twitterový účet Ivo Rittiga, Karolína Babáková, Ivo Rittig a David Michal

Prostorové odposlechy: průlomový verdikt s malou chybou. Není na něm nic moc průlomového

ANALÝZA. V novinách jsou kraviny, Rittig je zas nevinný. Parafráze někdejšího písňového textu skupiny Plexis („V novinách jsou kraviny, Sid Vicious byl nevinný“ odkazuje ke králi punkových průšvihářů, frontmanovi Sex Pistols Sidu Viciousovi) nám ukazuje, jak velké zmatení ve veřejném prostoru i hlavách některých kolegů novinářů způsobuje potřeba dokonat Velkou protikorupční revoluci: Je třeba zavřít Iva Rittiga!

Ve čtvrtek to zase nevyšlo.

Pražský vrchní soud potvrdil osvobození Iva Rittiga v případu úniku tajných zpráv BIS. Spolu s ním si zprošťující rozsudek vyslechla i Jana Nagyová nebo advokát David Michal. Připomeňme, že jde o jednu z kauz nastartovaných razií na Úřadu vlády v roce 2013 a že v ní jde mimo jiné i o prostorové odposlechy a jejich použitelnost v jiných kauzách, než ve kterých byly pořízeny.

Právě této lince se budeme v našem textu věnovat.

Chyťte Rittiga!

O odposlechy jde v kauzách spojených s Ivem Rittigem až v první řadě. Konkrétně o ty prostorové, pořízené kdysi v pražském hotelu Ventana. Policie k jejich pořízení dostala svolení, když prošetřovala bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka. Jeho stíhání bylo už pravomocně zastaveno a v tuto chvíli se spíš řeší, jak velké odškodnění si za své vláčení spravedlností odnese. Policie si ovšem z této kauzy vytáhla jiné, které se točí kolem Rittiga. A z odposlechů upletla stíhání.

Soudy se teď nemohou shodnout, zda takové odposlechy povolit jako přípustný důkaz.

Ve zmíněné kauze BIS připuštěny nakonec byly. Shodl se na tom odvolací vrchní soud s pražským městským, který ovšem stejně jako ten nadřízený Rittiga a spol. zprostil. Jinými slovy – ani přehrání odposlechů z jiné kauzy na odsouzení nestačilo.

V jiné Rittigově kauze – údajném tunelování pražského Dopravního podniku – naopak soudy odposlechy nepřipouštějí. Pražský městský soud loni obžalované zprostil, před prázdninami ovšem vrchní soud verdikt zrušil a nařídil nové projednání. Ovšem ani vrchní soud v této věci použití odposlechů nedovolil.

Pěkný zmatek, že?

A teď to nejlepší. Před pár dny vyšlo v některých českých médiích několik článků, které měly až bombastické titulky. „Přelomový verdikt. Odposlechy, které při šetření jiných kauz odhalí další trestnou činnost, lze využít jako důkaz“ – napsaly Hospodářské noviny. „Průlomový verdikt: Odposlechy jsou důkaz, i když pocházejí z jiné kauzy“ – přidalo se počátkem tohoto týdne Právo.

O jaký průlomový verdikt jde? A jde skutečně o přelom?

Ani ne, což bystřejší čtenář pochopí, když si důkladně přečte právě zmíněné články.

Všechny ty přelomy a průlomy

„Nejvyšší soud ukončil debatu, zda a za jakých podmínek mohou být použity jako důkaz odposlechy, které sice nařídil soud, ale k odhalení úplně jiné trestné činnosti, než jakou nakonec zaznamenaly. Takové odposlechy jsou klíčovým důkazem v řadě závažných kauz, ale někteří soudci je odmítají uznávat. Třeba i v případech spojených s politickým podnikatelem Ivem Rittigem.“

Těmito slovy začíná text v Hospodářských novinách. Vyžaduje to menší korekci.

Nejvyšší soud debatu neukončil, ta se na něm teprve pomalu rozbíhá.

Detailněji o tom pojednává druhý zmíněný text, který rovněž pracuje s pojmem „přelomový“ a popisuje verdikt Nejvyššího soudu z počátku září, který má údajně sjednocovat praxi v užívání odposlechů a povolovat je. Verdikt zatím nebyl Nejvyšším soudem zveřejněn, v textu deníku Právo je jako zdroj informace citován žalobce z kauzy Nagyová-Rittig Rostislav Bajger – což nám může dát určité vodítko, kterým směrem mají být dosud neveřejné informace využity. „Prostorové odposlechy se jednoznačně definovaly, jednoznačně jsou použitelné,“ říká Bajger v Právu. Stejný Bajger, který o pár dní později stál jako státní zástupce v soudní síni v kauze Nagyová-Rittig – a neuspěl.

Co přesně Nejvyšší soud rozhodl? Konkrétně jde o kauzu dvou policistů z jižních Čech, kteří na služebně nutili k doznání podezřelého, jenže je přitom zachytily prostorové odposlechy, do výslechové místnosti nasazené kvůli jiné kauze. Jeden z policistů spáchal sebevraždu, druhý byl pouze kázeňsky potrestán a soud ho zprostil. Proto se kauzou zabýval Nejvyšší soud, který toto zproštění zrušil.

„Senát č. 7 Nejvyššího soudu nyní považoval za nutné vyjádřit se k dané problematice jednoznačně a dospěl k závěru o zásadní procesní použitelnosti záznamů povolených soudcem v jiné věci,“ napsal soudce Josef Mazák podle Práva.

A shodně podle obou deníků k tomu dodal: „Navíc by představovalo nelogický anachronismus, pokud by jakékoli záznamy ze sledování povolené soudcem v jiné věci byly důkazně vyloučeny, i když by poskytovaly zásadní důkazní materiál o těch nejzávažnějších zločinech.“ Za povšimnutí zde stojí další paradox – všechny soudy, které o věci rozhodovaly, pořízené prostorové odposlechy připustily.

Právě tato kauza by se podle Práva a Hospodářských novin (nebo spíš podle státního zástupce Bajgera?) měla stát základem pro rozhodování nižších soudů. Jenže tak to úplně není – což pochopíme právě při čtení zmíněných textů.

Nebezpečí rybářských sítí

Samo Právo píše: „Avšak předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy nepovažuje usnesení svých kolegů z NS za ,vyloženě průlomové‘. Paušalizovat rozhodnutí v jednom případě by podle něj bylo zkreslující.“

Aha. Sice to trochu odporuje titulku, ale budiž. Jak to předseda soudu vysvětluje? „Bavili jsme se o tom už i na našem trestním kolegiu a vyzvali jsme některé soudy, aby nám daly k dispozici jejich rozhodnutí týkající se tohoto problému, abychom si je mohli prostudovat a udělali si jednotný názor,“ cituje Angyalossyho Právo. Pokud by se v otázce odposlechů rozhodovací praxe nadále rozcházela, je prý Nejvyšší soud připraven jednat. „Pokud by se rozcházela, přistoupíme samozřejmě k příslušným krokům, abychom tu judikaturu sjednotili,“ dodal předseda NS.

Takže shrnuto – nejde o příliš přelomové rozhodnutí a Nejvyšší soud žádnou debatu neukončil. Dokonce ji vlastně ani pořádně nezačal. Vyznění textů odráží daleko nejvíc přání některých státních zástupců, kteří jsou stále častěji ve sporu s obhájci, kteří ve prospěch svých klientů využívají nejasného znění trestního řádu kolem prostorových odposlechů. Dejme proto slovo i jim:

„Vyvozovat závěry o ,konečném vyřešení‘ otázky prostorových odposlechů z jednoho rozhodnutí senátu NS jistě nelze. V tomto kontextu bych skutečně bombastická vyjádření mírnil a označil je spíše za pěnu dní,“ říká pro HlídacíPes.org advokát Lukáš Trojan s tím, že se ztotožňuje s předsedou soudu Angyalossym, který i jako člen trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatuje, že uvedené rozhodnutí není ničím přelomové. „Záleží na konkrétních okolnostech konkrétní trestní věci,“ dodává Trojan.

Trojan připouští, že otázka použitelnosti výsledků sledování osob a věcí (jak jsou prostorové odposlechy v trestním řádu formálně zařazeny) je právně doposud neukotvená. „Z logiky věci se podává, že použití odposlechů z jiné trestné činnosti by nemělo mít důkazní hodnotu v jiné věci. Takový postup totiž zakládá možnost tzv. rybaření (fishing expedition), kterého býváme občas v trestních věcech svědky, ale které není souladné se zákony,“ říká Trojan s odkazem na „pletení“ kauz z široce nasazených odposlechů. Upozorňuje i na riziko „falešných“ povolení, kdy je zdrojová trestná činnost smyšlená, aby se jejím prostřednictvím policisté dostali k oblastem svého zájmu. „Jinými slovy, pokud dojde k fabulaci (míněno neodůvodněnému a žádnými relevantními důkazy podloženému podezření) v rovině podezření, na základě kterého následně dojde k povolení odposlechů či sledování, a takovými prostředky se opatří důkazy o úplně jiné protiprávní činnosti, je zřejmé, že se jedná o procesní postup tzv. rybaření, který je zákonně i ústavně nekonformní,“ argumentuje Trojan.

O nic nového pod sluncem nejde ani podle prezidenta Unie obhájců Tomáše Sokola: „Jak patrno, nihil novum sub sole. Je pravda, že se rozličně soudy občas dohadují se státními zástupci a s obhajobou, a proto bych si hodnocení aktuálního rozhodnutí nechal až na dobu po jeho přečtení.“

Jak s tím vším souvisí Ivo Rittig? Stal se kdovíproč symbolem protikorupční revoluce, tedy období, kdy do svých křesel nastoupily současné špičky soustavy státního zastupitelství. Existuje zde jednoznačná poptávka zvrátit neúspěšně se vyvíjející soudní pře a dodat konečně veřejnosti onu mytickou „velkou rybu“. S nadsázkou řečeno, pro klid v republice by Rittig udělal nejvíc, kdyby se sám dobrovolně na pár let někam zavřel. Třeba do Monaka.

Jinak je nejednoznačnost v trestním řádu především v rukou Nejvyššího soudu, jehož trestní kolegium by možná mělo o sjednocení judikatury uvažovat svižněji, než dosud činí. Poslední nález jednoho ze senátů podle všeho takovým sjednocujícím krokem nebude.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

7 komentářů

  1. petrph napsal:

    Když on to ve skutečnosti přelomový rozsudek je. Protože dosud platil užívaný úzus v tom smyslu že ty odposlechy z jiných případů soudy vyšších stupnů jako důkazy rušily. A to se tedy mediálně vykládalo jakožo důkaz našich naprosto ale naprosto nezávislých soudů, které soudí naprosto spravedlivě, ale ti hloupí lidé tomu zkrátka nerozumí a kdesi cosi.. Asi že jsou pomýlení těmi ruskými špiony nebo co..
    Zatímco současný stav, kdy je ten výklad nejednotný, takže soudce si může sám rozhodnout, jestli ty důkazy přijme nebo nepřijme.. a to tedy ve spojení s tím koho vlastně soudí, bude občany jistě zajímat, a novináře by to mělo zajímat taky..

  2. LUDĚK napsal:

    Všechno se dá uplatit jak se zdá a naše justice?Udělejte si obrázek samy.

  3. A. S. Pergill napsal:

    Může se nám to v konkrétních akuzách nelíbit, ale je to jedna z mála možností, jak zabránit odposlouchávání všech občanů 24/7 stylem „každý se někdy podřekne“.

    • petrph napsal:

      Ono to není tak přesné. Odposlouchávat se může vesele dál, ta otázka stojí zda a u koho to pak soudy uznají jako důkaz..

  4. Petr Kaminsky napsal:

    K pouziti (prostorovych) odposlechu v jine kauze – myslim, ze je to celkem jasne. Rozhodovat by mel predevsim verejny zajem. Neda se rict – vzdycky ani nikdy. Navic u nas nehrajeme na precedenty a kazdy soudce ma pocit, ze musi objevit Ameriku.

  5. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Vzhledem ke zcela konkretní kvalitě české justice, je cokoliv možno použít ke stíhání kohokoliv. Je jen trochu podivné, že ti potenciální zločinci si to neuvědomují a nepáchají své zločiny mimo území a doslech orgánů činných v trestním řízení ČR.

    • petrph napsal:

      No a v tom je právě pointa anekdoty. Skutečně, jak píšete (policií) “ je možné cokoliv použít ke stíhání kohokoliv.“, ovšem rovněž potom platí že „cokoliv z toho může být odvolacími soudy odmítnuto jako nepřípustný důkaz“.. Právně , pro potřebu vyhlášení viny soudem jako by neexistovalo..
      Což samozřejmě právě zločinci dobře vědi, takže si hlavně zajistí dobré obhájce. ) A ono zase není důvod odcházet do jiných států, tohle platí po celém naprosto a supr právním a bezpečném Západě.. Tedy hlavně pro ty zločince..

Přidávání komentářů není povoleno