
Mnoho učitelů má potřebu se dětem vysmívat, říká školní psycholog Čapek
Kdo učí dobře, je umělec, kdo učí špatně, je zločinec. Tak zní motto Roberta Čapka, pedagoga, školního psychologa a lektora didaktiky s více než 24letou praxí. Na svém blogu, který se zabývá úrovní a problémy českého školství, se problematice věnuje v obecné rovině, ale upozorňuje i na konkrétní dobré a špatné příklady z praxe. V rozhovoru pro HlídacíPes.org říká, že školství podle něj můžou zachránit pouze osvícení ředitelé a pedagogové.
V dubnu se bude konat každoroční pekelné martýrium příjímacích zkoušek na střední školy. Pro rodiče a děti, které to ten konkrétní rok prožívají, jde o životní období, na které pak rádi „co nejrychleji zapomenou“. Není toto zločin na dětech? Postavit je do situace, kdy v podstatě jedna zkouška může stanovit směr jejich celého dalšího života?
Určitě to správně není. Přijímačky u nás jsou něco, co ke kvalitě vzdělávání rozhodně nepřispívá. A to nejen kvůli tomu stresu nebo milionovému obchodu se strachem firem připravujících na přijímačky, který se k nim váže. Učitelé se zaměřují na to, co by na přijímačkách mohl Cermat pro daný rok vymyslet a ne na to, co mají podle vzdělávacích programů učit. Školy mají nabízet různé způsoby vzdělávání, ale neměl by to ničit jednotný unifikující trychtýř, kterým statní přijímačky jsou.
Ptám se proto, že jsou země, například Belgie, kde všechny děti bez rozdílu vystudují základní i střední školu a ten nápor rozhodnutí, co dál, řeší až mnohem zralejší, po dosažení plnoletosti. Každý tam má stejné právo vystudovat střední školu.
U nás má také každý právo vystudovat střední školu, protože jsou školy, na které se dostanete se stoprocentní pravděpodobností. Ale zcela jistě je to pokřivená možnost, jít někam, kam vlastně ani jít nechci. Učitelé na těch školách pak bojují s minimální motivací žáků.
Dobře, ale místo gymnazisty s potenciálem vysokoškoláka skončíte kvůli jedné nepovedené zkoušce nebo přetlaku studentů na požadované škole třeba jako klempíř.
A není to lepší být na jiné škole než je gymnáziu? Gymnázium u nás až na řídké výjimky představuje školu s nejhorším způsobem vzdělávání svých žáků. Ale samozřejmě rozumím tomu, že nikdo nechce být tam, kam ho to netáhne a považuji to za nepřijatelné.
Takže podle vás to není systémový problém? Nebo v čem tedy problém vidíte?
Je to problém. Vrátím se teď trochu do historie. Málokdo ví, že v roce 2004 jsme se jako Češi stali v podstatě evropským unikátem, když jsme na školách zavedli tzv. Rámcový vzdělávací program (RVP), což je v podstatě souhrn kompetencí, které musí každá škola zvládnout. Zároveň dává školám obrovskou svobodu v tom, jak toho dosáhnout, tedy jak si postaví předměty, co chtějí učit a tak dále. V podstatě dává školám svobodu profilace.
Dává možnost mít například základní školu, která bude přírodovědná, hned naproti může být škola se sportovním zaměřením a budou mít úplně jinou výuku, obě musí jen splnit očekáváné výstupy tzv. Školního výukového plánu (ŠVP), který právě z Rámcového vzdělávacího programu vychází.
Bohužel, plno českých učitelů nemá ponětí, jak vypadá dobrá škola, zastávají se výkladu, zastávají se pětek, potřebují mocensky používat známky, potřebují děti deptat, potřebují se jim vysmívat.
Jenže tato, dle mého názoru, velmi dobrá reforma, která měla dát českému školství různorodost, nakonec skončila totálním neúspěchem a zmarem, protože ve školách se začalo učit tak, aby splnily požadavky jednotných přijímacích zkoušek Cermat. Takže jedna ruka neví, co dělá druhá. Jedna ruka dala českému školství naprosto unikátní svobodu v tom, co a jak učit a druhá ruka tu svobodu učitelům vzápětí vzala, právě procesem státních přijímaček, potažmo státních maturit.
Možná na to ale tehdy nebyli učitelé a školy připravené. Na tu svobodu a různorodost. Protože ta vyžaduje velké nasazení a invenci, která nemusí být každému vlastní.
Samozřejmě, že školy nebyly připravené. Ale jak by mohly být připravené, když byly v podstatě bez přípravy a vysvětlení hozeny do vody, ať plavou? A třeba Česká školní inspekce z tvorby ŠVP udělala pro školy martýrium, protože začala vyžadovat tabulky jednoho typu, aby se vzápětí vše předělalo na tabulky druhého typu a za rok znovu. Tak se ŠVP stal jen byrokratickou zátěží, na které školám nesejde a nikdo se jimi neřídí.
Kdo ten systém vymyslel a proč se pro jeho zavedení nedalo udělat víc?
Původní myšlenka nebyla vůbec špatná. RVP měli dělat koordinátoři s celou sborovnou po dobu dvou let. Takže školy měly dva roky na to, aby vytvořily dobrý vzdělávací program. A také některým se to povedlo. Uvědomte si, že podle dokumentu RVP učí tak různorodé školy jako jsou klasické, Montessori, Waldorfské a ten jeden dokument to unese. Až takovou svobodu poskytuje. Ta původní myšlenka byla tedy skvělá, ale máte pravdu v tom, že většina škol naprosto nezvládla ten dokument v podstatě zpracovat správně. Učitelé ho nepřevzali, a proto když dnes přijdete do sborovny, kde sedí 30 učitelů a zeptáte se, jestli znají alespoň jeden očekávaný výstup jejich předmětu v rámci RVP, vůbec nevědí. Už dvacet let mají učit podle něčeho, co vůbec neznají a učí pořád staré školní osnovy.
Přemyslovci místo nadšení
To jsme od přijímacích zkoušek ale hodně odbočili. Jakkoliv s nimi staré školní osnovy souvisí vlastně v tom, že se děti biflují nezměrné množství informací, místo aby se vzdělávaly například projektově…
V dějepise se učí dějiny od pravěku až do druhé světové války, kterou většinou nestihnou probrat, místo toho, aby se učily výstupy, které vypadají třeba takto: „Žák na příkladech ukáže zneužití techniky pro válečné účely.“ Rozumíte? Už tam není celý rodokmen Přemyslovců, ale jsou tam výstupy, které žáka naučí třeba hledat informace, jsou často dovednostní. Co se stane, když děti nebudou umět všechny Přemyslovce nebo jaké je hlavní město Gabunu?
No hlavní město Gabunu asi nikomu chybět nebude, ale třeba Přemyslovci – nejsou přeci jen základem nějakého všeobecného vzdělání?
Ne, to je právě to osnovové myšlení, které máte v hlavě. Co se stane, když děti nebudou znát jediného Přemyslovce? Nejen, že nemusíte znát, kdy se jaký král narodil, kdy zemřel a kdy vládl, nemusíte ho znát vůbec. Představte si ale, že jste učitelka dějepisu a řeknete si, Karel IV. je přeci sexy téma, byl to skvělý král, uděláme si na něj projekt a budeme se o něm měsíc učit. Budou číst texty s porozuměním o Karlu IV., budou vytvářet časovou linii na vládu Karla IV.
Budete je zkrátka učit nástroje na téma Karla IV. Anebo já budu učit ve vedlejší škole a svým žákům dám dokonce na výběr: bude Karel IV., bude Václav II., nebo Přemysl Otakar a budu je učit analýzu na příkladu tří králů. Jeden z nich je Karel IV. Takže ve vaší škole bude Karel IV. měsíc, u mne jen třeba tři hodiny, ale zase jsem si tam přidal další krále, které vy jste neučila. Co je na tom nicméně podstatné, jsou ty dovednosti, činnost, kterou žáci dělali ve třídě. Nikdo jim nepřednášel, nikdo nedělal žádný výklad, nikdo nepsal do sešitu blbosti, ale všichni v té třídě pracovali. Ale znáte nějakou školu, která to takhle dělá?
Pár asi ano, ale jsou většinou soukromé.
Samozřejmě, ale je to 5 % ze 100 % škol, kde učitelé učí osnovy tak, aby, jak jste řekla, měly děti základní znalosti. Jenže fór je v tom, že když děti budou mít základní znalosti ze všech předmětů, tak budou mít hlavu jako slon a nebudou si z toho nakonec skoro nic pamatovat.
V běžných školách se teď už jako nástroj výuky alespoň víc používají třeba prezentace žáků před třídou..
Ale ani prezentace není nějaká didaktická sláva. Ukážu vám příklad kvalitní školy. Žák má dvouhodinovku, která se jmenuje fyzikální laboratoř. Přijde do třídy na fyzikální laboratoře, podívá se na myšlenkovou mapu, kde je napsáno, co by měl žák třeba sedmé třídy umět. Najde si jednoduché stroje, například, jak funguje kladka. Jde do kartotéky a vytáhne si úkol na kladku. Je ve dvojici, tak spolupracuje se spolužákem. Učitelka tam zatím vůbec nebyla potřebná. Zeptá se jich, jestli věci a postupu rozumí a nechá je pracovat. Když něčemu nerozumí, může jim poradit spolužák, který na stejném úkolu už pracoval dřív. Dvě hodiny zaujatě pracují na výrobě kladky, aby fungovala. Hotovo. Hodina skončila.
Má cenu vyzdvihovat případy dobré praxe, excelentní školy, excelentní učitele, aby sloužili jako vzory, aby měli následovníky, aby ukazovali, jak to dělat, učitelům, kteří mají chuť věci měnit, ale nevědí, jak to uchopit.
Na to vám ale plno učitelů řekne, že to je hezké, ale možná tak v malých kolektivech, ne ve třídě s 33 žáky… Nicméně říkáte, že tak učí alespoň 5 % škol. Čím to je? Mají osvíceného ředitele, nebo aktivnější učitele?
Těch důvodů je víc. Samozřejmě ideální příklad je být ve škole, kde takhle učí drtivá většina vašich kolegů, abyste si pomáhali, navazovali na sebe a podobně. To je výhoda… Ale pokud byste byla učitelka, která chce takhle učit, tak můžete i v normální veřejné škole, jen musíte počítat s tím, že se budete lišit a budete muset odrážet útoky mainstreamových, vyhořelých kolegů. Už i třeba to, že přestáváte dávat špatné známky a nahradíte je formativním hodnocením, může být pro ně problém. Protože 9 z 10 učitelů ty špatné známky dává. Půjdou za ředitelem a řeknou: „Tamhle kolegyně nedává špatné známky, není náročná nebo si hraje na popularitu?“ Ředitel si vás zavolá a řekne, ať se na to vykašlete, jak pak vypadají ostatní…
Známky z doby dinosaurů
Formativní hodnocení je také součástí RVP? Souhlasím, že pro žáky může být mnohem víc motivující. Najde se ale jistě i řada rodičů, kteří jsou zvyklí na známky a vyžadují je.
Ano. My máme na papíře v podstatě ideální stav, máme tam prostředky pro velmi kvalitní vzdělávání. Už 20 let. Ale v praxi je téměř nikdo neuplatňuje. Řadu let se píše, že učitelé mají pracovat s dětmi individuálně. Individuální přístup. Ale každý učitel, který žáky nechá napsat test, který pak oznámkuje a srovná s celou třídu, tím přeci individuální přístup popírá.
Bohužel, plno českých učitelů nemá ponětí, jak vypadá dobrá škola, zastávají se výkladu, zastávají se pětek, potřebují mocensky používat známky, potřebují děti deptat, potřebují se jim vysmívat. Samá represe. V podstatě je učitel jako školní dozorce a nejhorší je, že mnozí rodiče takové učitele adorují, mají pocit, že pokud se děti učitele bojí, má respekt. A pokud se najde učitel, který chce učit jinak, tak je často vysmívaný kolegy a chtějí ho vyštvat, protože učí jinak, než se učilo celé desetiletí.
Cermat přeci dělá zkoušky, které mají tzv. oddělit zrno od plev. A abyste oddělila zrno od plev, tak nebudete dělat přijímačky z toho, co se každý učí ve škole…
Já myslím, že je plno rodičů, kteří už to takto zkostnatěle nevnímají.
Ale takoví rodiče už jsou povětšině z veřejného školství pryč. Naše školství sice umožnilo alternativní cestu, ale tím jsme také o velkou část „kvalitních rodičů“ ve státních školách přišli a zůstalo tam to „mlčící bahno“, nepříliš o vzdělávání poučené. Není také náhoda, jak výrazně rostou počty domácích školáků. Jsou rodiče, kteří si přeorganizují život, jen aby dítě nemuselo do veřejné školy. Nedivím se jim.
Ne každý má peníze na školné na soukromé škole. Co tedy rodiče zmůžou, pokud by chtěli změnu? Na svém blogu píšete, že se nedá čekat změna systému, že požadavky na změny musejí přijít od rodičů.
Ano, jedině tlak rodičů může věci měnit. Ale problém je také v tom, že rodiče se často bojí za své děti. V tom smyslu, že když řeknou paní učitelce něco špatného, odskáče to jejich dítko. Nicméně, když by rodiče začali po jednotlivých školách vyžadovat změnu náplně výuky, výukového plánu, aby opravdu fungoval a nespočíval v „překlopených osnovách“… Měli by stát o to, že škola jejich dětí poroste, že se dostane na lepší úroveň a bude žádaná, že tam děti budou přibývat a ostatní ředitelé, kterým najednou děti začnou ubývat si pak řeknou: „Co děláme špatně, že my ty děti nemáme?“
To zní hezky, trochu jako v pohádce, ale většina škol například v Praze má přetlak dětí. Jsou školy, kam se nemůžou dostat ani spádové děti a rodiče jsou šťastní, když je dítě vůbec přijaté. Žádná soutěž tu ani probíhat nemusí, protože žáků je „dost“. Alespoň zatím.
Na to vám dám příklad konkrétních třech škol z Přerova. Z jedné školy tam během roku odešlo 23 dětí. To je téměř celá jedna třída. To už se pak asi musejí zamýšlet, čím to bude.
Jenže důvody můžou být i jiné než styl výuky. Osobní, sociální…
Ano, důvody jsou sice různé, ale oni odcházeli i učitelé. Za poslední dva roky dvacet, za pět let čtyřicet. To je v podstatě celá sborovna. Masakr. A kdybyste žila v Přerově, tuhle školu byste si tím pádem pro své dítě asi nevybrala.
Proto má cenu vyzdvihovat případy dobré praxe, excelentní školy, excelentní učitele, aby sloužili jako vzory, aby měli následovníky, aby ukazovali, jak to dělat, učitelům, kteří mají chuť věci měnit, ale nevědí, jak to uchopit. Abychom ukazovali, že to jde. A zároveň ale ukazovat i na ty negativní případy, které v našem školství jsou.
Cermat jako milionový byznys
V úvodu rozhovoru jste zmínil, že jednotné přijímací zkoušky ničí různorodost českého školství. Mně osobně připadá, že ničí více věcí. Duše 15letých dětí nezralých na zásadní životní rozhodnutí a také peněženky rodičů, protože na školách se děti neučí věci, které jsou pak vyžadovány u přijímacích zkoušek, takže rodiče jsou nuceni doplácet na přípravu dětí velké obnosy.
Protože Cermat přeci dělá zkoušky, které mají tzv. oddělit zrno od plev. A abyste oddělila zrno od plev, tak nebudete dělat přijímačky z toho, co se každý učí ve škole…
Systém korumpuje i všechny hodnotitele. Řada učitelů češtiny a matematiky si přivydělává jako hodnotitel testů Cermatu. Cermat tímto způsobem vlastně korumpuje právě ty učitele, kteří by proti tomu měli stát v první linii, potažmo ředitele.
Tak hlavně to oddělí děti bohatších či aktivnějších rodičů od těch chudších či méně aktivních. Ale to, že někdo věnuje přípravě na testy v drahých kursech rok nebo dva a je pak přijat, vůbec nemusí odrážet reálný stav jeho schopností nebo jeho potenciálu. Podle mne tím sítem propadne tolik potenciálně talentovaných dětí, až je to hanba.
To přeci víme všichni. Ale co víme o dobrém vzdělávání a co se děje v českém školství, jsou rozdílné věci. Kolem přijímaček funguje obrovský milionový byznys. A ten by se dal zničit jedině tak, že by se státní přijímací zkoušky zrušily a obnovily přijímačky, které by si jednotlivé školy připravovaly samy. Gymnazisté by měli jiné přijímačky, než třeba studenti veterinární školy.
Já ale mluvila s řadou ředitelů středních škol a ukazuje se, že jakkoliv vnímají jistou „problematičnost“ státních přijímaček, už si na ně zvykli a říkají, že je to pro ně vlastně velmi pohodlné, takže opět ze strany škol se asi nedá čekat nějaký tlak na změnu.
No jistě, vždyť učit osnovy je také méně namáhavé než dělat projekty. Takhle mají všichni vše připravené, nemusí mít s ničím práci. Jde ale o lenost a alibismus. A nesmíme zapomínat ještě na fakt, jak ten nastavený mechanismus korumpuje. Řada učitelů si přivydělává jako hodnotitel testů Cermatu. Za ty roky už to je na auto. Cermat tímto způsobem vlastně uplácí právě ty učitele, kteří by proti němu měli stát v první linii.
A to se nemluví ani o tom, že Česká republika má jedny z nejdražších přijímacích řízení a maturit v Evropě. V porovnání s jinými státy zhruba desetinásobně.
Stovky milionů vyletí oknem, protože platíme centrální distribuci, tuny papíru, tisk, hodiny placené hodnotitelům a tak dále a tak dále. Mnohý jásá, že jsme konečně vstoupili do elektronického systému přijímaček, ale ten nic z největších problémů nezměnil. Už roky se CERMAT obhajuje tím, že přijímačky přinesou data o vzdělávání. Jenomže nikdo s daty nepracuje a každé další přijímačky mění pravidla hry, takže srovnávání ani není možné. A co s těmi daty vlastně máme dělat? Každému je přece jasné, že maturita na gymnáziu bude mít kvalitativní rozdíly s maturitou u truhláře a že je nemá cenu porovnávat. Kdyby si je dělaly školy samy, ušetří se a školy si je budou realizovat na míru. Koho zajímá srovnávání maturantů? Nikoho.
Kdybyste měl vy tu moc. Jaký byste nastavil ideální systém?
Myslím, že bych se shodnul s řadou lidí, když řeknu, že za prvé bych zrušil Cermat a Národní pedagogický institut, který předvedl skandální blamáž u revize RVP. To je podvod na učitelích, rodičích a žácích a krádež státních peněz za bílého dne. Za druhé bych zavedl, aby si školy dělaly přijímačky a maturity samy a za třetí bych nějakým kouzlem donutil učitele, aby si opravdu přečetli Rámcový vzdělávací program a učili kvalitně. Také bych zarazil současnou revizi RVP, podepsanou koncem roku ministrem, která nás vrací zase o celé roky zpět.
Aktualizováno 17. 1. 2025, 11:50.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též

Česká politika mezi demokratickým Slovenskem a komunistickým Vietnamem

Ukrajinci Čechům práci neberou. Musíme se snažit my sami, říká šéf Úřadu práce
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
38 komentářů
Když si bude každá škola dělat „svoje“ přijímačky i maturity, logicky půjde celá úroveň ještě víc do háje. Ono dostalo – kdysi naše skvělé školství – smrtící ránu už tím, že tam nějaké přihlouplo zařadilo inkluzi, což absolutně zdegenerovalo školství pro děti výjimečně nadané, nesmírně ztížilo výuku těm normálním a už vůbec nepomáhá těm, kteří patří do pomocné školy pro blbečky a kteří se nenaučí už VŮBEC NIC. Jen škodí druhým a ničí úroveň škol. Že jo, paní Maláčová???
Jestli bych si dovolil, Ono je asi omyl tvrdit, že by samotný princip inkluze bránil kvalitní výuce těch výjimečně nadaných.
Protože i s tím se v té metodice inkluze počítalo, že i jim by měl učitel poskytovat nadstandartní potřebnou péči.
Jenomže tohle všechno ztroskotalo na nedostatku peněz. Protože – to že ta inkluze bude celkově nadstandardně drahá (jako v těch jiných státech), to se vědělo. A (snad se nepletu) právě za Maláčové tam ty potřebné peníze navíc šly. A že až potom za dalších vlád se řeklo !tak tu inkluzi už sice máme zavedenou, ale zase tolik peněz do ní dávat nebudeme (protože to se zase slibovalo všem učitelům zvyšování platů).
Takže méně peněz do inkluze, méně kvalitnější inkluze.. Jak jinak…
Děti nemají volební právo, tak se s nimi moc nepočítá. Každý politik raději dá peníze na dluh bez užitku projíst důchodcům s vidinou, že ho za mrzký peníz budou volit. Přesně tento hloupý socialistický systém v ČR po komunistech tak oblíbený, hned po montovnách, zlikviduje spolehlivě ekonomiku každého státu.
Volební právo mají rodiče a prarodiče. A ty vládní nesmysly moc neoslovují. Zejména ty úspěšné.
Jenže odhad, že to bude stát spoustu peněz, které nebudou, ten se musel vědět předem a už jen to, že se počítalo s neexistujícími zdroji , jasně ukazuje, že inkluze byla totálně zbabraná.
Navíc inkluze opravdu škodí všem, vč. těch inkludovaných dětí, protože ty potřebují speciálně pedagogické postupy, o nichž sice učitel jakési ponětí má, ale nemá je zažity a ve třídě s převahou normálních dětí je ani nemůže aplikovat.
.
Jinak platí, že jakási kostra znalostí musí být, protože když není, dokonce nastává i neúspěšnost při vyhledávání potřebných fakt. To bylo opakovaně experimentálně prokázáno tím, že absolventi tradiční školy, třeba ještě za totality, dokáží na zadané téma najít víc a validnějších informací než absolventi „moderního“ školství.
.
A když jsme u toho, tak mezinárodní soutěže žáků válcují Japonci. Jejich recept je jediný: Faktografický dril, naprosto drsný a velice přísná až tvrdá hodnocení (sebevraždy neúspěšných žáků nejsou nic výjimečného). Žádné „výstupy“ a podobné bezcenné nesmysly.
A z toho školství pak vycházejí lidé schopní a chytří, kteří válcují konkurenty ze zemí s „hlupákotvorným“ školstvím, kam budeme brzy náležet i my.
Rámcové vzdělávací programy byly opravdu něco nového. Přesto, že jsme se propracovávali jednotlivými oblastmi, hledali cestu, podařilo se nám naši školu nasměrovat. Není to městská škola, ale svým umístěním na malém městě spíš venkovská. To že máme kolem ní více přírody tak nás tohle nasměrovalo na školu s environmentálním zaměřením. V tomto duchu pracuje stále. U školy byla upravena s vysázena zahrada tak, aby mohla naplňovat jednotlivé cíle. Co bylo přínosem, tak to bylo časové rozvržení jednotlivých aktivit tak jak to vyžadoval splnění daného tématu a cílů. Stanoven je režim pro stravování a odpočinek. Co by pomohlo dětem v předškolním věku je podrobnější rozpracování cílů na přípravu do 1. roč ZŠ v matematické a jazykové oblasti. Zvládání práce na počítači je možné v předškolním věku, ale jen formou her, které jsou zpracovány pro tento věk dětí. V čem vidím problém je narůstání počtu dětí ze specifickými potřebami. Zde je potom problém pro natavení stejných podmínek pro vzdělávání – časovém rozvržení. Děti s těmito potřebami nejsou schopny se soustředit v delším časovém rozpětí u jedné činnosti.
Potřebujeme se ve výuce a vědomostech rychle dostat na úroveň vyspělých států, kde mladí neví takřka nic a jsou tedy lehce ovlivnitelní, jak stádo.
Všeobecná vzdělanost se potlačuje, vytváří se dojem, že si vše můžu vyguglit, takže mít informace a znalosti jsou přežitkem socialistického školství.
Inkluze je další nesmysl. Už kdysi sedláci věděli, že dát do páru slabého koně se silným k žádnému výsledku nevede.
Ve škole tento princip funguje stejně. Slabý se nic nenaučí protože na chytré nestačí a chytrý díky pozitivní diskriminaci ztratí zájem a motivaci.
Známky ve škole jasně ukážou, jak na tom žák je.
Mnoha slovy se nedá nic zhodnotit, jedině mlžit a zamlčovat skutečnost.
Souhlas. Tohle je záměrné poškozování našich dětí. Nic jiného.
Vážený pane,
Vaše články akorát tak zvednou další nenávist. Pracovala jsem na několika školách, ale nepamatuji si případ, že by se někdo z učitelů někomu vysmíval. Pokud by to nastalo, tak by se to určitě řešilo. Problém je, co se považuje dnes za vysmívání. Práce s přidrzlými spratky, kteří nedělají nic a jsou podporováni i ze strany rodičů, tak pak je velmi někdy obtížné jednat korektně. Vy jen umíte kritizovat učitele. Zajímalo by mě, kolik toho máte sám odučeno, jak a na jakém typu škol. Zároveň v praxi má Česká republika jen to, co si zaslouží. A je možné, že další schopní učitelé ještě utíkat budou tady v tom „lejnu“, co přichází od MŠ.
Mám tři děti, a jsem pedagogický pracovník, pracovala jsem s chlapci s poruchami chování. ANO, jsou učitelé, především paní učitelky, které se vysmívají dětem. Když jsem mluvila s panem ředitelem, řekl mi, že je to tvrzení proti tvrzení a otočilo se to na žákovi, na našem synovi, který je „vcelku – je mu čtrnáct, puberťák“ slušný. Takže nebuďte naivní, takovéto věci se na našich školách neřeší, sotva se řeší šikana.
Máte pravdu, setkala jsem se s tím a neřeší se to, ať je to směrem k dětem či kolegům. Odešla jsem.
Musím Vás zklamat ale takových učitelů co žáky ponižují je stále dost. Já sama jsem si tím prošla v 1 a 2 třídě. Kdy jsem byla učitelkou doslova šikanována protože jsem trpěla epilepsií a brala 18 prášků denně. Tak mi nadávala do mentálů a postiženců a naváděla k tomu i moje spolužáky. A jediný kdo to řešil byla moje maminka, jinak se vedení školy tvářilo, že se jich to netýká. Já si z toho odnesla psychosomatické potíže, kdy jsem každé ráno když jsem šla do školy prozvracela. O tom, jak mě ponižovala, že nikdy nedodělám ani základku, protože jsem často byla v nemocnici nemluvě. Dneska mám vysokou školu a jediné co je mi líto, že ta babizna už umřela a já jí nemůžu ten titul omlátit o hlavu. S tím, že mi totálně zničila dětství a upřímně doufám, že se smaží v pekle. Takže né každý učitel by měl učit a né všichni si zaslouží tu úctu které se tak domáhají.
Paní Korvasová,
já jsem jako žákyně základní a střední školy zažila, jak učitelé nejenom ponižují a vysmívají se svým žákům, ale také jak učitelé své žákyně osahávají. Bylo to veřejné tajemství.
Se svým hodnocením dětí byste neměla vůbec učit. Znám učitelky/učitele, kteří mají absolutní respekt od všech žáků i těch, se kterými mají jiní pedagogové problémy. Sebereflexe je základ.
Lépe jste to napsat nemohla
No už jen to, že nazýváte děti spratky, PANÍ UČITELKO, ukazuje, že jste jedna z těch vyhořelých a ve školství nemáte co dělat!
Vzhledem k tomu, že mám mezi absolventy ped. fakulty spoustu známých a i někteří mí příbuzní jsou učitelé, mohu s jistotou prohlásit, že tohle není „vyhoření“, ale věcně správné pojmenování současné reality našeho školství.
ja muzu dat do placu uroven ucitelek na gymplu pri vyuce druheho ciziho jazyka
tridy se deli napul a kazdou pulku uci jina ucitelka
znamky cca stejne
jenze kdyz dcerka presla do druhy skupiny, protoze dosavadni ucitelka je nenaucila ani kvaknout, z jednicek a dvojek mela ctyrky, ale diky individuelnimu doucovani i snaze a spolupraci novy Pani ucitelky se behem necelyho pul roku propracovala ke dvojkam, ale hlavne – zacina mluvit a rozumet, coz po 3.5 letech (sekunda-kvinta) je dost zoufalej vykon i vzhledem k tomu, ze prvni jazyk – anglictinu – ma potvrzenou na urovni c1, takze uplnej mimon na jazyky asi neni.
pritom ohodnoceni je takovy, ze puvodni ucitelka pred duchodem bere nejspis vic nez ta nova mladsi, ktera nauci mnohem vic
a je fakt, ze nekteri ucitele berou studenty tak trochu jako kolegy, ale jini jako obtiznej hmyz. a uplne neplati pravidlo, ze ti mladsi ucitele se ke studentum chovaji lip nez ti starsi, protoze i mezi tema mladsima jsou despoti a mezi tema starsima „kolegove“
Jistěže problém je i ta angličtina coby první jazyk. Je to chaotická hatmatilka bez použitelných gramtických pravidel („anglická gramatika se skládá s výjimek“, praví sami rodilí mluvčí), s vágním významem slov a navíc bez fonetického zápisu (takže se nelze psané angličtině naučit znalostí mluvené a naopak). Nás se to naštěstí netýká, ale její užívání coby primárního jazyka vede k prokazatelné degeneraci mozku (podobně je na tom čínština).
První cizí jazyk by mělo být něco kvalitního s jasnou gramatikou, fonetickým zápisem a jednoznačným významem slov. Jako byla klasická latina.
blbost
anglictinou, jakozto nejdulezitejsim svetovym jazykem, je potreba zacit mluvit jeste driv, nez zacnes psat, nez si zacnes nejakou gramatiku vubec uvedomovat
mame to tak u obou deti a s anglictinou zadnej problem nemaj
ja jsem jsem na tom hur nez starsi dcerka, a to ji pracove denne potrebuju mnohem dyl, nez kolik ji je roku. a trochu pochybuju, ze bych po tech letech dosah na c1.
rozdil je ten, ze deti s anglictinou zacaly kdyz jeste ani nemluvily, ja az na gymplu.
ale zato sem mel 10 roku rustinu, kterou jsem potreboval jen u maturity a nikdy vic
V samotných USA válcuje angličtinu španělština, což je plnohodnotný jazyk, navíc uměle vytvořený v 16. století po spojení Španělska do jednoho státu (pravidelná gramatika, fonetický zápis atd.). Kdyby nebyly španělštině kladeny umělé překážky, byl by už jih USA hispanofonní.
Úpadek Velké Británie začal poté, co se britská střední třída přestala na školách učit kontinentální jazyky (francouzštinu či němčinu) a klasické jazyky (latinu a řečtinu). Ještě E. A. Poe uměl ze školy (britské) francouzsky, latinsky a řecky.
A není vůbec náhoda, že dva největší US projekty 20. století, Manhattan a Apollo byly vedeny lidmi, kteří neměli angličtinu jako primární jazyk. Jeden z „otců“ US jaderné bomby údajně nebyl bez tlumočníka schopen ani odběru jídla u okýnka v podnikové jídelně.
.
Rozhodně by IMHO mělo dítě nejprve bezpečně psát a číst česky a teprve potom se pouštět do angličtiny. Jinak hrozí nevratné poškození mozkových center pro čtení a psaní.
A jinak je jasné, že první cizí jazyk by měl být jazyk s jasně definovanou gramatikou a jasně definovaným významem slov, což byla klasicky latina, ale dala by se suplovat španělštinou, protože to je umělý jazyk, vytvořený v 15. století po sjednocení země, v níž se hovořilo v každém dílčím státě jiným jazykem (byť podobnými). Což je jazyk s minimem nepravidelností, fonetickým zápisem a jasným významem slov (nic z toho neplatí pro angličtinu).
Nevím, jak vaše překlady Robinsona, ale v těch, co mám k dispozici já, hovoří Robinson se Španěly, zachráněnými ze spárů (či spíš rožně) lidožroutů kastilštinou (španělština jako taková tehdy ještě nebyla moc rozšířená).
Jsem přesvědčen, že zavádění angličtiny do první třídy bude stejné zlo jako kdysi množiny (vyrostly cca dvě desítky ročníků neschopných správně sečíst dvě víceciferná čísla), které naše děti jen a jen poškodí.
MMCH, viděl jsem slečnu s mozkem poškozeným používáním angličtiny a na to samé (co do příznaků) si stěžovali kdysi v diskuzích v začátcích Neviditelného Psa navrátilci z anglofonních zemí, v nichž jejich děti absolvovaly počáteční školní výuku v angličtině.
Bohužel. Ono stojí za to dočíst článek až do konce. Tady se 20 let provozoval popisovaný Rámcový vzdělávací program (RVP). Ale místo toho aby se postupně optimalizoval, tak se v něm vršily další chyby.
A že nyní se zavádí zase něco jiného, jak úplně v poslední větě “ současnou revizi podepsanou koncem roku ministrem, která nás vrací zas o pět kroků zpět.“..
Jinak dle mého názoru základní školy by měly učit “ základní znalosti ze všech učených předmětů,
Je jistě pravda že i těch základních znalostí ze všech předmětů je pak strašně moc.
Ovšem řešení je jiné – někdo nechce aby se ti žáci učili základní znalosti z některých předmětů, tak potom by se měla výuka těch „méně potřebných předmětů zrušit jako povinná úplně.
Což ale zase – z pohledu toho, že i učitelů těch předmětů je dost – ale i proto že výuka i těchto předmětů se učí i na pedagogických školách, by zase byl tak radikální zásah, že ho žádná vláda, která řeší ´problémy tím že je okecává, neudělá
Skvělý rozhovor a článek.👍
Celkově zkostnatělé a mrtvolné Česko nezklamalo. Úřednický nihilismus, líná a zpohodlnělá většina učitelů jako za komoušů. Hlavně nezapomenout celý rok kvičet a škemrat přidávání peněz… Vzpomínám si za komoušů na jednoho nabubřelého primitiva, později chvilku i školního inspektora, který udělal z 1 hodiny dějepisu týdně na večerní strojní průmyslovce předmět číslo1, ze kterého se propadalo a na konci srpna dělaly reparáty, jinak člověk na strojárně nepostoupil ani s jedničkama a dvojkama. Od těch dob si sice s kolegou Václavem pamatujeme, Zlatá bula sicilská 1212, ale v životě nám to bylo k h…., stejně jako Přemyslovci, přiblblá ruština, komunistické lži o USA a Západu a všechny nesmysly o Slovanech, protože Češi Slované nejsou…. Dokonce ani dámy na Muchových plakátech nejsou žádné Slovanky…Ty by Muchu asi neproslavily, když si vzpomenu, co za okupace Československa čekávalo na nádraží na vlak do Moskvy.😅
Kdo nezná Zlatou bulu Sicilskou a Přemyslovce, je prostě nevzdělaný hlupák. Kdo nemá nabiflovanou termodynamiku, je snadno ošiditelný ekolháři.
A ta ruština se docela hodila, protože ruské vysílání Svobodné Evropy u nás rušeno nebylo a člověk mohl získat stejné informace jako z toho rušeného českého či slovenského.
A, kupodivu, v tom SSSR vyšla řada knížek západních autorů, které u nás nevyšly až do roku 1989, případně byly drasticky cenzurované, takže Sovětská kniha (knihkupectví) a knihovna SČSP a člověk měl hned co číst.
Bohužel znám takového učitele na COPT Kroměříž, který si za 5 vyloženě zakládá a má je jako ,,motivační,, dusí kluky při zkoušení. Takový ,,učitel,, nemá s učením nic společného. Říká klukům, jestli se nestydí, když neví… Co s takovým učitelem může rodič dělat, aby děti chodily do jeho hodin bez nervů, že školu neudělají ? Kam se obrátit? Ve škole mu to tolerují.
Dobrý den
myslím ,pane psychologu,že nemáte učitele a učitelky rád,nemáte k nim ani trochu úcty a uznání.
Zřejmě máte nějaké osobní trable.Škola nemusí být excelentní,ale je dobré ,když se najde spolupracující učitelský přátelský kolektiv.Myslim,že většina se dětem opravdu nevysmívá ,i když někteří klasifikují známkou
Pètka je prohra učitele i žáka.Pokzd budeme potencivat ,to v čem je dítě dobře a vytvářet ovszdusi vzajne důvěry a hodnoty,budeme chodit do školy rádi.Dulezity je nejen pozitivní a motivující přístup k dětem,ale i k sobě navzájem. Každý v nečem vyniká a neco se třeba tak úplně nepodaří.Sebevedomi,sebeúctu a .. sebedůvěru potřebujeme všichni,děti,učitele i pan psycholog.Mozna má zrovna špatný den nebo.ztratil víru v lásku pedagogů k dětem.Ucitelé,vážený pane psychologu,není banda vlkodlaků,kteří čekají na dětský neúspěch a s rodiči plujeme na jedné lodi.Takze ,prosím,nadtupte a excelentně naší lodnepomousejte se potopit.Vitame Vás na palubě naší školní lidí,šťastnou plavbu.
Jestli bych si dovolil ještě jednu poznámku k debatě. To co zatím nezaznělo při kritice té nové, současné revize, že totiž i ta je beznadějně zastaralá.
Skutečně a přiznejme si to, koncepce že „žáci se nemají ve škole tupě učit statická fakta, ale že si je přece můžou najít kdykoliv najít na internetu, (a pak nad nimi přemýšlet?) byla moderní právě že před těmi 20 lety. Tehdy ano, tehdy učitel mohl dát žákům/studentům pokyn „vypracujte mi práci na toto téma, najděte si k tomu informace na internetu a udělejte z toho ještě prezentaci“ – a mohl se spolehnout na to, že (pokud to zrovna nezkopírovali Ctrl C – Ctrl V), tak se přitom i něco naučili…
Jenomže – nyní už přece několik let „frčí“ IA. Kde ta vlastní práce studenta končí právě tím, že předá zadání práce chatbootu. Ten už tu celou práci, od vyhledání informací, vytvoření článku až po přidání „vlastního názoru“ vytvoří za něj.
Jenomže a přece i tohle naše školství to ví, a diskutuje o tom, takže dokonce některé naše VŠ už zvažují zrušení písemných bakalářských prací. A namísto nich uznávají/doporučují studentům reálnou a ověřitelnou praxi, někde třeba na zahraniční stáži.
Jenomže – tohle ani v té nové nové revizi není. Tedy vlastně – jak jsem se s ní tak proklikával, ono toho zase tak moc „nového“ než nových frází není….
Zase jedna strana mince? A co také napsat co si ti fakani dnes dovolí? Cokoliv. PS: Další střelba na americké škole. Tam už je to tradice. Děti prosím … sice starší, ale stále děti.
Hádám, že anglicky neumíte, ale budete asi největší český „odborník“ na školství v USA. 🙂
On ten vzdělávací systém bude asi v USA mnohem lepší než v ČR, když se člověk podívá na ekonomické výsledky.
HDP na 1 obyvatele ve světě. 6. místo USA, 86 601 USD, 39. místo ČR, 31 366 USD,…
Jediné v čem asi vynikáte budou řečičky místo práce a smysluplných výsledků.🙂 Člověk by si měl zamést nejdříve před svým prahem. Chytrý člověk…
Bohužel nikoliv, bylo by naprostým nepochopením“ vysvětlovat a porovnávat ekonomickou úspěšnost dvou států způsobem jejich všeobecného vzdělání.
Je to asi na stejné úrovni jako když pan Fiala slibuje občanům německé platy – a taky tvrdí, že se tak stane díky zkvalitněním výuky..
Jenomže – je to jinak, a jak říkají ekonomičtí experti, nejde o to zda každý bude „o trochu vzdělanější, ani že pak bude každý na svém pracovišti “ o trochu líp/víc? pracovat, jde právě o to, co se označuje jako finalizace – ted aby české podniky dokázaly prodávat své kvalitní výrobky na světových trzích za stejné peníze, jako ty západní podniky.
Těch důvodů proč to zatím (krom pár vyjímek) nedělají je sice více – ovšem o nich rozhoduje kvalita práce i vzdělání jen malého promile lidí v těch nejvyšších rozhodovacích pozicích v ekonomice – stejně jako v USA–
Srdíčko jste si sice vylil, ale že byste přesvědčil o lepší vzdělanosti v ČR to ani náhodou. Vaše dojmy ve srovnání s praktickými, ekonomickými čísly silně pokulhávají. Znalost Přemyslovců a pohádky Aloise Jiráska žádnou státní kasu nenaplní… To je dobré pro volnočasové aktivity…
Aktuálně. Jenom blbec nechá své dítě učit rusky, jazyk zaostalého státu, kde se navíc všichni učí od základky anglicky. Ruština na českých školách je známka odporného komunistického lokajství. Za 1. republiky možná o ruštině na českých školách nikdo ani neslyšel. A kam nás znalost toho jazyka posunula? Do )( .🙂
Je mi líto. Ruština je lingua feanca pro celý bývalý sovětský blok. To je opravdu velké území se spoustou lidí i spoustou průmyslových podniků.
A, MMCH, znalost ruštiny docela pomůže při čtení starších textů, jako je třeba kronika tak řečeného Dalimila, ale i třeba Husových spisů. Ona staročeština měla s ruštinou (a obecně východoslovanskými jazyky) víc styčných bodů než moderní čeština.
A máte zde i obrovský poklad překladové literatury, vědecké literatury apod., mnohdy ve vyšší kvalitě než v angličtině.
Jenže tyhle věci jsou dány svobodou podnikání s minimem regulací. Jistě se můžeme dohadovat, co by se stalo, kdyby prošel návrh, aby USA byly bilingvální (angličtina a němčina), který neprošel o jediný hlas. |Můj názor je ten, že by byli technologicky a ekonomicky mnohem dál, než jsou.
Ono stačí znát, co o tom svém školství píšou a taky filmují sami Američané. V jednom románu ze školního prostředí vysloví jeden z učitelů hypotézu, že povinné středoškolské vzdělání je jen proto, „aby se ten odpad dostal do ulic o pár let později“. Opravdu nevím, jestli to byla „Džungle před tabulí“, nebo něco jiného. Tu knihu nevlastním, byla to výpůjčka z knihovny.
Čím se liší pacient ústavu od psychologa? Ničím, jen psycholog má klíč od brány. A o tom to je.
Celé generace uměly vychovávat děti podle vzoru ohýbaj ma mamko, dokud jsem já Janko.
Dnes volná výchova bez povinností a bez trestů dala vznik nové diagnoze ADHD. Doktoři jsou nadšeni a matky z obliga. Moje dítě není nevychované, je nemocné. Stejně jako celá společnost.
Souhlas, ale spíš to platí pro psychiatry:
„Pane asistente, čím se vlastně lišíte od svých pacientů?“ Bouchnutí přes kapsu pláště. „Já mám tady klíče.“
Velmi lucidní článek na toto téma je zde:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/skoly-hypoteza-nahradniho-nasili.A250117_160416_p_spolecnost_nef
Autor je vynikající český spisovatel, námořní kapitán a teoretik vojenství.