KOMENTÁŘ. Prezident republiky podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, který následně vydal předběžné opatření prozatímně dávající prezidentovi za pravdu. Okamžitě se ozvaly politické hlasy, že prezident a Ústavní soud údajně rozdělují společnost a vyvolávají konflikty. Člověk by skoro nabyl dojmu, že podání žaloby je něco nepatřičného. Něco, co se ve slušné společnosti nedělá. Je to ale přesně naopak.

Kompetenční žaloba není politický exces. Je to ústavní nástroj určený právě pro situace, kdy se dva ústavní orgány neshodnou na rozsahu svých pravomocí. Ústava s takovými spory počítá.

Když vznikne spor o kompetence, neřeší se tiskovými konferencemi, ani komentáři na sociálních sítích nebo videi na internetu, ale právě před soudem.

Konflikt nevzniká tím, že se někdo brání. Konflikt vzniká už ve chvíli, kdy někdo zasáhne do ústavně vymezených pravomocí jiného orgánu.

Podání žaloby nepředstavuje žádný útok na společenskou soudržnost, ale je to civilizovaný způsob řešení konfliktu. Alternativou k tomuto je stav, kdy silnější jednoduše prosadí svou vůli a slabší se podřídí.

Důkaz, že systém funguje

Konflikt nevzniká tím, že se někdo brání. Konflikt vzniká už ve chvíli, kdy někdo zasáhne do ústavně vymezených pravomocí jiného orgánu.

Ve skutečnosti je žaloba projevem respektu k pravidlům. Prezident nepovolal své příznivce do ulic. Nesnaží se spor řešit silou ani politickým nátlakem.

Obrátil se na instituci, jejímž úkolem je podobné spory rozhodovat. Těžko si lze představit ústavně zdrženlivější postup.

Právní stát nestojí na tom, že všichni souhlasí s postoji vlády. Stojí na tom, že i v případě zásadního nesouhlasu existují pravidla a instituce, které spor rozhodnou.

Kompetenční žaloba proto není projevem rozdělování společnosti, ale naopak důkazem, že ústavní systém funguje tak, jak byl zamýšlen. Když vznikne spor o pravomoci, nerozhoduje síla, popularita ani počet sledujících na sociálních sítích, ale Ústavní soud.

Kompetenční žaloba není rozdělováním společnosti. Je připomínkou, že v právním státě nestojí nad Ústavou ani vláda, ani prezident.

Ti, kteří dnes prezidentovi vyčítají, že se obrátil na Ústavní soud, ve skutečnosti neútočí na žalobu. Útočí na samotnou představu, že o sporu mezi ústavními institucemi mají rozhodovat pravidla a nikoli momentální politická síla.

Skutečné nebezpečí pro demokracii

Kompetenční žaloba není rozdělováním společnosti. Je připomínkou, že v právním státě nestojí nad Ústavou ani vláda, ani prezident. O tom, kde končí pravomoc jednoho a začíná pravomoc druhého, rozhoduje soud.

Kdyby se zítra obdobným způsobem zasáhlo do postavení soudů, Nejvyššího kontrolního úřadu nebo veřejného ochránce práv, očekávali bychom od nich přesně totéž, tedy že se budou bránit. Nebylo by to rozdělování společnosti, ale obrana právního státu a demokracie.

Skutečným nebezpečím pro demokracii není spor o pravomoci. Skutečným nebezpečím je představa, že ten, komu jsou pravomoci upírány, se nesmí bránit, a že ten, kdo má spor rozsoudit ve skutečnosti rozhodnout nesmí.