,

Sebestředný charismatik aneb „Miloši, normální člověk se blbci vyhne, jenom ty k němu přiběhneš“

Napsal/a Kristián Chalupa 1. ledna 2018

Miloš Zeman dokonale ovládá hru na „lidového prezidenta“, přestože z jeho reálných počinů mají prospěch spíše domácí miliardáři.Do prezidentských voleb zbývá jen pár dní. HlídacíPes.org osobnost i konkrétní kroky českého prezidenta připomíná sérií textů z exkluzivní loňské publikace ZE-MAN.

K nejbližším přátelům Miloše Zemana patří dlouhodobě Zdeněk Škromach, který je dnes mimo velkou politiku. Poprvé se potkali v listopadových dnech roku 1989. Jeho nejintenzivnější kontakty se Zemanem se datují ale až od roku 1997, kdy byl Škromach zvolen poprvé místopředsedou ČSSD. „Je to člověk hodně sebestředný, který má charisma, umí přesvědčit lidi, umí naslouchat, ale když má svůj názor, dokáže ho docela tvrdě prosazovat. Umí pracovat také s myšlenkami jiných a dokáže si je i rychle přisvojit,“ připomíná Škromach.

Miloš Zeman podle něj vždy „ovládal prostor“. Zasedání grémia probíhala večer, protože Zeman nerad ráno vstává. Pro nekuřáky, zejména pro Vladimíra Špidlu, který vyznává dlouhodobě zdravý životní styl, byla jednání kvůli Zemanově kuřácké vášni velkou zátěží. Připomíná Zemanovu „sloní paměť“, která je velmi nebezpečná, protože fakticky nezapomíná, pokud ho někdo v minulosti něčím naštval.

Škromach s pobavením vypráví, jak před lety, během pracovní návštěvy Londýna stále vzpomínali na Zemana na tamním ministerstvu průmyslu. V budově již tehdy existoval úplný zákaz kouření, a proto českého hosta striktně ujistili, že žádný popelníček nebude. Jediné místo určené pro kuřáky byla recepce u vstupu do budovy.

Premiér Zeman pak s anglickým klidem prohlásil – to bude dlouhé jednání a skutečně asi pětkrát byly rozhovory přerušeny, aby si předseda vlády České republiky mohl vykouřit svou oblíbenou cigaretu.

Mistr volební kampaně

Nynější vysokoškolský pedagog a bývalý tajemník městského výkonného výboru ČSSD v Brně Josef Horňáček přicházel do osobního kontaktu s vedoucími činiteli sociální demokracie, a tedy i s Milošem Zemanem, zejména ve druhé polovině 90. let. V letech 1996 a 1998 se Horňáček zúčastnil celostátních kampaní. Od roku 2000 ale již není členem sociálně demokratické strany. O politiku strany se však i nadále zajímá.


Exkluzivní publikaci ZE-MAN nyní můžete mít spolu s druhou knihou HlídacíPes.org Babiš. Vůdce pro 21. století. Darem ve výši 1000,- Kč podporujete nezávislou žurnalistiku. Děkujeme!


Nejen proto, že působí na Katedře sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. „Zeman je kontaktní člověk a jeho aktivita v kampaních byla neutuchající. Dovedl reagovat prakticky na jakékoliv podněty od rána až do večera, ale potřeboval, aby jej někdo organizoval a dělal mu zázemí. To bylo v těchto kampaních zejména úlohou osádky autobusu Zemák, proto se asi tito lidé pak ocitli v jeho blízkosti v období, kdy vykonával funkci premiéra,“ říká Horňáček.

Dodává zároveň, že v jednání s příznivci si vždy udělal čas i na obyčejné lidi na vesnicích, i když to znamenalo zásah do časového plánu a způsobovalo to komplikace: „Dovedl dělat kampaň i v sedm ráno, když jsme šli na snídani do bufetu U vepřové hlavy, což byl neoficiální, ale přiléhavý název stravovacího zařízení, které se nacházelo v přízemí domu, kde měla ČSSD městský sekretariát“.

Slabůstky a slabosti

Na druhé straně se dokázal lidí dost nekompromisně zbavit, pokud mu přestali vyhovovat, nebo se ho snažili mentorovat. „Zeman měl svérázné nápady na řešení společenských problémů, které se ale nepodařily realizovat. Asi nejcharakterističtější v tomto smyslu byla akce Čisté ruce, ale byly i další, které naštěstí nepřesáhly hranice úvah.

Pokud jde o určité osobní slabůstky, asi se dost bude mluvit o jeho náklonnosti k alkoholu. Spíše mi v paměti utkvělo jeho neustálé somrování cigaret,“ vzpomíná Horňáček. Není žádnou výjimkou, že vysoce postavené hlavy a reprezentanti států se vyznačují výstřednostmi či „slabůstkami“ (řečeno eufemisticky s panem Horňáčkem), protože je to lidské. Problém začíná tam, kde se jejich osobní zlozvyky dostávají do střetu s reprezentačním posláním panovníků či prezidentů.

Každý poklesek je snímán kamerami, sleduje ho obyvatelstvo včetně mladé generace nejen ve vlastní zemi, ale také v zahraničí, kde tyto figury mají reprezentovat stát. Je potom obtížné dodatečně hledat vysvětlení nestandardního chování a hovořit o nevolnostech a virózách. I sklon k nemocem či tělesná kondice hrají při vedení státu nezanedbatelnou roli.

Komplex méněcennosti

Rakouský psychiatr a psycholog Alfred Adler (1870 – 1937), který se stal zakladatelem individuální psychologie, jednoho z hlavních směrů hlubinné psychologie, patřil k často citovaným psychologům ve 20. století. K jeho výrokům mj. patří – „Je snadnější bojovat za principy než žít podle nich.“ K Adlerovi a jeho individuální psychologii se hlásí také uznávaný český psycholog Vladimír Smékal z Masarykovy univerzity v Brně.

Vzpomíná, jak byl doslova nadšen článkem Prognostika a přestavba od Miloše Zemana, který vyšel ještě za totality v srpnu roku 1989 v Technickém magazínu. „Později, v 90. letech, jsem sledoval Zemanovo počáteční angažmá v sociální demokracii a říkal jsem si – to je dobrý, to odpovídá tomu, co jsem vycítil z jeho článku. Kolem roku 1993 nebo 1994 jsem ale začal registrovat, že Miloš Zeman je člověk sebestředný, kterému jde o kariéru, o moc,“ říká profesor Smékal.

Připomíná Adlerovu individuální psychologii, v níž Alfred Adler pracuje se dvěma klíčovými pojmy. Jedním je komplex méněcennosti (Minderwertigkeitskomplex) a druhým člověk moci (Machtmensch). Podle jeho slov by se dalo říci, že mnozí lidé takzvaně lítají mezi těmito dvěma póly. A když mají v sobě dostatek vitality a energie, tak se zmíněný komplex dost často přeladí do mocenského ovládnutí.

Není vyloučeno, že toto s velkou pravděpodobností sehrálo roli i v případě Miloše Zemana. „Velice nerad kádruji, ale je jasné, že se mi Miloš Zeman zpočátku líbil svou bezprostředností a také jakousi pohotovostí reagovat. Pak mně na něm však začalo vadit, že má potřebu neustále dokazovat, jaký je nepominutelný borec a vnímám rovněž jeho až přemrštěnou snahu o vtipnost,“ upřesňuje Smékal.

Bimbo a Bimbo

Za vtipného a pohotového glosátora považoval Miloše Zemana v roce 2005 zesnulý Pavel Dostál, s nímž jsem se znal ještě z doby našeho společného působení v brněnském Satirickém divadle ve druhé polovině 80. let, kde Dostál režíroval mimo jiné vlastní představení A Fénix povstane z popela, pánové!

Bývalý ministr kultury Dostál se prý navzájem se Zemanem přátelsky oslovovali Bimbo. Přibližně rok před svou smrtí se mi Pavel Dostál při náhodném setkání svěřil, že jejich vztahy ze strany Zemana ochladly po neúspěšné prezidentské volbě, kterou v roce 2003 vyhrál Václav Klaus. Zemana se hluboce dotklo, že nebyl v prezidentském klání dostatečně podporován ani vlastní stranou, což je pochopitelné zvláště u člověka, který není příliš nadán darem odpouštět.

„Rána“ bolela dlouho, ale je zajímavé, jak po období „objímání stromů“ a odmítání vrátit se do politiky, vstal Zeman jako „Fénix z popela“ a dokázal se flexibilně vyhrabat až na nejvyšší post. Jeho vůdcovské schopnosti a strategie ve druhém prezidentském boji, opřeném o volbu mas, slavily tentokrát úspěch.

Jak se vidí Miloš Zeman

Na straně 211 své knihy Jak jsem se mýlil v politice (Ottovo nakladatelství, 2005) Miloš Zeman píše: „Jedna moje známá, matematička Dagmar Harmancová, mi snad ještě ve Sportpropagu řekla: Miloši, normální člověk se blbci vyhne. Ale ty, jakmile ho uvidíš, k němu přiběhneš a říkáš mu: Pane, takového kreténa jsem ještě neviděl. Kdybyste se ráčil laskavě natočit do profilu – ano, opravdu exemplární debil.

Přiznávám se k této své alergii, která je staršího data a nevznikla teprve mým vstupem do politiky. Přivodila mi mnoho katastrof. Koneckonců i polský satirik Slawomir Mrożek říká, že největší havárie, která vás v životě může potkat, je srážka s blbcem. Alergie se dokonce změnila v nenávist, kterou by se jinak nemělo plýtvat. Přiznávám se, že nenávidím blbce, teroristy, tuneláře a skinheady, přičemž se domnívám, že poslední tři kategorie se dají úspěšně subsumovat pod kategorii první.“

Miloš Zeman nemá rád blbce a také jim to dává patřičně najevo. Kdo je a není blbec, například z řad novinářů, politiků či jiných osob, rozhoduje ale pouze on sám na základě vlastního „neomylného“ úsudku.

Pohotově a vtipně reagovat je u politika nezbytnou vlastností, stejně jako paměť a všeobecný přehled. U Zemana se však vtírají pochyby, zda pohotově vyřčené tvrzení je vždy založeno na faktech, jak ukázala například kauza Peroutka. Zeman má nezapomenutelnou image a na setkání s ním málokdo zapomene – otázkou je, nakolik se dokážeme ztotožnit s „lidovým“ obrazem, který sám o sobě cíleně buduje výroky o tlačence a pivu.

Jsme si opravdu jisti, že Miloš Zeman, který má sám o sobě vysoké mínění, je nadšen setkáními s těmi, kteří bývají nazýváni floskulí „obyčejní lidé“? Obzvláště, když mnohé jeho skutky spíše nahrávají finančním zájmům „horních deseti“– viz. neutuchající podpora čínské expanzi do Česka či stížnost k Ústavnímu soudu kvůli zákonu, který má Andreji Babišovi zkomplikovat jeho trojjedinou roli politika, miliardáře a mediálního magnáta.

 

Čtěte též

Reklama

12 komentářů

  1. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Ač nejsem profesí psycholog, mám ze Zemana přesně tytéž pocity, jako pan profesor Smékal, ale nedokázal jsem si to doposud tak precizně a přitom srozumitelně, poskládat.
    Zeman byl, pro mě (při znalosti toho článku z technického magazinu), už v době svého poslancování ve FS, ale zvláště pak jako premiér, obrovským zklamáním.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Oprava . …z Technického …

    • nebuďlabuť napsal:

      Při vazbě Miloše Zemana na Prognostický ústav ČSAV, který 80. létech 20. stol. zakládala sovětská KGB spolu s STB, se nelze vyhnout představě, že Zemanův článek v TM ze srpna 1989 byl na objednávku KGB a měl „perestrojku“ v ČSSR přiblížit té Gorbačovské. Putin už ale Zemanovy staré vazby na KGB využil tak, že ho přitisknul ke zdi a Zeman musí skákat, jak Putin píská.

  2. petrph napsal:

    „Pohotově a vtipně reagovat je u politika nezbytnou vlastností, stejně jako paměť a všeobecný přehled. U Zemana se však vtírají pochyby, zda pohotově vyřčené tvrzení je vždy založeno na faktech, jak ukázala například kauza Peroutka. ???“
    Takže tedy akurát pro prezidenta platí opak toho co se dnes vyžaduje jako základ vzdělání? Tedy že není nutné mít nabiflovaná fakta ale umět s nimi pracovat, vyhledávat mezi nimi vztahy a souvislosti?? To jsou tedy věci. Že by se to napsalo někam do Ústavy a každý kandidát by jako vstupní podmínku odcitoval vylosovaných 50 hesel literálního slovníku?
    Ono jde o něco jiného – a popsal to i pan profesor Parkinson ve svém díle v  kapitole o výběru kandidátů. Že stavu kdy je někdo okolím neustále podroben hluboké kontrole a kritice všeho co říká a koná, nedokáže naplno vyhovět žádný normální jedinec. Těch pár individuí co projdou jsou právě ti sebestřední, kteří neustále kontrolují co dělají a jak to působí navenek, že jejich pracovní výsledky jsou pak nulové.
    Ostatně, když o tom mluvíme, at dílo pana profesora Parkinsona, nebo novější varianta téhož známé Jistě pane ministře / premire jsou nádherná díla plné jímavé a chápavé ironie–takoví jsou naši úředníci a politici, lepší už nebudou..Kupodivu nikde se tam nedočtete takové výrazy kterými dnes naši oponenti častují prezidenta Zemana. Dokonce autoři v těch dílech ani nenaznačují že by ti angličtí úřednici a politici byli spřeženci Moskvy, a už vůbec nenavrhují čtenářům aby šli demonstrovat za jejich okamžité odvolání z funkce- Se obávám že ani naše elity protestující proti Zemanovi ještě úrovni západní (a zejména anglické) demokracie nedosáhli.

  3. Weber napsal:

    Přeji všem zdějším diskutérům a redaktorům HP pevné zdraví a úspěšný rok 2018! Přeji diskutérům brilantní příspěvky (ve vší slušnosti) k tématům, které nám zdejší redaktoři nastolují a děkuji adminovi za dobré „kočírování“ příspěvků co se týká korektnosti v reakcích těch přispěvatelů, kteří se pokouší i HP zavléct na dráhu divokých přestřelek (názorových) dle neblahých vzorů, jež na jiných webech přímo tryská z duše zla. Děkuji všem redaktorům za výživná témata(jako je třeba článek pana Chalupy) a jen houšť a větší kapky! Mějte se všichni fajn a když mručet, tak jen spokojeností, jak se nám daří!

    • Ondřej Neumann napsal:

      Mluvíte nám z duše 🙂 Skvělý rok 2018 Vám i všem našim čtenářům a věcným diskutérům.

  4. Jarka napsal:

    Srozumitelnost hlubin Zemanovy duše není zase tak moc složitá. On především trpí tím, že byl vždy až druhý. Před a po 89 byl první Havel, potom Klaus. Bohužel, ani to, že je nyní ten první, nevymaže z jeho duše ten hluboký frustrující zářez. Je natolik, inteligentní, by si uvědomoval, že prvoplánová strategie vede k úspěšnému cíli, ale přesto tam, v té jeho duši ta bolest zůstává. A když se k tomu připočtou sociopatické symptomy, tak máme Miloše v celé své kráse.

  5. sony napsal:

    Jsem poněkud zděšen, když v průzkumech veřejného mínění před volbou prezidenta má ten součsný preference někdy nadpoloviční většiny národa, jindy těsně pod polovinou. Jakoby všichni zapomněli (nebo jim to nic neříká), jaké bylo jeho dosavadní chování a vystupování. Hloupé chyby, lži a arogance může přehlížet zase jen hlupák. Už nejsem hrdý na svoji příslušnost k českému národu.

    • Oskar (hanák z hané) napsal:

      Mluvíte mně z duše.

    • Weber napsal:

      Vaše zděšení je nepatřičné, neboť zřejmě nechápete smysl demokracie. Pokud se národ (voliči) vyprofiluje v tom (dle Vašeho pohledu negativním), že chce mít jako hlavu státu člověka kontroverzního formátu ( zla – lhář, alkoholik, mstivý, porucha osobnosti a pod.), tak na to, pokud toho dosáhne většinově, má právo! Za to nemůže ona zvolená hlava a pokud nemá kořínek jako např. Mugabe, tak nic není věčné a je zbytečné emigrovat. Jediná efektivní obrana proti neuspokojeným představám je kašlat na to(jak to činí všichni, které to nezajímá – nevoliči), ona totiž ta hlava není důležitá, kupodivu!?

      • petrph napsal:

        Oddělme prosím od sebe dvě věci. Zda se národ (voliči) vyprofiluje v tom že chce mít jako prezidenta člověka kontroverzního formátu. Třeba proto že my máme ještě jednu hlavu státu – premiéra a je to on kdo politicky se svou vládu a (obvykle) s podporou většiny v parlamentu vládne. Tak jestli snad můžete dát ruku do ohně, zda tedy premiér, vláda, vládní koalice, provládní úředníci konají vždy a ve všech případech v zájmu státu a jeho občanů. A tím pádem – jak asi chcete tvrdit, je prezidentův kontroverzní formát vždy nutně negativní?
        A potom tedy věc druhá – lhář, alkoholik, mstivý, porucha osobnosti a pod. Ukažte mi prosím nějakého vrcholného politika který by nikdy nelhal, nevymlouval se, nepil alkohol, nemstil se (rozumějme využívajíc své pravomoci vůči někomu), neměl nějakou (navíc subjektivně stanovenou) poruchu osobnosti. Pokud snad takového člověka znáte (navíc se zkušenostmi ve vrcholné politice), dejte ho do placu, zaručte se za něj a můžeme ho jít společně volit…

  6. Pavel Adámek napsal:

    Zeman s hrdostí uvádí, jak jej vyhodili z KSČ. Zajímalo by mě, jestli by tam nebyl dodnes kdyby se tak nestalo.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies