Téměř prohraná partie: stále silnější oligarchie je důsledek ekonomického modelu dneška
KOMENTÁŘ. Představme si strategickou hru, v níž je hlavním pravidlem výhradně ekonomický zisk. Odměňuje drancování, bezohlednost, dominanci, obcházení pravidel a po těch, kteří v ní vítězí, vyžaduje stále nižší příspěvky na údržbu společného herního plánu. Tato hra má matematicky nevyhnutelný konec…
Hra založená jen na dosažení zisku končí, když jeden hráč nebo skupina hráčů získá vše. Hrací desku pak zapálí frustrovaná masa poražených, kterou nelze věčně přesvědčovat, že i ona je součástí vítězství.
Současná globální oligarchie – v podobě americké tech-elity, ruské brutální mafie i čínského hybridního modelu – není anomálií ani chybou, ale logickým vyvrcholením stavu, který přestal vnímat hodnotu systému, zaměřil se na sobecké pohnutky aktérů a dokázal psychologickou operací ovládnout většinu jedinců v daných populacích.
Proč talent v izolaci neznamená nic
Představa o osamělém géniovi, který ve své garáži z ničeho stvořil impérium, je jedním mýtů naší doby. Kult individualismu nás naučil vnímat postavy jako Jeff Bezos nebo Elon Musk jako novodobé polobohy, jejichž bohatství je přímým produktem jejich nadlidského intelektu, vizionářství a pracovní etiky.
Jenže co by se stalo, kdybychom Muska nebo Bezose vysadili na pustý ostrov? Bez týmu tisíců špičkových inženýrů, jejichž vzdělání zaplatila společnost, bez satelitní sítě, kterou umožnil státní výzkum, bez právního systému chránícího smlouvy a bez globálního trhu s energiemi by tito „titáni“ bojovali o holé přežití stejně jako trosečník v 18. století.
Individuální talent není základem úspěchu, ale multiplikátorem. Pokud je základem společenská infrastruktura, vzdělání, technologie a stabilita, talent může tento základ znásobit do astronomických výšin.
Oligarchii se podařilo přesvědčit systém, aby jí odevzdal plody společné investice a ideálně přidal i nějaké ty dotace.
Pokud je však základem nula – tedy vakuum bez společenského vkladu – výsledkem násobení bude vždy nula. Extrémní bohatství tedy není „vytvořeno“ jedincem; je vyextrahováno z prostředí, které mu to umožnilo.
Podnikatelský stát a systematická privatizace zisků
Běžně slýcháme, že stát je neefektivní brzda, zatímco soukromý sektor je zdrojem inovací.
Ekonomka Mariana Mazzucato ve své přelomové práci The Entrepreneurial State (Podnikatelský stát) takové tvrzení rozcupovala, prokázala, že ty nejriskantnější, nejdražší a nejméně jisté fáze výzkumu a vývoje využívané v řadě komerčně veleúspěšných produktů nesl stát prostřednictvím daní svých občanů.
Stát financoval internet (ARPANET), GPS, dotykové obrazovky i základní biologický výzkum, na kterém stojí farmaceutický průmysl.
Soukromé firmy jako Tesla nebo Amazon nastoupily až ve chvíli, kdy byl základní výzkum hotov, riziko umenšeno.
Oligarchii se podařilo přesvědčit systém, aby jí odevzdal plody společné investice a ideálně přidal i nějaké ty dotace. Naopak společnost, která „zasela“ prostřednictvím veřejného školství a vědy, infrastruktury atd. je při „sklizni“ odstavena.
Civilizační parazitismus v číslech
Statistiky, které přinášejí organizace jako Oxfam nebo ekonom Thomas Piketty v díle Kapitál v 21. století, nejsou jen nudnými tabulkami. Jsou to záznamy o kolapsu společenské smlouvy.
Pikettyho slavná rovnice r > g (výnos z kapitálu je vyšší než růst ekonomiky) matematicky dokazuje, že v současném systému se bohatství automaticky a neodvratně koncentruje u těch, kteří ho už mají, zatímco pracující zbytek společnosti chudne, stále častěji nejen relativně.
Dle aktuálních dat vlastní hrstka nejbohatších miliardářů větší majetek než chudší polovina celého lidstva – tedy více než čtyři miliardy lidí. V USA, srdci tohoto modelu, vlastní horní 1 % obyvatel více bohatství než celých spodních 90 %.
Peníze jsou zbraňovým kapitálem, jehož jediným účelem je koupit si samotného rozhodčího – státní aparát a veřejný prostor.
Toto není „úspěch“ ani „zdravá soutěž“ nebo dlouhodobě udržitelný systém. Je to civilizační parazitismus v terminálním stádiu.
Skutečnost, že tento stav stále považujeme za normální nebo dokonce inspirativní a zasloužený, svědčí o tom, jak hluboce jsme se vnitřně adaptovali na sociopatickou logiku systému, který upřednostňuje hromadění čísel na kontech několika jedinců před přežitím a stabilitou celého lidstva.
Klasické ekonomické příručky nás utěšují pohádkou o volném trhu, kde každý může být novým Muskem. V realitě současného globálního hyperkapitalismu ale nevyhrává ten nejlepší – vyhrává často ten absolutně nejbezohlednější. A má to svoje ekonomické opodstatnění. Je na to nenápadný termín: externality.
Pokud nadnárodní korporace plundruje přírodní zdroje, vypouští miliony tun CO2, ničí zdraví svých zaměstnanců na hranici fyzického zhroucení, nedělá to proto, že by neuměla vyrábět čistěji nebo platit spravedlivěji.
Dělá to proto, že tyto obrovské reálné náklady úspěšně přenáší na někoho jiného – na stát, na daňové poplatníky, na rozpočet veřejného zdravotnictví a na budoucí generace.
Zatímco zodpovědná firma, která se chová eticky a čistí po sobě ekologickou stopu, nese plné náklady a její marže klesají, dravý oligarcha si tyto „ušetřené“ peníze přelije v čistý zisk.
Na počátku sice může přinést dílčí technologickou inovaci, ale systém ho masivně odmění až když přenese náklady na společnost.
Selekce sociopatů (Temná triáda)
Renomovaní psychologové Paul Babiak a Robert Hare ve své studii Snakes in Suits (Hadi v oblecích) doložili, že vrcholné korporátní prostředí funguje jako magnet na jedince s rysy takzvané temné triády: narcismem, machiavelismem a psychopatií.
Pro běžného člověka je empatie přirozenou brzdou – brání mu zničit životy celých komunit pro vlastní obohacení. V oligarchické hře je však empatie fatální konkurenční nevýhodou.
Historické cykly, kdy po éře monopolů na počátku 20. století nastoupil silný stát a nezdravou moc rozbil, v digitální éře přestaly fungovat.
Náš ekonomický model přirozeně selektuje a bohatě odměňuje ty, kteří dokážou bez mrknutí oka a výčitek svědomí propustit desítky tisíc lidí, zdevastovat ekosystémy nebo cynicky financovat dezinformační kampaně.
Tím se dostáváme k nejničivější fázi celého procesu. Co udělá psychopatický predátor s gigantickým, uměle vygenerovaným přebytkem, který získal neplacením externalit? Neinvestuje ho pouze do soukromého luxusu, protože další jachtu už prostě nepotřebujete a vlastnit víc fotbalových týmu stejné ligy také nejde. Promění ho ve zbraň.
Peníze jsou zbraňovým kapitálem, jehož jediným účelem je koupit si samotného rozhodčího – státní aparát a veřejný prostor. Třeba nastrčenou profosilní stranou nebo ovládnutím veřejné televize.
Oligarchie nasazuje armády lobbistů, financuje politické kampaně, kupuje mediální domy, manipuluje algoritmy a zajišťuje si daňové výjimky. Jak například dlouhodobě upozorňuje senátor Bernie Sanders na datech kolem kampaní Donalda Trumpa, obří příspěvky miliardářů na volby nejsou projevem občanské podpory, ale chladně vykalkulovanou finanční operací.
Oligarcha investuje desítky milionů dolarů do ovlivnění voleb, aby následně na dojednaných daňových škrtech a státních zakázkách získal od spřátelené vlády zpět tisícinásobek.
Narůstající dominanci oligarchů dnes nezajišťuje volný trh, ale efektivní a politicky zlegalizované ovládnutí šachovnice a vysávání státního rozpočtu. Tento nejziskovější model „politických divizí“ holdingů, zajišťujících majiteli příliv dokonce blokovaných miliard, známe dobře i z Česka.
Sledujeme dokonalou spirálu moci: bezohlednost a pokoutní vliv vygenerují extra zisk, extra zisk si opět koupí politický vliv a zakoupený politický vliv zlegalizuje ještě větší bezohlednost a odstraní poslední regulační bariéry, které by predátora mohly ohrozit.
Historické cykly, kdy po éře monopolů na počátku 20. století nastoupil silný stát a nezdravou moc rozbil, v digitální éře přestaly fungovat. Systém se uzavřel do sebe a stal se dokonale imunním vůči vlastní reformě. Neexistuje tak již žádný standardní, demokratický a volební způsob, jak jej legálně porazit.
Bratrstvo neomezené moci
Pro novou generaci technologických a politických predátorů, jejichž symboly se stali lidé jako Elon Musk nebo Donald Trump, přestal tradiční demokratický stát plnit svou funkci. Je zbytečnou překážkou, „chybou v kódu“, která brání absolutní efektivitě zisku.
Tento odpor k regulovaným systémům, ztělesněným například modelem Evropské unie, není náhodný. EU se svými antimonopolními zákony, umravňováním sociálních sítí, ochranou osobních dat a ekologickými standardy představuje pro tento typ oligarchie nepřítele, protože vyžaduje odpovědnost vůči celku.
Mnohem lákavější jsou pro ně modely, které vidíme v Rusku nebo v autoritářských státech Blízkého východu. Zde je moc „čistá“ – nekomplikovaná otravnými odbory, nezávislými soudy nebo veřejným míněním, které by se zajímalo o ekologické dopady těžby.
Mezi oligarchickým kapitalismem a diktaturou existuje hluboká logická spřízněnost, která je, a především nakonec bude, mnohem silnější než jakákoliv vazba k demokracii. Demokracie je totiž ze své podstaty neefektivní, pomalá a vyžaduje neustálý kompromis.
Ideálem se stává „Putinův model“ – stát, který funguje jako obří soukromý holding nebo rodinná korporace. Kdy policie, justice i média jsou jen odděleními v rámci jedné firmy, jejichž úkolem je chránit majetek a vliv akcionářů (oligarchů) a eliminovat konkurenci.
Proto si novodobí vládci digitálního světa a staré struktury východních tyranií tak dobře rozumí, i když jim společností ještě není plně umožněno otevřeně spolupracovat.
Robotizace: Finální odtržení od lidstva
V minulosti, dokonce i v nejtvrdších dobách feudalismu nebo raného kapitalismu, byla elita na lidu existenčně závislá. Potřebovala dělníky v továrnách, vojáky na polích a spotřebitele, kteří si koupí jejich zboží. Tato závislost vytvářela alespoň minimální tlak na udržení sociálního smíru.
Nastupující vlna robotizace a umělé inteligence tuto pupeční šňůru definitivně přeřezává.
Z nedávno uniklých strategických dokumentů Amazonu víme, že korporace už nehledá pouhou „vyšší efektivitu“ – má přesný harmonogram na plošný škrt až 600 tisíc lidských pracovníků do roku 2033.
Souběžně probíhají masové čistky desetitisíců bílých límečků z korporátních oddělení. Ušetřené miliardy z jejich mezd a zdravotního pojištění oligarchie obratem lije do výstavby datových center a další AI.
Z hlediska oligarchie se masa lidí mění v čistě „přebytečnou populaci“. Stroj nepožaduje podíl na zisku, nezakládá odbory a neptá se po ekologických dopadech.
Zatímco kapitalismus 20. století existenčně potřeboval masového spotřebitele s kupní silou, nově vznikající techno-feudalismus si vystačí s absolutní kontrolou dat, algoritmů a omezených fyzických zdrojů (vody, energií, půdy).
Jakmile se produkce i spotřeba odtrhne od lidské práce a oligarchové začnou obchodovat s těmito klíčovými aktivy převážně jen mezi sebou, ztrácí elita jakýkoliv motiv k tomu, aby zbytek lidstva přežil jako prosperující střední třída.
Konec staré hry
Pozdě zjišťujeme, že instituce, které nás měly chránit, byly zevnitř vykoupeny a přeměněny v servisní aparát pro ty, kteří hru o zisk ovládli nejbezohledněji.
Oligarchie investovala do nás – přesněji řečeno do naší psychiky. Vznikly sofistikované psychologické operace, které pomocí algoritmů a sociálních sítí rozbily sdílenou realitu společnosti.
Emocionální manipulace, uměle vyvolaný strach a kognitivní zahlcení oddělily většinu společnosti od schopnosti racionálně vnímat své vlastní zájmy.
Prodemokratická část společnosti se tak náhle a bolestivě ocitla v menšině – nikoliv proto, že by její hodnoty byly špatné, ale proto, že byla odříznuta od „mentálně ovládané většiny“, která byla algoritmicky vytrénována vnímat ochránce svobody jako své nepřátele.
V novém digitálním koloseu už staré nástroje demokracie 1.0 – demonstrace a prosby o slušnost – nefungují. Boj o přežití lidstva a svobody ale může stále existovat, jen se musí přesunout do asymetrické roviny.
Pokud je systém ovládnut skrze peníze a technologie, musí se i odpor stát technologickým a ekonomickým. Evoluční skok se nikdy neudál prostým hlasováním v rámci starého, nefunkčního systému.
Vyžaduje asymetrickou zbraň – sílu, která nepotřebuje ovládnout většinu v parlamentu, aby dokázala změnit chování těch nejmocnějších. Tato hra je na starém hřišti již prohraná, ale demokraté si ještě mohou vystavět hřiště vlastní.
O tom, jak vytvořit paralelní imunitní systém, jak překonat narcismus vlastních eg a jak nasadit drtivý ekonomický tlak menšiny proti bezohledné oligarchii, pojednávají série tří dalších textů, jež budou postupně následovat. Pokouší se popsat kde by mohla začít skutečná obrana humanistického demokratického světa.
Výše popsaná oligarchizace a parazitismus na společenských a ekonomických strukturách nejsou jen selháním trhu – jsou přímým důsledkem toho, jak funguje lidský mozek. Pokud se chcete seznámit s psychologickou a biochemickou rovinou této civilizační krize a obdobným determinismem určujícím naše směřování, přečtěte si úvodní text s názvem „Nahý císař a jeho voliči: proč chtění, ego a moc rozkládají jednotlivce i státy“ . Tento text rozebírá prastarou diagnózu touhy a chtění jako primárního mentálního hybatele jednotlivce, potvrzenou v posledních dekádách moderní neurovědou, a vysvětluje, proč nemocná, na dopaminu závislá společnost zcela logicky a dobrovolně vynáší na vrchol moci jedince, kteří schopnost vyvažovat destruktivní část operačního systému vlastní mysli zcela ztratili.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Macinka jako Gottwald. Když křik o puči slouží skutečnému puči
Tady nejste vítáni: Pasov chystá masové protesty proti sjezdu AfD
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Bohužel, ono už je to skoro obráceně.
Protože, jestli je v úvodu uváděno jako riziko, že hra končí, když jeden hráč nebo skupina hráčů získá vše,
tak jsem taky v jedné hutné učebnici ekonomie viděl jako dosti odstrašující opačný případ. Kde jsou všichni podnikatelé zavřeni.
Ať se ten který podnikatel snažil i v rámci práva, jak chtěl, vždycky mu erár řekl, že to je protiprávní, napřed ho penalizoval a pak dal ho zavřít.
Takže v tomto je určitá výhoda těch velkých společností, právě ty si mohou zaplatit i právníky, i lobbisty (aby ty přijímané zákony o ochraně nebyly pro ně tak likvidační), ale – a právě tyhle velké firmy dokáží zaplatit ty ohromné povinné – emisní povolenky (a ty existují, v jiné formě, i v USA). a i tak expandovat.
Tyhle velké společnosti si to ještě dovolit můžou. Spíše, otázka stojí, jak si to mohou dovolit drobné a střední firma a živnostníci, co se snaží všechny ty nařízené pokyny dodržovat, rovněž platit ty drahé emisní povolenky, a taky třeba vysoké pokuty, kdykoliv nějaký předpis i jen formálně, poruší..
??????
Prosím seznam těch zavřených podnikatelů…
A ještě bych rád věděl, jestli jste někdy podnikal a nebo jste jen čirý teoretik…
Je pro Vás snad takový problém vygooglovat si třeba spojení zaklekávání firem? Tam máte uváděny jak jména, tak i popisy těch metod. I když, tohle je až extrém, dá se najít i řada dalších případů. některé byly popsány i tady na HP
Takže pouze teoretik, praktické zkušenosti nemáte…
Odpovídat jste nemusel, je to vidět na zmatenosti vašich komentářů.
Ehm, tzv. „zaklekávání“ zde praktikují právě ty“ kozy zahradníkem“ v demokratickém systému, tedy oligarcha a jeho mafiánská struktura. Takže zmiňovat to jako protiargument pod tímto článkem, který právě o tomto nebezpečí pojednává, je chucpe…
Jinými slovy, sice se vyjadřujete víc distingovaně, než místní „lidový Pepik“ a patlal josef, ale obsah je stejně zmatený a nelogický guláš…
No prosím, jestli je tu někdo, kdo má praktické zkušenosti z podnikání, rád si přečtu jeho zkušenosti, jak ten je spokojen s tím, kolik povinností na něj stát nabaluje a pak ho trestá když je nesplní.
A k tomu druhému, velice se mýlíte, pokud toto zaklekávání spojujete „jenom “ s tou jistou vládou oligarchie, kterou popisuje článek. (ostatně i já to popsal jako extrém)
I tady na HP se během těch let publikovala řada článků, kdy k podobnému zaklekávání a likvidaci firem docházelo už dřív a za jiných vlád. A bohužel, i v těchto případech se spravedlnosti dovolává těžko. Čemuž zase „napomáhá “ náš velice složitý právní systém…
Zkuste si ostatně přečíst co kdysi řekl pan Churchill „„Demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.“
Jinak řečeno, nechci srovnávat tu současnou demokracii se žádnými totalitními režimy, (a připomeňme že i řada monarchií vládla absolutně), ale přece jen, pokud by chtěla důsledně hájit práva -všech svých občanů, včetně tedy práv a svobody podnikání,,, tak v tom má tedy ohromné mezery.. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že v celkovém součtu lhostejno na tom, kdo sedí ve vládě a koho má za kamarády
Protože, vláda se vymění, přijdou noví politici, a ti si přivedou svoje nové bussiness přátele. Jenom to na začátku není tolik vidět.
To jsem rád, že nesouhlasíte třeba s EET.
První oprávnění k „podnikání“, dnes by se řeklo Živnostenský list, jsem získal v roce 1987, tehdy šlo o tzv. Povolení národního výboru k provozování a poskytování služeb…
Od té doby podnikám a provozuji živnost, dříve se zaměstnanci, dnes už raději jako rodinnou firmu, kde nemusím řešit stálé nepříjemnosti s pracovní morálkou a poctivostí zdejších pracujících, abych to vyjádřil kulantně (neblahé dědictví totality a hesla- „kdo nekrade, okrádá svou rodinu“). Mé zkušenosti tedy obnášejí téměř čtyřicet let a proto pamatuji ledasco…
Mnohem větším problémem, nežli to, co uvádíte, je systémová korupce ve státních a státem dozorovaných zakázkách, když už bych si na něco chtěl stěžovat… Jenomže, co mne nezabije, to mne posílí, má neochota uplácet mne donutila se naučit uspět na trzích na západ od nás a to už na přelomu milénia…
Jinými slovy, pokud by u nás bylo tak příznivé podnikatelské prostředí, jako např v Německu, nebo Holandsku, měli bychom daleko vyšší přidanou hodnotu a tím i HDP.
Kdybych měl zrychleně popsat náš korupční problém, který je hlavní brzdou vývoje našeho podnikatelského prostředí, pak asi takto- Opoziční smlouva stanovila rozdělení korupčního prostoru mezi vládnoucí stranu a opozici tak, že ta uplacena prbendami a zákulisní úmluvou, že se obě strany přestanou navzájem hlídat při korupci, přestala hrát roli hlídače a stala se spolupachatelem rozkrádání. Tahle hra se tu hrála až do opotřebování dvou hlavních protagonistů, Klause a Zemana.
Klaus svou roli uzavřel a zametl stopy generálním pardonem pro všechny navázané spolupachatele, kteří v té době byli vyšetřováni. V té době za Nečasovy vlády se začalo blýskat na lepší časy, státní zástupci byli zproštěni povinnosti nechat politické figury z ministerstev nahlížet do živých spisů. Výsledky se dostavily rychle, Ratha chytli při činu, problémy měl Rittig… Babiš, nebo spíš jeho chytřejší loutkovodiči, si to vyložili velmi správně tak, že jestli něco rychle neudělají, půjde jejich bílý kůň sedět a akvizice se rozloží, investice bude zmařena. Proto investovali skoro miliardu a pořídili si mediální vliv, který pak přetavili do politického mandátu a imunity… Kozel, tedy pachatel korupce, jíž se domohl mnohamiliardového majetku, se stal zahradníkem a jako správný manipulátor a populista vše špatné se svádí na EU… Přitom, zaplaťpánbu, pokud bychom se alespoň přiblížili kultuře podnikání a trhu, kterou má stará eurozóna. Ona nám v tom nebrání, právě naopak, snaží se nás k tomu dotlačit. Jenomže, to by nesměl být naším předsedou vlády člověk, který bytostně závisí na tom bordelu a chaosu, který tu záměrně vyvolává…
To jen tak zrychleně v kostce…
V podstatě souhlas…a jen krátká noticka…nicota programovaných nakonec pohltí i samotné programátory, neboť umělý jazyk není schopen extáze, ze které se přirozený jazyk rozrůstá rozmluvou do existence.
Děkuji
Bezva, souhlas.
Dnes se schopnosti, talent a inteligence nahrazují agresivitou. Bohužel úspěšně.
Morálka jde úplně stranou.
Současná vládní koalice to nazývá pragmatizmus. Politika bez zásad a bez skrupulí.
Tak tento článek se velmi povedl a moc se těším na pokračování. Je to jako úvod do sci-fi filmu nebo hry, kde také probíhá boj lidí s vládnoucími korporacemi a oligarchy. Článek ale podle mě přesně popisuje naši realitu. Zejména část o programování myšlení lidí pomocí online světa, sociálních sítí apod. – stačí si jen uvědomit, kdo je vlastní a ovládá (v US je to Musk u nás si media koupil Babiš). A také myšlenka s robotizací a AI, kdy lidé už nebudou potřeba – přesně tak to bude…
Termín „oligarchie“ neoznačuje reálný politický systém ani existující strukturu. Jde o konspirační teorii a stereotyp, který mylně spojuje lidi původu Hoffaktor s kontrolou ekonomiky či politiky a staví na historických předsudcích o moci a financích.Mezi faktory a souvislosti, které se v této debatě obvykle objevují, patří:Historický původ: Zákazy v některých historických obdobích omezovaly v tom, jaká povolání mohli vykonávat. Byli proto nuceni věnovat se Hoffaktor, což živilo dobové předsudky.Současní Hoffaktor mezi nejbohatšími podnikateli (oligarchy) na světě jsou jednotlivci různých náRODností, osob Hofjude původu. Jejich ekonomický vliv je ale dán jejich kapitálem, nikoliv náboženstvím nebo etnickou příslušností k oligarchiji .Konspirační teorie: Spojování s oligarchickými vlivy a tajnou nadvládou se objevuje v různých dezinformačních narativech https://www.google.com/search?num=10&sca_esv=6da2c7b57d821da0&sxsrf=ANbL-n5Tzqpg97lf4c49B3UocMCmT9f5-A:1780849478264&udm=2&fbs=ADc_l-ZseckkBJUFopaGDNYa-HGjo4_b6b_a7pIHTL5Y9QnExr4GdBdj4bj0qxp90LaQUf9yRydpdbA3RmgawseX7-EbDWT6fuDHg091KBYiAJ2zDiVPO-KS8amJ-ePuTTKnesrHbYceHF624DVcIDAgowVfEvb00moUl4YPIVab2irkwY7zSEXseQJEp80cVniBs-l3yAIs&q=Putin+CHABAD&sa=X&ved=2ahUKEwiQqrOkxfWUAxVI8rsIHcBOPYEQtKgLegQIFhAB&biw=1117&bih=548&dpr=1.72 , jejichž cílem je šířit xenofobiji
Představa o osamělém géniovi, který ve své garáži z ničeho stvořil impérium, je jedním mýtů naší doby. Kult individualismu nás naučil vnímat postavy jako Jeff Bezos nebo Elon Musk jako novodobé polobohy…
Ani jeden z nich nič v garáži nespravil… obaja mali kapitálů od rodičov a len sa obklopili správnimi ľudmi.
Jestli bych dovolil – to co se v článku o tom píše, je recyklace legend starých skoro půl století. Ono to prostě tenkrát v těch 80kách fungovalo. Tehdy když už sice dlouho existovaly dávno ohromné, sálové počítače, se řada (nejen) studentů IT oborů podílela na té přeměně do současného stavu – osobních počítačů, handheldů a podobně.
Psali si vlastní kódy, vlastní operační systémy, vlastní programy, nebo ten který prototyp mikropočítače sani vyvinuli – a pak je skládali v garážích, než se jim podařilo získat kapitál, velké objednávky, půjčky, aby si mohli pronajmout továrny a najmout lidi a rozjet to ve velkém. Pochopitelně – jestli měli nějakou rodinnou výhodu, z rodiny jim dali kapitál, nebo právnické zkušenosti, kontakty v obchodě, tak toho využili.
Pochopitelně, ne všichni ale prorazili, většina těhle malých firmek časem zanikla, dodnes jich jako velké firmy přežilo jen pár…
Jenomže, když už se taková legenda vypráví tak až úplně do konce. Většina z těhle zakladatelů. už nezasedá v korporátním vedení, natož v oligarchii. Ve svém věku, už se stáhli, vybrali si své miliardy – a věnují se – dejme tomu charitě…
Ať se jdou všichni ti desoláti a progresisti vycpat se svojí odpornou politikou technofašismu. Celý Západ svojí leností, zhýralostí, sobeckostí a konzumním agresivním chtíčem způsobil vzestup těchto nejbrutálnějších režimů na planetě Zemi – nacifašistického putlerovského russácka, neomaoistické zhoubné velkochanské říše, nestvůrného hybridního čučche režimu, islamistických pokryteckých a brutálích režimů turbandědků a všech těch obskurních flastenecko-fašistických spolků (včetně toho nového sektářského MAGA kultu za nímž se dovedně skrývá trumpetovská oligarchická techno-feudální idiokracie), co se rvou vzájemně o přístup ke kořistnickému konzumu, který naprosto degeneruje plíživým způsobem celou lidskou společnost a ta na to již brzy dojede svojí vlastní hloupostí, pýchou, chamtivostí a přežraností. Výsledkem toho všeho jsou narůstající brutální extrémy na všech stranách, násilí a prohlubování debilizace mezi lidmi. Lidstvo se samo odsoudilo k záhubě, protože ztratilo střední cestu. Matka Země si již s rozdivočelým a parazytickým lidstvem brzy poradí.
No, podívejte se třeba na výsledky voleb u nás. Všeholid to tak chce.
cituji: Neexistuje tak již žádný standardní, demokratický a volební způsob, jak jej legálně porazit.
Ale, samozřejmě, že existuje – dokonce hned několik…
Mají dokonce i všechny požadované přívlastky – standardní, demokratický a volební způsob, apod. – jde jen o to, abychom přestali monitorovat a komentovat, jalově a pouze a jen na asociálních sítích a stejné penzum času, energie, vědomostí a znalostí – věnovali důsledné, vytrvalé, organizované a hromadně moudré nápravě společnosti…
Jeden z možných a myslím, že i naprosto nezbytných kroků je „oživení“ a znovuzavedení podílu na výkonu veřejné správy, alespoň její EFEKTIVNÍ a vytrvalou, průběžnou kontrolu výkonu správy, tzv. zasTUPITELSKÉ.
Nikoliv jako výkon represívní a konfrontační, ale plně spolupracující, obohacující a rozvíjející vše dobré – pozitivně konstruktivně.
Pro začátek by stačilo naprosté minimum – posílit „ústavní“ přímou občanskou správu kvanti- i kvali- tativně, alespoň na úroveň té zákonitě selhávající, tzv. zastupitelské a podpořit její zlepšování – zodpovědností, postižitelností, odvolatelností, zrušením kvazidefinitivy odměnové i časové (neodvolatelnost a nepostižitelnost), rovné postavení před zákonem a jeho vymahatelnost (padni komu padni) a v rámci ponuré triády – vláda, zaměstnavatel a odbory, tzv. tripartity, opět zákonitě selhávající – se začít starat nikoliv o pouhé nesmyslné, většinou sektorové (vybrané vrstvy společnosti a sektoru práce – společnost rozdělující a k agresivitě mobilizující – zvyšování mezd a platů – doprovázené následným násobným zvyšováním cen všeho (zboží, „energie“, služby) – s péčí řádného hospodáře – udržovat adekvátní parametry „občanského účetního salda“ (příjmy a výdaje) na alespoň trochu „reálné a obecně přijatelné a snesitelné úrovni“ – ve smyslu ústavního a pracovního zákona (pracovníci mají nárok na důstojnou a spravedlivou odměnu za svou práci)…
Jsou to podle mě naprosto běžné standardy ve všech vyspělých společnostech lidské civilizace na planetě.
Takže ano – možnosti jsou, Paroubek a další doplňují dokonce, že i „zdroje jsou“… demokracii máme rovněž… teď ještě sehnat nějaké demokraty (Masaryk) a vyhrnout si rukávy… a začít už konečně něco POŘÁDNĚ DĚLAT – nikoliv se celé 4 (volební) roky flákat a pak brečet nad volebními lístky, že není koho a alibisticky „statečně“ se nakonec bít v prsa a hruď (ženy mají přednost), že pod velkým tlakem a s rozervanou myslí, poraženecky opět a cyklicky, stále a donekonečna – volit menší zlo.
A po předem prohraných volbách, od 89´pokaždé – se opět uchýlit na asociální sítě – a razit si tam „svou a jenom svou pravdu“…
HOWGH…
Líbí se mi, jak to autor hezky pojistil odkazem na svůj článek o psychologii a biochemii a prakticky tak každého, kdo s jeho tézemi nesouhlasí, nepřímo označil za „vymytý mozkem“ a tím zdiskreditovaný jakoukoli kritiku či protiargument. Jen aby to nebylo jako s tím označováním lidí za rasisty, fašisty a nacisty / antisemity – ti kdo jsou tím nejvíce vinni, nejvíce obviňují druhé.
Každopádně mi tahle, další z mnoha, v poslední době populárních, ufňukaných analýz o „blížícím se konci“ přijde dost zaujatá a samozřejmě bez jakékoliv sebereflexe vzhledem k liberálně-levicovému globalistickému politickému mainstremu, který, logicky, nejenže stvořil to co autor popisuje, ale celkově přivedl celý Západ tam kde teď je, včetně reakcionářské radikalizace a nárustu popularity politické pravice (respektive krajní pravice, protože podle médií snad jiná ani neexistuje).
Ono je vždycky jednodušší žít v přesvědčení, že to všichni ostatní jsou blázni a jen já jsem letadlo a sociální inženýrství, jako vždy, nefungovalo jen proto, že to lidi špatně implementovali a pochopili, ale jinak to 100% funguje, kromě všech těch případů kdy to nefungovalo. Snad autor jednou dojde k prozření a uvědomí si, že to nebyla žádná „psychóza“ co zvolila Trumpa, ale reakce unavené společnosti na fašismus „lepších lidí“ jako je právě on. Moc v to nevěřím, ale jak prej učí, autorovi blízký, Buddha – hlupák, který se považuje za moudrého, si skutečně zaslouží své jméno a nejlepší reakcí na pošetilost je klid a soucit. Soucítím tedy.
M-L 2.0?
Nevyslovený závěr článku je možno shrnout do jedné věty: A to jsou důvody pro uskutečnění další VŘSR 2.0.
Dnes už nikdo neví jaké následky VŘSR vlastně pro svět měla, tak proč ne si dát repete, ale tentokrát ne s pouhým 100 milionem mrtvých, ale třeba pěti miliardami.
Opravdu tohle chcete?
Obavám se, že opět dochází ze strany otrockých duší ke zkopírování onoho archetypálního mocenského modelu známého a fungujícího od pradávna. Středověk – otec císař, matka církev. Modernismus – otec stát, matka strana. Současnost – otec oligarcha, matka AI. Dle těchto mocenských schémat se ovládají otrocké duše alespoň v Evropě již přes tisíc let. Myslím, že komunikační strategie zacílená tak jak navrhujete, může tak maximálně ty kyberneticky programované davy pošimrat na konzumně vyšinutém egu. Jistě je zde menšina, která je laděná jinak než ta většina upadlá do digitálního bezvědomí. Co ale způsobí, nebo jaký fenomén, nebo hodnota promění myšlení a jednání děsivě chaotického on line mozku? Obávám se, že Vaše návrhy jsou na tyhle kritické stavy celkově bez šance.