Jan Urban: 80 let po válce stačilo říct, že je nám to líto. My si ale radši lžeme
KOMENTÁŘ. Šestého června 1945 se na Pražském hradě v 10.45 sešla tajná porada velení československé armády s prezidentem republiky Edvardem Benešem. Přítomni podle zápisu byli ministr národní obrany (MNO) divizní generál Ludvík Svoboda, náčelník Hlavního štábu MNO divizní generál Bohumil Boček, podnáčelník HŠ divizní generál Bohuslav Fiala, přednosta I. odboru MNO brigádní generál Prokop Kumpošt a přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky brigádní generál Oldřich Španiel.
Porada skončila ve třináct hodin. Bylo pár dní po masakru skoro tisíce a možná až dvou tisíc německých civilistů v Postoloprtech i po takzvaném brněnském pochodu smrti s nejméně devíti stovkami obětí. Podle zápisu o nich nepadne ani slovo. Všech šest mužů z pohledu tehdy platného mezinárodního práva za ně přesto neslo trestní zodpovědnost.
O roli Edvarda Beneše a Ludvíka Svobody při poválečném „vyřizování účtů“ píše Jan Urban více v nové publikaci
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Snaha zabránit násilí vojsk proti zajatcům a civilnímu obyvatelstvu prosazením právních omezení existovala už ve starověké Číně i v evropském středověku, ale teprve v devatenáctém století se začala prosazovat v širším měřítku. Mezinárodně právní princip takzvané velitelské zodpovědnosti (command responsibility) má vojenskou, ale také z ní vycházející civilní verzi.
Ta vojenská znamená, že velitel je trestně zodpovědný za jakékoliv protiprávní jednání příslušníků svých jednotek, pokud s ním souhlasil, nezabránil mu, pokud o něm věděl, nebo ho nevyšetřil a nepotrestal, jakmile se o takovém jednání dozvěděl. Ve stejném rozsahu platí i verze civilní, týkající se osob (politiků), nadřízených v době spáchání zločinu vojenskému veliteli.
Související články
Jan Urban: Kam až nás dovedla neprofesionalita a sebestřednost prezidenta Beneše
Petr Pithart: Benešova osudová cesta z Londýna přes Moskvu do Prahy
Princip velitelské zodpovědnosti byl použit v norimberském, tokijském i manilském procesu po skončení druhé světové války, stejně jako v řadě případů haagského tribunálu, soudícího válečné zločiny velitelů a politiků v konfliktech počátku devadesátých let v bývalé Jugoslávii a Rwandě.
Osleplé české sebevnímání ještě dnes vylučuje, že by se něco takového mohlo týkat naší minulosti, našich vojáků nebo politiků.
Co schvalovalo vedení státu…
Osmdesát let po válce, po desítkách prací seriózních českých historiků a průkopnické několikasvazkové edici Tomáše Staňka a Adriana von Aarburg (Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1961. Dokumenty z českých archivů, Středokluky 2010), není naprostá většina českých politiků a publicistů ochotná přiznat, že masové násilnosti při transferu německého obyvatelstva, včetně německy mluvících Židů, provokovalo a schvalovalo nejvyšší vedení státu, včetně prezidenta a vlády.
Jednotlivé „incidenty“ pak plánovala a prováděla československá armáda. To, že v padesátých letech komunistická moc nechala vyskartovat prakticky všechny písemnosti Vojenského kabinetu ministra národní obrany z roku 1945, nestačilo. To, co zbylo na jiných místech, stačí. Přesto stavíme sochy a pojmenováváme náměstí po lidech, za které bychom se měli stydět. A aby ponížení bylo úplné, přijala Sněmovna v roce 2004 přes odpor vlády, Senátu a nesouhlas řady historiků nesmyslný jednovětý zákon o tom, že se Edvard Beneš zasloužil o stát.
Málo vzdělaní poslanci nevěděli, že Ludvík Svoboda osobně vyzvedl ještě před polovinou května z amerického zajetí osm stovek příslušníků Slovenské Domobrany, poslední a nejradikálnější části Hlinkových gard. Ještě před necelým rokem bojovali proti povstaleckým oddílům na Slovensku a potom ustupovali v bojích po boku wehrmachtu až do konce války přes Rakousko do Čech.
Svobodovi to nevadilo. Měl pro ně důležitou práci. Takto nově vzniklé tři jednotky 4. divize byly urychleně převedeny do utajení pod Ministerstvo vnitra (gen. Bartík), tedy pod komunisty a Sověty stoprocentně ovládané Obranné zpravodajství. Jejich stopy najdeme u „čištění“ Jihlavska a Svitavska, brněnského pochodu smrti, masakru na Švédských šancích i v ilegálním koncentráku v Petržalce u Bratislavy, kde zahynuly desítky maďarských vězňů.
Dokumenty usvědčují Ludvíka Svobodu, že záměrně organizoval a rozmisťoval „trestné jednotky“, utajoval jejich akce, kryl jejich zločiny proti civilnímu obyvatelstvu a znemožnil jejich vyšetření.
Válečný deník 4. divize, rozkaz o podřízení vojenských jednotek ministerstvu vnitra. Zdroj: VÚA
Generál Oldřich Španiel byl už v roce 1947 usvědčen a přiznal před parlamentní tzv. Bunžovovu vyšetřovací komisí, že dával příkazy příslušníkům Obranného zpravodajství k násilí proti civilistům v Postoloprtech s cílem „vyčistit rajón“.
A vojenskému transportu, který za porušení všech vojenských řádů a pravidel v noci na 19. června 1945 zavraždil téměř tři stovky karpatskoněmeckých uprchlíků, velel zcela náhodou jeho ještě před pár týdny přímý podřízený štábní kapitán Eugen Surovčík, nositel nacistických válečných vyznamenání za chrabrost v bojích na Kavkaze a válečný zločinec, který ještě jako velitel zajateckého tábora nechal zastřelit nejméně tři polské důstojníky pro údajný pokus o útěk.
Související články
Jan Urban: Jak Beneš obětoval demokracii za podřízení se stalinské diktatuře
Osmdesát let od konce války: Benešova třetí republika jako fašistický stát
Z pohledu mezinárodního práva jsou zbývající čtyři účastníci schůzky u prezidenta Beneše vinni proto, že nezasáhli, když se o zločinech dozvěděli a naopak prováděli vše, aby byly utajeny. Zápis z porady na Pražském hradě je dostupný pod VÚA-VHA, fond VKPR, karton 1, č.j.1007 – Strojopis, nebo ve zmíněné edici dokumentů Tomáš Staněk-Adrian Von Aarburg na straně 428.
… a co mělo zůstat utajeno
Na transferu německého obyvatelstva ze všech území na východ od hranice na Odře a Nise se antihitlerovská koalice shodla ještě před koncem války. Ale brutalita a nelidskost jeho nesmyslné „divoké“ fáze mezi květnem a srpnem 1945 byla čistě naší vlastní, československou volbou.
„Národní revoluce“ měla přikrýt poklonkování prezidenta a vlády Sovětům, cenzuru, čistky a ničení demokracie, odstranění představitelů domácího odboje i zničení jakékoliv zmínky o odboji tisíců sudetoněmeckých antifašistů. Jakékoliv zločiny tohoto období však byly amnestovány asi historicky nejšpinavějším zákonem v dějinách Československa č.115/1946, přijatým Prozatímním Národním shromážděním jednomyslně (!) už osmého května 1946.
V demokratickém státě je armáda samozřejmě podřízena politickému vedení. Ale současně má naplňovat i vyšší imperativ, jímž je obrana Ústavy a jejích hodnot. Platilo to tehdy i dnes. Vraždění civilního obyvatelstva včetně žen a dětí mezi ně nikdy nepatřilo. Armáda by měla být hrdostí země. Armáda České republiky v současnosti dělá mnoho pro to, aby jí mohla být. Ale bez přiznání pravdy o zločinech z poválečných měsíců, o čistkách čestných důstojníků, které začaly ještě před koncem války, o likvidaci prakticky všech „zápaďáků“ to ale bude velmi těžké.
První malý krok bývá nejtěžší. Přitom by osmdesát let po válce stačilo říci: „Je nám to líto“. Vskutku důstojné by bylo rehabilitovat a navrátit hodnost armádnímu generálovi Lvu Prchalovi, který po celou dobu války ostře vystupoval proti Benešově napomáhání nástupu komunistické diktatury a byl jím protiprávně degradován na vojína.
Nikdo z jeho skupiny se nesměl po válce vrátit do vlasti. Jediný, kdo se o to kvůli svým pěti malým dětem pokusil, byl poslanec František Schwarz. Byl vylákán příslibem beztrestnosti a okamžitě zatčen. Zemřel ve vazbě v pankrácké věznici.
Zdroj Archiv KPR
Málo odborně zdatní publicisté ještě dnes bez znalosti věci vztekle hájící Edvarda Beneše a údajnou demokratičnost otevřeně nedemokratické předúnorové třetí republiky, mohou vždy začít studovat. Dokumentů a odborné literatury je dost.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Místo odsunu Němců chirurgové z dovozu. Jak SPD hledá společnou řeč s extremisty
Takoví nejsme! Obraz Ameriky rozervané zlobou a záští není pravdivý
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
38 komentářů
Urban opět nezklamal a vypotil tendenční článek. Tedy ne že by těsně po válce bylo vše u nás v úplném pořádku. To tedy opravdu ne! Ale tomu tak je vždy a všude, když se chýlí ke konci „doba vymknutá z koubů“. Tenkrát to bylo vinou Nacistů, kteří s koncem války záhadně zmizeli a česká soldateska si vybíjela nejnižší pudy na naprosto nevinných Němcích. Urban jenom vyzobává co se mu hodí a podává to viděním z dnešního pohledu, kdy je jasné co a jak se vyvíjelo a nezohledňuje tehdejší situaci, kdy to vůbec jasné nebylo.
Postoloprtský masakr v místní bažantnici. Proč v místní bažantnici? Tam totiž Nacisti v roce 1943 zřídili koncentrační tábor pro židovské míšence, na jehož provozu se kupodivu podíleli i místní Němci. Kolem prošlo i několik Nacisty organizovaných pochodů smrti, takže o mrtvé tu opravdu nebyla nouze. Je otázka, zda to zločinné běsnění čs. vojska na nevinných německých civilistech nahnaných do vyprázdněného koncentračního tábora, nějak nesouviselo s tím , co tam čs. vojáci před tím našli.
Urban zmiňuje i údajný amnestijní zákon č.155/1946 Sb. K tomu nález Evropské komise z 14.10.2002: „Záměrem tohoto zákona nebylo paušálně zajistit beztrestnost pachatelům brutálních násilností páchaných na Němcích nebo Maďarech, ačkoli v minulosti mohl být často takto používán. Zákon nebrání tomu, aby ještě dnes mohli být v České republice stíhány válečné zločiny a trestné činy proti lidskosti.“
Pro mně osobně pan Urban napsal cenný článek, umožňující protipohled na, do dnešní doby tendenčně popisované, poválečné období. Jistěže situace byla velmi složitá místo od místa a motivy byly ještě různorodější, co člověk to jiný důvod, ale je dobré vědět i právě tyto informace.
Vyzvracet se na omlouvání zločinů je hnus. Co jste zač, soudruhu Horymíre? Taky a rád ohýbáte historii? Nejvíc zločinů spojených s „vysídlením“ mají na svědomí tzv. komunisté, co se po válce převlékli do „Revolučních Gard“, a přestože za války udávali, mysleli si, že se očistí. Pamatuji si dobře, co prováděli na statku mého strýce v Odrách. Flinta na rameni, pistole u pasu a řev. Nic nevíte a jenom žvaníte. Jděte někam, nejlépe do fašistického Ruska.
Ale kdo k tomu dal důvod? Na to se zapomíná a o tom se nesmí mluvit.
Naprostý souhlas. Mého slovenského dědečka vyhnali že svého salaše do Radzovců osada Cérovo, přes kopec 2km do Maďarska. Vysídlené území po odsunu Maďarů. Můj táta to měl jiné 1 rok TNP a pak 3 roky PTP. Já tom měl lehčí. Sešel se uliční výbor KSČ a bylo po VŠ. Zdravím a přeji hezký večer. Karel
váš komentář vyjadřuje emoce a snahu zasadit poválečné události do širšího kontextu – a to je v zásadě správné. Je ale třeba rozlišovat mezi pochopením historických souvislostí a ospravedlňováním prokazatelných zločinů, které byly spáchány na nevinných civilistech.
Ano, po 2. světové válce panoval v Československu chaos, právní vakuum, touha po odplatě i hluboké trauma z okupace a ztrát. To ale nijak neospravedlňuje mimořádně kruté násilí páchané na německých civilistech, včetně žen a dětí, ať už v Postoloprtech, Ústí nad Labem, Brně nebo jinde. Masakry jako ten v postoloprtské bažantnici v červnu 1945, kde bylo bez soudu popraveno přes 760 německých civilistů, jsou dnes doložené, vyšetřované a historicky zdokumentované události. Na jejich brutalitě se nic nemění ani tehdejší atmosférou, ani nacistickými zločiny spáchanými předtím.
Je třeba opravit nepřesnost – v Postoloprtech nebyl za války koncentrační tábor, ale vojenský prostor a kasárna, které po válce sloužily jako sběrný tábor pro německé civilisty. Zde došlo k masakru, který páchali příslušníci československé armády. Tvrzení, že čs. vojáci „našli“ v bažantnici pozůstatky pochodu smrti, a to „vysvětluje“ jejich následné běsnění, není historicky doložené. Spíše jde o spekulaci bez archivní nebo svědecké opory. Historikové jako Urban (stejně jako například Tomáš Staněk, Adrian von Arburg, nebo Jan Havel) vycházejí z archivních pramenů, dobových zpráv a výpovědí, nikoliv jen z „vidění dneškem“. Odsuzování poválečného násilí není revizí historie ve prospěch nacismu, ale aktem civilizované společnosti, která rozlišuje mezi vinou a kolektivní pomstou.
4. Zákon č. 115/1946 Sb. (ne 155/1946):
Tento zákon skutečně stanovoval, že „činy spáchané od 30. září 1938 do 28. října 1945, jejichž účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které představovaly spravedlivou odplatu za činy okupantů nebo jejich pomahačů, nejsou protiprávní.“ Evropská komise pro lidská práva v roce 2002 sice konstatovala, že zákon nebrání stíhání válečných zločinů, ale zároveň připustila, že v minulosti mohl být zneužíván k ochraně pachatelů neodůvodněného násilí. Tedy: zákon nezaručuje beztrestnost, ale v praxi mohl vést k zametání zločinů pod koberec.
Vážený pane,
z Osvětimi bylo vyhnáno na pochod 2000 vězenkyň, původně s tím že budou zlikvidovány v koncentráku Dachau. Protože ten byl mezi tím osvobozen, zamířil pochod do koncentráku ve Svatavě, kam došlo 160 vězenkyň (z těch dvou tisíc). Po krátkém čase, mezi tím některé zemřely, byly zbylé vyhnány dál. Do Nýrska jich došlo 108. Ty doprovod postřílel, převlékl se do civilních šatů (jaké měli ti ubozí povraždění Němci v Postoloprtech) a snažili se zmizet. Valné části se to, bohužel, podařilo.
Takže, bohužel, platí to, co mi nakonec řekl jeden bývalý vězeň koncentráku, když jsem se ho po líčení jeho osudů zeptal, zda si myslí, že existují oi nějací slušní Němci: Ukázal prstem dolů a řekl: „Jistě existují, dva metry tímhle směrem je jich spousta.“
A na to těžko hledáte nějakou politicky korektní odpověď, zejména v přítomnosti člověka, který tohle všechno zažil.
.
A teď zkuste najít nějakou analogii toho pochodu z Osvětimi do Nýrska, v níž by jako organizátoři fungovali Češi.
Vy jste ukázkovým příkladem českého revanšismu fundovaně kritizovaného ve velmi kvalitním článku pana Urbana. Je úplně jedno, co ti čeští váleční zločinci po Němcích v Postoloprtech a i jinde našli, ani to nejhorší představitelné je neopravňovalo k tomu, aby se chovali stejně zločinecky jako nacističtí váleční zločinci a zavírali, mučili a vraždili německé civilisty včetně žen, dětí a starých lidí. Tato česká fašistická soldateska byla stejně zrůdná a odporná jako němečtí nacisté. A nejaktivnější čeští „mstitelé“ včetně tzv. Rabovacích gard (s páskami s nápisy RG na rukávech) byli zpravidla bývalí kolaboranti s nacisty, jak je i v článku správně uvedeno.
Váš problém je, že většina těchto zločinů, pokud tedy šlo opravdu o zločiny, u těch Postoloprt si o tom dovoluji hluboce pochybovat, byla vyšetřována a nebýt komunistického puče v roce 1948, tak by jejich aktéři byli odsouzeni. Takže nadávat můžete leda na ty komunisty.
Jednoznačný souhlas s napsaným! Bohužel, pro v českých dějinách 20. století málo vzdělané politiky i novináře, ale i některé badatele, stále chybí dostatek osvěty avšak také jejich píle k tomu, aby se více vzdělali. Naopak nechybí lenost a ignorantství!
Dobrý den.
Jsem 73 let starý. Ne dost k tomu, abych mohl pamatovat konec 2. sv. války, ale dost k tomu, abych jako nehistorik měl vlastní názor na tehdejší válečné a poválečné události. Ty nelze, dle mého, posuzovat izolovaně, ale ve vývoji. Ten „začal“ v r. 1938, pokračoval do r. 1945 a následně přes 1948 a 1968 až do 1989. A pokračuje dále.
Dnes už je pamětníků roku 1945 pomálu. Takže stejně jako národ německý (včetně sudetských Němců) může veřejně vyhlásit, že toho, CO SPÁCHALI NA ČESKÉM ÚZEMÍ ZA OKUPACE A NÁSLEDNĚ ZA VÁLKY UPŘÍMNĚ LITUJÍ A PROSÍ O ODPUŠTĚNÍ, může národ český vyhlásit, že CO SPÁCHAL NA ČESKÉM ÚZEMÍ TĚSNĚ PO VÁLCE UPŘÍMNĚ LITUJE A PROSÍ O ODPUŠTĚNÍ. Tím by to mělo skončit.
Pěkný den.
Jan Mareček
„CO SPÁCHAL NA ČESKÉM ÚZEMÍ TĚSNĚ PO VÁLCE UPŘÍMNĚ LITUJE A PROSÍ O ODPUŠTĚNÍ. Tím by to mělo skončit.“
Bohužel se obávám se, že tím by to neskončilo.
Přinejmenším by to bylo využito k relativizaci předcházejících zločinů.
Dobrý den.
Jsem 73 let starý. Ne dost k tomu, abych mohl pamatovat konec 2. sv. války, ale dost k tomu, abych jako nehistorik měl vlastní názor na tehdejší válečné a poválečné události. Ty nelze, dle mého, posuzovat izolovaně, ale ve vývoji. Ten „začal“ v r. 1938, pokračoval do r. 1945 a následně přes 1948 a 1968 až do 1989. A pokračuje dále.
Dnes už je pamětníků roku 1945 pomálu. Takže stejně jako národ německý (včetně sudetských Němců) může veřejně vyhlásit, že toho, CO SPÁCHALI NA ČESKÉM ÚZEMÍ ZA OKUPACE A NÁSLEDNĚ ZA VÁLKY UPŘÍMNĚ LITUJÍ A PROSÍ O ODPUŠTĚNÍ, může národ český vyhlásit, že CO SPÁCHAL NA ČESKÉM ÚZEMÍ TĚSNĚ PO VÁLCE UPŘÍMNĚ LITUJE A PROSÍ O ODPUŠTĚNÍ. Tím by to mělo skončit.
Pěkný den.
Jan Mareček
Děkuji za Vaše slova
1. S požadavkem odsunu v průběhu WW2 nepřišel ani Beneš, ani CS exilová vláda, ale domácí odboj – už během WW2 začal pracovat na plánech realizace. Viz paměti prof Václava Černého. Podle VČ domácí prozápadní odboj jen reflektoval situaci v CZ zemích, teror, který prudce vzrostl s nástupem protektora Heydricha a orgie násilí po jeho zabití. Od té doby sílila mezi CZ populací touha po pomstě a názor, že Němci nesmí v CS zůstat. Odboji bylo jasné, že pokud nemá dojít nekontrolovatelným masakrům a občanské válce, musí mít připravené plány na odsun a hned po konci války ho zahájit.
Souběžně si i Spojenci uvědomili a v Postupimi legalisovaly, že německé menšiny před WW2 fungovaly – nikoli poprvé – jako 5. kolona německé říše a mohou se snadno znovu aktivovat. A že jedinou prevencí je odchod německých menšin do Německa. Ve skutečnosti násilí+divoký odsun už na osvobozených územích probíhaly od 1944, v největším rozsahu ve Francii. Postupim jen uznala skutečnost, kterou nemohla změnit, a nastavila pro odsun elementární pravidla, aby zabránila nejhorším excesům.
2. K výbuchům násilí proti německým menšinám i vojákům a civilistům z Rajchu po porážce Němců a pak při jejich odsunu, stejně jako proti kolaborantům, došlo ve většině států, které Němci okupovali. O žádnou „specialitu“ spojenou výlučně s Čechy nebo dokonce s Benešem nešlo.
Např ve Francii byl rozsah mnohem větší a dnešní Francouzi kvůli tomu nepožadují dehonestaci generála de Gaulla, ani se neomlouvají dnešním Němcům za to, k čemu po válce došlo mezi pradědy Francouzů a Němců po 4 letech nazi okupace.
Chaos a nestabilitu po každé válce a všude na světě využije patologická sedlina. Jediný způsob, jak ji zastavit, je stanné právo a okamžité popravy všech, kteří poruší pravidla. Jenže která vláda, režim, stát by přežily takové zásahy těsně po konci drastické nazi okupace? Taková praxe by mohla velmi snadno vést k občanské válce a rozvratu jako v poválečném Řecku.
Jsou k nalezení foto „horizontálních kolaborantek, ostříhaných do hola a nahých vedených pařížskými ulicemi. Mimo jiné.
Nemám žádné iluze o důvodech, proč se Jan Urban systematicky věnuje zločinům i údajným zločinům, k nimž docházelo bezprostředně po válce při odsunu německého obyvatelstva z našeho území. Jsou to stejné důvody, které jeho a některé další autory vedou k nespravedlivým útokům na prezidenta Beneše (jistě jen naprostou shodou okolností Beneše bytostně nenáviděl také Hitler). A jen tak na okraj. Je jen škoda, že tito bojovníci „za historickou pravdu“ se nikdy nepokusili čtenářům např. přiblížit nějaká významná německá umělecká díla (zejména filmy), která by sebekriticky reagovala na německé masové zločiny proti civilnímu obyvatelstvu (zvláště na území SSSR). Jsou vůbec nějaká? Česká televize zatím žádné takové německé filmy divákům neukázala. Třeba je to ještě nenapadlo…
Pamatuji na seriál NDR o rodině, která se nechala zlákat do „východního osadnictví“. Ovšem poněkud atypické, když v Polsku zachránili židovskou holčičku.
Pan Urban má problém pochopit pojem jako je příčinná souvislost. Chování k Němcům po válce se dá označit jako milosrdenství. Byly excesy, ale to je po hrůzách války a konečného řešení otázky českého národa naprosté nic. Zatímco Němci uplatňovali kolektivní vinu, ani poválečné Československo ani Sovětský svaz nikoliv. Pan Urban je naprostý právní laik. Mezinárodní právo z roku 1995 nelze vztahovat k událostem z let 1945 – 1946. Je škoda, že pan Urban nezná Starý zákon – Oko za oko, zub za zub. Pokud by tomu tak bylo po válce, tak by nebyli Němci a žádný nový fuhrer by nevyhrožoval Slovensku a Maďarsku v roce 2025.
Velmi správný názor a hlavně ta uvedená souvislost s postoji nového německého kancléře dnes v r. 2025.
Během mobilizace v září 1938 nastoupilo k jednotkám československé armády 60% – 65% sudetských Němců. Na jakém základě byli po válce tito lidé a jejich rodinní příslušníci zbaveni občanských práv, vyvlastnění a nakonec deportováni ze země?
Odpověď je naprosto prostá. Na základě rozhodnutí velmocí a dále na svém příslušenství (občanství) k říši. Odsun Němců nebyl na základě kolektivní viny, ale někteří mohli zůstat – např. jeden Němec, který v Liberci fotografoval tramvaje a mnozí jiní – Felix Holzman. Je i jiné pohraničí – Habartov 1938, kolem hranic je mnoho pomníků Čechů zabitých a lynčovaných (sudeto)německými teroristy v roce 1938. Most patřil k říši, ale žilo v něm cca 30 % Čechů – jejich práva od roku 1938 do roku 1945 – žádná práva. Některá města si Hitler uzmul v roce 1938, ačkoliv tam byli Němci v menšině – třeba Břeclav. Český Krumlov museli Češi opustit v roce 1938 po ochranou našeho vojska, ačkoliv jeho odejmutí Československu nebylo jednoznačně rozhodnuté.
Mýlíte se SSSR i CS komunistů uplatňovali důsledně kolektivní vinu a cílem byli třídní nepřátelé včetně poprav, věznění, zabavování majetku a deportací. bylo to o to horší, že třídním nepřítelem mohl být označen naprosto kdokoli. Hlavním cílem bylo plošné zastrašování celého národa, protože nikdo si nemohl být jistý zda jeho to nepostihne.
Nejsem si jist, zda by prohlášení lítosti nad těmi skutky (jménem „nás všech“) nebylo jen další lží. Neboť se obávám, že mezi vlasteneckými našinci je stále spousta těch, kterým to líto není, nebylo a nikdy nebude a klidně by to všechno zopakovali, kdykoliv by dostali příležitost 🙂
On ten pr“ser nastal rozdělením R-U. To se nemělo stát. Vztahy mezi národnostmi nebyly růžové, ale ve zpětném pohledu asi nejlepší možné.
Co se dělo pak, byl následek. Zvlášť když se v přelomových dobách dostalo k moci to nejhlubší dno ulice.
Autor teochu dělá slaměného panáka. Sytém NF bez opozice a KVP je historiky hlavního proudu označován jako „náběh na totalitu“, podobně zákaz agrárníků a dalších je odsuzován, i odsun Němců není schvalován…Pravda je, že Beneš není považován za úplného zloducha…
Ad Horymír:
Žádný zákon na papíře ani v dnešní elektronické podobě není zárukou, že bude respektován. Pokud by se snad ještě dnes chtěl někdo na tohle spolehnout, odpovídala by jeho naivita úrovni batolete. Jan Urban napsal seriózní článek jako svoji seriózní úvahu a každá taková úvaha si zaslouží respekt a ne uštěpačný plivanec! Co, kdybyste si Vy vyzkoušel něco seriózního a smysluplného napsat místo plivání. Máme na takovéto „reakce“ u našich statí na portále Médium.cz jedno osvědčené přísloví: „Psi vyjí a štěkají, karavana jde dál!“
Skvěle napsáno a moc děkuji autorovi, už dávno se za svůj národ stydím , bohužel většině je to fuk. Z velké části nestojíme za zlámanou grešli..
Historici hlavního proudu označují třetí repbliku za velice problematickou (NF bez opzice, zákaz agrárníků, i ten odsun) Jen Beneš není pravda považován za zloducha…
Bohužel, na tom masakru v Postoloprtech je asi nejhorší je to, že víme že se skutečně stal, protože tam ty masové oběti nalezeny byly. Ale by nedostatečně vyšetřen, aby se prokázali ti skuteční viníci. Jen bych si dovolil citát z druhého vyšetřování v letech 2006-2009:
“ Policie došla k závěru, že k vraždě pětice chlapců dal rozkaz štábní kapitán Vojtěch Černý, zatímco k vraždě dalších třech osob dal rozkaz vyučený švec a obecní policista z Postoloprt Bohuslav Marek. Černý s Markem přitom byli s největší pravděpodobností zodpovědní i za ostatní vraždy.“…
Sice to zní dramaticky – jenomže mezi příkazem a vykonáním – zmíněných 5+3 vražd (svědecky doložených) a příkazem a příkazem a vykonáním masové vraždy několika set (až tisíc) lidí je dost velký rozdíl – i v dokazování, aby se to dalo přejít jen „s největší pravděpodobností“. Co se dá dohledat prakticky v tom vyšetřování chybí seznamy a výslechy těch vojáků, kteří měli ty masové popravy vykonávat – kdo jim to konkrétně nařídil, kdo jim při tom dozoroval, a podobně. Což asi mělo byt právě to podstatné. Protože – a právě že v době míru a při těch masových obětech, se to zase nedalo ani u nich omluvit jen tím že „dostali “ rozkaz.
Čili – vůbec ten masakr nepopírám. Ale asi by neškodilo, to vyšetřování obnovit, sehnat si seznamy právě těch „vojáků dole“, a brát to jméno za jménem. Pokud ještě žije – zda k tomu může ještě dnes podat plnou výpověď, kdo nařidil, kdo dozoroval, a pod.
Pokud zemřel, zda o tom nezanechal nějaké záznamy, vzpomínky, něco co vyprávěl, jaké byly jejich další osudy a zda se z toho dá něco vyčíst a podobně. Snad by si to i ty oběti zasloužily..
Asi tak mnohem víc, než zase x-tou reprízu formálních servilních omluv, které stejně naši dnešní politici dělají, když přijedou na jakoukoliv německou vzpomínkou akci – třeba před pár dny na sudetoněmeckém sjezdu.
Ovšem, druhá věc – zda takové přiznání minulosti může mít „větší vliv na hrdost naší armády“.. Protože ta toho má na špatném svědomí mnohem víc. Od Bílé hory, přes Mnichov , pasivitu při sovětské okupaci 1968, plus k tomu „buzerační vojnu“ za socialismu, plus potom zrušení všelidové armády s tím, že „profíci stačí“ , až třeba k některým skandálům v poslední době. Doslova, sama armáda by potřebovala psychoanalýzu, s tím aby naopak na většinu toho zapomněla.
Ovšem, jak vytvořit – skutečně silnou a hrdou armádu, včetně silných záloh, odvedených a vycvičených z civilu“, to si asi dneska nikdo představit nedokáže. Jak se i publikovalo, okamžitě potom co pan prezident spustil diskuzi o „.. administrativních odvodech“, se hned objevily v médiích dotazy a amatérské návody, jak se té vojně vyhnout. Dnešní mladé generace skutečně nemají ani zájem, ani pocit hrdosti, tuhle republiku bránit se zbraní v ruce–
Sudetoněmečtí historici, když byli usvědčeni, že naprostou většinu zločinů při odsunu Němců spáchali jejich soukmenovci (čeští konfidenti gestapa, udavači, kolaboranti, slovenští fašisté atd.) stojící na straně Hitlera, aby se na poslední chvíli zařadili na stranu vítězů a vyhnuli se trestu, tak si nakonec vymysleli další lež, že je přímo řídila česká vláda a armáda.
Mrtvé při odsunu Němců z Brna mají na svědomí Revoluční gardy složené z kolaborantů – dělníků vyrábějících zbraně pro Hitlera.
Masakr na Švédských šancích zorganizoval fašista Karol Pazur, Pazúrův bratr byl dobrovolníkem u SS, sestra německou špiónkou, Pazúr sloužil u Hlinkovy gardy, dobrovolně šel na východní frontu. Po zajetí
Sověty, aby si zachránil život, se dal ke komunistům a s čsl.armádou přijel do ČSR. Aby zachránil svou faš.rodinu, začal likvidovat Němce, do čehož se zapojil i fašista Surovčík.
Masakr v Postoloprtech (kde za oběti všech odkrytých 9 hromadných hrobů prohlásili místní Němce, i když tam byly koncentrační a zajatecké tábory, poblíž procházely Pochody smrti z koncentráků a davy zbídačených Němců z vých, Evropy utíkajících před Rudou Armádou).. usvědčený byl mj. četník Bohuslav Marek, kolaborant sloužící Němcům, který aktivisticky na občanech vyžadoval plnění nacistických příkazů.
Sudetští Němci byli v naprosté většině na straně Hitlera, kterému umožnili zničit ČR a těšili se až po válce podle Heydrichova plánu Češi uvolní prostor pro Árijce (zplynováním a zbytek odsunem na Sibiř). Takže ať se za výše popsané zločiny omlouvají navzajem se svými soukmenovci.
V zásadě se dá konstatovat, že blábolíte.
Vyhnání němců z Brna bylo odpovědí za 6 let nadřazenosti (např.fronty německých „spoluobčanů“ na popravy našich vlastenců v Kounicových kolejích a jejich hlasité nadšené komentování práce katů). Při pochodu do země zaslíbené nikdo nezemřel, mrtví byli až v Pohořelicích následkem zdravotních potíží a věku. Brněnská silnice na Vídeň posetá ubitými Němci je vymyšlený moderní nesmysl.
Zajímavý je pohled Jana Masaryka. I když je fyzicky o hlavu větší než Beneš,morálně ho převyšuje daleko. Proto zřejmě zemřel.
To, že teprve až 80 let po válce nás pan Urban seznamuje detailně s Benešovo kolaborací s komunisty, je v tom, že V. Havel nejvyšší představitel OF v listopadu 89 hlásal: „Nám je jedno, zda v první polistopadové vládě budou komunisté, jen, aby to bylo smysluplné“. A přece komunisté si pak v první polistopadové vládě nemohli pod sebou podříznot větev, když s nimi E. Beneš v r. 1945 a později přímo kolaboroval. A dokonce v r.2004 na základě návrhu KSČM v PS ČR byl odsouhlasen hanebný zákon „E. Beneš se zasloužilo stát“.
Ještě bych chtěl k fografii tohoto článku sdělit, že její popis nemůže být z cesty EB z Anglie do Československa v r. 1945, když EB se vrátil v r. 1945 do Československa z Moskvy a ještě k tomu s bandou komunistů v jím jmenované první poválečné vládě.
Nedělám si žádné naděje, že cenzura HP můj komentář pustí zveřejnit. To také o něčem vypovídá, jak je nedotknutelný nejen Beneš, ale i V. Havel. Lži jsou v ČR na pořadu dne a tak občané neví vůbec kam mají patřit.
Zatímco Památník v Lidicích má roční rozpočet 20 milionů Kč na pietních místech poválečných masakrů žádný z českých politiků nepoložil ani kytku, což nás mentálně řadi někam na Balkán. Myslím, že by situaci prospělo, kdyby byl zřízen nějaký centrální památník.
Jestli bych si dovolil ještě jednu poznámku. Je otázka, zda to co pan Urban požaduje, bude mít ten předpokládaný pozitivní a smířlivý efekt.
Protože, my jsme se Německu za zločiny spáchané po konci války a při odsunu už dávno omluvili, a několikrát jsme tu omlu opakovali. Od známé Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji v roce 1997, až po – a je to sotva pár dní se za nás omlouval ministr Bek na srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Ostatně – taky si řadu těch události připomínáme třeba v těch Postoloprtech se konají vzpomínkové akce už několik let. Vyšetřovány byly 2x, poprvé, jak v článku v roce 1947, podruhé v letech 2006-2009, s dosti velkou medializací. Takže i to že to tehdy provedli vojáci naši tehdejší armády, je známé.
Jenomže – dosavad jsme se Němcům omlouvali s tím vysvětlením, že šlo o lokální excesy, které nebyly naší tehdejší vládou schvalované.
Takže v tom by tedy bylo ono novum v česko-německých vztazích, přiznání se – „my jsme vám po celých 36 let po sametovce lhali a omlouvali se pokrytecky a falešně, nebyly to lokální excesy, ale tehdejší naší vládou řízená genocida. „…
Těžko lze předpokládat, že na tohle by stačila další „omluva“, když jak známo, tyhle masové zločiny jsou nepromlčitelné. To snad aby pan Urban a další autoři tuhle svou vědeckou knihu poslali jako důkazní materiál rovnou do Haagu, až tam proti nám rozjedou megaproces, proti kterému snad i ruské zločiny na Ukrajině úplně vyblednou…
Češi nemohou říct : „Je nám to líto.“ Protože jim to líto není.
Proč jim to líto není ? Protože jsme malí , všichni do nás kopou a mají-li si nás vůbec všimnou,pak se musíme chovat právě tak.A proto nám to líto není.A Rusům to ještě dlužíme .