Od Kotleby přes Vandase k AfD. Jak se (ne)zakazují extremistické strany
KOMENTÁŘ. Pokud jde o zákazy extremistických politických stran, střední Evropa posledních dvaceti let pár příkladů nabízí: Kotlebova Slovenská pospolitost, česká Dělnická strana i opakované pokusy zrušit neonacistickou německou NPD. Současné úvahy o možném zákazu AfD v Německu vzbuzují vzhledem k síle této strany oprávněně mnohem větší emoce. A to i v Česku, kde však zastáncům Alternativy pro Německo často chybí základní fakta o tom, co je tato strana zač.
Květnové oznámení německé kontrarozvědky, že AfD považuje za „prokazatelně extremistickou“, nespadlo z čistého nebe. V některých spolkových zemích na východě Německa měla tento status už delší dobu, stejně jako mládežnická organizace strany Junge Alternative.
Ta se mimochodem ke konci března sama rozpustila kvůli obavám AfD před rostoucí radikalizací vlastních mládežníků. S jednou z jejich nejradikálnějších odnoží ze Saska udržovala čilé vazby i česká SPD Tomia Okamury, která se od německých přátel snažila například odkoukávat politický marketing.
Od AfD odlišuje Kotlebu i Vandase – a příběhy jejich zakázaných stran – mnohé. Kromě výše procentních bodů v preferencích a atraktivity lídrů je to především fakt, že AfD nevznikla v roce 2013 jako extremistická strana, ale nechala svá extremistická vnitřní křídla neustále růst až do dnešních rozměrů, které logicky zajímají i tajné služby.
Extremismus uvnitř AfD Okamurovo hnutí nikdy nekomentovalo. A to ani poté, co loni vyšlo najevo, že někteří členové Junge Alternative v rámci skupiny takzvaných Saských separatistů připravovali ozbrojený převrat. Jeden ze zatčených v této kauze Kurt Hättasch byl i přímo na akci SPD v Ústí nad Labem.
Což nás přivádí k otázce z úvodu – co je vlastně zač AfD? A vědí, nebo alespoň chtějí to vědět její čeští příznivci?
„Ne každý v uniformě SS byl zločinec“
Do českých médií občas proniknou zprávy o tom, že některá z tváří Alternativy pro Německo tu a tam zlehčuje nacistickou minulost. V roce 2018 tehdejší šéf AfD Alexander Gauland označil nacismus za pouhý „ptačí trus“ na tisícileté úspěšné německé historii.
Loni zase výrok tehdejšího lídra kandidátky AfD do evropských voleb Maximiliana Kraha o tom, že „ne každý v uniformě SS byl zločinec“, přispěl k jeho předčasnému konci v evropské politice a přesunu do Bundestagu.
Nálezy soudu ale stačily na to, aby v roce 2024 zakázal NPD (která se mezitím přejmenovala na stranu „Heimat“, česky Vlast) na šest let přijímat jakékoli prostředky ze státního rozpočtu. Podobná debata – tedy zda státem sice nezakázat, ale ani nefinancovat – by jednou mohla čekat i Alternativu pro Německo.
Větu o tom, že je třeba „ctít německé dějiny jako celek“ a „nesoustředit se jen na jejich propady, ale i výšiny“, měla ostatně AfD i ve svém letošním volebním programu. S nacistickou rétorikou si také rád hraje mezi voliči Alternativy populární durynský předák strany Björn Höcke. Soudy jeho výroky ocenily pokutou.
Bez povšimnutí českou mediální a veřejnou debatou už ale zpravidla zůstanou zprávy typu „AfD zaměstnává v parlamentu přes stovku pravicových extremistů“ (loni to zjistila bavorská veřejnoprávní televize BR) nebo předloňská investigace televize RTL ukazující, jak sympatizanti zmíněné saské Junge Alternative na jednom ze svých výletů probírali například zřízení ghett pro Židy a migranty.
Přitom právě z těchto střípků se skládá kompletní mozaika AfD, kde extremistické názory nejsou jen občasnou a vědomou provokací viditelných tváří strany, ale sahají až do samotných základů partaje.
Ačkoli není pochyb o tom, že v rámci AfD jsou extremistické proudy a frakce, označení celé strany jako prokazatelně extremistické posunulo celou debatu na úplně jinou úroveň. Samotná AfD v tom vidí potlačování opozice v době, kdy její preference v průzkumech dosahují zhruba 25 procent.
Polovina Němců pro zákaz AfD
Faktem ale je, že téměř dvě třetiny Němců podle čerstvého průzkumu agentury Insa souhlasí s tím, že AfD je extremistickou stranou, a téměř polovina by byla pro její zákaz. Jak se tyto debaty projeví na preferencích strany, zda ji v dlouhodobém horizontu posílí či oslabí, se teprve ukáže.
Není to v posledních letech poprvé, co Německo diskutuje o zákazu některé z politických stran. Hned dvakrát (v letech 2003 a 2017) řešil spolkový ústavní soud zákaz neonacistické strany NPD.
Ani jednou se nerozhodl pro rozpuštění partaje. Poprvé konstatoval, že tajná služba neoprávněně infiltrovala stranu i během řízení o zákazu strany. Podruhé sice označil NPD jako organizaci zaměřenou proti demokratickému zřízení a nepřátelskou k ústavnímu pořádku, přímo pro zákaz ale nenašel dost pevných důkazů.
Nálezy soudu ale stačily na to, aby v roce 2024 zakázal NPD (která se mezitím přejmenovala na stranu „Heimat“, česky Vlast) na šest let přijímat jakékoli prostředky ze státního rozpočtu. Podobná debata – tedy zda státem sice nezakázat, ale ani nefinancovat – by jednou mohla čekat i Alternativu pro Německo.
S Kotlebou a Vandasem do zapomnění
České veřejnosti známější jsou dva jiné případy z posledních dvou dekád, kdy soudy naopak k zákazu partaje přikročily. V roce 2006 Nejvyšší soud na Slovensku zrušil tehdejší partaj Mariana Kotleby Slovenská pospolitost.
Prosazovala zrušení demokracie a nastolení stavovského státu na „národním, křesťanském a sociálním principu“, explicitně se vymezovala vůči „liberálům, sionistům a svobodným zednářům“ a její členové chodili v tmavých stejnokrojích připomínajících uniformy někdejší Hlinkovy gardy.
Související články
Extremismus, o kterém se v Česku nemluví. K radosti Babiše a Okamury
Němečtí extremisté na exkurzi v české sněmovně. S Okamurou jako průvodcem
V roce 2019 soud naopak nevyhověl návrhu na rozpuštění tehdejší Kotlebovy Lidové strany Naše Slovensko. Strana tehdy byla zastoupená ve slovenském parlamentu a její preference v průzkumech přesahovaly deset procent. Dnes jsou strana i její lídr naprosto marginální.
Český Nejvyšší správní soud v roce 2010 rozhodl o zrušení Dělnické strany. Rozsudek odkázal mimo jiné na to, že „Dělnická strana navazuje na ideologii německého nacionálního socialismu, byť částečně v jeho ‚modernějším‘ neonacistickém provedení. Cíle DS tak bez jakýchkoliv pochybností směřují k popření základních lidských práv a svobod“.
Rozpuštěná Dělnická strana plynule přešla v nástupnickou Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, která v ústraní potichu ukončila činnost ke konci loňského roku. Její někdejší lídr Tomáš Vandas aktuálně pokračuje v komunální politice jako zastupitel města Bílina.
Jak je vidět, od AfD odlišuje Kotlebu i Vandase – a příběhy jejich zakázaných stran – mnohé. Kromě výše procentních bodů v preferencích a atraktivity lídrů je to především fakt, že AfD nevznikla v roce 2013 jako extremistická strana, ale nechala svá extremistická vnitřní křídla neustále růst až do dnešních rozměrů, které logicky zajímají i tajné služby.
Bez ohledu na výsledek aktuálních i budoucích německých debat je však extremismus bezpochyby i součástí příběhu AfD – namísto samotnou stranou šířené (a v Česku často reprodukované) verze o „nepohodlné opozici, kterou je třeba zničit“.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Zase se sestavují seznamy a možná brzy vznikne Rádio Svobodná Amerika
Jan Urban: Jak Beneš obětoval demokracii za podřízení se stalinské diktatuře
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 Comments
Není nad to zakázat politickou stranu, která má podporu občanů. To demokracie nesnese. Zrušit, zavřít do vězení jejich vůdce a zapomenout. To je hlavní smysl demokratické soutěže politických stran. Kdo nejde s námi, jde proti nám…
Předpokládám, že si pletete pojmy. Lid ( všeholid) a občany. Mezi tím je velký rozdíl.
Těžko může být extrémistická strana, která má hlasy od dvaceti procent volících občanů. A bylo by dobré vědět, kolik procent těch Němců, co chtějí zákaz AfD, se jmenuje Mohamed nebo nějak podobně. Případně kolik je mezi nimi komunistů či autentických dědiců NSDAP.
Faktem je, že Spolková republika Německo rozhodně není demokratický stát. Blokovala od svého vzniku vyhledávání nacistických válečných zločinců (většina z nich dožila v pohodě pod laskavou ochranou státu), blokovala i vyhledávání dětí, odvlečených Němci za válka na poněmčení (týká se to i části dětí z Lidic). Němci vykradli prakticky všechny kovové prvky (mj. pancéřování střílen či kulometné a dělostřelecké věže) z našich pohraničních opevnění a dodnes za to nic nezaplatili.
Koncem loňského roku prošla i našimi “veřejnoprávními” médii informace, že byly v Německu nalezeny na konci války ukradené československé zvony. Dodnes nebyl učiněn ani náznak nám je vrátit.
U nás měla extrémistická KSČ 99%. Můj ne. Mohamed mi vadí daleko méně než Serjoža nebo Vasil. V Káhiře mám dobrého kamaráda, jmenuje se Mustafa, studoval v Praze ČVUT.
KSČ sice vysoká procenta měla, ale ne ve svobodných volbách. A, MMCH, těch 99,9% se vztahuje na jednotnou kandidátku Národní fronty, na níž byly i další strany, nejen KSČ.
Islám je srovnatelný s nacismem a muslimové jsou +- ekvivalentní řadovým členům NSDAP. Toho jsme byli ostatně svědky při předloňském útoku na Izrael i při následných událostech v Gaze. Počínají si stejně fanaticky, jako nacističtí bojovníci, bránící v dubnu 1945 Berlín.
Kolikráte jste byl v islámských zemích a kolik jste poznal muslimů?
Že o tom mluvíme, on ten význam 99% pro KSČ za totáče měl dvojí význam.
1) Že 99% z oprávněných voličů přišlo volit. Což je tedy počet který v dnešní demokracii nedaří ani náhodu.
2) A pak tedy že získali 99% hlasů voličů co přišli k volbám
Což ovšem byl naopak propagandistický snížený údaj pro média protože jinak, pokud vezmeme do úvahy i dnešní pravidla pro přepočítávání hlasů v parlamentech volbách , správně měli získat pokaždé plných 100%
Schválně můžete dumat proč..
Jiří,
existují nemanipulované překlady Koránu a dalších děl, na nichž islám stojí (u nás je skvělý akademický překlad Koránu, vydaný v edici Živá díla minulosti ještě za socialismu, tedy bez rizika “kontaminace” islámským terorismem).
Existují díla lidí, kteří v islámských zemích delší dobu pracovně (tedy ne jako turisté v kulisách Potěmkinových vesnic) pobývali. V Krizových letech všla skvělá kniha pana Beby “‘Tajemný’ orient”, existuje kniha vzpomínek lékařky, která dlouhá léta pracovala v rámci pomoci rozvojovým zemím v Jemenu (V zemi královny ze Sáby), a mnohé další.
V okruhu mých známých a spolupracovníků je vícero lidí, kteří v islámských zemích pracovali podobně a odnesli si odtamtud řadu vzpomínek, vesměs negativních.
Ono vůbec není náhodou, že většina lidí, kteří se účastní nějakých protiislamizačních aktivit jsou právě lidé s takovými autentickými zkušenostmi.
A kdo není hloupý, tak si dokáže tyhle informace dohledat a dát dohromady.
Když se jde ad fontes, tak i ta velebená Al Andalus byla peklo srovnatelné s poměry na územích, obývaných “podlidmi”, okupovaných nacistickými “ýbrmenši”.
Jiří,
opravdu nemusím ochutnávat obsah flašky s nápisem “Kyanid draselný”, stačí mi zalisovat v toxikologii.
Jednoznačně zakázat. Doplnil bych další pádný důvod…pokud nemají evropské demokratické strany právo účastnit se voleb Russku, proč by měla mít russká strana právo účastnit se voleb v EU ? Aha 🙂
Zakázat první stranu v Německu , to chce holt mít silný žaludek. PS vše nejlepší pro občany Německa bude ještě chvíli trvat….
AfD je německá strana a jako v podstatě jediná bojuje za německé zájmy.
Na rozdíl od německých křesťanských demokratů, kteří v žoldu Ruska vypnuli německé jaderné elektrárny (aby Německo nakupovalo ruský plyn, což dělá pořád, byť nyní přes překupníky) a pustili do Německa miliony civilizačně nekompatibilních ilegálů, aby rozvrátili tamní společnost a podkopali německou obranyschopnost. A, jak jsem uvedl jinde, kdyby CDU nedržela ochrannou ruku nad německými válečnými zločinci a nedopouštěla se podobných aktivit, mohlo by se říkat, že je demokratická. Takto, po její dosavadní historii od 1945 dodnes, je to prostě nástupce NSDAP.
Jistěže na německé obranyschopnosti zapracovala i Leyenová, když neřešila jako ministryně obrany nelétající letadla a nepojízdné tanky (ty se pak poslaly na Ukrajinu k přeměně na šrot), ale vymýšlela uniforma pro těhotné vojandy (aby bylo jasno, když už je ženská v natolik pokročilém těhotenství, že musí mít extra šaty, má sedět doma a ne lítat v plné polní po cvičáku nebo inhalovat výfukové plyny z bojových vozidel, takže ty uniforma jsou naprostý nonsens). Až dostane v Rusku nějaké dobře placené místo ve státním nebo polostátním podniku, jako jiní západoevropští politici, tak se nedivte.
Není třeba zakazovat politickou stranu,je třeba zakázat lidem volit extremismus.Takový zákon už existuje,jde o podporu hnutí potláčejících práva občanů.
Prakticky to má vypadat tak,že občan odvolí a odevzdá volebním komisařům zbytek volebních lístků aby zapsali,který chybí. Nebo může požádat o takový volební lístek u volební komise.Tím bude úřadům známo,kam je třeba napřít pozornost.
Veřejné volby jsme tu měli už za komunistů. To, co navrhujete, je prakticky to samé. Alespoň názorně ukazujete, co jsou ti “bojovníci proti extrémismu” zač.
Druhá věc je, že AfD žádná práva občanů nepotlačuje (potlačování práv občanů by byla realizace vašeho návrhu), jen bojuje proti civilizačně nekompatibilním obyvatelům bez německého občanství.
Naprosto to nechápu.
“..Faktem ale je, že téměř dvě třetiny Němců podle čerstvého průzkumu agentury Insa souhlasí s tím, že AfD je extremistickou stranou, a téměř polovina by byla pro její zákaz. ”
při té vzpomínce, že nejen že před pár měsíci v Německu konaly volby kde AfD získala 20% podpory voličů, ale že dokonce ještě před měsícem měla AfD v podobných průzkumech získala podporu 24% lidi. A že dokonce předpokládaný kancléř Merz ještě před volbami nevylučoval politickou spolupráci jeho CDU/CSU s AfD – rozuměno, na v některých programových otázkách.
Tak pokud nebudu předpokládat že ty nové nové průzkumy byly cinknuté, mi to vychází na mnohem vyšší stupeň státní propagandy politické i společenské nenávisti, kterou v tak krátké době nedokázali ani Hitler nebo Stalin. I tam to trvalo spíše několik let, než to probublalo celou společností.
Kolik procent našich občanů ještě v půli roku 1989 podporovalo budování socialismu?