www.hrad.cz,

Miloš Zeman na Hradě jako nejlepší byznysplán. Muži, kteří stvořili prezidenta

Napsal/a Eliška Hradilková Bártová 24. ledna 2018

Není pochyb o tom, že šlo o jeden z nejlepších byznysplánů, který se tu od vzniku svobodného Česka zrodil. Vrátit bývalého premiéra, jenž si roky na vesnici v trepkách a s becherovkou užíval důchodu, zpět do vysoké politiky, se před více než pěti lety zdálo absurdní. Přesto byl projekt opětovné instalace Miloše Zemana do vrcholné politické funkce úspěšný. Díky touze po moci a vlivu nejen samotného politika, ale především lidí, kteří za něj tuhle hru rozehráli.

Po pěti letech se situace zopakovala. Snad jen s tím rozdílem, že nyní v pražském TOP Hotelu chyběla herečka Jiřina Bohdalová, místo ní na pódium vystoupil třeba generální ředitel Empresa Media a samozvaný moderátor TV Barrandov Jaromír Soukup či generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Nad všemi se ovšem nepřehlédnutelně tyčila – tehdy i nyní – mohutná mužská postava Martina Nejedlého. Kdysi veřejnosti téměř neznámý podnikatel ze Zlínska, bývalý volejbalista, který žil deset let v Rusku, jemuž se zvolením Zemana prezidentem otevřely netušené obzory. Stal se jeho nejbližším spolupracovníkem, neplaceným poradcem s nejlepší kanceláří na Pražském hradě a s diplomatickým pasem.

Počátek příběhu nejvlivnějšího muže současné zákulisní hradní politiky se ale začal odvíjet už o několik let dříve než v roce 2013.

Základem bylo, když se (stejně jako většina lidí, kteří se chtěli dostat ke kuloárním informacím, či potřebovali s něčím delikátním vypomoci) jednoho dne ocitl v pražské kanceláři ve Školské ulici. Z prostor malého historického domku v centru hlavního města tehdy úřadoval bývalý komunistický aparátčík a tehdy ještě vlivný lobbista Miroslav Šlouf.

Právě tento malý podsaditý muž měl zásadní vliv na politický vzestup Miloše Zemana. Byl jeho neoddělitelným stínem a provedl jej od počátku politické kariéry až na samotný prezidentský vrchol. Stejně tak lze bez nadsázky říci, že stvořil i Martina Nejedlého, současného lídra hradního zákulisí.

Tenkrát v hotelu Savoy

Pro Miloše Zemana zůstane Miroslav Šlouf už navždy osudovou postavou – ať se mu to zrovna hodí, nebo ne. Jeho schopnost udržet si vliv za jakékoliv vlády symbolicky dokresloval obraz visící léta ve Šloufově legendární kanceláři ve Školské.

Plátno od Františka Ringo Čecha nazvané Pravice a levice vyobrazuje, že jsou obě strany v podstatě bez rozdílu. Především ale díky dobrým kontaktům na Marka Dalíka či tehdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka se podařilo Šloufovi udržet si vliv i za vlády ODS.

V roce 2007 například přesvědčil sociálnědemokratické poslance Melčáka s Pohankou, aby podpořili Topolánkovu vládu. O rok později unikl záznam o schůzce s tehdejším kancléřem Václava Klause Jiřím Weiglem v hotelu Savoy, kde domlouvali podporu Miloše Zemana pro Klausovo znovuzvolení. V této době podal Šlouf pomocnou ruku také Martinu Nejedlému, který toužil začít po svém návratu z Ruska nový byznys v Praze.

Šlouf si ho oblíbil mimo jiné i kvůli společné slabosti pro ruskou komunitu. Nejedlého vzal pod svá křídla, a to doslova. Poskytl mu jednu ze svých kanceláří, své zázemí, ale hlavně mu umožnil nahlédnout do zákulisí vlastního byznysu a do sítě léta sbíraných kontaktů. Pomohl mu také k získání klíčové zakázky, díky které Nejedlý úspěšně odstartoval svůj ruský byznys v Česku.

Lukoil Aviation Czech, kterou krátce předtím založil, a ve které měl 40% podíl, získal bez soutěže zakázku na dodávku leteckého paliva pro ČSA na pražském letišti. Nejedlého firmy se usídlily na stejné adrese jako Šloufova legendární Slávia Consulting a nebylo pochyb o tom, že Šlouf si začal v Nejedlém vychovávat svého následovníka. Že mu žák za pár let přeroste přes hlavu a odstřihne jej od veškerého vlivu, si nepřipouštěl.

Po zádech nahoru

Ačkoliv Nejedlý nepatřil k formálním zakladatelům spolku Přátel Miloše Zemana, byl to nakonec právě on se Šloufem, kdo jeho cestu na Hrad připravil a také významně zafinancoval. Sám Nejedlý se svojí firmou podpořil stranu SPOZ, která ze spolku následně vznikla, dohromady více než dvěma miliony korun.

Šlouf obdaroval stranu milionem. Sám si byl ale vědom toho, že jeho jméno vzbuzuje spíše negativní konotace, a proto se z viditelné části kampaně za Zemana stáhl a dál se neobjevoval ani na seznamu dárců. Aby měl i přes svůj formální distanc nad situací kontrolu, instaloval na své místo Nejedlého, kterého tehdy ještě mohl považovat za svou prodlouženou ruku a do tandemu přizval ještě dalšího podnikatele z Moravy Vratislava Mynáře.

Na Nejedlého ani na Mynáře nemohl nikdo vytáhnout žádné kauzy typu Olovo. A ačkoliv se kvůli Nejedlého angažmá v české pobočce Lukoil objevily spekulace, že je Zemanova kampaň financována z Ruska, nikdy se to nepodařilo prokázat. Nejedlý tak dál velmi rychle upevňoval svůj vliv ve straně, stal se místopředsedou a dostal na starost financování kampaně.


Exkluzivní publikaci ZE-MAN nyní můžete mít spolu s druhou knihou HlídacíPes.org Babiš. Vůdce pro 21. století. Darem ve výši 1000,- Kč podporujete nezávislou žurnalistiku. Děkujeme!


Ve chvíli, kdy začalo být zjevné, že má Zeman reálnou šanci na úspěch, bylo potřeba odstranit všechny potenciální hrozby, které by vítězný finiš mohly zhatit. Tou hrozbou se škraloupy z let minulých byl Miroslav Šlouf. Tehdy se Zeman od Šloufa po dlouhých letech absolutního spojenectví distancoval, nařkl jej z toho, že mu ubral volební hlasy a oznámil, že s ním na Hradě nepočítá.

Proto je záběr z oslavy volebního vítězství s novou postavou Martina Nejedlého čnícího za zády nového prezidenta tak symbolický: Nejedlému se totiž podařil husarský kousek – využil Šloufova plánu jak dosáhnout cíle, získal jeho kontakty, naučil se jeho dovednostem a když se jej následně zbavil, získal pro sebe jeho místo po boku Zemana. „Chtěli si prezidenta zprivatizovat,“ zhodnotil tento tah Šlouf. S Nejedlým i Mynářem následně utnul veškeré kontakty a Nejedlého vyhodil ze své kanceláře.

©HlídacíPes.org

Muž bez minulosti

Miroslav Šlouf sice vždy vzbuzoval velké kontroverze, ale bylo zřejmé, z jakého prostředí pochází, jaké má kontakty, s kým se stýká. Byl do jisté míry čitelný a předvídatelný. To se ovšem o jeho nástupci říci nedá. O minulosti Martina Nejedlého je k dispozici jen minimum informací.

Je jasné, že studoval na tělocvikáře a posléze hrál volejbal za Zbrojovku Brno. Tehdy se také seznámil s Alešem Řebíčkem (o léta později, když byl Řebíček ministrem dopravy, získal Nejedlého Lukoil strategickou zakázku na pražském letišti bez soutěže). Následně byl Nejedlý zachycen, jak v Řebíčkově vile tráví dovolenou v italském Toskánsku.

V 90. letech odchází Nejedlý do Německa, kde se věnuje prodávání aut, poté se stěhuje do Moskvy. A právě tady nastává desetiletá informační mezera. Nejedlý i Hrad všechny žádosti o zveřejnění Nejedlého životopisu odmítli. „Nehodlám se k tomu vyjadřovat, jsem externím poradcem, nejsem osoba veřejně činná, nevidím důvod,“ argumentoval Nejedlý v Aktuálně.cz, proč odmítá informace o své minulosti zveřejnit.

Můžeme tedy vycházet pouze z vyjádření Nejedlého, který své působení v Rusku spojuje pouze s prodejem aut. Na přelomu tisíciletí se vrací do Prahy, znovu se žení. Dva roky na to zakládá s ruským Lukoilem pobočku v Česku a úspěšně za pomoci Šloufa rozjíždí česko-ruský byznys. Teprve prezidentská kampaň ho ale vynesla na skutečný vrchol. Nejedlý stál za Zemanem, de facto řídil jeho stranu, hlídal financování kampaně a sám do ní významně přispíval. To vše nemohl nechat Miloš Zeman bez odezvy, navíc potřeboval někoho, kdo zastane Šloufovo místo.

Nejedlý se po prvním zvolení Zemana prezidentem neobjevil v žádné formální funkci, figuruje pouze na seznamu členů expertního týmu a mezi poradci prezidenta. Tím veškeré formality končí. Martin Nejedlý nemá s Hradem žádnou smlouvu, což mu přináší jednu podstatnou výhodu – nejen, že nemusí před veřejností odhalit svoji minulost, ale hlavně, i kdyby udělal jakýkoliv lapsus, nikdo jej nemůže vyhodit, stejně tak po něm nikdo nemůže požadovat například bezpečnostní prověrku.

Kdo chodí na návštěvu?

Zkrátka neformálnost jeho působení mu otevřela možnost pohybovat se bez omezení a s nulovým rizikem v nejtěsnějším okolí prezidenta. A ačkoliv nemá Nejedlý žádný formální závazek vůči Hradu, o jeho faktickém vlivu není pochyb. Svědčí o tom mimo jiné i výhody, kterých se mu dostalo. Nejedlý disponuje například luxusní kanceláří na Hradě, kam si může zvát hosty skrytě před zraky veřejnosti.

Zatímco v případě Šloufa někdy stačilo postát pár hodin před jeho kanceláří a pozorovatel viděl, kdo k němu přichází pro radu, v případě Nejedlého takhle možnost mizí. Jeho hradní kancelář je před veřejností skryta, ve střeženém objektu, jen pár metrů od kanceláře prezidenta. Kromě zázemí získal ale Nejedlý záhy po Zemanově zvolení v roce 2013 ještě jeden důležitý dárek – diplomatický pas.

Na vydání dokladu, který usnadňuje cestování po světě, mají přitom nárok pouze zaměstnanci ministerstva zahraničí a vybraní ústavní činitelé. Navzdory kritice ale Nejedlý dál pasem disponuje a doprovází prezidenta Zemana na všechna klíčová zahraniční jednání.

Blízký vztah k prezidentovi byl veřejně deklarován na počátku roku 2014, kdy se Nejedlý tehdy ještě překvapivě objevil v delegaci na olympijské hry v Soči, kde byla pouze prezidentova rodina a tři jeho nejbližší spolupracovníci. Právě orientace na Rusko je s působením Nejedlého po boku prezidenta Zemana úzce spjata. Nejkřiklavěji se projevila, když se v roce 2015 na rozdíl od většiny evropských státníků společně vydali na oslavu 70 let od konce války do Moskvy.

Zde se Nejedlý – bez jakéhokoliv formálního mandátu a bez bezpečnostní prověrky, účastnil se Zemanem setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ostatně Nejedlý se náklonností k ruské hlavě státu nijak netají – na svém mobilu má zobrazenu jeho podobiznu.

O tom, že má Nejedlý na prezidenta silný vliv a na Hradě výsostné postavení není ke konci Zemanova prvního volebního období pochyb. Naposledy svůj vliv demonstroval v létě loňského roku, kdy Nejedlý uspořádal oslavu svých 50. narozenin přímo v prostorách Pražského hradu, v Královské zahradě, která musela být pro veřejnost uzavřena.

Na oslavu dorazilo zhruba 200 gratulantů – mimo jiné bývalý premiér Mirek Topolánek, za jehož vlády získala Nejedlým vedená pobočka ruského Lukoilu strategickou zakázku, nebo bývalý ministr zahraničí Jan Kohout, jenž Nejedlému schválil vydání diplomatického pasu, a popřát Nejedlému přišel i ruský velvyslanec Alexander Zmejevskij.

Třetí do počtu

Zatímco Nejedlý je silný a vlivný hráč, Vratislav Mynář, kterého k Zemanovi přivedl taktéž Miroslav Šlouf, je považován spíše za figurku do počtu, pejorativně přezdívanou „vlekař“. Nicméně i jemu má být za co Zeman vděčen, a díky tomu také může Mynář zastávat post kancléře.

Byl to totiž Mynář a lidé z jeho podnikatelských kruhů, kdo významně financovali jak rozjezd SPOZ, tak následně prezidentskou kampaň, na kterou lidé kolem Mynáře přispěli více než čtyřmi miliony. A právě podnikatelské aktivity Mynáře jej v roce 2005 dovedly ke Šloufovi. V té době se Mynářovi v rodné vesnici začalo dařit – získal dotaci z EU na výstavbu penzionu, vybudoval lyžařský areál a stal se zastupitelem.

Všechny tyhle aktivity Šloufa zaujaly a jeho „neotřelý způsob“ vystupování tehdy považoval za důkaz schopností, které je možné využít právě v týmu pro přípravu prezidentské kampaně. „Mynář byl zastupitel, byl tam výrazný, organizoval to tam od fotbalu až po správu obce. To mě zaujalo, o takový typ lidí jsem usiloval,“ vysvětloval Šlouf, proč si do týmu vybral právě jeho.

Kromě komunální politiky a regionálních aktivit měl Mynář ještě další důležitý přesah – dlouholeté podnikatelské zkušenosti. Za svůj život působil v 18 firmách, v některých případech se coby vlastník skrýval za anonymní akcie. Tak tomu bylo například u společnosti VV Invest, nebo firmy Credit Management, která vymáhala dluhy černých pasažérů Dopravního podniku v Praze. Anonymní akcie přitom bývají bezpečnostními složkami vnímány jako rizikové.

Ostatně právě Mynářovy skryté aktivity mohly být jedním z důvodů, proč mu Národní bezpečnostní úřad odmítl vydat bezpečnostní prověrku na stupeň Přísně tajné. Nicméně dalším důvodem, proč Mynář neprošel sítem NBÚ, mohlo být jeho nevyjasněné angažmá ve spletité kauze Petrcíle. V současné době Mynář působí pouze ve dvou aktivních firmách O.L.G.A. a O.L.G.A. – S.K.I., které hlídají jeho byznys v Osvětimanech.

Jejich prostřednictvím provozuje tamní penzion, restauraci a lyžařský areál. Třetí firma – P.F. Invest, ve které vlastní 50% podíl, skončila v likvidaci. Kromě osvětimanského podnikání Mynář působí ještě ve správní radě Nadačního fondu prezidenta republiky a jako revizor nadačního fondu prezidentovy manželky.

©HlídacíPes.org

Vynálezce virózy z Osvětiman

A zatímco Nejedlému se podařilo opanovat prostor kolem Zemana a využít příležitosti, která se mu naskytla, parťáka z kampaně Mynáře od počátku provází samá selhání. První lapsus nastal, když se prezident Zeman objevil při odemykání korunovačních klenotů v podnapilém stavu.

Mynářovi bylo vyčítáno nejen to, že vůbec dopustil, aby se prezident v takovém stavu akce účastnil, ale také nešťastný způsob, jakým jeho chování následně vysvětloval. Označil jej za „virózu“ a následně zdůvodnění Zemanova stavu několikrát měnil.

Další rozruch vyvolalo, když nad Hradem místo státní vlajky zavlály rudé trenýrky. Emoce vzbudily také tance Mynáře kolem majetkového přiznání, které nechtěl zveřejnit a stejně tak jeho průtahy s dodáním podkladů pro zahájení bezpečnostní prověrky.

Nejvíce se židle pod kancléřem otřásla, právě když mu NBÚ prověrku nakonec neudělil. Zeman totiž tehdy avizoval, že pokud ji nezíská, ve funkci skončí. „Hned na začátku, když se zvažovalo, že bude kancléřem, jsem mu na rovinu říkal: Vráťo, zvaž, zda na to máš,“ komentoval Mynářovy začátky Šlouf. „Říkal jsem si, že je zvláštní, aby byl kancléřem někdo, kdo nemá bezpečnostní prověrku a neumí anglicky…“

Série Mynářových problémů ale ani neudělením prověrky neskončila. Pochybnosti následně vyvolal například nákup vily ve Strašnicích za podezřele nízkou cenu od advokáta vlivného lobbisty Romana Janouška. A sérii přešlapů pak Mynář v loňském roce korunoval zájezdem z jeho rodných Osvětiman, kdy po sérii teroristických útoků v okolních zemích, kdy byla na Pražském hradě zpřísněna bezpečnostní opatření, bez jakékoliv kontroly umožnil svým mimopražským přátelům dostat se do jinak nepřístupných prostor Pražského hradu.

Navzdory tomu jej ale Zeman nechal ve funkci dál. Lze však předpokládat, že tím, kdo jej na pozici reálně drží, je spíše Nejedlý, který jej do funkce také na počátku prosadil. Mynář je pro něj čitelný a snadno ovladatelný. Kdyby se na jeho post měl dostat někdo jiný, kdo nesdílí Nejedlého postoje a praktiky, byl by to pro něj vážný zádrhel.

Nedá se očekávat, že by se nyní, po znovuzvolení Miloše Zemana, něco zásadního mělo měnit.

Čtěte též

Reklama

10 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    Neco pro diskutujici – kolik Zemanovi davate? Rok nebo dva? Zemana musi skutecne spalovat pekelna ctizadost, kdyz v tak ocividne bidnem zdravotnim stavu rozjel svuj posledni politicky zapas. Preju mu (jako v jeho oblibenem vtipu), aby ho u nebeske/pekelne brany cekala Claudia Schiffer.

    • Laj napsal:

      Chování suity „prvního muže státu“ je ten historicky pravý důvod , proč musí být působení ve vrcholové funkci omezeno na maximálně 2 funkční období a jak vidno i to je někdy moc dlouho.

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Když se nám Zeman nelíbí, tak by se měl najít někdo jako Zeman, ale s charakterem. Drahoš nestačí.

    • PP napsal:

      Máte jen dvě možnosti: Zeman, nebo Drahoš. Třetí není. Pokud si samozřejmě nevyberete nejít k volbám, což by byla chyba.

  3. Weber napsal:

    Skvělý článek E. Hradílkové Bártové o skutečné politice, tady hradní (Zemanově, vlastně Nejedlého), nemám pochybnost, že tak to obecně chodí i jinde. Ta hradní je ovšem doslova odstrašující a to proto, že je bez jakékoli kontroly, budí dojem, že Hrad je zprivatizován (a zřejmě je) zdánlivě jedním jezevcem z Vysočiny, ale kdo to skutečně je, není zřejmé. Že si loutkovodič bude snažit držet toho nemohoucího českého „Mugabeho“ co nejdéle ve zdánlivé roli „tatíčka“ lidu není pochyb a také za příští čas si vychovat jeho následovníka. Zatím loutkovodič umí, má obratně „zmáknutý“ prostý lid a důležité struktury společnosti toužící po moci a výdělcích z ní. Celý článek a jemu podobné mají zásadní problém, že takové nestravitelné informace málokdo je ochoten číst ( ženy vůbec) a nevěřím, že aspoň nějaké procento tzv. příznivců M. Zemana. Jen zmíním svůj poznatek z vlastního průzkumu věcí veřejných. Objel jsem několik obcí v okruhu mého bydliště a příležitostně i dále a na vývěsních tabulích úřadů studuji výsledky voleb, jak parlamentních , tak prezidentských v místě. Kupodivu, až na mírné odchylky jsou výsledky stejné, což ve mně budí dojem, že je to nějaká nemoc široko, daleko, jako chřipka. Tak jsem zvědav na vyústění volby prezidentské, mám dojem, že bude vše při starém, „vi rus“ pojede dál.

    • Vojtěch Berger napsal:

      Dobrý den, dejte prosím „do placu“ nějakou studii o tom, že ženy nejsou vůbec ochotné číst nestravitelné informace… díky

      • Weber napsal:

        Sorry jako, omlouvám se ženám, které opravdu nejen jsou ochotny, ale si přečtou informace takového formátu, jako je výše uvedený článek E. Hradílkové, jinak studii žádnou nemám a hledat nebudu, je to moje letité poznání, co jsou ochotny ženy obecně se zájmem číst. Politiku jen vyjimečně, bílé vrány samozřejmě se najdou, jako u všeho. Zájem žen o politiku jsem si „užil“ zrovna dnes, kdy tu měla moje žena dvě kamarádky, po asi hodině debat ( typicky ženských) se za mnou stavili dvě studentky pro jistou informaci a ze strany jedné z nich padl dotaz, zda jsem se díval na včerejší duel a jaký mám názor na věc. Po asi 15 minutách se ozvalo z haly, ať už té politiky nechám a neblbnu mládež a následoval patřičný smích ženského srocení. No, co na to říci?, nic, vše je normál. Podobných zkušeností při různých příležitostech je dost, abych to považoval za normu.

    • Tomáš napsal:

      Naprosto s Vámi souhlasím. Ochota získávat informace chybí nejen některým ženám, ale hlavně valné hromadě příznivců Zemana. To je ale dáno tím, kdo tito příznivci jsou (bez urážky?).

  4. teufel3424 napsal:

    jeden učitel z učňáku mi říkal, že jeho svěřenci volí mildu, protože se těší, že když umře ve funkci, bude státní smutek a volno ve škole. takže tak. Informace v článku jsou skvělé, ale některým to prostě nepomůže

    • petrph napsal:

      Tak to si halt chlapci vybrali špatnou školu, resp. účňak. Tam jim odbornej dozor nic nedopustí, a musej jen trpně čekat zda nepřibude nějakej ten státní den (smutku či radosti),…
      Kdyby se dostali na nějakou vrcholovou intoší školu, tak tam můžou se svými ideově spřízněnými profesory diskutovat o politických problémech celý školní rok a nikdo to řešit nebude Naopak, dostanou ještě pochvalu za aktivitu :)))

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies