screenshot ČT24, Robert Šlachta

Zavřete oči, Šlachta už zase odchází. Pan Neřiditelný, který nikdy neměl nic řídit

Napsal/a Robert Malecký 7. září 2019

PROFIL. Robert Šlachta opouští bezpečnostní složky a odchází do civilu. Už zase, chtělo by se říct. „Mám k tomu své důvody,“ řekl Lidovým novinám. To je posun – když v roce 2016 práskl kvůli kauze reorganizace dveřmi na ÚOOZ, měl k tomu důvody cizí. Jak zhodnotit konec kariéry nejpřeceňovanějšího policejního manažera polistopadové éry? Lepší pozdě než vůbec.

Ve čtvrtek 29. srpna ještě Robert Šlachta vystupoval na výroční tiskové konferenci Celní správy, kde je do konce listopadu náměstkem a ředitelem sekce pátrání. Stěžoval si, že nemá dost lidí ani oprávnění, aby naplnil svůj dlouhodobý cíl – vybudovat na Celní správě plnohodnotný vyšetřovací útvar na úrovni policie. A vypadal, že za tento (mimochodem velmi nebezpečný a politiky odmítaný) záměr hodlá bojovat.

O pár dní později je všechno jinak. Šlachta tento týden oznámil, že na podzim skončí nejen u celníků, ale v bezpečnostních složkách státu vůbec. Svoje profesní okolí tím zaskočil. Je to příznačné, jistá rozkolísanost v emocích a sklon k rychlým řešením je jedním ze Šlachtových osobnostních rysů.

„Moderní policejní metody“

„Charismatický velitel oddaný věci, takový, jehož jiní z přesvědčení následují.“ Těmito slovy se s Robertem Šlachtou v Lidových novinách rozloučila jeho letitá souputnice trestním řízením, dnešní vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Žena, která pomáhala vytvářet napětí mezi republikovými útvary, zejména Šlachtovým ÚOOZ a protikorupční policií. Vstoupila do otevřeného sporu s ředitelem protikorupčního útvaru Tomášem Martincem, opakovaně řekla, že jeho detektivům nevěří. A upřednostňovala právě Šlachtu a jeho lidi.

Teď naznačila, proč: „Poznala jsem ho jako člověka s policejním srdcem, který vždy zdravě respektoval státní zástupce a i díky jeho urputnosti se podařilo prosadit některé moderní policejní metody vyšetřování.“

Snad je to od vrchní státní zástupkyně jen pokus o krutý žert. Právě ony „moderní policejní metody vyšetřování“, jako je tzv. velrybaření nebo pytlování, totiž patří k tomu nejkontroverznějšímu, co za sebou éra Šlachtova zanechala.

O co jde? Velrybaření je postup, při kterém policie rozhodí sítě odposlechů a teprve z nich „plete“ kauzy. Dlužno říct, že povolení k odposlechům získává často z kusých informací, které pocházejí – z odposlechů. „Pokud se policejní orgán hodně ,snaží‘, najde si v odposlechu to, co se mu hodí. Informace ,z uší‘ vytrhává z kontextu, nedoplňuje dalšími poznatky a především dalšími podpůrnými důkazy. To je největší tragédie využívání odposlechů v českém prostředí,“ říká brněnský vysokoškolský pedagog a expert na organizovaný zločin v Česku Tomáš Šmíd.

Ten patří k největším nepolicejním znalcům – a zároveň kritikům – vnitřních poměrů v tzv. elitních útvarech. „Původně mě zajímal čistě organizovaný zločin. Až během jeho studia jsem zjistil, co za lidi proti němu bojuje,“ říká dnes s trpkým úsměvem.

Pytlování je pak obdoba zmíněného, kdy se při domovních prohlídkách nechodí pro konkrétní, předem známý dokument, ale bere se všechno. Teprve při třídění se získávají poznatky, z nichž se vytvářejí vyšetřovací linky.

Pro Roberta Šlachtu nebyl nikdy trestní řád a další související normy nějakou mantrou, které je třeba se slepě držet. Naopak. Měl k němu vždy „kreativní“ přístup – hledal skulinky, neznal proporci. Tam, kde stačilo poslat obálku s pruhem, nasadil zásahovku. Ohýbal vnitřní policejní předpisy, aby se dostal k vyšetřování kauz, které mu nepříslušely. Možná je za jeho náhlým odchodem i znechucení z toho, že se kovbojské praktiky už nenosí.

„Na některé moje jméno působilo jak červený hadr na býka. Jsem rád, že to na některé lidi takovým způsobem působilo, ale důvody opravdu sdělím později,“ vysvětlil své rozhodnutí serveru iRozhlas.cz. A dodal: „Pořád Šlachta, Šlachta… Samé prověřování.“

„Politická“ policie

HlídacíPes.org před časem detailně popsal, jak Šlachta a spol. „lezli do zelí“ jiným útvarům, především policejní inspekci a protikorupční policii. Uvnitř jeho struktury přitom neexistoval žádný odbor, který by měl případy, jako byla kauza Nagyová, operace Vidkun nebo zatýkání protikorupčních detektivů, v popisu práce. Robert Šlachta jako ředitel to obcházel zakládáním ad hoc týmů, které stály zcela mimo řádnou strukturu ÚOOZ. Vše se dělo za tichého přihlížení a souhlasu státních zástupců – zde možná hledejme praktickou náplň slov Lenky Bradáčové o respektu k žalobcům.

Jak to fungovalo? V ÚOOZ tehdy byla zhruba desítka odborů, zřízených závazným pokynem policejního prezidenta. Zdůrazníme slovo závazným. Měli odbor na obchod se zbraněmi, s lidmi, proti padělání peněz, terorismu a extrémismu, mezinárodnímu organizovanému zločinu a podobně. Co naopak neměli, byla „politická“ policie. Tu se pokoušeli vytvořit ohýbáním platných předpisů. „Některými rozsáhlými případy se zabývají týmy policistů napříč jednotlivými odbory. Tyto týmy vznikají z pokynu ředitele útvaru a věnují se konkrétní kauze. Nejsou tedy součástí stálé organizační struktury ÚOOZ SKPV,“ říkal tehdy mluvčí útvaru Pavel Hanták.

Třeba poslankyně Jana Černochová (ODS) to tehdy ohodnotila jako vznik nové policejně-prokurátorské moci. „Ta nejenže je téměř nekontrolovatelná, ale uzurpuje si právo zasahovat do všech oblastí veřejné a politické sféry. Zcela tak ignoruje standardní právní systém založený na obecné, místní, ale i věcné příslušnosti orgánů činných v trestním řízení,“ řekla.

Jinými slovy Šlachtův ÚOOZ vyšetřoval případy, které nikdy vyšetřovat neměl, přičemž šlo právě o ty, které mu přinesly největší „slávu“. Ať už pod tím pojmem myslíme cokoli – vzpomeňme třeba o nabubřelá slova o zadržení desítek kilogramů zlata v kauze razie na Úřadu vlády, po kterých zbyla jen splasklá bublina.

Tomáš Šmíd k tomu říká: „Někdy se mluví se o tom, že protikorupční policie neměla výsledky. To ale není až tak pravda. Neměla možná mediální výsledky. ÚOKFK ze své podstaty má více vyšetřovatelů než operativců. Ale pokud dělají nějakou kauzu, tak je většinou udělaná velmi dobře. Dobrou ukázkou je kauza Rath. A všiměte si mimochodem, že ředitel ÚOKFK mediálně vystupoval minimálně, a to i v době, kdy bylo zřejmé, že jde o velký úspěch. A srovnejte to se Šlachtovou mediální politikou. Ostatně ÚOOZ začal do korupce vrtat podle mne především kvůli mediální slávě a posílení moci uvnitř systému.“

Pod vlivem sentimentu

Sám Robert Šlachta dodnes těžce nese události tři roky staré, kdy kvůli reorganizaci tzv. elitních útvarů poprvé odešel ze služebního poměru. Dokonce tak těžce, že pro samý sentiment zapomněl, jak to tehdy bylo.

„Vidkun byl jedním z důvodů, proč nás rozprášili. Vyšetřovatelé, kteří na případu pracovali operativně – v čele s detektivem Jiřím Komárkem – u případu posléze skončili. (…) Podle mě to mohlo jinak skončit ještě obviněním dalších osob. Bohužel nás zlikvidovali a museli jsme odejít,“ líčil letos v létě v rozhovoru s redaktorem Lidových novin Ondřejem Koutníkem. Jméno redaktora i titulu je důležité – dlouhodobě jsou totiž Šlachtovi vstřícně naladěni, a nejspíš proto nepadla důležitá doplňující otázka: A nebylo to náhodou trochu jinak, pane plukovníku?

Bylo.

Šlachta v létě roku 2016 od policie odešel sám. Spolu se zhruba desítkou svých nejbližších spolupracovníků z pětisethlavého útvaru. Byl mezi nimi i Jiří Komárek. Jak říká Lenka Bradáčová: „Charismatický velitel oddaný věci, takový, jehož jiní z přesvědčení následují.“ Zbytek nechal ve štychu.

„Ptáte se, jestli jsem něčí muž – oni ze mě mají všichni strach. Jsem neřiditelný.“

Tak odpověděl Šlachta ve zmíněném rozhovoru pro iRozhlas na otázku, zda by se znovu chtěl postavit do čela nějakého útvaru.

Zkusme si představit, v jakém oboru lidské činnosti bychom rádi viděli neřiditelné lidi. V kutuře třeba, nespoutaný, neřiditelný umělec, to jde k sobě. V reklamním byznysu, například. Podnikatelé, hlavně ti s tahem na branku, bývají neřiditelní, proto se starají sami o sebe.

Naopak v ozbrojených složkách, které jsou z dobrých důvodů postaveny na principu podřízenosti, je taková neřiditelnost nepředstavitelná. Je dobře, že si to Robert Šlachta teď už uvědomuje. A pokud se potvrdí zvěsti, že míří do komunální politiky na jihu Moravy, popřejme tamním voličům, ať nás ochrání před jakýmkoli návratem policejního plukovníka do státních služeb.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

9 komentářů

  1. Josef II napsal:

    Šlachta byl neschopný policista viz.lihová a metylalkoholová aféra.To co provedl s tím jelimánem Ištvánem byl vrchol policejní lumpárny.U soudu se projednávají trafiky třech poslanců,co byl jeho přestup k celníkům?

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Neřiditelný politik by byl „trestem Božím“ pro voliče, kteří by ho díky své tuposti zvolili.

  3. Tondach napsal:

    Babišův „kůň odchází od Babiše? A proč ne tak „halasně“ jako odcházel od Chovance?

  4. Weber napsal:

    Skvělý článek o temných zákoutích ,,politiky“ výběru a trpění některých podivných lidských existencí ve službách státu, které jsou ochotny nadšeně? sloužit do roztrhání těla? (někomu určitě) a dá se na ně aplikovat osobnostní mentalita někdejších příslušníků Pomocné stráže SNB. Souhlasné mručení části společnosti s těmito ,, zapálenými služebníky “ je určitě pro tuto společnost mínusem nejen z pohledu na nedávnou historii. Podivnost „účinkování“ některých individuí ve službách státu snad lidé nechápou z principu důvěry v prověřování samotnými institucemi státu, ale jak vidno, síto demokracie není dosti husté, aby plevel nepropadl mezi zrní. Podobně si lidé nedovedou představit, že mezi elitou společnosti a vzdělanci se mohou nacházet a producírovat primitivní jedinci. Je před námi ještě dlouhá cesta k pochopení souvislostí a panu R. Maleckému patří palec nahoru za snahu nám v tom pomáhat.

  5. petrph napsal:

    Spíše by mělo být řečeno, Zavřete oči, právo odchází. Ona lze sice připustit, že pan Šlachta porušoval některé předpisy (připustit, nikoliv uznat, protože to je vždy nadřazeného výkladů soudců), jenomže ta otázka bohužel, zní, zda chceme stát právní a nebo právnický.
    A ten rozdíl, je právě v tom, že v právním státu je právo je dodržováno, a kdo ho porušuje, tak je potrestán. A i když to absolutně vždycky nejde (u některých vin nelze pachatele dohledat nebo tu vinu – nade vší pochybnost prokázat) přece jen by měl být společenský, právní i justiční konsensus v tom, aby rozpoznaní viníci co nejčastěji potrestání byli. Takto i pan Šlachta pracoval.
    A nebo tedy chceme stát právnický, kde si to svoje právo, i právní nevinu „vydobude“ ten kdo bude mít nejvíc peněz na právníky (nebo konexe i v justici (tedy včetně soudů), v politice a pod..) . No a aby se to ještě ulehčilo, tak díky rigidním předpisům jsou to pak policisté a státní zástupci kritizováni a trestání za to že jejich práva porušovali… A takto i pan Šlachta skončil.,..
    Ehm, proč o tom píši, je mi dosti podivné, že jsou to právě novináři, kteří tomuto „právnickému státu“ tleskají. Když současně volají a demonstrují po své ochraně, jak se i tady na HP několikrát psalo.
    Copak si sakra neuvědomujete, že právě v takovém právnickém státu (který vyhovuje organizovanému zločinu)j jste právě první na ráně? Zveřejníte v médiích nějakou špínu na politika, policie a justice to po nějaké době vyšetřování uzavře, obvinění zrušeno (jako třeba nyní u Babiše), leč komu potom asi pošlou kytku na hrob? No asi tomu novináři. A těžko může počítat s tím, že by mu policie zařídila doživotně eskort na hlídání.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Bylo-li největším úspěchem toho „práva“, co odchází to, zíkání přibližně
      45 000Kč státní pokladně, jako daň za darované kabelky paní Nagyové (dnes Nečasové) a v konečném důsledku také instalace Andreje Babiše alias Bureše (viz svazek StB reg. č. 25085) až na post premiéra ČR, tak ať odejde a už se, to „právo“, nevrací.

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Oprava : .., to získání …

      • petrph napsal:

        No to je věcí pohledu. Protože jistěže, největším úspěchem toho „práva“ nebylo získání pár desítek tisíc na doměření daně. V tomto ale zklamal ne pan Šlachta, ale soudní část naší justice. Zkuste si laskavě dohledat pár skutečně nezávislých právních komentářů ohledně „překvapivého“ rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně „omilostnění “ exposlanců, jakož se i podívejte jak probíhal soud s paní Nečasovou/ Nagyovou. (Mimochodem , jistě Vás nepřekvapí fakt, že její soudkyně Králová, která po několik let blokovala její odsouzení, byla sama bývalá komunistka :)))
        Jestli se dá ale něco považovat za uspěch pana Šlachty, tak to že se to provalilo aspoň mediálně, a pan Nečas (aspoň v tom se zachoval jako chlap), podal demisi a padla jeho vláda. Ono se to totiž při breku opozice proti Babišovi už nepíše, ale ta byla ještě horší a jednala mnohem více protiústavněji než dnes ta Babišova.- Jen tak z hlavy – přepadení veřejnoprávní TV ozbrojenou vojenskou policií, protizákonné vyhození policejního prezidenta , vynucený zákaz stávky dopraváků, případ Nagyové sám o sobě, korumpování vlastních poslanců, řada ministrů musela podat demisi pro zjištěné průšvihy, ..taky si připočtěte spolupodpis Nečase na Klausově megaamnestii,.?
        No a za druhé vůbec není tak zřejmé že toto mělo za následek pozdější instalaci Babiše na post premiéra ČR. Podle volebních preferencí na podzim 2013 ta vláda měla vypadat úplně jinak (schválně si najděte jak), tudíž přijetí apolitického Babiše, se mohlo zdát tehdy Sobotkovi v čele ČSSD jako dar z nebes.,

        • Oskar (hanák z Hané) napsal:

          To, co uvádíte je sice možná pravda, ale stejně je možnou pravdou, že nebýt Nečasovy demise, byly by možná volby v normálním termínu a dopadly by možná jinak, protože Babišův marketingový tým, by neměl munici k „bude líp“. Rozhodně by hrálo větší roli to, že Babiš byl prokázaný placený donašeč StB (svazek StB reg. č. 25085).

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama