ANALÝZA. Radikální islamisté dlouho cynicky zneužívali svobod zaručených britskou demokracií. Vlády v Londýně nad tím řadu let přivíraly oči a britským tajným službám z dnešního pohledu nepochopitelně utíkala některá očividná spojení mezi pachateli přibývajících teroristických útoků. Aktuální soud s islámským kazatelem Anjemem Choudarym v Londýně ukáže, jak moc se tento nedůsledný přístup změnil.

Útoky na londýnskou veřejnou dopravu v roce 2005, vražda britského vojáka Lee Rigbyho v roce 2013, útok na London Bridge v roce 2017 a útok v centru Londýna v roce 2019. Ty všechny kromě desítek mrtvých a zraněných spojuje jedna věc. Jejich pachatelé byli buď přímými členy nebo podporovateli skupiny Al-Muhajiroun.

Organizace se sama „preventivně rozpustila“ v roce 2004, ale britské úřady ji poté několikrát oficiálně zakázaly: V červnu 2006, lednu 2010, listopadu 2011 a v červnu 2014. Ukazuje to, jak dlouho Británii trvalo uvědomit si, že politický islám je pro její občany a fungování státu skutečným a vážným problémem.

Od kapitána Hooka k Emigrantům

Islámských kazatelů, kteří by rádi v zemi zavedli právo šaría nebo schvalovali útoky na západní cíle, bylo ve Velké Británii více. Například Abu Hamza al-Masrí, bývalý vyhazovač ze striptýzových klubů, posléze imám nechvalně známé londýnské mešity ve Finsbury Park, jemuž britský bulvár kvůli prostetické paži s hákem přezdíval kapitán Hook. Od roku 2014 si odpykává doživotní trest v americkém vězení.

Už měsíc probíhá v Londýně soud s islámským kazatelem Anjemem Choudarym. Ten je některými médii označován jako neznámější islámský radikál Velké Británie. 57letý Choudary čelí obvinění z vedení teroristické organizace, členství v zakázané organizaci a podpory zakázané organizace. Podle obžaloby od roku 2014 řídil organizaci Al-Muhajiroun a její další odnože. Ačkoliv Choudary všechna obvinění popírá, soud s ním naznačuje změnu v přístupu britských úřadů vůči radikálním islamistům. Své osobní setkání s členy Al-Muhajiroun popsala reportérka HlídacíPes.org Tereza Engelová v předchozím díle seriálu: Jak jsem zpovídala teroristu: „Vy na nás házíte bomby a čekáte zpátky růže?“

Nebo imámové propagující džihád v manchesterské mešitě Didsbury, kam docházel i Salman Abedi, který v květnu 2017 odpálil sebevražednou bombu po koncertu Ariany Grande v Manchester Areně a zabil 22 lidí.

Málokdo měl ale takový dosah jako zakladatelé a střídavě i vůdci skupiny nazvané prostě Al-Muhajiroun neboli Emigranti.

Tu založil v roce 1996 extremistický kazatel Omar Bakri Muhammad, který byl příliš radikální i na Saúdskou Arábii a ve Spojeném království dostal azyl. Dlouhá léta s rodinou čítající sedm dětí využíval britský sociální systém, ale zároveň vyzýval k boji se Západem. Proč se ho britské úřady nezbavily dřív, než dokázal k vraždám inspirovat několik mladých muslimů? Dobře to ilustruje právě dění kolem skupiny Al-Muhajiroun.

Bezvěrci, podřiďte se

Bakri se narodil v roce 1958 v syrském Aleppu do bohaté rodiny. Po intenzivním studiu koránu v Sýrii a Libanonu se na konci sedmdesátých let přesunul do Egypta, kde krátce navštěvoval prestižní islámskou univerzitu Al Azhar. Kvůli neshodám s učiteli ji ale opustil a přestěhoval se do Saúdské Arábie, kde začal zakládat buňky islamistické skupiny Hizb ut-Tahrir.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Cílem této skupiny rozšířené dnes v padesáti zemích světa bylo vytvořit jednotný islámský stát – chalífát – napříč celým Blízkým východem, a nakonec i celým světem za pomoci džihádu zaměřeného na boj s „bezvěrci, které je třeba podřídit islámské nadvládě“.

Saúdové ale skupinu Hizb ut-Tahrir zakázali jako příliš fundamentalistickou a Bakri Muhammad se navíc nepohodl s jejími vedoucími představiteli. Proto si v březnu 1983 založil vlastní organizaci, kterou nazval Jamaat al-Muhajiroun – komunita emigrantů. V roce 2005 na to v rozhovoru s Mahanem Abedinem pro nadaci Jamestown vzpomínal následovně:

Zatímco britská společnost brala „ajatolláha z Tottenhamu“, jak Bakrimu občas přezdívali, jako součást své svobodné rozmanitosti, sami radikální islamisté ho ze svých řad vyloučili.

„Vedení Hizb ut-Tahrir v Kuvajtu se zdráhalo organizovat v Saúdské Arábii jakékoliv aktivity, což pro mě byl obrovský šok. Vypukl mezi námi vážný spor a oni mi následně pozastavili členství. Proto jsem 3. března 1983, v den 59. výročí zničení osmanského chalífátu, s pomocí 38 bratrů založil samostatnou organizaci a nazval ji Al-Muhajiroun.“

Trvalo další tři roky, než Saúdům došla s fundamentalistickým kazatelem trpělivost a ze země ho definitivně vyhostili. Bakri nelenil a požádal o politický azyl ve Velké Británii. Okamžitě po jeho udělení založil britskou pobočku Hizb ut-Tahrir, kam začal verbovat mladé britské muslimy.

Součástí jeho kázání byla prezentace muslimů jako obětí mezinárodního spiknutí, kteří mají nárok na zavedení práva šaría ve Spojeném království a vyvěšení černé vlajky chalífátu nad Downing Street. Jak později popsal pro portál Politico publicista Michael Goldfarb, který se s Bakrim několikrát setkal, islamista jednoduše testoval hranice západní svobody slova.

„To, co hlásal, zpochybňovalo vše, co jsem si myslel o svobodě projevu. Bylo to pobuřování, byla to zrada a bylo to formulováno jazykem, který dokázal přesvědčit každého, kdo se nechal přesvědčit. Bakri Muhammad přiznal, že jeho záměrem bylo ukázat hranice svobody projevu. Aby ho Britové umlčeli, museli by rozvrátit jednu ze svých nejcennějších zásad,“ napsal v roce 2015 Goldfarb pro Politico.

Radikální islamisté toho cynicky zneužívali a britské vlády dlouho přivíraly oči. Jak k tomu ve svém komentáři Goldfarb dodal: „Jejich ideologie se zdála být natolik nezvyklá, že jí nikdo z britské vlády nevěnoval pozornost.“

Devatenáct Velkolepých

Zatímco britská společnost brala „ajatolláha z Tottenhamu“, jak Bakrimu občas přezdívali, jako součást své svobodné rozmanitosti, sami radikální islamisté ho ze svých řad vyloučili.

Mezinárodní vedení Hizb ut-Tahrir jeho názory začaly unavovat a ze skupiny ho v roce 1996 vyloučilo. Až tehdy se začala psát dramatická, jakkoliv zprvu nenápadná kapitola dějin britského radikálního islamismu. Bakri Muhammad společně s názorově blízkým Anjemem Choudarym založili zmíněný britský Al-Muhajiroun.

Pozornosti úřadů i tajných služeb ale opět uniklo, že i skupina kolem Omara Khyama měla vazby na Al Muhajiroun i Muhameda Sidique Khana, organizátora londýnských útoků na metro a autobus o rok později.

Nová organizace nikdy nečítala převratné množství členů, podle politického analytika Michaela Kenneyho z Univerzity v Pittsburgu jich ani v době největšího rozkvětu Al-Muhajiroun na přelomu století nebylo víc než dvě stě a v průběhu let se navíc dost měnili.

Její vedení v čele s Omarem Bakrim a Anjemem Choudarym si však postupně získalo značnou publicitu v médiích a ovlivnilo celou řadu teroristů, kteří v následujících letech zavraždili desítky nevinných civilistů. „Nerozlišujeme mezi civilisty a ostatními. Jen mezi muslimy a nevěřícími,“ hlásal po útocích 11. září 2001 Bakri.

Teroristický čin spáchaný v USA příslušníky organizace Al-Káida veřejně označoval za „velkolepý moment“ a u příležitosti prvního výročí útoku na budovy Světového obchodního centra uspořádal v Londýně konferenci oslavující devatenáct únosců letadel z 11. září pod názvem „Magnificent 19“ (19 Velkolepých). Vše za tichého přihlížení či spíše přehlížení ze strany britských tajných služeb.

Reportér Richard Watson z pořadu BBC Newsnight, který v roce 2017 zveřejnil investigativní materiál „Podcenili jsme Al-Muhajiroun?“, k tomu poznamenal: „Bakri Muhammad cestoval koncem devadesátých let po městech s velkou muslimskou populací a dělal aktivní nábor pro svou novou skupinu. Britský stát, zaujatý hrozbou představovanou irskými republikánskými skupinami, ho nijak zásadně neřešil. Považovali Bakriho za blázna. V širší komunitě si málokdo uvědomoval, jak rozdělující a nebezpečné jsou jeho názory.“

Co přehlédly tajné služby

Pak ale přišel rok 2003 a první útok spáchaný britskými sebevražednými atentátníky. Zatím mimo území Velké Británie, nicméně s vazbou na skupinu Al-Muhajiroun.

30. dubna 2003 odpálil Asif Hanif z britského Hounslow bombu v populárním baru Mike’s Place v Tel Avivu. Zabil tři lidi, padesát dalších zranil. Mohlo jich být mnohem víc, kdyby se podařilo spáchat sebevražedný atentát i jeho komplici Omaru Khanu Sharifovi. Pozdější vyšetřování ukázalo, že Izrael dva týdny předtím navštívil i Muhamed Sidique Khan, pozdější organizátor útoků na londýnskou veřejnou dopravu v roce 2005. Podle britských médií se ukázalo, že všichni tři útočníci se znali a všichni měli kontakt na Al-Muhajiroun.

Podobné to bylo s útočníky, kteří plánovali útok na britské půdě o rok později, jemuž se však podařilo zabránit. Takzvaný „hnojivový útok“ připravovala skupina pěti britských islámských teroristů pod vedením Omara Khyama z Crawley v Západním Sussexu. Chtěli použít 600 kilogramů dusičnanu amonného jako základ pro bomby, které měly zabít stovky lidí v nákupním centru Bluewater v Kentu a nočním klubu Ministry of Sound v Londýně.

Přípravy útoků tehdy rozbila policie poté, co v rámci rozsáhlé sledovací operace odhalila vazby mezi viníky a islamistickými bojovníky v zahraničí, včetně Al-Káidy. Pozornosti úřadů i tajných služeb ale opět uniklo, že i skupina kolem Omara Khyama měla vazby na Al Muhajiroun i Muhameda Sidique Khana, organizátora londýnských útoků na metro a autobus o rok později.

Proč britské bezpečnostní složky z dnešního pohledu tehdy tak nepochopitelně selhaly, podrobněji popíše příští analýza HlídacíPes.org o skupině Al Muhajiroun.