GLOSA. Vždy, když se Andrej Babiš vydá hovořit na ploše větší než dejme tomu tři minuty, hrozí zmatení jazyků a světů. Jemu pak obvykle nezbude, než se naládovat homeopatiky na křivdu z nepochopení, my ostatní to musíme jako obvykle vydržet, k čemuž nám dopomáhej bůh a cynická otrlost. Stalo se opět, když se předseda vlády vydal na ploše 15 minut pohovořit s Deníkem, zastoupeným redaktorkou Kateřinou Perknerovou.

Rozhovor se přirozeně nemohl týkat ničeho jiného než chystaného folklórně-společenského setkání potomků bývalých československých občanů německé národnosti v Brně.

A také toho, co se ze setkání pokoušejí vytřískat extrémní populisté a vládní provokatéři za aktivní spolupráce slabého premiéra. Z rozhovoru vyjímáme:

„Já jsem to samozřejmě úplně podrobně nečetl,“ řekl na konto sněmovního usnesení odsuzujícího sjezd sudetských Němců v Brně. A pokračoval: „My jsme to po nějaké debatě koaličně odsouhlasili. Já se v tom zkrátka nechci angažovat.“

Tři věty, které nám dávají nahlédnout do duše vládnoucího předsedy vlády, nás zanechávají v poměrně úzkostném stavu.

Lidé nám píší!

Už fakt, že si jde premiér do podcastu cintat pentli o věci, kterou podrobně nečetl a neví, jak vznikla, je zvláštní. Celé jeho hnutí pro ostudné sněmovní usnesení svorně hlasovalo. Babiš ovšem neví, o co v něm jde.

Angažovat se nechce, to dá rozum, proto už 6. května o sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení pro jistotu řekl, že se ho nikdo z vlády nezúčastní (v tom se plete, přijde Brňák Robert Plaga, pokud tedy ještě bude členem vlády) a že je nešťastný. Neangažmá jako hrom.

Je fascinující, jak si bývalí komunisté stále představují, že mohou lidem nařizovat, pardon – žádat, kam smí jezdit. Že stále existují jakési hranice, jejichž přejezd je možné monitorovat.

Další příklad Babišova neangažmá je ještě lepší. „Já jsem i žádal německého velvyslance, aby nějakým způsobem působil na bavorské politiky, aby sem nejezdili,“ uvedl. Minulost podle Babiše už byla uzavřená a Česko chce mít s německým sousedem dobré vztahy.

Mohlo to vypadat nějak takhle: „Guten Tag, hier ist pánko Babisch von Tschechoslowakei,“ zazvonil na německé ambasádě telefon. „Wie wäre es, wenn Sie NICHT ZU UNS KOMMEN WÜRDEN?“

Je fascinující, jak si bývalí komunisté stále představují, že mohou lidem nařizovat, pardon – žádat, kam smí jezdit. Že stále existují jakési hranice, jejichž přejezd je možné monitorovat. Pozor! Tady už jste u nás! Našilidi si to nepřejí, já si to nepřeju nebo kdo si to vlastně nepřeje.

„Lidé nám píší, abychom to zakázali,“ říká Babiš. Zakázat TO nemůže, to už přece jen ví, tak aspoň volá na ambasádu, aby nejezdili.

Je dobré si vzpomenout, když byla zmínka o komunistech a jejich manýrech, že Babiš už jednou hranice zavřel.

Když Babiš zavřel hranice

Bylo to od 13. března 2020 do 1. května téhož roku. Na začátku pandemie covidu Babišova vláda usoudila, že je dobrý nápad zavřít hranice a zakázat lidem vycestovat. Ústavní soud tehdy nenašel odvahu věc pojmenovat pravými slovy a věcí se nezabýval.

Motoristický ministr pro provokace v zahraničí Petr Macinka spolkovým i bavorským ministrům celkem nepokrytě vyhrožuje, Babiš „jen“ volá na ambasády.

Našla ji tehdy jediná soudkyně, Kateřina Šimáčková: „Součástí české ústavní identity, plynoucí z historické zkušenosti, jsou dvě ustanovení ústavního pořádku, reagující na uzavřené hranice v době komunistického režimu, jejichž projevem byla i střelba na prchající na hranicích. Na realitu emigrantů, kteří byli zbavování svého občanství, pokud zemi opustili, a na realitu osob, které byly vystaveny riziku zabití při nedovoleném opuštění země, reagují ústavně zakotvená pravidla, že nikdo nesmí být zbaven občanství proti svoji vůli a že každý, kdo se oprávněně zdržuje na území naší země, má právo ji svobodně opustit,“ napsala soudkyně do svého disentního stanoviska.

O pár měsíců později se pak pochlapil i tehdejší předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „V jednom okamžiku vláda zavřela hranice a nikdo nesměl vycestovat z České republiky. Tak to je absolutně protiústavní,“ řekl, když konečně odvahu našel.

Toto je třeba mít na paměti, když Babiš mluví o tom, že by někdo neměl někam jezdit, protože on nebo „jeholidi“ si to nepřejí.

Motoristický ministr pro provokace v zahraničí Petr Macinka spolkovým i bavorským ministrům celkem nepokrytě vyhrožuje, Babiš „jen“ volá na ambasády.

Ale je dobré si pamatovat, že tady pánko Babiš už hranice jednou nezákonně zašpéroval a udělal by to kdykoli znova.