Změna přijímaček na střední školy je nutná. Inspirace u jiných států je zadarmo
KOMENTÁŘ. Dvakrát do roka se dostane školství do hledáčku médií. Když se podávají přihlášky na střední školy a když se děti nedostanou, kam chtěly. Ať už z důvodu nízkých kapacit požadovaných škol ve velkých městech, nebo kvůli tomu, že se prostě „Cermat zbláznil“ a testy udělal přehnaně složité.
Dvakrát do roka jsou proto slyšet i hlasy, které volají po změně systému přijímání ke středoškolskému studiu. Jenže jako by je nikdo neposlouchal. Argumenty, proč se nehnout z místa, se stále opakují a přitom statistiky z jiných států Evropy napovídají, že to jde líp a jinak.
„Na gymplu přeci nemůže být každý.“ „Nějak se to vyselektovat musí.“ „My jsme taky dělali přijímačky a měli jsme ještě menší výběr.“ Tři hlavní argumenty, které slyšíme pořád dokola od zastánců stávajícího přijímacího řízení na střední školy.
Související články
Přijímačky na střední školy? Stát se jimi dopouští „zločinu na dětech“
Mnoho učitelů má potřebu se dětem vysmívat, říká školní psycholog Čapek
Jenže už z nich samotných vyplývá, že za systémem, který každoročně vysává peněženky tisíců rodičů nastávajících středoškoláků, blokuje růst dětí znevýhodněných, ať už sociálně nebo rodinou situací, stojí především neochota úředníků komplikovat si práci, stejně jako politiků a i „lenost“ řady ředitelů, kterým „instatní přijímačkový test,“ který nejen někdo připraví, ale i opraví a neservíruje, zkrátka vyhovuje.
O děti a jejich blaho tu jde až v úplně poslední řadě.
Dokazují to mimo jiné i některé úlohy z letošních přijímacích testů, které byly prošpikované „naschválnostními“ chytáky, jejichž účel pochopili asi jen autoři sami. Stručně to na svém sociálním profilu shrnula učitelka a „eduinfluencerka“ Štěpánka Cimlová, která si testy sama vypracovala a konstatovala, že by se na střední školu nedostala.
„Všechny zveřejněné přijímačkové úlohy jsem zatím měla vždy špatně kvůli nějaké nepozornosti nebo nepřesnosti, takže na střední školu bych se letos nedostala. Po několika semestrech matematiky, statistiky a dalších technických předmětů na vysoké škole, po pěti úspěšných knihách tedy logicky nechápu, co takový test z matematiky a češtiny testuje. Studijní předpoklady? Co je potom obsahem takového studia?“ napsala k přehnaně složitým testům učitelka Cimlová, která zároveň znovu poukázala na problém, který řeší v různých diskusích minimálně rodiče zkroušených páťáků a především deváťáků.
Co Cermat vlastně opravdu zjišťuje o reálných předpokladech dětí ke studiu? O jejich reálných, ale třeba i ještě neobjevených, talentech? A kolik takových talentů je kvůli tomuto bezskrupulóznímu a nesmyslně selektivnímu systému do budoucna ztraceno, potažmo životů „zničeno“?
Ztracené naděje
Štěpánka Simlová ve svém komentáři zmiňuje i mediálně dost probíraný, nicméně stále platný problém, že se děti v běžné výuce učí jiné věci, než pak po nich Cermat vyžaduje:
„Těžko se mi každý rok dívá na to, jak necháváme plošně všechny čtrnáctileté lidi v ČR hodit do kanálu minimálně rok rozvíjení jejich skutečných studijních předpokladů. Nevím jak vy, ale já i spousta dalších pedagogů by jim dokázala vymyslet o dost bohatší a přínosnější program, než se v hodinách matematiky a češtiny a následně po večerech stresovat nad rébusy z časopisu ,Květy na steroidech‘.“
Související články
Nervy s přijímačkami: volná místa na školách jsou. Jenže ne tam, kde je lidé chtějí
Podle Simlové by řešením bylo zrušit přijímací řízení, tudíž i přechod mezi základní a střední školou, vzdělání by podle ní mělo být přístupné všem bez rozdílu, a to až do věku 18 let.
„Škola je služba, která má být k dispozici všem, kteří o ni projeví zájem. Zpřístupněním vzdělanosti můžeme jako společnost jenom vydělat, nikdy prodělat. Pokud se na všechny nedostane, má být navýšena kapacita,“ říká Simlová.
Tento názor rozhodně nezastává sama. Mezi rodiči i řadou pedagogů a psychologů je čím dál rozšířenější, jenže naráží na „systém“. Tedy politiky, úředníky a i část ředitelů škol, pro něž by změna znamenala nepříjemnou flexibilitu, práci navíc a také asi vyšší rozpočet na vzdělávání.
Tím se sice ohánějí všichni „budoucí premiéři“ v předvolebních kampaních. Vzdělání je priorita zkrátka všech, ale jen do voleb. A tak to jde roky, aniž by si někdo dal větší práci a srovnal si vzdělávací systémy například v zemích, které mají přibližně podobný počet obyvatel jako Česká republika, tedy kolem deseti a půl milionu lidí.
Je to třeba Švédsko, Portugalsko, Řecko nebo Maďarsko. Pokud pomineme srovnávání se se zemí, která má podobně jako Česko základy vzdělávacího systému v Rakousko-Uhersku a podíváme se tedy spíše na sever nebo na jih, zjistíme, že ani malí Švédi ani Řeci žádným martýriem přijímacích zkoušek procházet nemusí.
Vzdělávání tam totiž je dostupné všem, a to až do dosažení plnoletosti. Respektive do 15 let povinně a pak už na dobrovolné bázi. Což znamená, že ti, kteří chtějí jít pracovat a skutečně nechtějí dál studovat, nemusí, ale všichni ostatní můžou. A jaké to přináší výsledky…
Model „jinde“
Podle posledních statistických údajů švédských úřadů, za rok 2023, se 85,2 % švédských žáků devátých ročníků kvalifikovalo buď na přípravný program pro vysokoškolské studium (ekvivalent českého středoškolského studia) nebo na odborný program. V témže roce ukončilo 72,2 % žáků střední školu se základní způsobilostí pro studium na vysoké škole.
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) vloni vypracovala zprávu, která hodnotí vzdělávací systémy v jednotlivých členských zemích. HlídacíPes.org se jí bude podrobněji věnovat ještě v dalším článku, kde srovnáme vzdělávací systémy Švédska, Česka, Řecka a Portugalska.
Ve zkratce nicméně ze zprávy vyplývá, že zatímco v Řecku se například podíl osob ve věku 25 až 34 let bez vyššího středoškolského vzdělání mezi lety 2016 až 2023 snížil o osm procentních bodů, což je o šest procentních bodů méně než průměr zemí OECD, v Česku je trend zcela opačný. Ve zprávě se k České republice píše:
„Snížení podílu mladých dospělých bez vyššího sekundárního vzdělání je prioritou pro období 2016 až 2023 ve 28 z 35 členských zemí OECD. To však není případ Česka. Jejich podíl mladých lidí ve věku 25 až 34 let bez vyššího sekundárního vzdělání se mezi lety 2016 až 2023 zvýšil o dva procentní body. S 8 % je v roce 2023 o šest procentních bodů nižší než průměr OECD.“
V návaznosti na to, jak nemilosrdně selektivní a demotivační je systém dostupnosti středoškolského vzdělání, nepřekvapí ani další statistika ze zprávy, která vypovídá o rodinném zázemí „úspěšných“ studentů.
„V Česku dosáhlo vysokoškolského vzdělání 70 % osob ve věku 25 až 64 let, které mají alespoň jednoho rodiče s vysokoškolským vzděláním. Naproti tomu pouze 5 % 25 až 64letých, jejichž rodiče nemají vyšší sekundární vzdělání, samo dosáhlo terciární kvalifikace. Průměrné hodnoty zemí OECDjsou 72 % a 19 %,“ píše se ve zprávě.
Přitom i z ní jasně vyplývá, že lidé, kterým je umožněno vystudovat střední školu s maturitou nebo vysokou školu, mají mnohem vyšší životní úroveň a především „stojí stát mnohem méně,“ protože jsou lépe zaměstnatelní.
„V Česku je zaměstnáno 60 % osob ve věku 25 až 34 let bez vyššího sekundárního vzdělání, zatímco u osob s vyšším sekundárním nebo postsekundárním neterciárním vzděláním je to 83 %. Odpovídající průměry OECD jsou 61 % a 79 %,“ uvádí zpráva.
Co z ní tedy o nás v zásadě vyplývá? Že Češi mají jeden z nejnižších podílů (jsme 33. ze 34) dospělých ve věku 25 až 64 let s nižším než základním vzděláním. Tedy, že do konce základky se staráme o všechny stejně a jsme tím pádem jedni z nejlepších. Jenže právě základkou to končí. Zbytek už si z citovaných statistik asi každý vyvodí sám.
A ještě možná drobný dodatek k „výdajům“ na školství. Zatímco Češi vydají na jednoho žáka studujícího základní školu podle ČSÚ 137 300 korun, ve Švédsku je to téměř trojnásobek (334 272 Kč), průměr v zemích OECD pak činí 315 866 Kč na žáka základní školy.
Tudíž Češi prostě na „základkách“ vedou. Mají plno a ještě to stát stojí v porovnání se zbytkem Evropy pakatel.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
26 Comments
Jsem zkušený psycholog s praxí ve školství. Přijímačky by měly zjišťovat dvě věci: vrozené a získané studijní předpoklady. Dále se nabízí do hodnocení promítnout také sociálně ekonomický status, hlavně vzdělání rodičů, který formuje jejich studijní návyky. V ČR dlouhodobě chybí program na vyhledávaní a rozvoj talentovaných dětí.
Chcete děti trestat za vzdělání rodičů a že se svým dětem věnují?
Jestli bych si jen neodborně dovolil otázku, není to náhodou obráceně? Že přece ty uvedené faktory už by měly korelovat , jak kvalitně ten který žák ten přijímací test s příklady úspěšně udělá? a tím je zajištěno, zda na tu požadovanou SŠ dostane?
Bohužel, řešit to obráceně, tedy že by se
a) nějak? (jak) ale naprosto objektivně a přesně zjistily (stanovily) jeho “..vrozené a získané studijní předpoklady”? , s tím že výstupem by byla nějaká hodnota (asi jako IQ?)
b) že by se zjistily a nějak obodovaly jeho rodinné kádrové poměry (zmíněný sociálně ekonomický status)?
a podle toho se pak na ty školy přijímalo?
To asi není dost dobrý nápad. V tom případě se odvolat na staré latinské přísloví “Per ardua ad astra”.
Popřípadě, po česky, “I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále.” Jistě že může ,pokud
a) se latinsky naučí
b)sám si myslí že mu to k něčemu bude…
MU sledovala svého času (jestli to dělá dál, nevím) korelaci výsledků přijímacího řízení s prospěchem. Odborné předměty v době, kdy otázky připravovala sama MU, korelovaly s prospěchem až do 3. ročníku studia (míněno statisticky významně) testy od CERMATu nekorelují ani s prvním ročníkem.
Druhá věc je, že kolem přijímaček je spousta problémů, kdejaký odmítnutý uchazeč se soudí apod., takže pro univerzitu je lepší to nechat na externí firmě, i s těmi následnými dopady. Nicméně si nemyslím, že by to byla cesta správným směrem.
Někde to mají i tak, že přijmou skoro všechny uchazeče a “prosijí” je v prvním ročníku, což je asi relevantnější než stávající testy.
Drobný detail k bohulibé myšlence,
Stamiliardy do školství navíc a desítky miliard na kapacity, které nebudou využité při principu “každému místo kam chce”. A nejoblíbenější pražský gympl má mít 100 volných míst? 1000 volných míst? 5000 volných míst? Tento návrh není správné řešení ! A nebo máme ropný vrt a zdroje jako v Dubaji?
Cílem přijímaček není blaho dětí, ale jejich roztřídění podle určitých schopností. Problém vzniká tím, že 90% rodičů je přesvědčeno, že jejich děti patří mezi 10% těch nejlepších. A když jsem viděl hromadné projevy digitální demence ( snížená schopnost logiky, prostorové představivosti a abstraktního přemýšlení obecně) u letošních deváťáků, obávám se, že nás čekají smutné časy. A ano, učím matematiku.
On je problém, že ta matematika je u nás učena nesmírně špatně (spolu s fyzikou).
Tak v tom s Vámi naprosto souhlasím. Ale neviděl bych chybu přímo v těch učitelích , zda oni to učí dobře nebo špatně. Protože je nutné vyjít z toho předpokladu, že některé matematické metody skutečně vyžadují vyšší intelekt, a ty většina těch děti prostě nemá, takže je to ani nejde nějakým kvalitním postupem naučit.
Já bych se to pokusil demonstrovat
1) Jak se dá dohledat, ” hodnoty IQ mezi 91 a 100 se považují za průměrnou inteligenci ” a dále pak “Jedinci s těmito hodnotami složí maturitní zkoušku bez problémů ”
/tedy rozuměno obecně maturitu, nikoliv nutně maturitu z matematiky od Cermatu:))
2) Což tedy ale značí – že není nutné je – na SŠ (ani níže a na příjímací testy na SŠ) učit a zkoušet /testovat na složitějších matematických metodách a úlohách které vyžadují pro řešení vyšší IQ než těch jejích průměrných 91 -100 . /tedy možná krom nějakých výběrových škol, typu gymnázií, kde se předpokládá přechod na VŠ technického směru).
3) Takže těmto průměrným schopnostem by se měla přizpůsobit i ta výuka matematiky (a pak zkoušení různými testy) i na SŠ. Což ale jde poměrně snadno. Dejme tomu tím, že se naučí ty určité potřebné matematické postupy (či vzorce) používat – ale už nikoliv odvozovat. Ale zase jen na té potřebné míře složitosti, protože co nad ní, už se stejně předpokládá, že si pak ve své profesi vyžádá experta (daňového poradce revizního technika, nebo architekta..)’
Čili – toto je můj návrh řešení – ovšem otázka stojí, co vlastně naše společnost, řízená našimi elitami chce..
Protože tady existují 2 cesty
a) Buď chce plnit to co slibuje těmi moderními metodami jako je well-being – tedy že i to dítě by mělo být ve škole štastné a spokojené – nad svými úspěchy – ovšem, jak píšu výše, to může jen do výše svých intelektuálních schopnosti
b) a nebo chtějí ty elity pokračovat těmi starými metodami, postavené na předpokladu “čím víc a složitěji je – i tu matematiku budeme učit – tím víc se jí naučí -ovšem pouze někteří z nich…To latinské heslo jsem tady nahoře citoval “Per ardua ad astra“”. Jinak řečeno, i některým z těch co ty schopnosti nemají, se to podaří se to nadřít a naučit tak, aby těmi zkouškami a testy prošli (někteří dokonce i na VŠ a pak třeba i ve své profesi – gratulace jim. Jenomže naprostá většina z těch průměrných si tou cestou vzhůru doslova namlátí držku. Ovšem – i s tím zase i ty elity nahoře třeba počítají.. Protože si tím asi samotné, při cestě za svou kariérou prošly.
Já bych to to s IQ moc nemíchal. Problém je, že matematika jako celek obsahuje mnoho procesů, které se zpracovávají v mozku různě a lidé mohou mít výpadky jen v některých z nich. V učebnicích psychologie jsme měli případ, že i osoba s dyskalkulií, čili mající problém se sčítáním, odčítáním, násobením a dělením jednoduchých čísel, může úspěšně vystudovat a provozovat matematiku. A jsou i lidé jednostanně nadaní na určitou oblast matematiky a ostatní se s nimi míjí.
.
Za hlavní problém považuji skutečnost, že výuku matematiky dostala do gesce Československá jednota matematiků a fyzik, která tuto výuku koncipuje jako přípravku na MatFyz a těch cca 95 procent, co na tuto školu nejdou, je pro ně “odpad”.
Tedy, že bych si dovolil, nějak se mi ten uvedený příklad z psychologie nezdá. Ono to sice vypadá teoreticky logicky,
. Jenomže, osobně jsem měl tu možnost podomácky doučovat dyskalkulickou studentku – a narazil jsem na problém, který tu možnost negoval.
Jde totiž o to, jedna věc jsou čistě numerické výpočty jenom s těmi jednoduchými čísly. Prosím, to lze pominout, obejít, spočítat na kalkulačce.
Co je ale mnohem horší, že právě tyto – jednoduché operace s jednoduchými čisly potřebujete a dobře znát, při jakémkoliv vyhodnocování matematických výrazů i v mnohem vyšší matematice. Od zlomků přes mnohočleny, rovnice, až třeba k derivacím a integrálům, i dál. A jestli je diskalkulik počítat neumí, tak se dá těžko předpokládat že by tu těžší látku dokázal sám počítat
Jinak máte samozřejmě pravdu v tom že výuka matematika koncipovaná jako přípravka na MatFyz je pro většinu těch studentů zbytečně složitá a mají z ní až deprese.
Tak jestliže pane Romane vy učíte matematiku, tak asi bude nejlepší, když s tím rychle skončíte, protože nejste schopen děti s vaším přístupem a odbornou úrovní nic naučit. Pokud jsou vaši žáci na tom tak, jak píšete, je to především vaše “zásluha”!!!
Tak zrovna tenhle problém se řeší poměrně snadno, díky tomu že
a) si žáci (tedy s jejich rodiči) si mohou podat až 3 různé přihlášky. To se i těm 90% rodičů co si myslí že mají doma génia, vysvětlit dá, že vedle té přihlášky na prestižní školu (kam jejich génius určitě patří) si mají dát ty další 2 přihlášky “na jistotu” ,a by se – podle svých výsledků aspoň na nějakou školu dostal..:))
b) a dneska navíc díky systému DiPSy je tento systém dneska automatizován – a sám přiřadí žáka, na kterou školu podle těch svých výsledků patří,.Takže odpadá právě ten stressující chaos, který kolem toho panoval v minulých letech…
Problémem je jistě systém, do jisté míry stále vykazující znaky dědictví minulého režimu, v němž bylo střední a vysokoškolské vzdělání uměle drženo jako “úzký profil”, umožňující rodiče dětí tlačit do režimem požadovaných aktivit.
Problémem je jistě i skutečnost, že testy CERMAT neodpovídají látce, požadované osnovami (a pokud stát nedokáže v tomto sjednat pořádek, bylo by nejlepší tuto organizaci zrušit.
Autorka zapomíná ještě na jeden důležitý fakt: Tím je inkluze. Pokud je ve třídě větší počet inkludovaných dětí, brzdí výuku a je v principu jasné, že sebenadanější dítě, které se v deváté třídě dostalo pouze k látce pro sedmou či začátek osmé třídy, nemá u přijímacího řízení šanci. V podstatě si ovšem vychováváme populační segment, oprávněně nenávidějící inkluzi i všechny inkludované skupiny.
“„Snížení podílu mladých dospělých bez vyššího sekundárního vzdělání je prioritou pro období 2016 až 2023 ve 28 z 35 členských zemí OBSE.”
To je chvályhodný cíl. Je nesmí byt dosažen snížením požadavků na uchazeče a kvality a náročnosti výuky.
Počet míst a zaměření středních a vysokých škol by se měl odvíjet od potřeb průmyslu ČR.
Celkem se mi jeví zbytečné měnit zažité zvyklosti pro přijímání na středních školy.
Na gymnáziu by měli studovat nadaní a hlavně s vynikajícími znalostmi ze ZŠ. Ze základní školy však odcházejí děti a nic neznají. Proto rodiče platí za přípravné kurzy, aby děti příjímací zkoušky zvládly. Už jen to známkování na ZŠ je směšné. Polovina třídy má vyznamenání, ale např. pravopis neovládají. Dříve za každou chybu v diktátu stupeň dolů. Dnes 1-2 chyba za 1, 3-4 chyb za 2. Pak to vypadá asi tak: dostanete dopis z úřadu, který píše žena a tam stojí: s kolegyní jsme zjistili !!!! A podpis: Ing. xxxxxx.
Tedy, třeba se mýlím? Ale ten problém je asi úplně jinde. Že totiž nejde o to, že by se ty děti nedostaly na vůbec žádné SŠ /a pokud možno s maturitou). Problém, je v tom, že některé typy těch SŠ – třeba ta gymnázia jsou více žádaná /oblíbená/ – a sem směřuje primárně většina přihlášek. A právě tam mohou vzít jen zlomek z nich. A proto ty přijímací testy, které umožní vytvořit pořadí žadatelů dle jejich výsledků z testu – a zcela průhledně přijmout jen možný počet.
Ovšem – proto už dnes mohou podávat žáci až 3 přihlášky na různé SŠ – nevezmou je na gympl, na jiné méně požadované škole je vezmou. Jinak řečeno “v globálu” je místa dost a jak výše “nějakou SŠ (a obvykle i s maturitou” většina těch studentů udělá. Ale co budou dělat potom, to už ani na té škole nezáleží..
No – jestli je otázka v tom, zda a čím nahradit ty přijímací testy od Cermatu, tak ta diskuze by mohla být zajímavá.
Anto mám státnice z češtiny (1973), dělal jsem si asi 8x maturitní cermatský didakťák z češtiny. Dodržoval jsem samozřejmě čas, nefixloval jsem, ALE žádný stres, protože kafíčko, doutníček. Za ta léta jsem od 47 % do 78 % vždy uspěl. Už jsem se na to vykašlal, protože takové cermatovské pakárny mě nebavily. Stejné i přijímačky na střední školy.
Je otázka, zda by vám těch 78 % stačilo v dnešní době na přijetí. Druhá věc je, že nemůžete dost dobře porovnávat kvalitní školství za minulého režimu s tím dnešním, které je paradoxně daleko více zideologizované a většinou na úkor odborné kvality.
Já to nechápu, a podle čeho by se dle paní učitelky rozhodovalo, které dítě půjde na kterou školu? Nebo pokud bude chtít na některou školu 500 dětí, tak se tam prostě otevře 500 míst?
Naše české, hloupé kapitalistické děti by prostě přijímačky nezvládly. Měly by po nich celoživotní trauma a musely by být v péči psychologa. Hrozí jim sebepoškozování, sebevraždy, útěky z domova atd.atd.
Skvělá generace Z k ničemu.
Prozatím platí, že naši hloupí socialističtí důchodci nezvládají realitu současného světa a mají z něj doživotní trauma. Hrozí jim F35, tendr na Dukovany, NATO, Ukrajinci a důchodová reforma. Neskvělá generace, na kterou ta generace Z bude doplácet.
On je to více-méně důsledek mimo jiné i hysterické protistresové výchovy, že ta generace Z potom neprospívá ani na vysokých školách, ani v zaměstnání.
Katastrofa je, když nějaká “snow flake” udělá medicínu, a pak zabije pacienta, protože nedokáže v praxi zvládnout stresovou situaci. Protože “hlavně nestresovat ubohé dětičky”
A ony snad neexistují střední odborné školy s maturitou? Zrovna tyhle jsou totiž poloprázdné.
Pokud berete střední školu jako přípravku na vysokoškolské studium, tak tyhle školy tuto přípravu moc dobře nedělají a úspěšnost jejich absolventů v dalším studiu je nízká. Dtto např. průmyslovky mají horší úspěšnost absolventů na technikách než gymnázia (a měly i za komunistů). Stejně tak měly problémy v některých předmětech studentky PedF, které na ni šly ze střední pedagogické školy.
Což je samozřejmě blábol. Fantasmagorie o úspěšnosti sis vycucal odkud. Příprava na kvalitní střední odborné škole je lepší než na nekvalitním soukromém gymnáziu. Nemluvě samozřejmě o tom, že kdo chce, ten se na vš i bez velké snahy dostane.
Na pedagogické fakultě jsem uvedené pozoroval sám, když jsem tam nějakou dobu učil, ostatní vím z odborné literatury.