Tomio Okamura na předvolební akci europarlamentní frakce Identita a demokracie ve Florencii (prosinec 2023). Foto: Profimedia

Krajní pravice vyhlíží volební zisky v Evropě. Výtahem k moci chce svézt i SPD

Napsal/a Vojtěch Berger 12. ledna 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

ANALÝZA. Začínající rok 2024 je po právu přezdíván „supervolební“. Na jeho konci bude mimo jiné i nově zvolený prezident USA a nový Evropský parlament. Z českého pohledu jsou důležité i podzimní volby v Rakousku a ve třech východoněmeckých spolkových zemích. Všude tam se čeká posílení krajní pravice, která se i přes vnitřní rozpory snaží vystupovat jednotně a vytěžit z voleb maximum – včetně české SPD Tomia Okamury.

Okamurovci dlouhodobě nepatří ke stranám, které by měly přetlak politiků schopných vystupovat na úrovni v zahraničí, ať už z hlediska kontaktů či jazykové vybavenosti. Setkání lídrů evropských populistických stran, kam SPD patří, za stranu roky objíždí hlavně předseda Tomio Okamura, který tam relativně slabou angličtinou čte delegátům své projevy.

Časy se ale mění a v posledním roce se zástupci SPD „rozcestovali“ výrazně víc. A nebyli sami. Už několik měsíců probíhá po celé Evropě intenzivní networking stran, které aspirují na vytvoření silného krajně pravicového bloku v Evropském parlamentu po letošních volbách.

„LGBT rozkládá zdravý rozum“

Nejde přitom jen o partaje tradičně zastoupené v europarlamentní frakci Identita a demokracie, kam vedle SPD patří třeba německá AfD, rakouští Svobodní, či italská Liga. Krajně pravicový blok se v minulých měsících otevíral i menším partajím, které se zatím na evropské úrovni neprosadily, jako je třeba maďarské hnutí Mi Hazánk nebo rumunská strana AUR.

„O bližší spolupráci s Mi Hazánk neuvažujeme, o tom ta zmiňovaná deklarace není. Prioritou v Maďarsku pro nás zůstává Fidesz,“ komentoval loni na podzim na dotaz HlídacíPes.org svou cestu do Budapešti Josef Nerušil.

Příkladem takového oťukávání a spojování sil může být podpis společné „Deklarace za svobodnou Evropu národů“ šesti menších evropských stran v Budapešti koncem srpna loňského roku. Za českou SPD byl na místě předseda pražské buňky strany Josef Nerušil, kromě něj se akce účastnila třeba Alternativa pro Švédsko, švýcarské hnutí Mass-Voll nebo bulharská strana Obnova.

„Podporujeme tradiční rodinné struktury a ochranu dětí. Jsme proti wokeismu a takzvaným hodnotám LGBTQIA+, které rozkládají národní soudržnost a zdravý rozum,“ stálo v deklaraci, s níž se účastníci akce rozjížděli domů.

Účast české SPD na podobné akci vypadala na první pohled překvapivě, dlouhodobě se totiž v Maďarsku hlásí hlavně k vládní straně Fidesz premiéra Viktora Orbána. „O bližší spolupráci s Mi Hazánk neuvažujeme, o tom ta zmiňovaná deklarace není. Prioritou v Maďarsku pro nás zůstává Fidesz,“ komentoval loni na podzim na dotaz HlídacíPes.org svou cestu do Budapešti Josef Nerušil.

Republikáni u Fleků

V podobném formátu, ale v částečně jiném složení, se sešlo sedm politických stran v Bratislavě loni v květnu. Tehdy pod taktovkou hnutí Republika, které v roce 2021 vzniklo odštěpením od extremistické Lidové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby. SPD zastupoval Jiří Kobza a i tentokrát se podepisovala deklarace – v tomto případě „Sjednocení za Evropu, proti globalismu“.

Šance, že to letos v eurovolbách „cinkne“, jsou nicméně vysoké. Do společné frakce napumpuje europoslanecká křesla zřejmě především AfD, která v Německu aktuálně vykazuje rekordní hodnoty v průzkumech preferencí. Podobně jsou na tom Svobodní v Rakousku.

Pokud však byla tato akce myšlena jako podpora hnutí Republika v kampani před parlamentními volbami, nepovedla se. Hnutí v září do parlamentu těsně neprošlo a vypadl z něj i další dostavadní člen krajně pravicové evropské frakce, hnutí Sme rodina. Slovensko tak aktuálně nevypadá z pohledu krajně pravicové evropské aliance a jejích šancí na zisk europarlamentních křesel nejlépe.

Vraťme se ale k SPD. Ta v roce před americkými prezidentskými volbami navázala i vazby s konzervativním sdružením v rámci americké Republikánské strany – Republicans for National Renewal. Jeho zástupci včetně šéfa sdružení Marka Ivanyo přijeli loni v říjnu do Prahy, ve sněmovně se potkali s Tomio Okamurou, vystoupili na diskusním večeru stranického think-tanku SPD a setkali se s „konzervativními osobnostmi“ v restauraci U Fleků.

Nebyl to poslední podobný kontakt. Hned v listopadu se v srbském Bělehradě konala akce nazvaná „Mezikontinentální konzervativní kongres“ pořádaná Srbskou lidovou stranou a právě sdružením Republicans for National Renewal. Spřízněná konzervativní média o kongresu psala jako o „menším bratru“ známější konzervativní konference CPAC, která se loni už podruhé konala pod záštitou Viktora Orbána v Budapešti.

I v Bělehradě se sešla pestrá stranická směs, od bývalých slovenských Kotlebovců z hnutí Republika přes rakouské Svobodné, německou AfD, kterou zastupoval poslanec českého původu Petr Bystroň, až po českou SPD.

Už na jaře 2023 SPD navázala kontakty s mládežnickou organizací Alternativy pro Německo Junge Alternative, kterou krátce poté začala kontrarozvědka v různých spolkových zemích Německa vyhlašovat za extremistickou organizaci. SPD to však v kontaktech s ní nezabránilo – začátkem června se Okamurovci sešli s Junge Alternative na semináři v Ústí nad Labem, kde si mládežníci AfD pronajali sál v hotelu. V srpnu pak delegace pražské SPD navštívila bavorskou AfD v Mnichově.

Ruská spojka

Spojkou mezi AfD a SPD je kromě zmiňovaného Petra Bystroně, který má také dlouhodobé vazby také na exprezidenta Václava Klause, i bavorský spolupracovník AfD s ruskými kořeny Jurij Kofner. Ten je už několik let předmětem zájmu německých i rakouských médií kvůli svým kontaktům v Rusku i spolupráci s extremistickým hnutím Identitářů.

Vystudoval známý Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), který je nejen přípravkou diplomatů, ale i ruských tajných služeb. Kofner byl také dlouholetým zastáncem a propagátorem takzvaného neo-eurasianismu, který zjednodušeně řečeno prosazuje myšlenku eurasijské říše „od Dublinu po Vladivostok“ ovládané Ruskem, a jehož hlavním hlasem je kremelský ideolog Alexander Dugin.

Vedle toho se zástupci SPD v posledním roce účastnili řady dalších akcí na úrovni mládežnických organizací partnerských stran například v Rakousku nebo Itálii. Cíl této snahy je zjevný – vytvořit před eurovolbami dojem jednoty a vzbudit u voličů pocit vyšších šancí na úspěch, když hodí hlas právě těmto stranám.

Všechny uvolněné selfie fotky bez kravat, úsměvy a ujišťování typu „Matteo Salvini je můj dobrý přítel“, jak to často slyšíme třeba od Tomia Okamury, však nemohou zcela zakrýt fakt, že i přes podobnou rétoriku mají tyto strany různé domácí publikum a voliče. I to je důvod, proč se jim zatím onu tolik let vzývanou „alianci“ až do letoška nepodařilo vytvořit.

Každý chce být alfasamec

Hlubokou dělící linií jsou například vztahy s Ruskem. Německá AfD či rakouští Svobodní volají po zrušení protiruských sankcí a mají v Rusku tradičně dobré kontakty, zatímco třeba italská vláda premiérky Meloniové, která formálně patří do pravicově-populistického tábora, až dosud v rusko-ukrajinském konfliktu podporovala Kyjev.

Když v listopadu vyhrál nizozemské parlamentní volby další pevný člen krajně pravicového klubu Geert Wilders, gratuloval mu i šéf italské partnerské strany Liga Matteo Salvini. Část opozičních poslanců mu ale připomněla, že Wilders ještě v roce 2020 vyhlašoval „ani cent Itálii“ a odmítal podpořit unijní finanční pomoc zemi těžce zasažené pandemií koronaviru.

A konečně, jak připomněl rakouský magazín Profil ve své čerstvé analýze vyhlídek krajní pravice na úspěch v eurovolbách, tyto strany v budování jednotného bloku dlouhodobě brzdí i fakt, že v něm „každý chce být alfasamcem“.

Šance, že to letos v eurovolbách „cinkne“, jsou nicméně vysoké. Do společné frakce napumpuje europoslanecká křesla zřejmě především AfD, která v Německu aktuálně vykazuje rekordní hodnoty v průzkumech preferencí. Podobně jsou na tom Svobodní v Rakousku.

Podle aktuálních odhadů by se jen samotná frakce Identita a demokracie mohla stát třetím nejsilnějším subjektem v novém europarlamentu. Další posílení pozic krajní pravice a populistů pak může přinést slučování frakcí v europarlamentu po volbách.

SPD sice nedosahuje ani zdaleka síly svých západoevropských partnerů, je ale v této skupině pevně zakotvená a se svými dvěma, možná třemi budoucími europoslanci se na evropské populisticko-extremistické vlně může pohodlně vézt. Přinejmenším dalších pět let do příštích eurovoleb.

Nová kniha HlídacíPes.org

Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.

Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.

Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.

Více o knizePořídit knihu
QR kód
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)