ROZHOVOR. Třicet let pracoval pro CIA, jako agent působil mimo jiné v zemích bývalého Sovětského svazu. Sean Wiswesser spolupracoval i s přeběhlíky, aktivními důstojníky i ilegály všech tří hlavních ruských zpravodajských služeb. Letos vydal knihu, v níž na základě svých zkušeností popsal ruské špionážní metody a cíle.

Sean Wiswesser chce prý pomoct čtenářům pochopit hrozbu, kterou pro demokracii představují ruské zpravodajské služby. „Nejsme připraveni na úroveň bezohlednosti Ruska v hybridní válce… Jako USA a Evropa jsme byli naivní ohledně skutečných záměrů Putina,” říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

V jakém období jste přesně působil v zemích bývalého Sovětského svazu?

CIA nám nedovoluje hovořit o přesných místech nebo obdobích, kdy jsme sloužili, i když jsou tyto informace jinde veřejně dostupné. Mohu říci, že jsem sloužil více než deset let v zahraničí v mnoha různých zemích, včetně bývalého Sovětského svazu, Evropy a Pacifiku. A úvodem bych měl uvést prohlášení, že mé názory v tomto rozhovoru jsou mé vlastní a v žádném případě nereprezentují názory CIA ani názory vlády USA.

Co vás motivovalo k napsání knihy Obchodní řemesla, taktiky a špinavé triky: Ruská rozvědka a Putinova tajná válka (Tradecraft, Tactics, and Dirty Tricks: Russian intelligence and Putin’s Secret War)?

Na základě mé třicetileté kariéry ve vládě, kde jsem se zabýval ruskými otázkami, věřím, že jsem jedinečně kvalifikovaný k vysvětlení ruských zpravodajských dovedností, což byla moje specializace. Inspirovala mě rada, kterou jsem dostal na Air War College, kde jsem získal magisterský titul. Ta zněla: napiš knihu, kterou dokážeš napsat jen ty. Snažil jsem se zaplnit to, co jsem vnímal jako mezeru v existující literatuře: zatímco mnoho knih zkoumá slavné špiony nebo historii zpravodajských agentur, relativně málo z nich vysvětluje metody, doktrínu a operační kulturu, které jsou základem ruských zpravodajských služeb a jejich zhoubných aktivit.

Rusové vítězí bez ohledu na výsledek, když jsou demokracie oslabeny a delegitimizovány. Demokracie představují smrtelnou hrozbu pro Putina, který jim nemůže dovolit fungovat – zejména na svých hranicích, na Ukrajině nebo v pobaltských státech.

Knihu často popisuji jako misi. Jejím cílem je pomoci širokému publiku pochopit pokračující hrozbu, kterou představují ruské zpravodajské služby „RIS“, jak je v knize nazývám a jak jsme je často označovali v CIA. Také podrobně popisuji, co je „Putinova tajná válka“ v posledních více než dvou desetiletích – a co je ruská hybridní válečná strategie – jako existenční hrozba pro naše demokracie. Vycházeje z první ruky z operačních zkušeností a z práce mnoha dalších, které v knize cituji, jsem chtěl zpřístupnit zpravodajské řemeslo i laikům. Vysvětluji techniky jako je nábor, klamání, sledování, vlivové operace a tajné akce. Mým cílem bylo pomoci široké veřejnosti i odborníkům lépe pochopit, jak ruské zpravodajské služby fungují v moderní době, abychom jim my jako zpravodajské služby, vlády a občané – a jako spojenci NATO – mohli lépe čelit.

Sean Wiswesser

Odborník na národní bezpečnost s třicetiletou praxí v amerických zpravodajských službách, zahraničních službách a obraně. Jako bývalý vyšší operační důstojník CIA absolvoval několik zahraničních misí – včetně ve válečných zónách – a zastával pozici náčelníka stanice CIA a vedoucího pro společné úkoly v rámci zpravodajské komunity. Je mezinárodně uznávaným řečníkem na témata zpravodajských služeb, ruské špionážní řemeslné práce a globální bezpečnostní záležitosti. Je autorem knihy s názvem „Řemeslné práce, taktiky a špinavé triky: Ruská zpravodajská služba a Putinova tajná válka“, která vyšla letos. Kniha popisuje vývoj ruských zpravodajských služeb, jejich boj proti Západu a jejich roli v moderní hybridní válce.

Jak podle vašich zkušeností Rusko manipuluje veřejným míněním pomocí sociálních médií? Můžete uvést nějaký příklad, se kterým jste se osobně setkal?

Ve svém výzkumu podrobně popisuji, jak Rusové používali a stále používají „aktivní opatření“ a vměšování do voleb je jejich velkou součástí. Sabotáže a atentáty jsou často mylně označovány jako „aktivní opatření“. Není to totéž. Je důležité jasně definovat pojmy: sabotáže a atentáty jsou to, co Rusové nazývají přímými akcemi. Aktivní opatření jsou naopak čistě informační operace zaměřené na ovlivňování zahraničních vlád a jejich směřování k politikám příznivým pro Rusko.

To je zásadní rozdíl mezi Ruskem a Západem…

Ano, naše zpravodajské služby se nesmí angažovat v politice. SVR a FSB jsou do této sféry hluboce zapojeny – jejich ředitelé jsou na stejné úrovni jako Putinovi nejbližší poradci a členové vlády. SVR a další dezinformační operace RIS se snaží ovlivňovat zahraniční vlády, takže přijímají opatření příznivá pro Rusko – ideálně aniž by si uvědomovaly, že Moskva tahá za nitky. Tyto operace se řídí přesným vzorem. Nejprve si vyberou téma, o kterém se domnívají, že může uplatnit vliv ve prospěch ruské zahraniční politiky – to jsou obvykle některá z nejvíce emocionálních témat ve veřejné debatě (v USA otázky jako právo na držení zbraní nebo potraty).

Za druhé rozhodují o metodě: tradiční špionáž, podplácení novináře, nábor agenta, provedení kybernetického útoku. V dnešní době se trend stále více přiklání ke kognitivní válce, s velkým využitím trollingu na sociálních sítích. A konečně, nejdůležitější prvek řemesla RIS: maskování – popírání a klamání. V tomto případě přesvědčování západních vlád a obyvatelstva, že jejich volby nejsou ani svobodné, ani spravedlivé.

Nejzřejmějším způsobem, jak se bránit, je více pomáhat Ukrajině, spojenci bojujícímu o svou existenci v kinetické válce s Ruskem. V ukrajinském boji není žádný „hybrid“.

To je to, co dělali důsledně: během brexitu v roce 2016, během amerických voleb v letech 2016 a 2020 a při nedávných pokusech v Maďarsku. Nepřítelem není žádný konkrétní politik, ale samotná demokracie. V Maďarsku se přesvědčivě ukázalo, jak SVR využívala taková opatření k pokusu o ovlivňování. Ve zprávách se také ukázalo, že v Budapešti bylo více ruských špionů než kdykoli předtím – v době, kdy se vláda údajně „přikláněla“ k Moskvě. Ukazuje to, že Rusko nemá v Evropě žádné spojence. Z Maďarska „špionážovali” maximum, co mohli, v době, kdy v této vládě měli příznivého vůdce.

Ale co je důležitější, Rusové vítězí bez ohledu na výsledek, když jsou demokracie oslabeny a delegitimizovány. Demokracie představují smrtelnou hrozbu pro Putina, který jim nemůže dovolit fungovat – zejména na svých hranicích, na Ukrajině nebo v pobaltských státech. Chce, abychom byli rozdělení, slabí a nepředstavovali hrozbu pro jeho autokracii.

Říkáte, že „nejsme připraveni na úroveň bezohlednosti Rusů v hybridní válce“, ale zároveň věříte, že Západ stále může vyhrát. Jak to tedy udělat?

Potřebujeme celospolečenský přístup. Žijeme v době důsledků, kdy naše činy, nebo jejich absence, mají dramatické důsledky. Psal jsem o analogiích s dobou před sto lety – je nezbytné si je pamatovat. Neměli bychom zapomínat, čím si Evropa prošla, když probíhala nekontrolovaná eskalace a agrese. Hitlera zastavila pouze celosvětová koalice demokracií sjednocená proti němu a jeho zlu.

Putinovo zlo je jiné, ale stejného druhu. Snaží se uvěznit a podřídit demokracie a svobodné národy své a ruské vůli. Měli bychom přehlížet jeho zabití statisíců lidí, protože nedosáhlo úrovně milionů? Je válečným zločincem a jeho zpravodajské služby jsou realizátory těchto válečných zločinů.

V době, kdy Putin ukázal svou pravou tvář, bylo pro Západ příliš pozdě a už jsme byli zapleteni do 20 let války…

Míra bezohlednosti, kterou RIS pozorovala u atentátů, přerušování kabelů, vpádů dronů, žhářství a dalších sabotáží – je bezprecedentní. V dobách studené války se KGB obávala odvety nebo toho, že se Západ v odpovědi na její činy udeří zpět. FSB, GRU a SVR jsou dnes vyšinuté a mají pocit, že si mohou dělat, co se jim zachce. To Spojené státy a naši spojenci nemohou dovolit.

Nejzřejmějším způsobem, jak se bránit, je více pomáhat Ukrajině, spojenci bojujícímu o svou existenci v kinetické válce s Ruskem. V ukrajinském boji není žádný „hybrid“. Můžeme Ukrajincům dát aktiva, která jsme jim dosud nedali, což Rusku ukáže, že cena za jeho eskalaci a agresi nebude nikdy zapomenuta. To ale vyžaduje odhodlání NATO a Západu – zabavit ty stovky miliard ruských aktiv v evropských bankách, poskytnout zbraně dlouhého doletu, které mohou Ukrajincům pomoci ukončit tuto válku. Můžeme toho udělat víc, ale nejsem politický expert; jsem zpravodajský důstojník. Snažím se držet svého. Vím však, že taktika Rusů nepoleví, dokud nebudou zastaveni.

Jaká by v tomto měla být role médií?

Média hrají klíčovou roli, jak dokazují vynikající investigace organizace Bellingcat a dalších skupin. Ale také zvyšováním povědomí o takzvané kognitivní válce, nové fázi toho, co Rusové a jejich sovětští předchůdci nazývají aktivními opatřeními – informační válce proti Západu a demokracii. To, co však dělali za pomoci lidských důstojníků a zástupců po dobu sta let, se nyní děje se softwarem a programy řízenými umělou inteligencí. Vliv a dosah se potenciálně zvětšily desetitisíckrát. Domnívám se, že je to největší hrozba pro naše demokracie ze strany Ruska i Číny. V knize se tomu hodně věnuji.

V rozhovorech také zmiňujete, že aktivity agentů FSB a GRU dosáhly nových rozměrů. Jakým způsobem?

Každá z těchto organizací aktivně pracuje proti Spojeným státům a NATO. Ale v rámci současné ruské hierarchie je FSB dlouhodobě nejdůležitější službou. Má širokou volnost dělat si, co chce. Putin je bývalý šéf FSB. Jsou to jeho muži – vnímá je jako své útočné psy. „Pretoriánská garda” je další analogie s ochránci Caesara, kteří v tehdejší době prováděli atentáty a čistky, ale myslím, že to je pro gaunery z FSB příliš velká čest.

Jsou to bandité, kteří připomínají spíše mafiánskou organizaci, než tradiční západní zpravodajskou službu. Nepodléhají žádnému zákonu. Loni jsem v článku „Seznam zabitých Kremlem“ napsal, jak se tyto agentury vždy snaží zapůsobit na šéfa. Jejich kremelští páni, až po Putina, jim řekli, aby byli kreativní a našli způsoby, jak Západu oplatit úder. To vedlo k nové éře eskalace a bezohlednosti ze strany FSB a zejména GRU.

FSB si v Rusku dělá, co chce. Je to největší byrokracie v zemi s několika stovkami tisíc agentů – celkem jich je pravděpodobně kolem 400 tisíc, včetně regionálních jednotek. Přesný počet je těžké zjistit, ale během války se tyto bezpečnostní služby obvykle rozšiřují.

GRU hraje významnou roli jak v hybridní válce proti Západu, tak v ukrajinském konfliktu a přebírá hlavní odpovědnost za vojenské zpravodajství, sabotáže, atentáty v zahraničí a další. Její role zahrnuje také kybernetické operace a signálové zpravodajství. Rozsah působnosti GRU daleko přesahuje rozsah působnosti západních agentur – kombinuje ekvivalent několika orgánů, jako je NSA – a pravděpodobně má 75 tisíc až 100 tisíc zaměstnanců. Toto jsou mé odhady založené na otevřených zdrojích a mohou se měnit v důsledku neustálé reorganizace.

Tvrdíte, že invazi na Ukrajinu v roce 2022 zorganizovala FSB, nikoli ruská armáda. Jaká je tedy podle vašich znalostí skutečná role FSB?

V dnešním Rusku jsou armáda, Ozbrojené síly Ruské federace (OSRF), těmi, kdo politiku realizují; nerozhodují o ní. Na rozdíl od vlád na Západě, v Rusku politiku tvoří bezpečnostní služby a jejich vládnoucí silovici. Tyto organizace vedou zastánci tvrdé linie KGB, kteří se systémem propracovali s Putinem; muži jako Patrušev (bývalý ředitel FSB), Bortnikov (současný šéf FSB), Naryškin (šéf SVR), ale také Igor Sečin (šéf Rosněfti) a nedávno zesnulý Sergej Ivanov, ti všichni nepřetržitě vládnou službám a zbytku vlády již po celá desetiletí.

V případě války na Ukrajině to byla 5. služba FSB, dříve Páté oddělení KGB, která od roku 2014 a dále předkládala argumenty pro válku proti Ukrajině. Ukrajina je pro Rusko v jeho „blízkém zahraničí“, což je termín, který používají k vyjádření opovržení vůči bývalým sovětským republikám, kterým se podařilo stát se prosperujícími demokraciemi. FSB se řídila rozkazy svého „šéfa“ (Putina) a od roku 2014 plánovala hybridní válku s cílem podkopat Ukrajinu a poté totální invazi, která by zabrala celou zemi. Kompletní případ s podpůrnými důkazy uvádím v 10. kapitole své knihy. FSB se mýlila; přecenila ruské kompetence a podcenila hrdinství ukrajinského lidu, který se bránil při obraně svých svobod. FSB však nikdy nebude volána k odpovědnosti, ne v systému, kde stále vládne její bývalý ředitel Putin.

Setkal jste se někdy s Putinem osobně? 

Ne, Putina jsem neviděl. Ani o to nemám zájem. Je to bezohledný a barbarský diktátor. Má na rukou krev tisíců lidí na Ukrajině i jinde. Od kolegů, které znám, a kteří se s ním setkali, dokonce ještě v době, kdy byl jen místostarosta Petrohradu, jsem věděl, že neskrýval svou nenávist ke Spojeným státům a Západu. Teprve později, jako vůdce Ruska, se prezentoval jako mnohem uhlazenější a kultivovanější. Je to vlk, ale v rouše beránčím. Ale v CIA jsme věděli, že vlkem byl vždycky. Snažili jsme se varovat, ale naše varování, stejně jako varování mnoha zpravodajských služeb, zůstala bez povšimnutí. My v Evropě a USA jsme byli naivní ohledně jeho kořenů, jeho původu, který mytologizoval a stále mytologizuje, a jeho skutečných záměrů pro Rusko. V době, kdy ukázal svou pravou tvář, bylo pro Západ příliš pozdě a už jsme byli zapleteni do války…

Přednášíte někdy také v Evropě? Nebo máte to plánu?

Minulý měsíc, v červnu 2026, jsem měl tu čest vystoupit na prestižním britském semináři „Cambridge Intelligence Seminar“ na pozvání světoznámého Dr. Christophera Andrewa. Byla to velká čest, stejně jako návštěva a přednáška v Emerging Threat Group Oxfordské univerzity o několik dní později. Přednesl jsem řadu přednášek ve Washingtonu, D.C., v Institutu pro světovou politiku, Centru pro národní zájem a Mezinárodním muzeu špionáže. Půjdu kamkoli, kam budu pozván (a s potřebnou cestovní pomocí), kde mohu diskutovat o ruských zpravodajských službách a hrozbě, kterou představují pro Západ.

Další část rozhovoru nabídne HlídacíPes.org v následujících dnech