Facebook: Andrej Babiš, zdroj

Svědci EsTébovi aneb Život a dílo Andreje Babiše

Napsal/a Tomáš Lemešani 13. února 2018

Andrej Babiš na Slovensku definitivně prohrál šestiletý spor o oprávněnost zápisu svého jména ve svazcích StB. Krajský soud v Bratislavě potvrdil loňský verdikt Ústavního soudu v Košicích, který zpochybnil svědecké výpovědi bývalých příslušníků státní bezpečnosti. Premiér Babiš se chce soudit dál. V následujícím textu HlídacíPes.org ukazuje kontext doby a poměrů, v jakých se Babišovy kontakty se Státní bezpečností odehrávaly.

„V současnosti neexistuje žádné rozhodnutí soudu, které by tvrdilo, že je Andrej Babiš vedený jako agent StB neoprávněně,“ vzkázali přes deník SME v reakci na verdikt krajského soudu v Bratislavě právníci Ústavu paměti národa, který byl v celém sporu žalovanou stranou.

Ústavní i krajský soud konstatovaly, že Babiš si celou dobu stěžoval na špatnou instituci – místo Ústavu paměti národa měl prý žalovat slovenské ministerstvo vnitra.


Následuje aktualizovaná ukázka z publikace HlídacíPes.org – Babiš. Vůdce pro 21. století. Tomáš Lemešani je i autorem knihy Z Bureše Babišem (text vyšel na HlídacíPes.org loni v říjnu)


Mnoho z dnešních miliardářů pochází ze stejných společenských a rodinných poměrů. Výjimkou není ani Andrej Babiš. Hodně z jeho dnešních známých bydlelo opodál jeho rodinného domku a nejeden byznysmen chodíval do stejné školy. V éře socialismu byly důležitými faktory známosti, občanská poslušnost a rodinné zázemí.

Rodina = základ socialismu

Andrej Babiš se v rámci struktur státní firmy propracoval k zastupování 15 československých firem v Africe. Od roku 1985 až do pádu komunistické diktatury byl vyslán do Maroka.

Jak dokazuje kniha Z Bureše Babišem, kromě chytré hlavy a ambicióznosti mu však pomáhala také kariéra jeho rodičů. Sám na to nezapomíná. Kořeny socialistického prominenta se však příliš nechlubí.

Cestu v obchodní firmě, která byla jakousi školou kapitalismu v podmínkách reálného socialismu, mu dláždil jeho otec. Štefan Babiš pracoval pro firmu Československá keramika a stal se jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku.

V rámci podniku zahraničního obchodu Strojexport byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával mimo jiné československé zemědělské stroje. Během další kariéry byl přeložen do Paříže, kde Babišova rodina žila do roku 1961. Babiš starší byl zároveň jedním z vyjednavačů dohod mezinárodních celních poplatků.

Významnou roli pro Andrejův vývoj sehrála rodinná aféra, když v roce 1965 jeho otce vyloučili z Komunistické strany Slovenska a propustili z práce. Podle životopisu Andreje Babiše mu některý z kolegů záměrně ukradl stranickou legitimaci. Roli však zřejmě sehrála i emigrace bratra Štefana Babiše s rodinou.

Asi tři roky pak Babišova matka Adriana musela rodinu živit. Pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu. Zatímco u otce poznal Andrej Babiš jak v zahraničí funguje byznys se zemědělskou technikou, u mámy se přiučil důležitým detailům chodu velkochovů drůbeže.

Otec Štefan Babiš se po rehabilitaci vztahů s komunisty v roce 1969 stal zástupcem tehdejšího Československa při obchodní organizaci GATT při stálé misi v Ženevě. Tam Andrej Babiš absolvoval gymnázium College Rousseau. Po návratu vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě.

Tenkrát v Maroku

Rodina během služeb v cizině neemigrovala, čímž si vysloužila perfektní kádrový posudek. Andrej Babiš proto mohl jít cestou vyšlapanou rodiči a začátkem osmdesátých let nastoupil do podniku zahraničního obchodu Petrimex.

Andrej Babiš tam kopíroval profesní cestu svého otce. Z referentské pozice postoupil v roce 1985 až na funkci zástupce agrochemické divize podniku v Maroku. Tam zastřešoval prodej československého sortimentu do Maroka a opačně.

S tímto obdobím je spojena jedna z největších kontroverzí, která Babiše málem připravila o politickou dráhu.

Pracovat v podniku, který mohl obchodovat se světem, znamenalo v minulém režimu nejen prestiž, zkušenosti a nadstandardní výhody, ale také kontakt s tajnými službami. Manažeři byli neustále monitorovaní StB. Své o tom ví i Andrej Babiš.

Do kontaktu s StB musel přijít, což nepopřel. Popřel ovšem svazky, které ho usvědčují z čilé spolupráce a nedokumentují ani náznak odporu Babiše vůči komunistickým „fízlům“.

Schůzka ve vinárně U obuvníka

Archiv Ústavu paměti národa v Bratislavě eviduje Babišův svazek pod krycím jménem Bureš. Současný premiér České republiky, někdejší ministr financí a nejbohatší Slovák Andrej Babiš je ve svazku veden jako „Důvěrník“.

Pracovník podniku zahraničního obchodu pomáhal tajným policistům zejména s potvrzováním informací, které si zjistili z jiných zdrojů. Kromě informací z obchodních jednání šlo zejména o informace o povaze a soukromém životě obchodních partnerů, kolegů a těch, se kterými přišel pracovník během výkonu práce do styku.

Později navíc Babiš jako šéf celé divize podniku zahraničního obchodu vzbudil pozornost kontrarozvědky. Ta chtěla hlídat i jeho samotného a jeho vztahy s cizinci. Zkoumala třeba to, zda v cizině nepřichází do kontaktu s tajnými službami. O tom, že si tajní opakovaně proklepli také Babiše samotného, existují zmínky v dalších spisech vedených na jeho kolegy a nadřízené.

Podstatná část materiálů svazku Bureš však byla 4. prosince 1989, v době hromadných skartací, kterou procházely zejména citlivé svazky představitelů komunistické elity, zničena.

Podle existujícího zbytku svazku došlo jedenáctého listopadu 1982 v centru Bratislavy ve vinárně U obuvníka ke schůzce kapitána Rastislava Mátraye, poručíka Júlia Šumana a zástupce ředitele jednoho z odborů podniku zahraničního obchodu Petrimex Andreje Babiše. Z tajného dokumentu, pořízeného ze setkání, vyplývá, že z důvěrníka StB se měl stát agent.

Aktivní mladý kádr

Tento status je z hlediska nejpopulárnějšího politika v České republice pro jeho kariéru mnohem nebezpečnější. Zatímco roli důvěrníka by možná po dlouhém zvažování a přípravě stanoviska mohl přijmout, role agenta Babiše donutila zabojovat proti spojování jeho osoby s StB.

V životopisu i množství rozhovorů popírá, že by někdy agentem byl. V soudním procesu se slovenským Ústavem paměti národa argumentoval tím, že někdo tajné svazky vykonstruoval záměrně, aby jeho osobu poškodil.

„Bývalá StB patřila v rámci zemí bývalého východního bloku po sovětské KGB a východoněmecké Stasi mezi nejlepší. Měla špičkový personál, vybavení, organizační strukturu a důmyslný řídicí a kontrolní aparát. Je velmi těžko představitelné, že by tam byly fiktivně vytvořeny falešné dokumenty. Systém evidence svazků, spisů nebo záznamů byl pravidelně kontrolován, podléhal přesným a přísným pravidlům zpracování. I informace, které spisy obsahovaly, byly vícenásobně ověřovány přes více spolupracovníků. Komplexní hodnocení a zkoumání spisů naopak svědčí o jejich autenticitě a oprávněné evidenci přesto, že by mohly obsahovat i nepravdivou informaci. Podívejte se, pokud i vyšetřovací spis obsahuje nějakou výpověď, která je nepravdivá, neznamená to, že celý vyšetřovací spis, který je řádně veden a zaevidován, je falešný. Je to tedy velmi málo pravděpodobné i v případech, o nichž je řeč v souvislosti s evidencí bývalé StB,“ odmítá v knize Z Bureše Babišem Babišova tvrzení předseda správní rady slovenského Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák.

Ze svazku Andreje Babiše je také zřejmé, že se angažoval v různých hnutích a byl členem Komunistické strany Československa, respektive Slovenska.

„Je členem SSM od roku 1971, zastával různé svazácké funkce, byl také vedoucím odborového sdružení SSM/AIESEC, prostřednictvím kterého se zúčastnil zahraniční praxe ve Francii (1976 Machines Agricoles Lille, 1977 STEF Dijon a Kredietbank Brusel). Je členem společenských organizací. Podle dosavadních poznatků jmenovaný pracuje v těchto organizacích velmi aktivně. Od roku 1978 byl kandidátem na členství a od roku 1980 je členem Komunistické strany Československa,“ napsal v říjnu 1982 údajný Babišův řídicí důstojník Július Šuman.

Svědci StBébovi

Obraz vzorného komunisty a tajného „práskače“ Babiš dlouho neřešil. Na obtíž začal být až v době, kdy se rozhodl vstoupit do politiky.

Kromě nevole veřejnosti, kterou podezření ze spolupráce s StB vyvolalo, hrozilo mocnému muži, že kvůli zákonné podmínce nebude moci usednout do jakékoliv vládní pozice.

Zjednal si proto jakousi výjimku, když využil proces v Bratislavě k odkladu prověrky podmíněné tím, že dokud mu soud v Bratislavě spolupráci neprokáže, platí presumpce neviny, tudíž s StB nespolupracoval.

Přitom svazky StB v archivech státu považuje Slovensko za relevantní a důvěryhodnou autoritu. Jakási presumpce jejich pravosti tedy měla podle mnohých právních názorů platit až do doby případného opačného verdiktu soudu.

Andrej Babiš podal žalobu vůči slovenskému Ústavu paměti národa v roce 2012. U okresního soudu Bratislava I se žalobou na ochranu osobnosti uspěl v roce 2014, ústav se ovšem obratem odvolal ke krajskému soudu v Bratislavě. Prohrál však opakovaně.

Další opravný pokus archivářů směroval na Nejvyšší soud Slovenské republiky, tam ovšem v únoru 2017 padl stejný verdikt jako na kraji. Ústav paměti národa se ale nevzdal a podal stížnost k Ústavnímu soudu v Košicích.

Ústavu vadilo, že bratislavský verdikt stál na výpovědích bývalých příslušníků StB, kteří Babiše podle spisů naverbovali. Kromě zainteresovanosti v případu a pochybné morální důvěryhodnosti svědků archiváři poukazovali na fakt, že příslušníci StB vypovídali, i když nebyli zbaveni mlčenlivosti. Vzhledem k přísaze a hlubokému oddání jejich povolání tak mohl přinejmenším existovat vnitřní motiv svědků vypovídat lživě.

Ústavní soud dal nakonec ÚPN za pravdu. Svůj verdikt vydal loni 12. října, krátce před parlamentními volbami v Česku.

Zpochybnil svědecké výpovědi bývalých příslušníků StB a vrátil kauzu ke krajskému soudu do Bratislavy s tím, že Babiš si u soudu stěžuje na nesprávnou protistranu – Ústav paměti národa totiž svazky StB zveřejňuje ze zákona, zkrátka plní svou povinnost.

Pokud si tedy Babiš stěžuje na neoprávněnost zápisu, měl by podle Ústavního soudu žalovat nikoli ÚPN, ale slovenské ministerstvo vnitra. Bratislavský krajský soud pak v polovině února 2018 argumentaci Ústavního soudu potvrdil.

Postkomunistické Eldorádo

Po návratu z Maroka, když se hroutil komunistický režim, se Andrej Babiš stal ředitelem obchodní skupiny s monopolem na dovoz surovin pro výrobu hnojiv v Československu. Sám Babiš dnes říká, že zvažoval zůstat v zahraničí a že jej návrat domů nijak nelákal.

Toto tvrzení však při pohledu na dění kolem sametové revoluce nedává smysl. Z kroků Babiše a jeho společníků bylo zřejmé, že dobře věděli, co se bude se státním bohatstvím v dalších letech dít.

Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i politické záměry Andreje Babiše. Pořiďte si ji a podpořte nezávislou žurnalistiku.

Do té doby nevídané možnosti, kdy jedinec mohl nahromadit majetek i bez příslušnosti k socialistickým prominentním úřadům, daly možnost splnit sny řadě podnikavců.

Podpořilo je i rozhodnutí české, slovenské i federální vlády rozdat státní majetek soukromému kapitálu. Ten se měl postarat o co nejrychlejší transformaci v tržní ekonomiku. Jak však pozdější léta ukázala, nejeden klenot národního průmyslu skončil v rukou manažerů, kteří jej řídili i v dobách, na které chtěl v devadesátých letech každý zapomenout.

Zatímco jiní prakticky jen poznávali, co podnikání vlastně je, manažeři Petrimexu využívali obchodní kontakty a rozbíhali nové projekty. Nečekali na to, co s Petrimexem bude, ale začali podnikat na vlastní triko.

Ačkoli to nepřiznávají rádi, už před rokem 1993, kdy oficiálně vznikl Agrofert, založili několik nových podniků, mezi kterými si navzájem půjčovali na další a další obchodní projekty, týkající se obvykle nekonečného státního majetku, ztraceného v chaosu měnících se režimů.

 

16 komentářů

  1. jan rich napsal:

    Tomáši Lemešani:
    1)Babiš neprohrál spor o oprávněnosti svého zápisu ve svazcích Stb.Soud jenom konstatoval,že není kompetentní o tom rozhodnout,protože žalovaná strana není patřičná.Čili,že ji není možno žalovat.
    2)Neexistuje sice žádné rozhodnutí,že je Babiš veden jako spolupracovník StB neoprávněně.Současně neexistuje žádné rozhodnutí,že žaloba Babiše je neoprávněná a že platí záznam ve svazku StB.
    3)Ústavní i krajský soud konstatovaly,že si Babiš stěžoval po celou dobu na špatnou instituci-místo na Ústav paměti národa měl prý žalobu podat na Ministerstvo vnitra Slovenské republiky.
    4)A že mu po celou tu dobu soudy neporadily a nechaly kauzu takhle blbě vyhnívat?Slovenské soudy.
    5)Každý z nás studoval a měl spolužáky.Téměř nepsaným pravidlem se ti deroucí a problematičtí s průměrným prospěchem stali záviděníhodnými.Premianti zpravidla propadli.Svět podnikatelských zrůd nebyl jejich světem.
    6)Průběh života úspěšně neúspěšného tatínka je jak z červené knihovny.
    7)Každý pracovník podniku zahraničního obchodu měl co do činění se Státní bezpečností.Bylo jen na něm,jak hluboko si ho vcucla.
    8)Ze schůzky zástupců StB a Babiše dne 11.11.1982 nevyplývá,že by Babiš podepsal spolupráci agenta StB.
    9)Bez členství v SSM a KSČ by Babiš nikdy nedosáhl svých postů.
    10)Babišův proces na Slovensku:
    -všechny soudy potvrdily nezákonnost jeho vedení ve svazcích StB
    -Ústavní soud v Košicích verdikty změnil
    -zpochybnil výpovědi bývalých příslušníků StB pro jejich nedůvěryhodnost
    -také to,že nebyli při výpovědích zbaveni mlčenlivosti(moje otázka-kým?)
    -a že by kolegiálně kecali ve prospěch Babiše
    11)Ústavní slovenský soud pak konstatoval,že Babiš žaluje nesprávnou protistranu.ÚPN zveřejňuje svazky ze zákona a tím plní svou povinnost.Babiš by měl žalovat jiný subjekt,nejspíš slovenské ministerstvo vnitra.
    12)Postkomunistické Eldorádo?Těch zlatokopů byla celá řada.Úspěšných i neúspěšných.Železný,Kellner,Bakala a policii nečekaně uteklý lump-kam byste zařadili Babiše?Stojí tu téměř nahatý a vy na něho čůráte nesmysly.Mohou za to média,ale rozum nám přeci nikdo nevydlabal.

    Tomáši,dobrou noc.

  2. jan rich napsal:

    Vím,že potřebujete čas na schválení.Tak bádejte,bádejte.Zítra si přečtu vaši známku ze slohu a obsahu.

  3. Tondach napsal:

    Co to má za vynikající právníky, že žalovali Ústav paměti národa? Taková pitomost! Ten snad je zodpovědný za zápis Babiše mezi agenty STB?

    • josef napsal:

      Na Ústav paměti národa (ÚPN) směřovaly všechny předchozí žaloby od všech lidí, kteří se cítili dotčeni evedencí ve spisech Stb, ale až teprve u Andreje Babiše to Ústavní soud SR „obrátil“, že to tak není možné… A také bývalé příslušníky Stb si k soudům jako svědky „zval“ ÚPN a pak tento ÚPN zaroveň oponuje, že nebyli zbaveni mlčenlivosti. To je skutečně nebetyčná hloupost od ÚPN a pokud ÚS SR následně rozhodl ve prospěch ÚPN, tak je silně zavání politikou a nestranností..

      • Kalous :-) napsal:

        popravdě, mám jen právnické minimum, ale taky bych žaloval ty, kteří mě veřejně dehonestovali… ono žalovat tu instituci, která ty svazky zakládala (pominu že to dělali konkrétní makáči kteří jsou ale taky z obliga) a která bez náhrady zanikla je celkem obtížné. Ministerstvo sice cosi zdědilo, ale nebylo ani správce, ani původce. Takže zbývá žalovat stát? Nebo spíš zákonodárce, kteří prohlasovali zákon co přikazuje zveřejňovat všechny svazky, aniž by byla povinnost nejdřív prokázat zda nejsou jen fiktivně vedené??? No poraďte, počítám že ani Babišovi právníci nemají jasno, a to jsou jiné hlavičky než my tady…

  4. Tondach napsal:

    To je počteníčko….!
    Zajímavá shoda v tom, že Klausovi emigrovala sestra a přesto dál mohl jezdit do USA a pak se stal premiérem a později i prezidentem a Babišovi emigorval bratr a přesto dál mohl jezdit do ciziny a pouději se taky stal premiérem…..zatím jen premiérem!

    Emigorval bratr mojí tchýně, kterého jsem ani neznal a já nesměl do podatelny, protože se tam na blánách rozmnožovaly utajované materiály…..

    • nováček napsal:

      Mám podobnou osobní zkušenost, i když z rodiny nikdo vlastně po únoru 1948 neemigroval, jen znárodnili mým rodičům středně velkou firmu, byl jsem „sledovanou osobou“, asociálem a režimu nenakloněný jednec, prakticky až do roku 1990. Zjistil jsem to tak, že mne jedna strana napsala na jakousi volební kandidátku (k doplnění počtu na nevolitelné místo) a vyžádala si na mě lustrační osvědčení. A tak dnes vím, co jsem byl vlastně zač.

  5. Weber napsal:

    Rozumím tomu, že výše uvedený článek nám chce rozšířit obzory a my, diskutéři si možná přispějeme svou troškou do „mlýna“ aktuální zprávy, co možná hýbe vědomím občanů, tedy o tom, zda A. B. byl, nebo nebyl agentem. Já si myslím, že to není zase rozhodující v tom, že A.B. je pohrobek minulého režimu, je pohrobek bolševismu se vším co k němu patřilo a bohatě té minulé doby využil k úspěchu v době současné. Mně více vadí omámení možná úspěchem, možná charismatem, možná jen kverulancí významné části společnosti ve prospěch A. B. a jeho klaky. Co je to za druh korektnosti, že u někoho nám prolhaný člověk vadí a u jiného ne? Co si od toho slibujeme? Zlo zůstává vždy zlem, je nepochybně dědičné a stačí si oprášit dílo našeho Mendela a z toho je jasné, že bolševismus je a bude největší zlořád lidstva a jeho protagonisté jsou schopni se množit velice úspěšně (jako každý jiný plevel) a kdo zaváhá, má velký problém. Nevím, kdo tlačí do povědomí dnešních lidí mantru strachu z něčeho ať už tvorbou „uměleckou“, kde bez vraždy a geniálních detektivů se neobejdeme, tvorbu politickou, kde „letí“ imigranti, nebo krach EU a je třeba včas vystoupit z potápějící lodi ( jsme nepochybně chytřejší a cennější, jak ostatní), nebo tvorbu mediální, kde vystřídaly především na obrazovkách televizorů okoukaného Kalouska odporné ( taky moudré a statečné) obličeje Filipa, Kováčíka či Okamury a jiných věrozvěstů pravdy (a strachu). Neměli bychom již trochu přibrzdit tu jízdu z kopce do nicoty?

  6. Miroslav Schleier napsal:

    To, že Babiš byl, či nebyl agentem StB je dnes naprosto nepodstatné. Slouží to jenom odstaveným korytářům k vedení kampaně. Koho to dnes zajímá?

    • nováček napsal:

      Tím, že dnes nikoho nezajímá (podle Vás), zda Babiš , premiér vlády ČR momentálně v demisi, byl či nebyl agentem StB, je popliváno úsilí všech, co v listopadu 1989 mrzli po náměstích a aniž by věděli jak to všechno dopadne, riskli to a veřejně protestovali proti vládnoucím kumunistům.
      Ale koho to dnes zajímá, že ano?

      • petrph napsal:

        Pokud jste si toho nevšiml, tak to úsilí všech už je popliváno dávno. Kdybych začal od konce, tak pan Babiš vlastně jako člen vlády ani čisté lustrační osvědčení nepotřebuje.. Rozhodl o tom zákon potichu odhlasovaný za vlády Sobotky, ani se o tom moc nepsalo.
        Když půjdu zpátky, ani se po sametovce prakticky nepodařilo odsoudit žijící komunistické zločince. Naši soudci se o to nějak moc nesnažili, přehazovali si ty případy řadu lez ze soudu na soud a nakonec když se o to lidé moc nezajímali, tak je potichu osvobodili.
        Když půjdu dál, i ta privatizace mohla proběhnout jinak a stát se měl starat komu rozdává své podníky,…Dalo by se toho najít víc, slušný člověk, jak píšete by si musel odplivnout každou chvíli..
        Mimochodem, rozhodnutí o Babišovi bylo rozhodnutí slovenského soudu. Ty české soudy dosud svědectví STBáků jako hodnověrné přijímají..

    • Tonda napsal:

      To, zda Andrej Babiš byl či nebyl agentem StB, vypovídá něco o jeho charakteru, o možných způsobech jeho jednání nejen v minulosti, ale i v budoucnosti … a tím pádem i o možné budocnosti náš všech. A to mě sakramentsky silně zajímá.

  7. petrph napsal:

    Jestli bych se skepticky zeptal, a co to znamená právně pro situaci u nás?
    U nás vydává osvědčení o lustraci ministerstvo vnitra, musí vycházet z vlastní evidence, nebo může hned přejmout informaci ze Slovenska?
    Dále, i proti tomu českému rozhodnutí o lustraci může podat pan Babiš odvolání k českému soudu. Těžko lze předpokládat že naše soudy přijmou automaticky slovenské rozsudky, spíše lze očekávat že i u nás se ty soudy potáhnou dalších 6 let (a mohou dojít k opačnému výsledku)
    Nakonec, dle našich platných zákonů už pan Babiš jako ministr či premiér čisté lustrační osvědčení ani předkládat nemusí.
    To co potřebuje, jako člen bezpečností rady státu, je prověrka NBÚ, což je ovšem něco trochu jiného. Jestli se bude pan Babiš dalších 6 let soudit s českými soudy o správnost lustračního osvědčení, co s tím jako bude NBÚ jako státní orgán, podřízený vládě asi dělat?

  8. Mgr.Eva Číhalová napsal:

    Mám před sebou Necenzurované noviny Petra Cibulky z r.1992 s kompletním seznamem tajných spolupracovníků StB a na str.24
    jsem objevila jméno Andrej Babiš/25085/ – Bureš.
    Tajní spolupracovníci byli rozděleni do 3 skupin: a/rezident, b/ agent, c/držitel
    propůjčeného bytu. A.B. byl ve skupině b. Jejich povinností bylo
    upozorňovat na podvratnou činnost zahraničních nepřátelských ekonomických center a seskupení, a proti jejich domácím pomahačům.
    Jako „Přísně tajné“ podepsal
    25.1.1978 Jaromír Obzina.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies