Pardubická Explosia je širší veřejnosti nejznámější jako výrobce plastické trhaviny Semtex. To je ale obraz výrazně zjednodušený a z hlediska dnešního byznysu firmy skoro nepodstatný. Hlavní výrobu představují nitrocelulózové, nitroglycerinové a bezdýmné střelné prachy, trhaviny a hnací náplně pro velkorážovou dělostřeleckou munici.

Firma vyrábí například i pyropatrony pro záchranné systémy pilotů letounů Aero nebo speciální náplně pro automobilové bezpečnostní systémy.

Jde tedy o širší průmyslově-výzkumnou základnu, nikoli o jednoúčelového producenta jedné trhaviny. Součástí firmy je ostatně i Výzkumný ústav průmyslové chemie.

Explosia sídlí v pardubickém Semtíně, v bezprostředním sousedství má své někdejší „dvojvaječné dvojče“, chemičku Synthesia, která je také hlavním dodavatelem klíčové suroviny – nitrocelulózy neboli střelné bavlny. Vztah obou firem prošel postupem času různorodou proměnou, jak popíšeme níže.

K Babišovi a zase od něj

Historii Explosie nelze vyprávět bez jména Andrej Babiš. Je to jedna z neopominutelných okolností aktuální debaty o jejím prodeji.

Kořeny firmy nicméně sahají dlouho „před Babiše“, do roku 1920. V socialistickém Československu se pak stala součástí Východočeských chemických závodů, po změně režimu pak postupně skončila jako součást Babišova holdingu Agrofert pod firmou Aliachem (dříve součást Chemapolu/Synthesie).

V roce 2001, jen krátce poté, co ovládl Synthesii i Explosii, to byl právě Babiš, kdo tehdejší vládu Miloše Zemana přesvědčil, že Explosia je strategický podnik, který musí vlastnit stát. O rok později stát Explosii od Aliachemu skutečně převzal – výměnou za snížení dluhu Aliachemu vůči České konsolidační agentuře o 700 milionů korun.

Synthesii Babiš v lednu 2024 prodal v balíčku s vydavatelstvím Mafra podnikateli Karlu Pražákovi a jeho skupině Kaprain za více než deset miliard korun.

„Doba Babišovi přála. Krátce po teroristických útocích na New York 11. září 2001 se téma státní kontroly v tak citlivé branži bralo velmi vážně. Kvůli chybě v ocenění Explosie navíc od státu získal dalších 181 milionů korun. Pokud se tato částka sečte se snížením dluhu, díky vrácení Explosie koupil celý Aliachem účetně se ziskem,“ popsal transakci ve své knize Babiš – příběh oligarchy novinář Tomáš Pergler.

Od roku 2002 tedy Explosii stoprocentně vlastní stát, nejprve prostřednictvím ministerstva financí, později (když se stal ministrem financí v Sobotkově vládě Babiš) přešla pod ministerstvo průmyslu a obchodu.

A nyní, v roce 2026, je to opět Andrej Babiš – tentokrát jako premiér –, kdo otevírá téma jejího prodeje.

Není v tom tedy první: už za vlády Petra Nečase ministerstvo financí připravovalo privatizaci Explosie, ale dále než nad rámec úvah to nedošlo.

Závislost na sousedovi

Ale ještě zpět k prodeji Explosie státu. Transakce byla pro Babiše dlouho výhodná nejen kvůli výše zmíněnému doplatku, ale i proto, že fyzická infrastruktura v Semtíně byla úzce provázána s tehdy Babišovou Synthesií.

Explosia nebyla závislá jen na dodávkách výrobních surovin (nitrocelulóza, ledek, nitrační kyseliny), ale na celé energetické infrastruktuře. Rozvody topné a technologické páry, elektřiny, stlačeného vzduchu, pitné a užitkové vody patřily Synthesii.

Státní firmě Explosia se v posledních letech náramně daří. Ještě v roce 2013 vykazovala ztrátu přes 30 milionů korun, v roce 2014 nezdaněný zisk 42 milionů. Dnes jsou to řádově jiná čísla.

Tento stav vláda řešila investicemi do energetické nezávislosti Explosie, přičemž investice z roku 2013 byly původně spojovány právě s přípravou na tehdy uvažovanou privatizaci.

Závislost na sousedovi se ale v posledních letech zásadně proměnila. Synthesii Babiš v lednu 2024 prodal v balíčku s vydavatelstvím Mafra podnikateli Karlu Pražákovi a jeho skupině Kaprain za více než deset miliard korun.

Tím ovšem majetkové přesuny neskončily. Pražák Synthesii záhy rozdělil a v srpnu 2025 oznámil prodej části Synthesie zbrojovce Colt CZ Group Reného Holečka.

Respektive z původní Synthesie byly vyčleněny dvě nové akciové společnosti – Synthesia Nitrocellulose (výrobce střelné bavlny) a Synthesia Power (energetická divize zásobující celý areál v Semtíně).

Colt CZ koupil 51% podíl v obou firmách; zbývajících 49 % Pražákova Kaprain stále drží s tím, že Colt je může odkoupit ve střednědobém horizontu do roku 2032. Transakci v prosinci 2025 povolil antimonopolní úřad, Colt CZ ji dokončil 6. ledna 2026.

Už v září 2024 HlídacíPes.org detailně popsal strukturální omezení, které ovlivňuje celou Explosii (i evropský zbrojní průmysl): kritický nedostatek nitrocelulózy neboli střelné bavlny.

Na celém světě existuje zhruba dvacet výrobců nitrocelulózy. Kapacity jsou vytížené na roky dopředu. Ruští a čínští producenti jsou z důvodu sankcí a geopolitiky fakticky nedostupní. Dodavatelé z USA primárně pokrývají vlastní trh.

Mluvčí CSG Andrej Čírtek České televizi řekl, že Explosia svým zaměřením a postavením v obranném průmyslu stále naplňuje kritéria, která CSG při potenciálních akvizicích sleduje.

V Evropě funguje sedm výrobců – ve Francii, Srbsku, Finsku, Švýcarsku, Bulharsku a Španělsku – z nichž ale část vyrábí jen pro vlastní potřebu nebo má spíše menší kapacity. Pro evropský trh jsou de facto relevantní jen tři: Francie, Srbsko a Česko. Konkrétně Synthesia Nitrocellulose.

Bylo by přirozené, pokud by zájemcem o Explosii byl i ColtCZ. Firma se ale jako „veřejně obchodovaná společnost k spekulacím o akvizicích nevyjadřuje“.

Miliardy korun do investic

Státní firmě Explosia se v posledních letech náramně daří. Ještě v roce 2013 vykazovala ztrátu přes 30 milionů korun, v roce 2014 nezdaněný zisk 42 milionů. Dnes jsou to řádově jiná čísla.

V roce 2022 – prvním roce plnohodnotné války na Ukrajině – dosáhl čistý zisk 198 milionů korun při obratu 1,2 miliardy. V roce 2024 pak přišel skok: tržby za prodej výrobků 1,822 miliardy korun (+ 30 % meziročně), čistý zisk na rekordních 442 milionů korun, provozní výsledek 565 milionů. I výsledky za rok 2025 mají být rekordní.

Opozice prodej v době bezpečnostní krize označuje za chybu. Výrok, že Explosia je strategický podnik, který musí vlastnit stát, by přitom měl Babišovi znít velmi povědomě.

Zásadní vliv má fakt, že Explosia se přeorientovala primárně na vojenskou výrobu. Podle mluvčího Martina Vencla dnes představuje vojenská produkce asi 75 % celkového objemu výroby.

Klíčovým produktem jsou hnací náplně pro velkorážové dělostřelecké kanóny – ty slouží k vystřelení náboje z hlavně. Explosia jich ročně vyrobí zhruba 80 tisíc kusů; poptávka je ale násobně vyšší. V horizontu dvou až tří let chce firma kapacitu zvýšit na 200 tisíc ročně.

Na tento záměr také dostala v roce 2024 grant Evropské komise ve výši 250 milionů korun a celkové investice do výroby měly být do roku 2027 zhruba dvě miliardy korun.

Slova, která Babiš dobře zná

Dne 22. května 2026 – tři dny po tom, co Babiš téma otevřel na schůzce s ministrem obrany Jaromírem Zůnou – potvrdil premiér po návštěvě Explosie v Pardubicích, že stát prodej firmy zvažuje.

Zájem prý prostřednictvím francouzského prezidenta Macrona projevila blíže nespecifikovaná francouzská státní firma, zájem je už delší dobu i z Česka.

Zbrojní skupina Czechoslovak Group (CSG) podnikatele Michala Strnada jej projevila už na sklonku roku 2022. Fialova vláda tehdy úvahy o prodeji odmítla. Strnadův zájem trvá.

Mluvčí podniku Andrej Čírtek České televizi řekl, že Explosia svým zaměřením a postavením v obranném průmyslu stále naplňuje kritéria, která CSG při potenciálních akvizicích sleduje.

Babiš k zamýšlenému prodeji řekl, že „jediným kritériem bude cena“ a hovořil o výnosu kolem 20 miliard korun, přičemž stát by si zachoval rozhodující zlatou akcii.

Opozice prodej v době bezpečnostní krize označuje za chybu. Výrok, že Explosia je strategický podnik, který musí vlastnit stát, by přitom měl Babišovi znít velmi povědomě.