Před deseti lety koupila skupina Agrofert bývalého premiéra Andreje Babiše druhý největší pekárenský řetězec v Německu, firmu Lieken. Společnost následně čelila kritice kvůli přístupu k zaměstnancům a zavírání poboček. Podnik se stoletou historií je od převzetí Agrofertem také téměř neustále ve ztrátě, zisk vykázal jen jednou. Sám Andrej Babiš německou pekárenskou akvizici hodnotí jako nepovedenou. Neúspěch připisuje špatnému managementu.

Za pekárenskou značkou Lieken, kterou koupil Agrofert v roce 2013, stojí jeden z velkých příběhů německého poválečného hospodářského zázraku. Firma se ale proslavila už v meziválečném období. Její zakladatel Fritz Lieken byl mimo jiné otcem myšlenky baleného krájeného chleba, který začal nabízet jako první v Německu už v roce 1925.

Babiš: Nepovedla se nám akvizice pekáren v Německu, kde jsme si nepohlídali management. Celá koncepce byla tehdy špatně

Následně vymyslel způsob balení a pasterizace, aby chléb vydržel čerstvý po dobu několika dnů a bylo možné jej přepravovat na delší vzdálenosti. Díky tomu začal už počátkem 30. let distribuovat svůj chléb po železnici po celém Německu. Firma Lieken se proslavila také tím, že dodala chléb pro vzducholoď Graf Zeppelin v Atlantiku v roce 1928 a krátce poté také pro rychlé parníky společnosti North German Lloyd. Díky tomu získala mezinárodní věhlas a začala vyvážet mimo jiné i do Itálie, Mexika či Severní Ameriky.

Pekárna nepřerušila provoz ani během druhé světové války a Fritz Lieken zůstal inovátorem a jedničkou ve svém oboru i v poválečném období. V roce 1950 přivezl z Ameriky do Německa myšlenku průběžné pece a byl prvním německým pekařem, který uvedl do provozu moderní linku na pečení celozrnného chleba. Během deseti let od roku 1950 se roční obrat společnosti díky inovacím zvýšil ze 700 tisíc na dvanáct milionů marek.

Pekárna prodělává desítky milionů eur

Fritz Lieken zemřel v roce 1961, jeho manželka vedla podnik společně s obchodním partnerem až do roku 1998. V roce 2000 odkoupil značku německý podnikatel a investor Heiner Kamps, který vybudoval pekárenské impérium s více než tisícovkou poboček a obratem 1,8 miliardy eur.

Prodal ho spolu se značkou Lieken o dva roky později italskému koncernu Barilla, podle německých médií za 60 milionů eur. Barilla později většinu pekáren prodala, dceru Lieken se slavnou značkou si ale nechala. Tu prodala až v roce 2013 právě koncernu Agrofert.

Agrofert ve Wittenbergu: Jesle, školka, vědecké centrum

Agrofert převzal firmu Lieken v červnu 2013. V následujících letech začala restrukturalizace, v rámci níž mimo jiné přišlo o práci více než 1600 zaměstnanců společnosti, tedy zhruba třetina z tehdejších 4700. Firma na svém webu tvrdí, že má stále celkem kolem tří tisíc zaměstnanců. Na dotaz HlídacíPes.org ohledně aktuálního stavu a situace ve firmě odpověděla společnost velmi stručně: „V současné době zaměstnáváme v závodě ve Wittenbergu více než 400 lidí. Prosíme však o pochopení, že další podrobnosti nechceme komentovat.“

V roce 2013 vykazovala firma obrat 815 milionů eur a zisk zhruba milion eur. S výší obratu tak Lieken šlapal na paty německé jedničce v oboru, firmě Harry Brot GmbH. Zatímco ta si prvenství stále drží a obrat zvýšila na 944 milionů eur v roce 2021, Lieken se propadl o téměř 40 procent na 504 milionů. Navíc zisk vykázala firma od roku 2014 jen jednou, a to necelých deset milionů eur v roce 2016. V roce 2021 už hospodařil Lieken se ztrátou 53 milionů eur.

Babiš není téma, Agrofert ano

V rámci restrukturalizace postavil Agrofert v roce 2017 novou pekárnu Lieken ve Wittenbergu v Sasku-Anhaltsku, kde sídlí také centrála německé větve Agrofertu a především „zlaté vejce“ koncernu, chemička SKW Piesteritz vyrábějící dusíkatá hnojiva či přísadu do paliv AdBlue.

Ta například v roce 2019 vydělala koncernu téměř 1,8 miliardy korun, což představovalo v daném roce 40 procent celkového zisku koncernu. A Agrofert si padesátitisícového městečka, které kvůli někdejšímu působení Martina Luthera užívá oficiální přízvisko „Lutherstadt“, opravdu hledí. Vybudoval zde školku, jesle, vzdělávací centrum, zdravotnické zařízení, hasičskou zbrojnici, či vědecké centrum a muzeum Futurea přímo na hlavním náměstí.

Erben: Nemohu mít pochopení pro fakt, že spolková země Sasko-Anhaltsko podpořila zrušení pracovních míst a mzdový dumping miliony ze státní kasy

Běžní obyvatelé Wittenbergu tedy rozhodně tuší, co je Agrofert. Majitele firmy Andreje Babiše většinou nikdy neviděli a mnoho o něm neví. Při vyslovení jeho jména si nic nevybavuje recepční hotelu v centru města ani číšník v restauraci, která téměř sousedí s muzeem Futurea otevřeným Agrofertem v roce 2017. „Firmu Agrofert znám, ale to jméno mi nic neříká,“ kroutí při dotazu na Babiše hlavou seniorka, která se prochází v místním parku.

Babiše nepoznali osobně ani místní novináři. „Pokud vím, byl zde na otevření vědeckého centra Futurea, ale jinak je zde dle našich informací velmi zřídka. Nikdy jsme neměli možnost udělat s ním například rozhovor,“ říká novinář Marcel Duclaud z místní redakce deníku Mitteldeutsche Zeitung.

„Pan Babiš pro nás nehraje v podstatě žádnou roli, není to pro nás žádné velké téma. Víme samozřejmě, že měl v Česku potíže v politice i se soudy, ale logicky tady se soustředíme na firmy, do nichž zde investoval. A to je pro Wittenberg docela velkolepé. Investice v takovém rozsahu jsou i na Německo spíše nevídané,“ konstatuje novinář. Agrofert se podle něj prezentuje ve městě jako nadstandardně sociálně smýšlející firma.

„Podle našich informací je spokojenost lidí ve firmách Agrofertu opravdu velká. I když to platí především pro chemičku, v pekárně Lieken mohou být podmínky horší,“ připouští.

Na tom, že je Wittenberg už na první pohled bohaté město, ale podle něj nemají vliv jen investice Agrofertu. „Z Wittenbergu pocházeli například dva premiéři,“ podotýká Duclaud. Starosti dělá nyní podle něj místním především situace v chemičce, která kvůli drahému plynu funguje v posledních měsících jen na poloviční kapacitu.

„Mzdový dumping a miliony ze státní kasy“

Pekárna Lieken ve Wittenbergu se prezentuje jako nejmodernější závod ve svém oboru. I proto nakonec Agrofert přišel o dotaci sto milionů korun pro českou pekárnu Penam. Inovativní technologii na výrobu toustového chleba, kterou chtěla firma za dotaci pořídit, totiž podle auditorů už od roku 2013 používala právě firma Lieken.

Pekárenský byznys Agrofertu provázely i další kontroverze. Když v roce 2017 firma otevírala moderní pekárnu ve Wittenbergu, oznámila zároveň uzavření závodu Lieken v městečku Weissenfels, které leží zhruba sto kilometrů jihozápadně od Wittenbergu. O práci tak přišlo dvě stě lidí, kteří však byli původně ujišťováni, že k uzavření podniku nedojde. V nové pekárně navíc nabídla firma zaměstnancům podstatně horší podmínky, což kritizovala média i někteří místní politici. HlídacíPes.org o tom přinesl v roce 2017 reportáž přímo z místa.

Mezi nejhlasitější kritiky chování Agrofertu patřil tehdy poslanec sasko-anhaltského zemského sněmu Rüdiger Erben. „Bývalý ministr hospodářství tuto akci podpořil více než jedenácti miliony eur. Já jsem proti tomu protestoval, bohužel marně. Nemohu mít pochopení pro fakt, že spolková země Sasko-Anhaltsko podpořila zrušení pracovních míst a mzdový dumping miliony ze státní kasy,“ uvedl tehdy.

Po spuštění provozu pekárny ve Wittenbergu si na poměry v podniku stěžovalo několik pracovníků na serveru Kununu.com. Kritické hodnocení pracovníků se na webu objevovalo i v následujících dvou letech.

„Velmi špatné. Absolutní nedostatek zaměstnanců, protože většina z nich musela odejít nebo odešla dobrovolně, což znamená čistý stres! Práci, která je určena pro více lidí, musí dělat sami. Není proto možné si vzít přestávku dříve než na konci pracovní doby. Lidé tam nemají žádnou cenu, důležitá je pouze výroba. Pracovat 12 dní v kuse nebo 10 hodin denně po celé týdny není nic neobvyklého,“ napsal bývalý zaměstnanec v říjnu 2018. Z jediné pozitivní recenze z května loňského roku nevyplývá, zda ji psal zaměstnanec či například naopak zástupce firmy Agrofert Deutschland.

Babiš: Byl to neúspěch

Další kritika naopak zaznívala v minulém roce na webu de-indeed.com, na kterém pekárna ve Wittenbergu zároveň inzeruje více než 20 pracovních pozic. Zde firmu ohodnotilo pět zaměstnanců, z toho opět jen jedna recenze byla pozitivní.

Pracovník obsluhy strojů si zde postěžoval na velký stres, špatnou pracovní atmosféru, žádné přestávky na toaletu a často nedostatečný počet zaměstnanců. Zmínil také, že v podniku nefunguje zaměstnanecká rada. Pracovník z logistiky v další recenzi z loňského dubna zmiňuje, že v létě je v celém objektu teplota jako v sauně. „Zaměstnanci jsou vybaveni stojícími ventilátory, přičemž když jich v pondělí bylo na balicím stole pět, v pátek byly všechny rozbité,“ píše.

Poslanec Rüdiger Erben dnes konstatuje, že na jeho hodnocení situace z roku 2017 se nic nezměnilo. Agrofert vnímá jako firmu, která především vyvíjí nátlak na politiky a vládu, aby dosáhla toho, co chce. „Když minulou zimu hrozily vysoké ceny zemního plynu v kombinaci s ohlášeným nedostatkem AdBlue, vedení SKW Piesteritz se vůči spolkové vládě nechovalo jinak,“ napsal Erben na dotaz HlídacíPes.org. Narážel na to, že vedení podniku tlačilo na politiky s cílem získat mimořádné úlevy kvůli energetické krizi.

Rüdiger Erben také potvrdil, že areál bývalé velkopekárny Lieken ve Weissenfelsu je od jejího uzavření prázdný a chátrá. „V městské radě se vedou spory, zda by zde mělo být opět povoleno komerční využití,“ dodává poslanec.

Andrej Babiš, který koncern Agrofert kvůli zákonu o střetu zájmů převedl do svěřenských fondů, dnes hodnotí nákup pekáren v Německu jako nepovedenou investici. „Nepovedla se nám akvizice pekáren v Německu, kde jsme si nepohlídali management. Celá koncepce byla tehdy špatně,“ řekl Babiš letos v rozhovoru pro podnikový magazín Agrofertu.