KOMENTÁŘ. Pokud mají menší horské areály dlouhodobě přežít, musí nalákat návštěvníky celoročně. S přírodním sněhem je to čím dál složitější, náklady rostou a udržet kvalitní zaměstnance pouze na zimní sezonu je téměř nemožné.

Hned na úvod přiznávám: jsem majitelem lyžařského areálu v Perninku. Moje zkušenost lze ale snadno zobecnit i na další horské areály.

V našem krušnohorském areálu jsme nyní začali stavět retenční nádrž, která bude mít hned několik funkcí. V zimě zajistí vodu pro zasněžování, v létě nabídne možnost koupání a bude sloužit jako zázemí pro návštěvníky.

Současně bude k dispozici jako požární nádrž pro případ lesních požárů nebo mimořádných událostí v okolí. Jsem přesvědčený, že podobné víceúčelové investice budou v budoucnu pro horské oblasti nezbytné.

Ať je důvod přijet i v létě

Stavba nádrže je zároveň příležitostí celý areál vylepšit. Veškerá vytěžená zemina lze využít přímo na místě. U nás z ní budujeme novou skikrosovou trať, která bude v zimě sloužit lyžařům a v létě jako bikepark.

Současně vyrovnáváme nerovnosti na sjezdovkách. Kvalitně upravený terén a dobré odvodnění mohou snížit spotřebu technického sněhu až o třicet procent. Každý kubík sněhu, který nemusíte vyrobit, šetří energii i peníze.

Pomáhají i zdánlivé drobnosti. Už dnes u nás třeba funguje kuličková dráha, která má u dětí úspěch.

Vyplatí se vytvářet místa, kde děti zapomenou na mobilní telefony. Kde budou sportovat, objevovat, hrát si a zároveň se něco naučí. Kde budou chtít trávit čas nejen návštěvníci z jiných měst, ale i místní.

Vznikají i další herní prvky pro děti: nádrž bude mít mola na koupání a vor s lanem, na kterém děti můžou nádrž přeručkovat. Pod nádrží bude překážková dráha.

O horách a vyžití v nich je zkrátka nutné přemýšlet komplexně.

Ochrana přírody není překážkou

Každá stavba v přírodě musí hledat rovnováhu mezi rozvojem a ochranou krajiny. Součástí toho je, že vytěžený materiál zůstane přímo v areálu a nebude se převážet na skládky. Tím se výrazně omezí doprava těžkých nákladních aut, emise i zbytečné zásahy do okolí.

Modelovat sjezdovky tak, aby měly lepší odvodnění a bylo na nich potřeba méně technického sněhu, je taktéž logický postup. Menší spotřeba vody i elektrické energie je tou nejlepší ekologickou cestou.

Je třeba brát ohled na krajinu a přírodu. Opět vlastní zkušenost: při stavbě jsme zachovali stávající biotop. Přestože bylo nutné pokácet přibližně čtyřicet stromů, součástí projektu je náhradní výsadba a navíc přibližně tisíc nových sazenic. Dřevo z pokácených stromů také neskončí jako odpad.

Všichni vidíme, že v posledních letech čelí česká krajina delším obdobím sucha i stále častějším lesním požárům.

Retenční nádrž proto nemají sloužit jen lyžování, jsou významnou zásobu vody pro případ zásahu hasičů v okolních lesích nebo, v našem případě, přímo v Perninku. Voda tak bude připravena tam, kde může být v krizové situaci nejvíce potřeba.

Retenční nádrže mají navíc i širší význam. Pomáhají zadržovat vodu v krajině, zpomalují její odtok po přívalových deštích a vytvářejí stabilnější vodní režim v okolí.

Pokud dokáže jedna investice současně pomoci sportu, turistice, ochraně přírody i bezpečnosti obyvatel, považuji ji za smysluplnou do budoucnosti celého regionu.

Hory musí žít

Velkou výzvou je také zaměstnanost. Přes léto dnes zaměstnáváme jen pět lidí, v zimě se ale počet zaměstnanců včetně instruktorů lyžování blíží čtyřicítce. Udržet odborníky na zasněžování, rolbaře, vlekaře nebo instruktory lyžování pouze díky několika zimním měsícům je pro areály stále složitější.

Právě letní provoz umožní nabídnout práci po větší část roku a udržet zkušené lidi v regionu.

To, že místní děti, rodiny a návštěvníci mají důvod  přijít během celého roku, je budoucností českých hor. Nejde o to mít stále větší lanovky, ale mít areály, které budou užitečné pro své okolí dvanáct měsíců v roce.

Autor je majitelem lyžařského areálu v Perninku