KOMENTÁŘ. Záměr německé vlády Friedricha Merze zvýšit výdaje na zbrojení vyvolal diskusi, jestli opět hrozí z Berlína nebezpečí. Kritici německého zbrojení poukazují na historickou paralelu, že se německé hospodářství opět dostává do krize a řešením je přechod na válečnou ekonomiku.

Pohled na reálné schopnosti Bundeswehru a mentální stav německé společnosti ale ukazuje, že nejenže Německo nemá funkční armádu, ale že zatím nemá německá společnost ani jasno v otázce, jestli se chce bránit.

Text, jehož autorem je konzultant a analytik Petr Pietraš, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční. 

Ztráta funkčnosti německé armády

Německý militarismus má své kořeny v 17. století v braniborském Prusku. Po útrapách třicetileté války (1618–1648) vzniká v Prusku pravidelná armáda s odvody, kasárnami, jednotnými uniformami, disciplínou a hierarchií. Armáda měla v Prusku výsadní postavení a byla státem ve státě.

V roce 1740 měla pruská armáda 83 tisíc vojáků, přičemž obyvatelstvo Pruska mělo 2,5 milionu. Vojenský teoretik Georg Heinrich von Berenhorst popsal Prusko nikoliv jako stát, který má armádu, ale jako armádu, která má stát.

Silná armáda umožnila prosazení politické vůle a sjednocení Německa v roce 1871 po kapitulaci Francie v prusko-francouzské válce. Průmyslová revoluce přispěla k vývoji nových zbraní s vyšší mírou destrukce a na konci 19. století vzniká první vojensko-průmyslový komplex, tedy propojení politiky, armády a zbrojního průmyslu v zájmovou skupinu.

Vyvrcholením tohoto vývoje byla první světová válka, kdy na německé straně bojovalo celkově 13,25 milionu vojáků z nichž dva miliony padly. Byla také první průmyslovou válkou, systematicky využívající masovou produkci zbraní a válečného materiálu.

Po porážce, válečných reparacích, ekonomické krizi a hyperinflaci se k moci dostali národní socialisté na čele s Adolfem Hitlerem. Jedním z cílů nacistů bylo obnovení silné německé armády, Wehrmachtu.

Přijetím čtyřletého plánu přešlo německé hospodářství na válečnou ekonomiku a v roce 1939 začala druhá světová válka. Celkově sloužilo v druhé světové válce více než 17 milionů německých vojákům nichž přes pět milionů padlo, bylo nezvěstných nebo v zajetí.

Legendárním se stalo cvičení Bundeswehru při NATO manévrech v roce 2015, kdy chybějící hlavně u zbraní němečtí vojáci nahrazovali násadami od košťat.

Po druhé světové válce bylo Německo rozděleno do dvou obsazených zón bez vlastní armády. Až se vznikem dvou politických bloků, dvou vojenských aliancí a rozdělením Německa na dva státy nastaly podmínky ke vzniku dvou nových armád na německém území.

V západní části vznikla Spolková republika Německo s Bundeswehrem a ve východní Německá demokratická republika s lidovou armádou Nationale Volksarmee. Tyto dvě armády stály proti sobě na dělicí linii mezi zeměmi NATO (založené 1949) a státy Varšavské smlouvy (1955).

Bundeswehr měl v roce 1990 sílu skoro 600 tisíc vojáků a Nationale Volksarmee přes 155 tisíc. Na západoněmecké straně byly americké, francouzské a britské základny s dalšími vojáky jejichž počet se pohyboval mezi 350 tisíci až 400 tisíci. Ve východním Německu měl Sovětský svaz v roce 1989 přes 360 tisíc vojáků a další vojenský personál.

V roce 1989 tedy v rozděleném Německu proti sobě stálo více než jeden a půl milionu vojáků plus další vojenský personál a na obou stranách se nacházely sklady s atomovými zbraněmi Spojených států amerických a Sovětského svazu.

Po roce 1989 byl Bundeswehr a východoněmecká armáda sloučeny. Proces zredukování početní síly a materiálu byl pak na další desetiletí hlavní náplní ministerstva obrany. Systematické osekávání a podfinancování vedly ke ztrátě funkčnosti. Legendárním se stalo cvičení Bundeswehru při NATO manévrech v roce 2015, kdy chybějící hlavně u zbraní němečtí vojáci nahrazovali násadami od košťat.

Kde se brání svoboda

Politická a vojenská marginalizace Bundeswehru je jen logickým projevem mentálního vývoje, který prodělávala společnost od druhé světové války v západní části Německa. Vývoj k hodnotové politice opírající se o morální přesvědčení, že z německé půdy by již nikdy neměl vzejít válečný konflikt.

Celé generace mladých Němců byly vychovávány k uvědomění, že válka a nacionalismus přivedly Německo ke katastrofální porážce. Nacionalismus byl nahrazen evropanstvím a militarismus diplomacií, postavené na morálních principech.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo bude za Německo bojovat. Povinná vojenská služba byla v roce 2011 v Německu zrušena. Od ledna 2026 musí mladí muži s německým občanstvím narození od roku 2008 vyplnit dotazník, jestli jsou ochotni v případě nutnosti sloužit ve zbrani.

Prosadit v tomto kontextu obrovské výdaje na zbrojení je politicky nesnadný úkol. Kritici plánovaných německých výdajů na zbrojení tvrdí, že jejich účelem není skutečné vybudování akceschopné armády, ale především prolomení dluhové brzdy, která je ukotvena v ústavě, a využití těchto prostředků na financování sociálních systémů, které jsou v těžké krizi.

Ani v případě, že by velká část plánovaných peněz šla přímo do armády, není jasné, jak by tato armáda měla vypadat. Spolková vláda mluví o vybudování nejmodernější armády v Evropě a hodlá nakoupit tanky, obrněná vozidla nebo bojová letadla.

Za prvé se jedná o zbrojní systémy armády typu z poloviny 20. století a za druhé se velká část bude muset koupit ve Spojených státech. Na Ukrajině se ale vede válka 21. století a při nedávném společném cvičení s jednotkami NATO se ukázalo, že tyto nemají proti ukrajinským dronovým silám žádnou šanci.

Britský historik Adam Tooze poukazuje i na absurditu situace, kdy Bundeswehr objednává tanky nebo munici u monopolních výrobců za tržní ceny, které neustále rostou, a čeká na ně i desítky let.

Kdykoliv se Bundeswehr měl v minulosti zúčastnit mezinárodních operací, předcházela schválení účasti nelehká politická diskuse a zdůvodnění se odvozovalo od morálních principů německé zahraniční politiky.

Bývalý ministr obrany Peter Struck přítomnost německých vojáků v Afghánistánu zdůvodňoval tím, že bezpečnost Německa je bráněna v Hindúkuši. Podobnou argumentaci použil také současný německý ministr obrany Johann Wadephul, který již v roce 2022 prohlásil, že na Ukrajině je bráněna naše svoboda.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo bude za Německo bojovat. Povinná vojenská služba byla v roce 2011 v Německu zrušena. Od ledna 2026 musí mladí muži s německým občanstvím narození od roku 2008 vyplnit dotazník (Bereitschaftserklärung), jestli jsou ochotni v případě nutnosti sloužit ve zbrani.

Tento dotazník je povinný a za jeho nevyplnění hrozí peněžitý trest. Vyplnilo ho 72 procent a více než každý čtvrtý mladý muž ho ignoroval i přes hrozbu potrestání. Zhruba polovina těch, co odpověděli, signalizovala, že by si za určitých podmínek dovedli šestiměsíční vojenskou službu představit. To ale neznamená, že by i v případě reálné situace do armády skutečně vstoupili.