Aleš Rozehnal: Babiš a Macinka bez hodnot. Zahraniční politika k marginalizaci Česka
KOMENTÁŘ. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka prohlásil, že hodnotová zahraniční politika „skončila v České republice 4. října 2025, kdy byly volby, a hodnotová politika Petra Fialy tyto volby totálně projela“.Podle něj bude tedy Česká republika provádět bezhodnotovou zahraniční politiku, tedy zřejmě politiku, která se nehlásí k obraně demokracie, lidských práv, spojenecké loajality a mezinárodního práva, ale staví hlavně na okamžitém prospěchu, obchodu nebo mocenské účelnosti.
Pokud stát rezignuje na hodnoty, ztrácí důvěryhodnost a předvídatelnost. Spojenci mu nevěří, protivníci ho nerespektují. Účelová zahraniční politika přestane být normativně ukotvená a stane se čistě situační strategií.
„Bezhodnotová“ zahraniční politika není pragmatismus, ale spíš krátkozraký oportunismus. A ten dlouhodobě selhává. Zahraniční politika totiž není jen nástroj k dosahování dílčích cílů. Je to i způsob, jak stát definuje sám sebe navenek.
Identita a eroze důvěry
Pokud stát rezignuje na hodnoty, rezignuje tím i na srozumitelnou identitu. Pro partnery pak přestává být čitelný. V mezinárodních vztazích přitom nehraje roli jen síla, ale i předvídatelnost. Stát, který jedná pokaždé jinak podle momentální výhodnosti, ztrácí schopnost vytvářet dlouhodobé aliance.
Čína se v ČR nikdy nestala strukturálně významným investorem ve srovnání s jinými zeměmi, navzdory politickým prohlášením Andreje Babiše.
Druhý problém je eroze důvěry. Důvěra v mezinárodních vztazích není morální kategorie, ale praktický kapitál. Je to něco, co umožňuje uzavírat dohody, sdílet informace, koordinovat postupy. Pokud ostatní aktéři získají dojem, že stát své postoje mění podle okamžitého zisku, začnou s ním jednat opatrněji, transakčněji, nebo vůbec. Výsledkem není větší flexibilita, ale naopak izolace nebo marginalizace.
Oportunistická zahraniční politika může přinášet rychlé výhody, jenže absence principů znemožňuje udržet tyto výhody v čase. V tomto smyslu není „bezhodnotová“ politika realistická, ale naopak strukturálně krátkozraká.
Tato změna se však neodehrává v rovině slov, ale už se promítá do konkrétních kroků české zahraniční politiky.
Nová, údajně realistická zahraniční politika našla v této době svůj odraz v rozhodnutí vlády neposkytnou předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi letoun pro cestu na Tchaj-wan. Premiér Andrej Babiš odmítnutí hájí „pragmatickým“ přístupem vůči Číně.
Podle Babiše „hodnotová politika nic nepřinesla“ a naopak poškodila české firmy. Tvrdí také, že cesty českých politiků na Tchaj-wan vedly ke ztrátě čínských investic i turistů a poškodily obchodní vztahy.
Ani tento rádoby pragmatický přístup však neodpovídá ekonomické realitě.
Tchaj-wanské vs. čínské investice
Kumulativní přímé investice Tchaj-wanu do ČR jsou přibližně dvakrát vyšší než investice pocházející z Čínské lidové republiky.
Investice Tchaj-wanu mají navíc výrazný strategický význam, protože se koncentrují do high-tech průmyslu, elektroniky a stále víc i do polovodičového ekosystému. Tchajwanské investice mají vysoký podíl exportně orientované výroby, mají silnou vazbu na globální technologické firmy a kladou důraz na výzkum a inovace.
Čínské investice oproti tomu směřovaly hlavně do nemovitostí, finančního sektoru, médií a symbolických aktiv, jako např. hotely nebo fotbalový klub, z nichž ale posléze investoři vycouvali. Tyto investice měly nízký multiplikační efekt pro ekonomiku a měly slabou vazbu na průmysl a export.
Čínské investice neposunuly Českou republiku technologicky výš. Tchajwanské investice nás naopak napojily na sektory, které zde dříve takřka nebyly.
Tchajwanské investice nejsou „bezhodnotovým“ kapitálem. Struktura investic sama o sobě odráží hodnoty i strategii, zda chceme budovat ekonomiku na technologiích a partnerství, nebo na krátkodobých finančních vstupech.
Čína se v ČR nikdy nestala strukturálně významným investorem ve srovnání s jinými zeměmi, navzdory politickým prohlášením Andreje Babiše. Nová „bezhodnotová“ a „realistická“ zahraniční politika vlády tak nevede k většímu prospěchu, ale k menší váze České republiky v mezinárodních vztazích.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Drony po českou armádu? V obranném rozpočtu je na jejich nákup pouze 0,8 %
Co dělá zmocněnec Turek? Jeho program resort nemá, služební vůz dosud nepoužil
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Aleš Rozehnal a hodnoty…? ! smutné, když člověk, který hodnoty bořil od dob Železného, mluví o hodnotách …. tento „bořič“ by zasloužil vhodné pojmenování, které s hodnotami nemá nic společného…jistě víte, prevíte….
TZV. hodnotová politika je čirý nesmysl!!! Politika je o dobrých vztazích se všemi zeměmi a z toho vyplývá výhodné obchodní smlouvy. Prospěšné pro obě strany.
Hodnotová politika přinesla válku na Ukrajině, protože musíme porazit Rusko, které nesdílí naše demokratické hodnoty.
Hodnotová politika rozpoutala agresi proti Iránu, protože nesdílí naše hodnoty a my jsme se rozhodli, že mu tyto hodnoty násilím implementujeme.
Hodnotová politika stojí za konflikty v Iráku, Lybii, Egyptu, Afganistánu, Jemenu, Iráku aj., protože tyto země nesdílí naše hodnoty a my je tam násilím implementujeme.
Hodnotová politika způsobila nevratné ztráty obchodní bilance s Čínou, protože my Češi jsme se rozhodli jako jediní v EU nedržet princip jednotné Číny.
Takže Macinka i Babiš mají rozum na správném místě a rozhodují tak, aby naše republika měla dobré obchodní vztahy s jinými zeměmi.
Snad všichni tohle jsou schopni pochopit, jen Rozehnal ne. Tak tedy on také nese část zodpovědnosti za miliony zničených životů a statisíce mrtvých, které zapříčinila hodnotová politika EU a USA.
Kdo chce mít dobré vztahy se všemi, nemá dobré vztahy s nikým a je nedůvěryhodný a vždy ochotný podrazit.
Bohužel, ono je to všechno jinak.
Taková zásadní informace, ani Česká republika neuznává Tchaj-wan diplomaticky jako samostatný stát. Na to že tam byl pan Vystrčil v roce 2020, a ujišťoval o blízkých vztazích, na to že tady potom u nás po 4 roky vládla Fialová vláda se zmíněnou „hodnotovou politikou“, nestačilo na to aby Tchaj-wan diplomaticky uznala. Takže v čem je ta zmíněná hodnotová politika? V pronášení prázdných projevů?“ Tak o to snad ani Tchaj-wan nestojí, a podle toho taky ta „spolupráce“ vypadá..
Stačí si dát do Googlu dotaz
„investice Tchaj wanu do Madarska“ a dočteme se ještě větší superlativy
„..investice Tchaj-wanu do Maďarska se v posledních letech zaměřují především na technologický sektor a podporu výroby, což je součástí širší strategie Tchaj-wanu diverzifikovat své dodavatelské řetězce v Evropě. Maďarsko se stalo pro tchajwanské firmy atraktivní destinací díky své vstřícné politice vůči zahraničním investorům a strategické poloze, která umožňuje snadný přístup na trhy střední a východní Evropy.“
dotaz „investice tchaj wanu v Polsku“:
Polsko se stává pro Tchaj-wan strategickým „bránou do Evropy“ a partnerem pro budování dodavatelských řetězců nezávislých na Číně
Dalo by se pokračovat, . Jinak řečeno, to je pouze autopropagace jistých našich politiků, kteří tvrdí že zrovna ČR (a s jejich přičiněním) je pro Tchajwan nějakým nadstandardním partnerem – v tom politickém i ekonomickém smyslu.
Takže raději odcitovat jistý vysvětlující úryvek
„.A když se podíváme jinde po Evropě na země, které třeba obchodují s Tchaj-wanem, nebo mají velmi vysoký příliv investic z Tchaj-wanu, tak nenajdete jiný příklad než Českou republiku, kde by vysocí ústavní činitelé konali takové PR výlety do země, kterou diplomaticky neuznáváme.“..
No ale, snad to na důležitosti pana Vystrčila nezmění, když si tam doletí komerční linkou – i když v tom případě tam na něj asi červený koberec na letišti čekat nebude. A na ty naše jisté podnikatele, kteří by si nemohli dovolit koupit letenku, ale musí čekat až tam poletí se státní delegací zadarmo, tam asi určitě taky čekají s otevřenou náručí..
A tihle bezpáteřní šmejdi jsou pak ochotní něco blábolit o Mnichovské zradě, To je pragmatická politika v praxi.
Dávat přednost 14-ti milionovému polosamostatnému Tchajvanu před 1,5 miliardovou velmocí a momentálně největší světovou ekonomikou nesvědčí o rozumném uvažování.
Čína je nepřátelský stát a nějaké kamáčofty s ní jsou toxické. Kdo se Čínou zapletl. vždy na to doplatil.
…. a kdo to prohlásil, že Čína je nepřátelský stát ? To neřekl snad ani Fiala, který si myslel, že on sám je myslitel světa a demokracie….
… a kdo prohlásil, že Čína není nepřátelský stát? To neřekl snad ani Fiala a neřekli to snad ani josefové z Institutu Václava Klause, kteří jinak vědí všechno o všem.
… tak on ten Tchaiwan má tedy více obyvatel – něco více přes 20 mil., ale jinak souhlas…
Ano ivane i v meziválečném Chicagu se našli lidé, kteří dali přednost Al Caponemu a ostatním gangsterům, než těm slušnějším lidem ve městě. Vždyť i Al Capone měl přece peníze a vliv. A že to byl grázl? To jim nevadlo. Stejně jako vám v případě Činy.