KOMENTÁŘ. Bez kvalitních úředníků se žádný stát neobejde. Nový vládní návrh zákona ale míří opačným směrem: posiluje politiky a oslabuje profesionální státní správu ve stylu „my vládneme, vy budete poslouchat, nebo vypadněte“.

Abychom byli přesní, on je to návrh poslanecký. Díky tomu se vyhnul expertní oponentuře a připomínkování a míří již do třetího čtení. A zjevně, byť papír tvrdí opak, jde o nástroj k politickému ovládnutí úřednického aparátu.

Snaha politiků ochočit si státní správu není samozřejmě nic nového. Vždy je jednodušší úředníky vyhodit, než je motivovat a přesvědčit, že nastolený směr je správný a změny nutné.

Dělo se to za každé vlády, podstatné je ale to, jak snadné, či naopak obtížné, je to udělat. Vyspělé země se poznají i podle toho, že úřednický aparát je na momentální politické konstelaci nezávislý, profesionální, s kontakty, znalostmi a institucionální pamětí.

Vztahy politiků a úředníků se často karikují podle skečí z britského seriálu Jistě, pane ministře. Takže vládní návrh zákona o státních úřednících lze shrnout konstatováním, že sir Humphrey dostane padáka.

Připomínky slyšet nechceme

Nebudeme zde tvrdit, že doposud státní správa fungovala báječně a hladce. Je také právem každého nového ministra přivést si klíčové spolupracovníky, ale stojí za to připomenout, kolik mrzutostí bylo kolem původního zákona o státní službě.

Jasné oddělení politické a byrokratické složky státního aparátu bylo jednou z podmínek pro vstup Česka do Evropské unie. Zákon tehdy skutečně vznikl, ale zůstal umrtvený; až v roce 2015 (v době kdy poprvé seděl ve vládě Andrej Babiš) přišel zákon nový, nyní stále ještě platný. Evropská komise tehdy celkem intenzivně varovala, že pokud se tak konečně nestane, stopne dotace.

Profesionalizace, depolitizace a větší stabilita státní správy se i proto aspoň do jisté míry povedla. Ilustrují to data shromážděná iniciativou Stát ve formě: před rokem 2015 se po změně vlád na některých ministerstvech vystřídalo ve vedoucích pozicích až 90 % vysokých úředníků, od té doby je to zhruba třetina.

Odráží se to i vtom, že když dnes politik přijde na ministerstvu s nerealistickým nápadem, úřednický aparát má pořád ještě šanci to nějak korigovat.

Čerstvý příklad: nepovedený návrh ministra kultury Oto Klempíře na změnu financování veřejnoprávních médií a série logických námitek v rámci připomínkového řízení. Asi i proto se zákon o úřednících tomuto postupu raději obloukem vyhnul.

Nový zákon je sepsán ve stylu vítěz bere vše. Riziko čistek a nepotismu je ohromné, očekávat lze výměnu „nevhodných“ expertů za loajální kádry, zastrašuje a zvyšuje závislost úředníků na aktuální politické garnituře. Komu se to nelíbí, může jít.

Návrat k zákoníku práce

Vyhodit nepohodlného (vzpurného, příliš chytrého…) úředníka bude mnohem snazší. Poslanecký návrh totiž ruší speciální služební poměr a zavádí pravidla podle zákoníku práce.

Klíčovou roli při jmenování, odvolávání, hodnocení výkonu a odměňování vedoucích státních zaměstnanců a státních tajemníků bude mít politické vedení.

Skončí Služební komise – nezávislý odvolací orgán, který dosud pomáhal chránit vrcholné úředníky před politickým tlakem. Nyní bude možné se výpovědi bránit jen soudní cestou – tedy dlouze a draze.

Vláda v návrhu slibuje modernizaci, snížení administrativní zátěže, vyšší výkonnost a přiblížení soukromému sektoru. Jenže státní správa je specifický zaměstnavatel a stát se tímto krokem dostane do soutěže na trhu práce, kde nebude mít nic moc co nabídnout.

Stát nemůže příliš konkurovat penězi – zejména v expertních oborech – ale zájemcům o státní službu dokázal nabídnout třeba kariérní postup, definitivu, větší míru zaměstnanecké jistoty, snad i pocit smyslu přesahující jedno volební období.

Potíž je i v tom, že už nyní je státní správa stárnoucí, mladí lidé nepřicházejí a když ano, vydrží jen krátce. Podíl lidí do třiceti let je ve státní správě kolem tří procent. Když dříve opouštěli úřad v průměru po 70 měsících služby, nyní je to 26 měsíců – plyne z dat organizace Česko, funguj!

Teď už se také nebude pracovat pro stát, nebo konkrétní ministerstvo, ale zcela personalizovaně – pro Schillerovou, Havlíčka, Macinku, Klempíře, pro Babiše…

Ministerstvo jako kořist

Kořistní přístup bez zábran u nové vlády vidíme už nyní. Typicky na vrchnostenském jednání neministra životního prostředí Filipa Turka.

Nástup Babišovy vlády v prosinci 2025 statisticky přinesl okamžitou obměnu 31 z 79 vrchních ředitelů sekcí (tj. výměna ve výši 39 %). Zvlášť výrazný byl případ Ministerstva zahraničních věcí, kde nezůstal ve funkci ani jeden ze sedmi vrchních ředitelů.

Navenek se úřady moc nebrání, úředníci dobře vědí, že vláda má sílu změnu provést a že ji provede.

Kdo ale do úřadu vstupuje jako dobyvatel, je naivní. Návrh zákona o státních úřednících sice slibuje flexibilitu a vyšší výkonnost státní správy, ale ve skutečnosti je cestou k servilní podřízenosti, k nestabilitě a pasivní rezistenci těch, kdo zůstanou. A tak i k nefunkčnosti, na niž doplatíme my všichni.