucí až při dalších volbách, před kterými navíc bude vystavena další iracionální masáži z dílny digitálního fašismu, je absurdní.
Kdyby lidský imunitní systém fungoval stejně pomalu jako prozření voličů u volebních uren, většina z nás by zemřela na první infekci.
Obranné mechanismy musí být schopné okamžité reakce. Obranu demokracie už nevyřeší instituce vytvořené pro svět minulého století, často ovládnuté těmi, co vděčí na své místo právě hybridní válce.
Obranné mechanismy musí vzniknout zdola – aktivní organizací samotné občanské společnosti, která ostatně historicky vždy byla tou silou, která reálný pokrok vybojovala.
Informovaná, prodemokratická a odhodlaná menšina může s ústavou v zádech vytvořit paralelní občanský imunitní systém.
Současná demokracie 1.0 už nefunguje jako skutečný obranný systém. Logické a smysluplné demonstrace jsou terčem posměchu zmanipulované a svět již nechápající většiny.
Investigativní novináři mohou odhalit zásadní skandál, ale než přijdou další volby, veřejnost je zahlcena novou vlnou emocí a manipulací. Přímá a okamžitá zpětná vazba prakticky neexistuje.
To není funkční model pro digitální věk, kde se miliardy přesouvají během sekund a psychologické operace běží nepřetržitě.
V přírodě přitom funguje neúprosný princip zpětné vazby. Organismus, který nereaguje na změny nebo dokonce ztratí pud sebezáchovy a začne ničit prostředí, na němž závisí jeho přežití, evoluce nakonec odstraní.
Proto musí vzniknout nový občanský imunitní systém jako vědomé nahrazení evoluce. Jeho síla spočívá v tom, že nahrazuje brutální přírodní výběr inteligentním výběrem ekonomickým a společenským.
Je to evoluční skok civilizace: schopnost zachovat si lidskost a zároveň vytvořit mechanismus, který dokáže rychle a bezpečně vyřadit destruktivní vlivy dřív, než zničí celek.
Jak zrodit Demokracii 2.0
Nestačí jednou za čtyři roky vhodit lístek do urny a pak bezmocně sledovat rozklad veřejného prostoru. Demokracie 21. století musí být aktivní, pružná a schopná okamžité zpětné vazby. Kdyby lidský imunitní systém fungoval stejně pomalu jako prozření voličů u volebních uren, většina z nás by zemřela na první infekci. Stejně absurdní je představa, že složitá civilizace může reagovat na destrukci jen jednou za čtyři roky.
Součástí odporu by měla být například aplikace, která každému člověku umožní vytvořit si vlastní „toxickou mapu“ subjektů, jimž nechce posílat své peníze.
Základem takové obrany může být dobrovolná interaktivní síť občanů – databáze lidí ochotných společně reagovat na kroky směřující k oligarchizaci státu.
Každý člověk by si sám určoval, proti jakému typu jednání chce vystupovat, v jaké intenzitě a v jaké oblasti může být aktivní i lokálně. Nešlo by o vnucování jedné ideologie, ale o technologický nástroj svobodného rozhodování a koordinace.
A především: o nástroj ekonomického tlaku. Protože oligarchie nestojí na idejích a neusiluje o ideje, ale na penězích a o peníze.
Politická moc je pro ni cílem i prostředkem k ovládnutí stále větší části ekonomického prostoru. Proto právě ekonomická ztrátovost případných antidemokratických tendencí musí být součástí nové občanské regulace.
Součástí odporu by měla být například aplikace, která každému člověku umožní vytvořit si vlastní „toxickou mapu“ subjektů, jimž nechce posílat své peníze.
Někdo nebude chtít podporovat firmy majitele zneužívajícího politickou moc nebo firmy podporující proruské struktury nebo ruskou vojenskou výrobu jako takovou, popřípadě spojeného s propagandou toho či ono státu.
Jiný bude odmítat jen subjekty ničící životní prostředí, které záměrně lžou o klimatické změně. Každý bude mít svůj individuální mix.
Žádný člověk nedokáže současnou informační změť plně sledovat, vyhodnocovat a samoregulovat se, síť to pro všechny své prvky dokáže automaticky. Jako pomocník jedince v tržním prostředí. A ti ekonomicky nejsilnější, co zároveň chtějí rozkládat demokratický prostor, musí vědět, že je sleduje.
Oligarchie musí pocítit, že existuje něco mocnějšího než ona sama – skutečná, organizovaná, přesně zacílená masa možného odporu.
Oligarchické struktury jsou existenčně závislé především na vzdělané, produktivní a ekonomicky aktivní části společnosti. Právě proto je schopnost této části koordinovaně reagovat tak obrovsky silná.
Dovolil by si politik otevřeně demontovat demokratické instituce, kdyby věděl, že ho to (na něj napojené subjekty) během krátké doby připraví o významnou část zákazníků nebo prodejů?
Dovolili by si oligarchové zajít tak daleko, kdyby každé překročení hranice okamžitě aktivovalo koordinovanou společenskou reakci v mnoha oblastech jejich činnosti?
Cesta je tedy tato: Nečekat pasivně na další volby. Neprosit mocné o slušnost. Nevěřit, že systém zachrání instituce vytvořené pro svět minulého století. Ale vytvořit občanskou infrastrukturu schopnou reagovat rychlostí digitální doby.
Nedemokratické systémy pochopily paradoxně jako první, že koordinovaná společenská zpětná vazba je nástrojem obrovské moci. Čínský systém sociálního kreditu je v technologickém smyslu něčím příbuzným tomu, co popisuje tento text (a tato trilogie). Rozdíl však není v nástroji – je v jeho architektuře a v tom, kdo, proč a jak ho řídí. A zejména s jakým cílem.
Tohle byla jen první ukázka asymetrických metod, které si občanská společnost 21. století bude muset osvojit. O konkrétních mechanismech a možnostech odporu bude další text.
Text byl redakčně zkrácen. Jeho plnou a nezkrácenou verzi si můžete přečíst na autorově blogu.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Manuál asymetrické obrany: Jaké zbraně využít k záchraně demokracie
Téměř prohraná partie: stále silnější oligarchie je důsledek ekonomického modelu dneška
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
„Poslední šance demokratické menšiny. Jak nepodlehnout psychologicky ovládnuté většině preferující oligarchii“ muzu se zeptat jak si predstavujete demokracii? asi me neco unika.
Vy jste to nečetl, nebo nepochopil?
Vizonářský a přesný článek. Nechceme-li skončit jako otroci, musíme se o demokracii starat.
Obávám se, že to nefunguje. Existuje aplikace, díky které je možné se vyhnout burešovým separátům. Bureš si vsak vesele přikrádá na dotacích a veřejných zakázkách. V orbánistánu bylo to to samé. Tamní oligarchie nezbohatla díky zákazníkům ale díky tomu, že bezostyšně kradla ze státního rozpočtu a evropských dotací.
Mimochodem, jak se dá dohledat třeba za rok 2024,
Agrofert příjmy: ca 211 miliard, dotace: cca 1,6 miliardy Kč.
Ale navíc zisk pouze 7.1 miliard. A Babiš sám pro sebe dostal vyplaceno pár stovek milionů.
Ono totiž zemědělství je velice náročný obor, s vysokými náklady, které pak minimalizují finální zisk.
Závěry jsou asi tak 2
1) Jakékoliv větší výkyvy v tržbách, způsobené i tímto protestem) jednako ani nepokryjí přijaté dotace, ale taky se -příliš neprojeví do finálního příjmu pana Babiše.
2) I pokud existují takoví oligarchové padouši, jak je popisuje článek (a já zase netvrdím, že takoví žádní nebyli či nejsou), byla by naprostá hloupost, aby se etablovali právě v okruhu zemědělství a potravinářském průmyslu, kde – jak výše, náklady ohromné, leč čisté zisky z toho minimální. Určitě se najdou mnohem lukrativnější obory, a (koho by to nenapadlo), dnes třeba na prvním místě výroba a prodej zbraní, A lze uvažovat o dalších.
Ale zrovna v potravinářství, kde zákazník začne řvát když mu rohlík zdraží o desetník, a ani k tomu žádnou rozeznávací špesl apku proti politikům nepotřebuje, to asi není vhodná strategie.
Hezký mentální tělocvik.
Agrofertí příjmy jste vyčíslil za celou grupu, ale dále mluvíte pouze o zemědělství. Vůbec vám nebudu vysvětlovat, jak to chodí s vyčíslováním nákladů a vykazováním zisků doopravdy. Je vidět, že jste nepolíben realitou.
–
Obhajujete a vlastně ani ne (jen jste zopakoval skoro dokonale všechny klíčové slova, které vypustil agent před vámi), že si někdo uzurpuje dotace, které mu nenáleží a nebyly mu určeny.
–
Že je zemědělství náročné odvětví? A co má být jako? To kohokoli ospravedlňuje k porušování pravidel? Brát si co jednak NENÍ jeho a přitom obcházet zákony, nařízení apod.? Omluvíte to „no vždyť zemědělství je těžké“, tak proč ne.
–
Naprosto vám uniklo, že Bureš má v zemědělství + potravinářství téměř monopol. Pokud jste někdy použil aplikaci BezAgrofertu/BezAndreje/BezBabiše, pochopil byste, jak těžké je koupit cokoli v obchodu co není Burešovo.
–
Mimo to všechno vaše vyčíslování, Bureš má i chemii (opět super co mít věc pokud jste zemědělec), oděvy včetně spodního prádla, květinářství (které jako jediné mělo za covidu vyjímku z uzavření provozů – asi náhoda), reprodukční kliniky, masný průmysl, mlýny, pekárny, nakladatelství, novinářství, deníky, časopisy a zcela určitě jsem něco vynechal.
–
Vám zřejmě absolutně nedochází, že monopolizací vznikne NĚCO, čeho se bude pak jen velmi těžké zbavit a zároveň si pak může diktovat podmínky bez toho, aby mu mohl kdokoli říci „takhle ne“.
–
Od toho třeba přišlo velmi zajímavé, že když byl ve vládě Fiala „vznikla“ fialova drahota, ale převážně za nitky tahal Bureš. Měl extra zisky, dá se to dohledat, a zároveň poškodil politického soupeře. Že si Bureš uloupne 7miliard na dotacích, kterému nepatřily, nebyly mu určeny, tím získává další výhodu vůči konkurenci.
–
Že mu zákazníci při zdražování křičí… vy si vážně myslíte, že mu to nějak vadí? 😀 To jako fakt? Když má téměř monopol, tak mu to je úplně jedno, není moc jiné konkurence. Už takhle jsou jeho produkty na předních místech v cenách a v jakémkoli testu vychází jako nejošiděnější produkty. V masných výrobcích je vždy nejméně masa. V pečivu jsou to ty nejhnusnější produkty, co jednak chuť nemají, velmi rychle tvrdnou/plesniví a jsou zase a opět jedny z nejdražších.
–
Tohle všechno se dá objektivně zjistit, dohledat, otestovat, kontrolovat.
–
Píšete, že padouši v zemědělství a potravinářství nemohou existovat, protože to je těžké odvětví. Že náklady ohromné a zisky minimální. A zřejmě vám vůbec nedošlo, že pokud si uděláte MONOPOL nebo držíte velkou většinu (v čemkoli), tak si můžete dělat, co chcete – !!ale tady jde o jídlo!!, potraviny. Nikdo si neřekne „tak teď si jídlo odpustím, to nepotřebuju“ nebo ho nahradíte nečím jiným. To jste vážně opravdu tak hrozně ***?!?
–
Vám tohle všechno vážně nedochází?!
–
Střet zájmů – prý „ho nemá, ale perfektně ho odstranil.“ Zase nikomu z koblih nedochází, že člověk, co drží kasu a zároveň podniká si logicky bude stranit svému? Že ten, co ovládá dotační úřad, dá dotace především sobě. To je střet zájmů.
–
Pořád se ANO politici a koblihy ptají „a co měl jako dělat“. Buď nelézt do politiky a nebo svoje podniky prodat. Neexistuje jiné řešení.
–
Oblíbené argumentace mozkově slabších, když obhajují různé šmejdy a neetické praktiky prodejců hrnců:
A on ho někdo nutil jít do politiky?
On mu někdo držel pistoli u hlavy?
Je mi líto, ale AI mi říká něco úplně jiného
„..Aplikace typu Bez Holdingu (často vyhledávané jako „Bez Babiše“ nebo „Bez Andreje“) kontrolují potraviny a další spotřební zboží, aby ověřily, zda nepocházejí z koncernu Agrofert. Primárně se zaměřují na následující kategorie:Základní potraviny: Masné výrobky, uzeniny, mléčné výrobky a pečivo.Privátní značky: Zboží prodávané pod vlastními značkami obchodních řetězců (které si tyto řetězce nechávají vyrábět v Babišových závodech).Známé značky patřící pod Agrofert:Pečivo: Penam, Lieken.Maso a uzeniny: Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež, Kmotr.Mléčné výrobky: Olma.Ostatní: Zelenina (např. Čerstvě utrženo), vejce (např. slepičí z farem Agrofertu), balené vody (např. Ondrášovka a Korunní). „…
Toto já naprosto chápu, takže snad pochopíte Vy, že jestli podniká Agrofert i v jiných oborech, třeba chemii, tak tahle apka nebude prověřovat zboží, které třeba vůbec do maloobchodu nejde, ale prodává se smluvně jako suroviny pro další produkci. Tudíž – v této oblasti tedy určitě zákazníci pana Babiše potrestat nemohou.
Ostatně, asi nechodíte nakupovat, když tvrdíte že by měl pan Babiš v prodeji potravin skoro monopol. Já který chodím nakupovat dost často, vidím že si mohu vybírat ze širokého sortimentu značek od různých producentů z nichž – a asi ani to nevíte, řada je dokonce z dovozu.
A co asi nevíte, že v případě dotací by mohl možná Babiš mít výhodu před domácími konkurenty, ale ne,před těmi z dovozu, protože ti berou – a mnohem větší nárokové dotace doma.
A si tak stejný omyl, když tvrdíte, že „vznikla“ fialova drahota, ale převážně za nitky tahal Bureš. Takže naprosto nechápete, jakým způsobem taková inflace vzniká a projevuje se. No ale snad pochopíte, že kdyby to bylo tak jak píšete, a -jińí- producenti v té době prodávali mnohem levnější než Agrofert, už dávno by mu převzali všechny zákazníky a ten bídně zkrachoval..
Jinak na závěr, i vlastně k obsahu toho článku, zase se nedivím žádné firmě, že se -musí- snažit vydělávat, ber kde ber protože už je dnes obvykle neřídí jejich vlastníci, ale najatí top manažeři. A ti – pokud nesplní – vlastníkem a akcionáři požadovaný zisk, mohou být i vyhozeni.
Takže teď petřík fantazíruje pomocí AI.
Co vám k tomu mám asi dále říci…
Jako se bavit s někým po brainwashingu.
Zkus si petříku, místo anofertích na růžovo nalakovaných výroček přečíst v Pandora papers něco o zámečku agenta bureše ve Francii.
Jářku, idea je to pěkná, jenomže v praxi u nás nefunguje. Jak se totiž dá snadno dohledat
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bez_Andreje
tak tyhle aplikace už jsou k dispozici u nás od roku 2016. A nevypadá to, že by to Babišovo podniky nějak ruinovalo,.
Jestli se dá přemýšlet o příčinách, tak jedním z důvodů je, že se nás ještě pořád nepodařilo stabilizovat ceny v maloobchodu, zejména v potravinách. Ty se dnes mění – a to snad ví každý kdo chodí nakupovat, často až 2 x týdně, ve slevách v rozsahu ne desítek, ale třeba 100-200 procent. Takže za takové situace, ukažme si nějakého takového -racionálně uvažujícího člověka, který by si do rozhodování, zda nakoupit něco 2 levněji nebo dráž, zahrnul ještě politiku.
Nebo tedy a spíše obráceně, zeptejme se které generace jsou nejsnáze ovlivnitelné (jakýmkoliv typem reklamy) aby právě tohle udělaly a to třeba 2x předražené zboží si koupily. A koho právě tyhle generace dnes u nás volí.
Pokud má demokracie podporu jen menšiny, tak evidentně u populace prohrála. Kapitalismus zklamal a EU je totalita, která vás sleduje, zakazuje, omezuje svobodu, vykořisťuje, vydírá a okrádá. Tedy demokracie je systémové zlo, zločinný systém. Dobře se mají Ti, kteří kradou a jsou v politice. Proto ji podporuje pouze menšina. Většina o ni nestojí.
Jestli bych dovolil, ono dokonce, v tom evropském pojetí demokracie už ten pojem -většina- ztratil smysl.
Tohle má smysl pouze v těch případech, když voliči svou většinou zvolí jednu konkrétní stranu . Zatímco v případě, že voliči volí – různé strany a ty se až po volbách mezi sebou dohodnou na vzniku -většinové vládní koalice, v takové kombinaci, o kterou ani většina voličů nestála, už to žádný -legitimní smysl nemá.
Docela groteskní je to v případě voleb do EU, kde sice čeští kandidáti plkají o tom jak tam budou podporovat zájmy českých voličů Ale co už neřeknou, že dle zařazení své strany už předem patří v Evropském parlamentu do nadnárodních politických frakcí, které zase hlasují společně a mohou takto vytvořit v EP většinu – i tedy proti zájmům českých voličů . No aspoň, kdyby se o tom, pokaždé zmínila média, když ty jejich plky citují..
A co jsou to ty české zájmy? Prosím upřesnit. Váš zájem nemusí být můj zájem.
Ano, přesně o vás autor píše zde: „Digitální fašismus dokázal přesvědčit právě tu nejvíce zraněnou část společnosti, že rozklad demokratického systému ve prospěch oligarchie je její vítězství. Nic nemůže být dál od pravdy.“
Jestli tě kapitalismus zklamal, tak jeď na Kubu si užívat socialismu.
Vážně nás v diskuzi posunou přepálená absurdní tvrzení? Vážně je demokracie systémové zlo?? Pak asi víte, co je systémové dobro. Co by to mohlo být? Vláda jedné strany, nebo diktátor nebo ještě lépe kult osobnosti? Ono totiž reálně víc možností není. Ano, rýsuje se nám pro zástup nových naivních voličů úžasný nový způsob – vláda AI. Čili ve skutečnosti technofašizmus.
Současná, ale i minulé, tzv. demokracie, kolabují, a jsou naprosto nefunkční proto – že žádnou demokracií nejsou, nebyly… a snad ani nikdy nebudou.
howgh…
„Howgh“ a nic – to bude asi propagace nihilismu. Znám několik forem vládnutí: 1./ demokracie (původní, obecný výraz), 2./ liberální demokracie (o tu podle mého má pochopitelně vyjasněnou obavu autor článku, že v ČR je nyní ohrožena), 3./ neliberální demokracie (uznával Orbán), 4./ řízená demokracie (takto to kdysi „ohlašoval“ Putin u nich) – takže pro Vás?
Obávám se, že proti populizmu (to je totiž to, co oligarchie používá jako nástroj k uchopení moci) má demokracie jedinou zbraň a to jsou voliči, kteří chápou jak systém funguje. Schopni připustit si, že aby byl jejich život lepší, není cesta volit toho, kdo jim ve slibech dopřeje nejvíc, nebo se tváří jak moc mu záleží na problému každého jednoho voliče a usilovně je bude po volbách řešit, ale toho, kdo nezpochybňuje fungování systému demokracie. Volit toho, kdo nejvíc slíbí, vždy končí jen zvolením největšího lháře. Pokud takoví voliči nejsou, dříve nebo později se systém rozloží. Stejně jako např. populisté rozložili ekonomiku v Řecku blahé paměti. Myslím, že pro oligarchy a technofašisty by nebyl problém manipulovat a zneužít pro sebe i ten systém individuální volby, který autor navrhuje, protože by v něm opět rozhodovali ti stejní občané/voliči, které už dnes vodí oligarchové jak potřebují.
Problém dneška není politik, oligarcha, technofašista. Problém je volič podporující oligarchy/populisty/technofašisty. Prostě nejsou voliči volící demokratické strany, nebude demokracie a nebo jen velmi deformovaná. Tak je to prosté a nenaděláte s tím nic.
Buď to autor špatně napsal a nebo vy jste nepochopil, že popisuje svůj návrh, jak systém zachránit i když těch vašich „myslících voličů“ už je jen menšina a víc jich při kvalitě technologické manipulace už nejspíš nikdy nebude, minimálně do doby než ta menšina dokáže prosadit takovou úpravu pravidel, která odstíní vliv té totalitně-oligarchické operace, co tu většinu proměnila tak jak potřebovala …
To, že „myslících voličů“ je menšina je samozřejmě bIbost. Voličů, kteří nepropadli burešovskému peklu je samozřejmě většina. Jenže bohužel volič je člověk tedy tvor líný, který nechodí k volbám. To je celé.