KOMENTÁŘ. Vlastně je to trochu paradoxní: založit si rubriku s názvem „Justiční zápisník“ a pak hned v prvním díle řešit Marii Benešovou a státní zástupce, kteří jak známo mají s justicí do činění tak leda do ní patřit, když se jim to hodí, a dělat, že jdou jen kolem, když dojde řeč na odpovědnost. A o ministryni spravedlnosti to platí tuplem, někteří kolegové novináři sice ministra označují jako šéfa justice, s tím by ale lidé uvnitř souhlasili jen velmi neradi a trojnožka moci ve státě by dostala zásah sekerou kamsi mezi legislativní a exekutivní nožičku. Nebo očičko.

O jmenování dosavadního prvního náměstka Igora Stříže nejvyšším státním zástupcem už bylo napsáno snad všechno. Bývalý vojenský prokurátor a postrach odpíračů vojny z důvodu svědomí, kontinuita s Pavlem Zemanem (proč by proboha měla mít éra Pavla Zemana nějakou kontinuitu?), výhrůžky opozice, že bude po volbách odvolán, což je kapitola nejspíš nejvtipnější, protože počítá s tím, že bude opozice po volbách vládnout, a protože zároveň počítá s tím, že bude vládnout po volbách brzy, což se tak jako tak nestane.

Bylo by nejspíš už napsáno všechno, nebýt redaktora Lidových novin Martina Shabu. Lidové noviny obecně poslední dobou vynikají v žánru zvaném paján, většinou když jde o předsedu vlády a Agrostrany, který je jen tak mimochodem jejich majitelem. Tentokrát se Lidovky pochvalně vyronily nad Igorem Střížem.

„Existovalo nebezpečí, že by post politici přidělili někomu zvenčí. Tedy například advokátovi, který neprošel kariérou státního zástupce. Už jen za to, že se obětoval a do nejisté funkce vstoupil, patří proto Střížovi dík,“ píše Shabu a jedno oko nezůstalo suché. Ta hrůza! Advokát! Ďábel, Antikrist!

Na Střížově funkci není přitom nejisté vůbec nic. Sehrál přesně tu partii, kterou potřeboval, a především tahem Střížem sehráli přesně tu partii, kterou potřebovali, lidé z Unie státních zástupců, ideologicky stále vedení pražskou státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou.

Málokdo dnes pochybuje o tom, že je Unie státních zástupců lobbistickou skupinou prosazující zájmy tzv. nové justice, jak se říká mladším státním zástupcům, kteří začali personálně vyplouvat v době zhruba před deseti lety. Časově se tato éra kryje s dobou působení Pavla Zemana v čele soustavy a vedle personálních zájmů zmíníme i snahu prosadit nový zákon o státním zastupitelství, plně vyhovující zájmům těchto státních zástupců. Zákon jako stážistka na ministerstvu u tehdejšího ministra Jiřího Pospíšila tlačila právě Lenka Bradáčová a jeho osud je celkem známý. Když žalobci narazili na odpor další z ministryň Heleny Válkové a zjistili, že je v parlamentu neprůchozí, raději jeho přípravu vzdali. Než zákon, který nebude přesně podle jejich not, tak raději žádný. Je to podobné, jako kdyby si zákon o policii psali policajti.

Unie státních zástupců Igora Stříže podpořila a nabízí se otázka: Proč by si mladí střelci nezatížení minulostí zadávali s bývalým vojenským prokurátorem, který je vinou své minulosti snadným terčem?

Paní prezidentka?

O Lence Bradáčové občas lid dobra a slunce sní jako o prezidentce. Je to jeden z rozšířených omylů, které nám nabízí doba postfaktických příběhů. Sama Bradáčová tyto teorie ráda živí, důvody jsou dva. Předně jí dělají dobře, kdo by se rád nehřál. A pak je to dobré pro public relations. Dát sem tam rozhovor pro lifestylovou přílohu časopisu Žena, dívka, cokoli nebo se stát tváří prezidentské ankety časopisu Heroine, ok. Neuškodí.

Ve skutečnosti má Lenka Bradáčová ambici jedinou. Stát se nejvyšší státní zástupkyní. Proč jí není už teď? Proč Stříž, abychom se vrátili zpátky k podstatě? A proč vlivový think-tank zvaný Unie státních zástupců Stříže podpořil?

Je to sázka na budoucí příští. Bradáčová správně tuší, že zde Stříž jako nejvyšší státní zástupce nebude deset let jako jeho předchůdce Zeman. A ponecháme stranou, jak excesivní ta doba je, nemluvě o tom, že zmíněný připravovaný zákon o státním zastupitelství měl Zemanovu jízdu zabetonovat až o dalších sedm let. Sedmnáct let v čele soustavy, polovinu profesní kariéry, bez pravidelné odpovědnosti a obhajoby, zpětně velká čest Heleně Válkové, že se této zhůvěřilosti dokázala postavit.

Lenka Bradáčová chce být nejvyšší státní zástupkyní a nejvyšší státní zástupkyní bude. Igora Stříže podpořila proto, že velice dobře ví, že nenastal vhodný čas. Starší vojenský prokurátor má jen otevřít kulisy pro její nástup na scénu. Celá tato konstrukce má jedinou chybu.

Stříž se jako šéf soustavy může velice snadno osvědčit. „I slova samotného Stříže, že se nikam nehrnul, naznačují, že se spíše než na práci těšil na důchod,“ píše zmíněný Shabu. Proboha, Střížovi je 56 let, jaký důchod? Vidíme tady mimořádný střet dvou světů, které dosud zůstávaly díky společným zájmům ve shodě. Staří prokurátoři, kterým se podařilo vystoupat, a mladé pušky, které jim poskytovaly krytí. Na kterou stranu v éře trestně stíhaných estébáků vsadíte?

Proč není Babiš ve vazbě?

Jmenování Igora Stříže má samozřejmě dopad i na jeden z milionu střetů zájmů premiéra Andreje Babiše. Bude to on, kdo po případném zastavení trestního stíhání premiéra bude mít poslední slovo a bude moci stíhání obnovit, jak to před rokem a půl udělal Pavel Zeman, a splnil si tak povinnou kvótu úřednické statečnosti.

Když jsme u Čapího hnízda, tento týden přinesly Seznam Zprávy těžko uvěřitelnou zpověď jednoho z manažerů „nejlepšího podniku, který kdy Babiš vymyslel“. Popsal, jak byl Babišovými právníky instruován, co říkat při výslechu, dokonce dostal zaplaceno za „poradenství“.

Už před několika lety jsem vzhledem k postavení premiéra a jeho moci nad státní správou vyzýval, že by bylo i pro samotného Babiše lepší, kdyby na zahájení svého procesu vyčkal ve vazbě. Byl jsem jemně řečeno za blázna.

Málo se to v laické veřejnosti ví; vazba není trest, jejím jediným smyslem je zabezpečit řádný proces, a ten je v zájmu jak obviněného, tak společnosti. Na příkladu Babiše a kauzy Čapí hnízdo by se daly vazební důvody vyučovat: ohrožení sazbou nad osm let, dva pasy, nevyslechnutí svědci zavlečení kamsi do Tramtárie, teď svědectví o nátlaku, policie na to kouká – a nic. Pak někde sprostý podezřelý ukradne pět rohlíků a tradá do vazby. Bez pardonu, na chudý lid musí bejt přísnost.