KOMENTÁŘ. Je to jeden z nejhorších skandálů Alternativy pro Německo. Několik politiků strany se sešlo s extremisty a jejich sympatizanty na soukromé schůzce a řešili vypuzení milionů lidí s migračním původem ze země. Zatímco v Německu kauza posílila diskuse o zákazu AfD, její čeští příznivci a partneři v čele s Václavem Klausem a Tomio Okamurou tuhle tvář AfD už dlouho nechtějí vidět. A poslední aféra na tom zcela jistě vůbec nic nezmění.

Na uzavřené setkání zhruba dvacítky osob nedaleko Postupimi upozornila minulý týden investigativní redakce Correctiv.org. Podle ní byli v sále hotelu kromě některých politiků a členů AfD také otevření sympatizanti extremistických hnutí, například hlavní tvář takzvaných Identitářů, Rakušan Martin Sellner a další. Dále měli být na místě spříznění podnikatelé, právníci nebo lékaři.

Některé z účastníků zmíněné schůzky celkem nedávno potkal i český exprezident Václav Klaus, který AfD podporuje od jejího vzniku před víc než deseti lety. Seděli s ním na pódiu, dělali s ním rozhovor nebo tleskali jeho protiimigračnímu projevu.

Vzorec, který se léta opakuje

Silke Schröderová loni v květnu vedla s Klausem interview pro web Deutschland Kurier blízký AfD. Bylo to na konferenci konzervativců CPAC pod záštitou Viktora Orbána v Budapešti.

Poslankyni Bundestagu Gerrit Huyovou zase nadchl Klausův projev na setkání AfD v Garmisch-Partenkirchenu loni v létě: „Každá věta sedla,“ chválila tehdy Klausovu řeč o migraci. A do třetice Tim Krause, místopředseda AfD v Postupimi, který moderoval debatu s Václavem Klausem při jeho návštěvě bavorského zemského sněmu v Mnichově roce 2019.

Klausovou tradiční spojkou k AfD je poslanec Bundestagu s českými kořeny Petr Bystroň. Ten v reakci na poslední skandál s tajnou schůzkou napsal, že dostal na setkání také pozvánku, ale nakonec nešel.

Aby nedošlo k mýlce – nejde samozřejmě o to, aby každá veřejná osobnost musela v každém okamžiku zodpovídat za „čistý rejstřík“ všech jednotlivců obklopujících ji v náhodném davu. Výše zmíněné vazby ale ukazují, jakou část AfD si Václav Klaus vybírá, respektive jaká část strany si vybírá Klause. A že to je vzorec, který se léta opakuje.

Klausovou tradiční spojkou k AfD je poslanec Bundestagu s českými kořeny Petr Bystroň. Ten v reakci na poslední skandál s tajnou schůzkou napsal, že dostal na setkání také pozvánku, ale nakonec nešel.

Nikdo z účastníků schůzku nepopírá, vesměs se ale snaží bagatelizovat obsah jednání. Pravicový extremista Martin Sellner například řekl, že o tématu „remigrace“ sice mluvil, nejde ale o nic tajného a „ve vlasteneckém táboře se o něm už široce a veřejně diskutuje“. Sellner tvrdí, že na schůzce navrhoval i vytvoření „zvláštní hospodářské zóny v severní Africe“.

Correctiv připomíná, že vystěhování diskutované na zmíněné schůzce se nemělo týkat jen uprchlíků v Německu bez pasu, ale i německých občanů s migračními kořeny. Úvahy o „zvláštní zóně“ v Africe pak připomínají nerealizovaný nacistický plán vysídlit evropské Židy na Madagaskar. Mělo se také mluvit o cíleném útoku na veřejnoprávní média či koordinovaném zpochybňování výsledků voleb.

První liga, žádný okresní přebor

Martin Sellner má své sympatizanty i v Česku, jak se ukázalo už před pěti lety. Tehdy po útoku extremisty Brentona Tarranta v novozélandských mešitách vyšlo najevo, že Tarrant se ve svém manifestu odvolával i na Rakousko a jeho historické souboje s tureckými vojsky při obléhání Vídně a používal podobnou argumentaci jako Identitární hnutí. Jeho šéfovi Martinu Sellnerovi poslal také finanční dar.

Tuhle spolupráci potvrdila i nedávno odhalená schůzka u Postupimi – extremisté jako zdroj radikálních, někdy i protiústavních záměrů a AfD jako strana, která je ochotná jim naslouchat a nápady převést do politické praxe.

Rakousko pak začalo debatovat o zákazu Identitářů, policie u Sellnera provedla domovní prohlídky a Sellnerovi příznivci, včetně těch českých – které HlídacíPes.org popsal podrobněji v tomto textu – začali šířit příběh o jeho nespravedlivé perzekuci.

Podporu Sellnerovi a Identitárnímu hnutí tehdy vyjádřil i zmiňovaný německý poslanec a přítel Václava Klause Petr Bystroň. Známý je například jeho starší výrok o tom, že Identitární hnutí by pro AfD mělo být tím, „čím byli Greenpeace pro stranu Zelených“.

Tuhle spolupráci potvrdila i nedávno odhalená schůzka u Postupimi – extremisté jako zdroj radikálních, někdy i protiústavních záměrů a AfD jako strana, která je ochotná jim naslouchat a nápady převést do politické praxe.

Kontakty s extremistickou scénou či různé verbální a další extremistické excesy se nejen v AfD, ale třeba i u rakouské strany Svobodných doposud často odbývaly s odkazem na „ojedinělé případy“ či na „nízkou pozici“ viníků ve stranické hierarchii. Na postupimské schůzce byl ale i osobní referent šéfky AfD Alice Weidelové a podle Correctiv.org i jakýsi „neformální generální sekretář“ AfD Roland Hartwig. Tohle už jsou nejvyšší patra, žádný okresní přebor.

Göringův podpis v pamětní knize

Václavu Klausovi to však nevadí. Výmluvná je v tomto směru citace Klausova mluvčího Petra Macinky pro HlídacíPes.org z roku 2019. Tehdy se Klaus už podruhé zúčastnil uzavřeného jednání spolku Jagsthausener Kreis. Na upozornění, že spolek dlouhodobě sdružuje aktéry krajně pravicové scény z Německa i Rakouska, z nichž někteří v minulosti také na jeho akcích vystoupili, reagoval Petr Macinka takto:

„Je to totéž, jako by měl být problém, když jsme byli na prezidentské návštěvě v bavorském Bayreuthu a obědvali v místním hotelu, kde jsme v pamětní knize našli podpis Hermanna Göringa. Taky nebyl žádný důvod lustrovat, jestli všichni hosté 300 let starého hotelu byli z dnešního politicky korektního pohledu vždy ‚přijatelní‘.“

Právě od loňského jara, tedy přesně od chvíle, kdy Junge Alternative a pražská SPD oznámily spolupráci, začala kontrarozvědka v různých německých zemích označovat mládežníky AfD za extremistickou organizaci.

S touto železnou logikou by se jistě dala odbýt i schůzka, kde AfD plánovala „očištění“ Německa od lidí s migračním původem – asi nějak takhle: Je to velká strana a my nemůžeme mít přehled o tom, co kde řekne každý partajník.

Tak tedy pro jistotu znovu připomeňme, že hned tři účastníci zmíněné schůzky se Václavem Klausem v posledních letech potkali a pozvánku podle svých vlastních slov měl (a nevyužil) i Klausův přítel Petr Bystroň. Přece jen trochu moc náhod na tak velkou partaj.

SPD slepá vůči extrémům

Abychom ale slepotu vůči extrémům uvnitř AfD (nebo rakouských Svobodných) neházeli jen na Václava Klause. Úplně stejně se chová i SPD Tomio Okamury, která zrovna loni navázala kontakty s mládežnickou organizací Alternativy pro Německo.

Společný seminář s Junge Alternative v Ústí nad Labem, návštěva delegace SPD v Mnichově – ano, znovu u téhož poslance AfD Petra Bystroně, tím vším se loni mohla pochlubit pražská buňka Okamurovců. Bez jediného náznaku, že by jí extrém v německé partnerské straně nějak vadil.

Tyto kontakty zintenzivňují úměrně tomu, jak se blíží volby do Evropského parlamentu, kde chce SPD po boku mnohem silnější AfD dosáhnout co nejlepšího výsledku pro jejich společnou frakci Identita a demokracie. A průzkumy ukazují, že to může vyjít.

Přitom právě od loňského jara, tedy přesně od chvíle, kdy Junge Alternative a pražská SPD oznámily spolupráci, začala kontrarozvědka v různých německých zemích označovat mládežníky AfD za extremistickou organizaci. Mimo jiné proto, že po letech monitoringu je zřejmé, že strana i její mládežníci devalvují občany s migračním původem jako druhořadé Němce, což je v rozporu s německou ústavou. Tajná schůzka u Postupimi to jen potvrdila.

Čerstvá aféra v Německu může způsobit politické zemětřesení, notabene letos, kdy má AfD šanci vyhrát podzimní volby v několika spolkových zemích v bývalé NDR. U fanoušků a partnerů AfD v Praze však téměř jistě zůstane bez odezvy. Pro jeden starý Göringův podpis v pamětní knize si přece nenecháme kazit takzvanou konzervativní revoluci v Evropě. I když má silnou pachuť extremismu.