Jan Urban: Kam až nás dovedla neprofesionalita a sebestřednost prezidenta Beneše
KOMENTÁŘ. Historické nevědomí většiny české politiky a publicistiky vnímá minulost nejspíš jako jídlo ve školní jídelně. Stačí si vybrat jen kousky, které chutnají, a zbytek se může vyhodit. Skutečná historie je ovšem mnohem spíše energetickou tyčinkou, u které záleží na každé kalorii, kterou může poskytnout, bez ohledu na chuť. Jen taková historie může přinést ponaučení a pomoci nám přijmout pravdu o nás samotných, bez hloupých legend a falešných hrdinů.
Určujícím mobiliářem výkladu československých (českých) dějin 20. století jsou traumata dvou údajně nezaviněných porážek, známé jako „mnichovská zrada spojenců“ v září 1938 a komunistický „puč“ v únoru 1948.
Jejich společné a propojující téma je prezident Edvard Beneš, který v obou případech údajně nemohl nic dělat. A když nemohl nic dělat ani pan prezident, mohla společnost v obou případech okamžitě rezignovat na všechny hodnoty parlamentní demokracie i lidské slušnosti a začít kolaborovat jak s fašistickou, tak o sedm let později s komunistickou diktaturou. Za statisíce obětí ale v obou případech „mohl režim“, ne my.
V normální parlamentní demokracii by ve chvíli krize jednal parlament a rozhodovala vláda. To však v Československu nebylo ani v jednom z uvedených případů možné.
Paralýza zákonodárné i výkonné moci byla v obou případech důsledkem jednání prezidenta Beneše. V roce 1938 odmítal svoji zahraniční politiku s vládou a politickými stranami jakkoliv konzultovat. Parlament i vláda od jara prakticky nejednaly.
Už na začátku roku 1945 pak proti námitkám a nesouhlasu exilové vlády a spojenců zničil Beneš šest let budovanou strukturu institucí poválečné republiky a před kritikou se uchýlil do Moskvy pod komunistický diktát.
Přijetí Národní fronty a národních výborů, vtělených do takzvaného Košického vládního programu, udělalo z voleb, parlamentu a „lidové demokracie“ předem frašku. V únoru 1948 pak už nebyl nikdo, kdo by se komunistickému převzetí moci mohl postavit.
Chtěli odstranit Hitlera
Podívejme se zatím na první z nich. V červenci 1938 vrcholila příprava protihitlerovská rebelie vysokých důstojníků wehrmachtu a abwehru, kteří nesouhlasili s nezodpovědným, příliš riskantním a předčasným plánem Adolfa Hitlera rozpoutat válku s dobře vyzbrojeným Československem.
Jedním z jejích vůdců byl generálplukovník Ludwig Beck, náčelník generálního štábu wehrmachtu. Beck neměl námitky proti myšlence vojenského obsazení střední Evropy. Jako profesionál ale poukazoval v případě útoku na Československo na nepřipravenost německé armády vést válku současně proti Francii a Británii, pokud by se rozhodly přijít napadené zemi na pomoc.
Beck nejprve napsal sérii memorand pro členy nejvyššího armádního velení a snažil se opakovaně Hitlera přesvědčit, aby od záměru urychleně obsadit Československo ustoupil. Ten byl však po triumfálním úspěchu připojení Rakouska k Říši v březnu stejného roku stále méně přístupný argumentům generálů.
Spiklenci proto raději vypracovali detailní plán jeho odstranění a převzetí moci. Potřebovali ale mít jistotu, že Velká Británie v případě napadení Československa vyhlásí válku Německu.
A zároveň potřebovali, aby československá vláda a prezident stáli jednotně a tvrdě proti jakýmkoliv ústupkům vůči Adolfu Hitlerovi.
V červenci 1938 vyslal Ludwig Beck spolu s admirálem Wilhelmem Canarisem do Británie konzervativního německého politika Ewalda von Kleist-Schwemzina, aby tajně seznámil britského premiéra Nevilla Chamberlaina s, jak byli přesvědčeni, jedinou možností, jak odvrátit světovou válku.
Beck doslova řekl: „Přivezte mi spolehlivý důkaz, že Anglie bude bojovat, bude-li Československo napadeno, a já s tímhle režimem skoncuji.“ Canaris vybavil kurýra falešným pasem a celá operace byla koordinována s britskou tajnou službou.
Mise skončila fiaskem. Ministerský předseda Chamberlain přijal iniciativu německých spiklenců s viditelnou nedůvěrou. Byl už rozhodnut Československo obětovat. Hluboce nesnášel Edvarda Beneše i jeho dlouholetého vyslance v Londýně Jana Masaryka.
Samotný vznik Československa považoval za omyl. Britská zpravodajská služba MI5 navíc na podzim 1938 monitorovala Masarykovy neopatrné telefonické rozhovory s Prahou i s vůdci britské opozice, jako byl Winston Churchill, ve kterých se československý velvyslanec velmi jadrně a nezdvořile vyjadřoval o britském premiérovi.
Ještě hůře Chamberlain nesl, když se dozvěděl, že Edvard Beneš poslal značnou finanční částku na podporu především mediálních aktivit Winstona Churchilla, jeho největšího opozičního rivala, a jeho publikace The Focus. 〈Zdroj: Vít Smetana – In the Shadow of Munich British Policy Towards Czechoslovakia from the Endorsement to the Renunciation of the Munich Agreement (1938–1942), Charles University Press 2008.〉
Prezident Beneš naprosto nevnímal právní a profesionální zásady diplomatické komunikace v době krize. Místo využití kurýrů nebo alespoň změny diplomatické šifry používal pro kontakt s Janem Masarykem běžnou diplomatickou šifru ministerstva zahraničních věcí.
Tu však nacistická kontrarozvědka Forschungsamt prolomila a s gustem předávala vybrané pasáže spřáteleným britským diplomatům. (Zdroj: Victor Rothwell, The Origins of the Second World War, Manchester University Press 2001.)
Sami jsme nabídli kapitulaci
15. srpna ujistil Hitler generály, že pokud Chamberlain a Daladier zůstanou u moci, nehnou na pomoc Československu ani prstem. O tři dny později generálplukovník Ludwig Beck na protest rezignoval na funkci.
Ještě chvíli se mohlo zdát, že vzpoura může pokračovat. Ale všechno už záleželo jen na pevnosti československého postoje. Jenomže 15. září odcestoval československý ministr Jaromír Nečas do Paříže, aby vládám Francie a Anglie tajně předal Benešův s nikým neprojednaný návrh odstoupení části území republiky nacistickému Německu.
Z pohledu ústavy šlo o otevřenou prezidentovu velezradu. Pro britskou a francouzskou politiku to znamenalo konec potíží. Čechoslováci sami nabídli kapitulaci. (Zdroj: Jan Cholínský, Mnichovská zrada, nebo pražský krach? Nečasova mise a rozpad Československa v září 1938, Dílo Kladno 2019.)
30. září v půl druhé ráno oznámili francouzští a britští zástupci československým diplomatům výsledek Mnichovské dohody. Ve dvanáct hodin ji prezident a vláda přijali beze změn. Adolf Hitler zvítězil bez odporu.
O den později Churchill telefonicky naléhal na vyslance Jana Masaryka, aby přesvědčil prezidenta Beneše, aby Československo pod jakoukoliv záminkou nevydávalo pohraniční opevnění ještě alespoň osmačtyřicet hodin.
Řekl, že za tu dobu může padnout Chamberlainova vláda a nová vláda, jejímž bude premiérem, proti Mnichovu vystoupí a pohrozí Hitlerovi vojenskou akcí. Masaryk Benešovi vzkaz vyřídil s tím, že není důvěryhodný a nedá se na něj spolehnout. MI5 briskně nahlásila všechno premiéru Chamberlainovi, kterého informace značně rozladila. (Zdroj: Vít Smetana, tamtéž.)
Nacistická hybridní strategie přímého vojenského a diplomatického nátlaku v kombinaci s rozvracením vnitřní stability Československa slavila úspěch. Říše jedním tahem získala obrovský a rozjetý vojenský průmysl i kompletní výzbroj mechanizované armády, kterou během několika měsíců nasadila proti Polsku a jen o něco málo později proti Francii, státům Beneluxu a Dánsku.
Hitlerův úspěch znamenal i konec plánů na vojenské vystoupení německé armády proti nacistickému režimu. Desítky jeho původních účastníků včetně Wilhelma Becka a admirála Canarise byly nakonec o pět let později po neúspěchu bombového atentátu na Hitlera z 20.července 1944 odsouzeny k trestu smrti.
Britský a francouzský establishment kolem premiérů Chamberlaina a Daladiera pomohl svou zbabělostí, slepotou a appeasementem diktátora Adolfa Hitlera rozpoutat strašlivou světovou válku. Edvard Beneš jim to svojí neprofesionalitou a sebestředností velmi ulehčil.
Vytýkat jim osmdesát let po válce zradu Československa poté, co je Beneš sám přesvědčil, že neuvažuje o vojenském odporu a nabízí odstoupení části území státu, je nesmysl. V Československu chyběli politici, kteří by věřili, že i krátký vojenský odpor má smysl. Finům, Norům, Dánům, Ukrajincům, Litevcům nebo Polákům tohle nikdy nikdo vysvětlovat nemusel.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Benešova smlouva s národem aneb Česká záliba v mučednictví
Američané se k nám chovali slušně. Pak přišli Češi a začalo být zle…
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
99 komentářů
No to se mělo zveřejnit dávno a ne je oslavovat, jako
hrdinové, Beneš, Jan Masaryk.Kdo chtěl, tak už to
věděl dávno.
No, Urban je ideolog, který ignoruje fakta. Beneš Brity a Francouze znal, věděl, že jsou schopni se spojit i s Hitlerem proti Československu nebo alespoň přihlížet, jak Hitler devastuje Československo. Nakonec po útoku Hitlera na Polsko neposkytli Polsku žádnou pomoc. A pláč nad národními výbory je hloupý. Prvorepublikové úřední ovládání obcí bylo nedemokratické.
Věděl, co? Povězte.
Rozhodne souhlasin. Ze nas Benes zaprodal Rusum a komunistum a zradil doktora Hachu uz vim davno, ale tohle je tedy silna kava. Ten opravdu nikde sochu mit nemel.
Ani pozlacenou budtu a zeď plnou medailí ve Vojenském muzeu.
Z dnešního pohledu to tak vypadá. Ale Československo v té době existovalo jako samostatný stát jen 20 let. Do r. 1918 jsme byli součástí R-U a předtím Svaté říše římské, tj. součástí zemí, jejichž vládci mluvili německy. V r. 1938 v ČSR žilo 3.2 mil. občanů německé národnosti, se kterými jsme měli přes 1000 let společné historie. Těch 3.2 mil. lidí žilo v oblastech, kde spoustu vesnic bylo čistě německých a nebylo to jen v u dnešních hranic: hranice Protektorátu vznikly nakreslením hranic německé národnostní většiny. Tzn. v případě zahájení bojových operací by se česká armáda nebránila jen proti Německu, Rakousku, Polsku a Maďarsku, ale také proti útokům němců z našeho vnitrozemí. Vlády Anglie a Francie nechtěly bojovat a nepomohly by nám, Rusko bylo ve spojenectví s Hitlerem. Tj. všichni kolem nás v r. 1938 souhlasili s názorem „Vznik Československa byl omyl, vraťme se k tomu, co fungovalo tisíc let“.
V podstatě máte pravdu, leč z mého pohledu to Beneše nijak neomlouvá. Když jsem začal brát rozum, vždy mi přišlo divné jeho obhajování. Patřil do vězení, ne na piedestal.
Souhlasím, nevím proč máme na tolika místech v celé republice jeho náměstí nebo pojmenovanou ulici. Dlouhodobě se zde pěstoval kult osobnosti…na jeho počátku stál TGM.
a neco podobnyho nas ceka po volbach, jestli vladu bude sestavovat agent 25085 – verny kamarad a obdivovatel fica a orbana, kteri jsou zas vernymi kamarady a obdivovateli putina alias novodobeho hitlera
To nás bude čekat po volbách ať už bude sestavovat vládu kdokoli z nabízených se… bohužel. Ale říká se, že každý národ má vládu jakou si zaslouží. Takže asi tak.
A pan autor článku by na místě Dr. Beneše dělal co ?
Pán autor článku by v prípade Mníchova udelil menšinám toľko občianskych a politických práv ako mali češi, v prípade februára 48 by predišiel vládnej kríze po odstúpení komunistických ministrov vymenovaním nekomunistických.
Nejspíš by se nedopustil vlastizrady , či vekezrady, jako E. Beneš….
Pan autor je především ideolog, který dovedně manipuluje fakty,aby byl Benešův obraz co nejodpudivější. S objektivitou to samozřejmě nemá nic společného, je to už jakási posedlost,podobně jako u Petra Pitharta. S těmito pány vůbec nema smysl diskutovat, je to marnost nad marnost. Vzpomínám si na výborný článek Ondřeje Housky Obrana Edvarda Beneše,HN 24. 10.2018, který už nektere veci uváděl na pravou miru.A to nemluvím o mnoha historicich.
Beneš byl zbabělec a měl by být označen za velezrádce.
Zákon, že se zasloužil o stát by měl být zrušen. Velezrada jeho zásluhy likviduje.
Beneš byl velký státník a viděl mnohem dál než Vaše „hodnocení“, tedy, že dojde k válce a jeho vize se plně potvrdila. Proti všem nemělo smysl v roce 1938 bojovat, neměli jsme se o koho opřít, náš spojenec Francie nás bez mrknutí oka zradil spolu s Chamberlainem. Jediné, co bych Benešovi vyčítal bylo, že neabdikoval ihned po „Vítězném únoru“, ale v sovětské sféře vlivu jsme byli již po Jaltské konferenci ještě před koncem války. Článek nepovažuji v celé řadě věcí za objektivní.
a že už 14.9.1938 Beneš jako první navrhl odstoupení části území Německu. On vytvořil politiku spoléhat na Francouze a znepřátelit si všechny ostatní.
A kdyby neudělal vubec nic jak by to podle vas dopadlo?
Naprostý souhlas. Konec lhaní …
Začnu od konce: Předání Československa Hitlerovi znamenalo předání výzbroje a výstroje pro cca 20 divizí, jakou by německý průmysl vyráběl v předválečném režimu dva roky. Znamenala dále ony zbrojovky, znamenala „vykuchání“ pohraničních pevností (děla, kulomety, zásoby munice), i ty zbrojovky.
Je mi líto, Chamberlein byl bezcenný hňup, že tohle Hitlerovi dal a Daladier navíc zrádce, protože ČSR měla s Francií platnou smlouvu o vzájemné pomoci. Francouzskou armádu a britský expediční sbor v podstatě převálcovaly československé tanky, jen zanedbatelně Němci upravené. V rámci jakési dějinné spravedlnosti. Chamberlain je do jisté míry omluvitelný jako produkt mnohaletého šlechtického inbreedingu, který na rozumu jistě nepřidá.
Primárním problémem byla jistě orientace republiky na bezcenné degeneráty, Brity a Francouze, která se ovšem táhla od první světové války, kdy jakýsi význam měla, zatímco posléze už nikoli. On také nikdo tehdy nepředpokládal, že tyhle národy za pouhých dvacet let takto zdegenerují.
Ta degenerace se projevila, bohužel, příliš pozdě. Beneš dělal co mohl a z náhle se projevivší situace vytěžil maximum: S výjimkou Podkarpatské Ukrajiny návrat k předmnichovským hranicím s bonusem odsunu nespolehlivé německé populace.
V únoru 1948 v podstatě byl podražen demokratickými ministry, z nichž někteří demisi nepodali, takže nemohl rozpustit vládu, jak by to dopadlo dle ústavy, pokud by se ti hlupáci alespoň minimálně na té demisi domluvili.Navíc byl v bídném zdravotním stavu, je možné, že někdo mladší a energičtější, nestříhající metr k návštěvě Smrtě, by na jeho místě dokázal víc – ale kde vzít, a nekrást? – Nikdo takový prostě nebyl.
S tou naší výzbrojí to zase taková sláva nebyla. Ten oslavovaný tank t38 ještě v době Mnichova nebyl ve výzbroji a k disposici bylo pouze cca 200 tanků t35 ( nepříliš povedený). Dělostřelectvo , nic moc a posloužilo hlavně na Atlantickém valu, letectvo 0. Takže ano, vítaná posila to byla ale ne rozhodující.
Problém je, že Němci lepší tanky skoro neměli. U starších našich typů nahradili kulomety dělem menší ráže a u novějších jen zasáhli do vysílaček, aby byly kompatibilní d německými. A pak už se jelo do Blitzkriegu.
Znovu opakuji, t38 ( ČKD) se sériově vyráběl až pod německým dohledem. Němci tou dobou už měli kvalitnější Pz III a Pz IV. Ten se ostatně vyráběl ,vylepšený až do konce války. T38 měl velmi povedený pojezd použitý zejména u stihačů tanků Marder a hlavně Hetzer.
Těch modernějších tanků měli pár kousků, něco navyráběli až po |Mnichovu. Tíku války by nesly starší tanky, jejichž boční pancíř prostřelil i těžký kulomet. A proti těm byly československé tanky prostě lepší.
To tedy ne. Tanky Pz I už se používaly jen k výcviku a Pz II se pomalu stahoval. Páteří byl Pz III. T38 se samozřejmě používal a s úspěchem, zejména, tehdy ještě gen, Rommelem ve Francii,ale žádný zázračný tank to nebyl. Spíše tančík s kanonem 37mm. Pro fr. tanky Renault a zejména Somua 35 neby protivníkem.
Tady nešlo ani tak o výzbroj, ale o na svou dobu vyspělé průmyyslové závody, které pak vyráběly zbraně pro wehrmacht…
Ano, s tím souhlas.
Sice máte pravdu, jenomže ono je nutné se na to poctivě podívat i ze strany Francie a Velké Británie. Ony prostě do války s Německem jít ani v roce 1938 jít nechtěly. Právě že ten vliv 1.světové byl pro ně depresivní a nechtěly tehdejší masakry opakovat.
I tedy za tu cenu, že Německu obětují nejen nás, vlastně celou střední Evropu.
Ostatně připomeňme, – že pro ně se tím ta situace zjednodušila na úroveň 19.století.
Takže od Západu, republikánská Francie, chráněná Maginetovou linií, potom Německo, ovládající svým režimem celou střední Evropu a kdesi daleko na východě bolševické Rusko.
Co si i pro britské politiky, vyznávající ještě koloniální politiku přát víc? Jim to vlastně vyhovovalo.
Hodně se mýlíte. V únoru 1948 podala demisi postupně většina členů vlády. Škoda, že ji nepodali naráz. Přesto měl Beneš povinnost převzat demise a pověřit někoho sestavením nové vlády.
To by mu ale nemohla řvát pod okny ulice, víte vůbec,jak vypadala situace kolem února 1948. Beneš se bál občanské války a docela oprávněně.
To by mu ale nemohla řvát pod okny ulice, víte vůbec,jak vypadala situace kolem února 1948? Beneš se bál občanské války,a docela oprávněně.
Asi tak.Nemít Beneše,Urban by neměl o čem psát.
S odstupem téměř devadesáti let se snadno kritizuje.
byla doba, kdy parlament přijal zákon, že se Beneš zasloužilo stát. Angažoval se tom i pomýlený president korouhvička zemánek.
To by mu ale nemohla řvát pod okny ulice, víte vůbec,jak vypadala situace kolem února 1948? Beneš se bál občanské války, docela oprávněně.
Je ovšem otázka, zda by nebyla lepší variantou.
Je to moc jednostranné. Politika usmiřování se netýkala jen Českoskoslovenska, ale celé Evropy. Za to Beneš opravdu nemohl. Důvěřovat nějakým tajným zprávám o pádu Hitlera či Chamarleina bylo v kontextu hodně riskantní.
Tvrzení, že Beneš „zničil“ poválečné instituce je silně hodnotící. Beneš se v exilu snažil o obnovení Československa a spolupracoval se Sovětským svazem, což bylo v daném geopolitickém kontextu pragmatické, byť s tragickými důsledky.
Obvinění z „velezrady“ kvůli návrhu odstoupení území je právně i historicky problematické. Beneš jednal v extrémně složité situaci bez podpory spojenců a pod hrozbou války.
Srovnání s Finy, Poláky nebo Ukrajinci ignoruje zásadní rozdíly v geopolitické situaci, vojenské připravenosti a mezinárodní podpoře.
Tvrzení, že „všichni kolaborovali“ je přehnané. V obou obdobích existoval odpor – jak proti nacistům, tak proti komunistům.
Zhodnoťme článek z hlediska novinářské kvality:
Článek působí jako silně názorový a ideologicky zabarvený text, který se snaží přepsat tradiční výklad československých dějin 20. století s důrazem na vinu domácích elit, zejména prezidenta Edvarda Beneše. Ačkoliv autor využívá některé historické prameny a odkazy na odbornou literaturu, jeho přístup je selektivní, jednostranný a místy manipulativní.
Zjednodušování komplexních událostí
Autor redukuje složité geopolitické a vnitropolitické situace na osobní selhání jednotlivců, zejména Beneše. Ignoruje širší kontext – například sílící tlak nacistického Německa, pasivitu Západu nebo omezené možnosti malého státu v předvečer války.
Silně hodnotící jazyk
Používání výrazů jako „velezrada“, „kapitulace“, „fraška“ nebo „kolaborace“ působí spíše jako publicistická provokace než jako seriózní historická analýza. Takový jazyk může čtenáře zaujmout, ale zároveň snižuje důvěryhodnost textu.
Chybějící vyváženost
Článek neuvádí alternativní pohledy nebo protiargumenty. Například neřeší, proč Beneš jednal tak, jak jednal, nebo jaké byly reálné možnosti obrany v roce 1938. Místo toho nabízí černobílý obraz „zbabělých elit“ a „zrazeného národa“.
Zneužití historických paralel
Srovnání s Finy, Poláky nebo Ukrajinci je zavádějící – každá země čelila jiným podmínkám, měla jinou geografii, spojence i vojenské možnosti. Takové paralely slouží spíše k moralizování než k pochopení historie.
To jsou z vaší strany jen samé okecávačky. V zásadě je článek pravdivý a výrazně poučný pro mladou generaci.
Poučný? V čem? V technice demagogie? Pan Urban má životní náplň psát všechno možné jako hlasatel jediné (své) pravdy, kterou mlátí ostatní po hlavě. Trochu si přečtěte víc, co píše.
To by mu ale nemohla řvát pod okny ulice, víte vůbec,jak vypadala situace kolem února 1948? Beneš se bál občanské války, docela oprávněně.
Autor hanobí Beneše dlouhodobě,nevím co tím sleduje,ale nejspíš chce jitřit spory a hádky,zkrátka přes Beneše hanobí Čechy.Taky rád hecuje kvůli údajnému špatnému chování válečné generace k Židům.Proč to dělá,ví jen on sám,ale třeba se unaví a dá pokoj.
Mluvíte mi z duše. Koupil jsem si nedávno knihu o Edvardu Benešovi od francouzského autora. Hodnocení francouzského autora prezidenta Beneše mi připadá mnohem objektivnější než hodnocení pana Urbana.
Máte pravdu, takto pokroucený výklad dějin je u Urbana normální. Opravdu nevím co tím sleduje. Možná je za to placen!
Spíš to budou ty mindráky, o kterých Jan Urban píše v úvodu. A snaha vybrat z historie kousky, které chutnají, a zbytek vyhodit. V tom má Jan Urban naprostou pravdu. I když možná trochu jinak, než zamýšlel.
Kniha: Antoine Marès, Edvard Beneš, Od slávy k propasti, drama mezi Hitlerem a Stalinem, vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2016, strana 253:
Beneš mluvil velmi optimisticky o Rusku a doufal, že se stane prostředníkem mezi Poláky a Sověty. Churchill ho popisuje poněkud realističtěji: „Byl mistrem praktické každodenní politiky a diplomacie. Dokázal s trpělivostí a vytrvalostí překonat dlouhá období, kdy se k němu osud otočil zády. Zklamal však v tom – a on sám a jeho vlast za to draze zaplatili -, že se ve vrcholném okamžiku nerozhodl pro násilí. Byl příliš zkušeným diplomatem a příliš prohnaným praktickým politikem, aby si uvědomil, že přišel okamžik, kdy je třeba vsadit všechno na jednu kartu, jež znamená buď vítězství, nebo smrt“. Konec citátu z knihy. Myslím, že Winston Churchill vystihl Edvarda Beneše skvěle. Beneš se co se týče Sovětského svazu pořádně spletl, to ano. To ale neznamená, že je nějakým zrádcem. Winston Churchill vystihl Edvarda Beneše určitě lépe a přesněji než pan Urban.
Autor zapomněl napsat, že Benešův návrh na postoupení části pohraničí a vystěhování Němců ze zbývajících Sudet VB a Francie nepřijaly a žádaly postoupení všech oblasí s více než 50% Němců. Toto ultimátum sice Hodžova vláda přijala, ale po generální stávce padla a nová Syrového vláda tyto návrhy odmítla, vyhlásila mobilizaci a vyslala armádu do Sudet potlačit nepokoje. Takže do Mnichova jel zástupce naší vlády s odmítavým stanoviskem k podstoupení Sudet.
VB byla pod silným tlakem USA, pro které byl komunistický SSSR hlavní hrozbou po 1.světové válce.. Proto USA a VB (i kvůli příbuzenství anglické královské rodiny s německou císařskou rodinou) po nástupu Hitlera financovaly zbrojení Německa a nebránily mu k cestě k hranicím SSSR (obětováním ČR a Polska), aby zničil SSSR.
Tedy, já jen žasnu co se tady vše nedozvím. Tohle vše se Vám zdálo a nebo jste to slyšel v hospodě?
S prvním odstavcem lze celkem souhlasit. Zato ten druhý je jak z komunistické učebnice (propaganda mimo realitu). Proč by měl SSSR představovat pro USA nějakou „hlavní hrozbu“? Po první světové převládla v USA velmi silná politika izolacionismu (většina voličů). Dokonce se vyšetřovalo údajné spiknutí (firem těžkého průmyslu), které mělo USA vtáhnout do První světové války (neprokázalo se). Zaostalý SSSR se v té době nejevil jako žádná hrozba (i samotný Hitler byl ještě v r. 1941 přesvědčený, že Rudá armáda je mnohem slabším soupeřem, než francouzská, kterou porazil za měsíc, proto také zaútočil). USA se v duchu Monroeovy doktríny zabývaly hlavně Americkým kontinentem a pacifickým prostorem. Hlavní problém bylo Japonsko s jeho expanzí do Koreje a následně Mandžuska. USA prosazovalo mezinárodní politiku „Otevřených dveří do Číny“ (trhy). Snaha Japonska zabrat si Čínu (a eventuálně celý prostor jihovýchodní Asie) vedlo následně k americkému embargu vůči Japonsku, což vedlo k Pearl Harboru…
Hannoverská dynastie se kvůli První světové přejmenovala na Windsorskou (aby vyjádřila svoje vlastenectví). Ale především – role britského krále, či královny, byla před Druhou světovou už spíš ceremoniální. Skutečnou politiku dělal parlament a vláda. A to, že by si britská vláda přála silně vyzbrojené Německo (kterým se cítila ohrožena) je absurdní. Navíc – „kvůli příbuzenství anglické královské rodiny s německou císařskou rodinou“ – O jaké době mluvíte? Německé císařství padlo 1918 (a císař se odebral do exilu v Nizozemí)
Připomenme ale že SSSR byl pro USA rizikem jako bolševický stát. Tedy, nikoliv že by spolu měly válčit, ale hrozilo riziko, že by Moskvou posílání a řízení bolševici mohli udělat převrat v USA a tam vytvořit bolševickou vládu.
Sice hypotetické, ale samozřejmě zejména podnikatelé se toho báli.
Zatímco, Německo, to byla jiná, tam naopak ty ekonomické kontakty byly. A že i v USA existovaly skupiny fašistů, kteří navrhovali, že by se tam měl udělat „pořádek“ jako za Hitlera v Německu.
No a pokud se týkalo GB, tam si to tedy řídil hlavně premiér Chamberlain osobně. Asi by se dalo říct, že ti ostatní kolem něj, nedokázali pochopit v té rychlosti o co mu jde.
Ale že – a jak se dá i dočíst, jemu skutečně silné Německo nevadilo, pro něj byla součást stability Evropy – podobně jako v 19.století. Několik silných velmocí, které by ovládaly své okupované části Evropy a dokázaly jednat mezi sebou.
Velká Británie – Francie – Německo – Itálie. Přesně tak jak se konečně i setkaly v Mnichově..
Nepleťme si dojmy s pojmy. Ono lze sice jistě citovat jako fakta v minulosti provedené zápisy některých informací.
Ale dost nejistě se fabuluje zpětně jakýkoliv alternativní vývoj.
Takže, když si přečteme “ (..Churchill) řekl, že za tu dobu (48 hodin) může padnout Chamberlainova vláda a nová vláda, jejímž bude premiérem, proti Mnichovu vystoupí a pohrozí Hitlerovi vojenskou akcí. “ – tak to Masaryk jr. i Beneš museli považovat za zcela nedůvěryhodnou informaci.
Něco takového v té době (když se Chamberlain chlubil v médiích, že „přivezl mír“ nebylo možné.
Ona dokonce ta Chamberlainova vláda nepadla ani o rok později, když Německo napadlo Polsko. I pak si musel Churchill počkat ještě na květen 1940, když už Německo úspěšně napadlo Francii, a obešlo Maginotovu linii.. Teprve pak se stal krizovým premiérem, s úkolem bránit a ubránit především Velkou Británii. Ale to už bylo čs. státu aj Benešovi, doslova jak mrtvému zimník.
Ovšem – na druhou stranu, a když už si fabulujeme ten alternativní vývoj, proč stálo označovat za velezradu onu Nečasovu misi, která, kdyby vážně západními politiky projednána byla, mohla tu krizi v Sudetech vyřešit jednou provždy, v klidu a bez války. Ovšem, jak snad vyplývá, i z těch faktů, o to právě ani Chamberlain nestál. Tehdejším „řešením“ britského governemtu byla „stabilní “ Evropa. To že by její podstatná část byla pod kontrolou nacistického Německa, to by jim zase tak nevadilo, když se s ním na tom dohodnou. Asi tak stejně jako když se na tom s Hitlerem dohodl ale až po nich, Stalin
Vážený pane, Nečasova mise byla jen zoufalým činem zoufalého muže a nemohla na situaci nic změnit. Hitler byl rozhodnut zničit ČSR a pak pokračovat buď na východ nebo na západ. Od západu nemohl při expanzi na východ nic čekat a tak se dohodl se Stalinem o vzájemném neútočení a s tím souvisejícími dodávkami ropy, obilí a různých surovin. Stalin byl s dohodou spokojen, protože nasměrovala Hitlera proti největším nepřátelům bolševiků – kapitalistům a zahnívajícím buržoazním státům, za což považoval i ČSR. Z toho důvodu by Stalin nikdy nešel na pomoc ČSR proti Hitlerovi.
Já s Vámi naprosto souhlasím, že „.., Nečasova mise byla jen zoufalým činem zoufalého muže“ – pokud by šlo o obranu proti Hitlerovi.
Ale právě pro Velkou Británii a Francii to měl být velice silný argument – toto je to o čem je ČR ochotna přijmout – a maximálně toto by měly prosazovat při svých jednáních pro řešení sudetské otázky. Pokud tedy chtěly jednat o diplomatickém řešení sudetské otázky.
Pravda, pokud jim vlastně o řešení sudetské otázky nešlo, ale stačilo jim předat třetinu čs.území Německu, tak proti tomu ani naše republika, ani Beneš už žádnou obranu neměli..
Prezident Beneš chtěl v září 1938 odstoupit některé výběžky, které z hlediska obrany ČSR neměly smysl (Broumovsko, Jesenicko atd.). Zrada západních mocností zůstane zradou. Nacisté již v Bad Godesbdergu předložli drzé územní požadavky, které vycházely z rakouského sčítání z r. 1910 a které naši „spojenci“ v Mnichově přijali.
Pan Urban je vykladač historie. Upravuje si ji podle svých potřeb.
Naprosto souhlasim
Naprosto souhlasim, Jan Urban manipuluje s fakty a vykládá si je v souladu se svými potřebami.
Naprosto souhlasim, Jan Urban manipuluje s fakty a vykládá si je v souladu se svými potřebami.
Beneš v roce 1938 udělal co bylo možné.
Vyhnul se vojenskému střetu s Německem v situaci, kterou jsme nemohli vyhrát a vytvořil právní rámec pro obnovu Československa.
A v roce 1948 už nebyl schopen řídit stát. Trpěl nejspíš aterosklerotickou demencí…
Neskutečně hloupý článek. Škoda slov….
Je „ideální“ po 80 letech začít psát novou historii. Je ideální začít schazovat další sochy, přepisovat dějepisy apod. Kultura národa se pozná dle toho jak si váží historie. Ale bohužel i té nepříliš lichotivé. Asi jsem stále nezralé společenství občanů svéprávného státu abychom se od podobných praktik distancovali. Bohužel…..
Je škoda že jsme měli v té době prezidenta jakého jsme měli, ale házet vše na něj, taky není správné.
Ozbrojený odpor by asi stál hodně životů a materiálních škod, ale třeba to co provedli bolševici s Prahou v době jejich vlády asi nemá daleko od toho jak by vypadala po bombardování Němcem.
Holt je tu furt ta frustrace z toho měli/neměli jsme do toho jít. Cestuju dost po světě a musím říct že od lidí co vědí aspoň něco málo o historii akorat slyším že jsme se stejně nikdy nebranili. To holt plno národů nemusí řešit, aspon to zkusili, at byl výsledek jakýkoliv.
Na Aktuálně je zveřewjněn velmi zajímavý rozhovor s Petrem Pithartem, který prakticky souzní s panem Urbanem. Bohužel připojené video se seká, jakoby to chtěl někdo sabotovat.
V roce 38 nás zradili „spojenci“ a v roce 48 to dopadlo dobře.
Cože?
S Urbanem nesouhlasím, ale mne by jenom zajímalo, k čemu má tento „nový pohled“ na Beneše sloužit.
Tzv. Nečasova mise, kdy prezident Beneš za zády vlády, parlamentu a vedení armády nabídl odstoupení části území vlastního státu byla jasná prezidentova velezrada . O případné změně území státu mohl rozhodovat pouze parlament. Toho si byl Beneš dobře vědom, neboť později naléhal na ing. Nečase, aby tuto „misi“ vzal na sebe,což Nečas pochopitelně odmítal. Mimochodem, když ing. Nečas v britském exilu předčasně zemřel, členové Státní rady prý dostali zákaz zúčasnit se jeho pohřbu. Kdopak asi stál za tímto perverzním přáním?
A pokud jde o vlastní události kolem Mnichova? Nějak se zapomíná na to, že dne 21. května 1938 Hodžova vláda souhlasila s odstoupením sudetoněmeckého území. Poté Hodža podal demisi, ale tento souhlas ani následující vláda Syrového nezrušila. V preambuli mnichovské dohody se říká, že jde o „realilzaci dohody, jíž bylo v podstatě dosaženo“ a nikdo, ani válečná exilová vláda v Londýně, proti této formulaci neprotestoval.
A to raději nepřipomínám,že podle všeho si prezident Beneš onen noční rozhovor s britským a francouským velvyslancem zákulisně objednal, aby měl alibi před veřejností, jakému nátlaku byl vystaven… Pěkné dny všem.
Mimochodem, už v té první větě, pletete si Ústavu ČR s trestním zákoníkem.
Je jistě pravda, že „změnu hranic musí schválit parlament“. Ale značí to, že ten parlament hlasuje až o té někým projednané mezinárodní smlouvě o té změně . To platí i dodnes, právně se tomu říká ratifikace a je to zcela legální.
I tedy samozřejmě s tou variantou, že pokud ta ratifikace parlamentem schválena není, tak je celá ta uzavřená smlouva neplatná.
Ale když si uvědomíte, že že parlament ČR tehdy neschválil dokonce ani ani přijetí Mnichovské dohody a ztrátu třetiny našeho území vůbec, tak se dostáváme do právních úvah, které značně překračují i jen rámec osoby prezidenta Beneše, ale vůbec obecně i dodržování jak mezinárodního, tak ústavního práva v té době.
Zatímco označit nějakého politika -jako zrádce- podle trestního zákoníku, protože o něčem jednal, to je jiná metóda, a neškodí připomenout, že jí používali hlavně komunisti.
Zatímco v případě demokratických států (a že se k nim hlásíme) je na jedné straně právně velice složité – to u soudu skutečně prokázat. Ale mediálně a politicky snadno zneužitelné .
Velmi zjednodušeně: Beneš měl mnohem vyšší ambice než reálné schopnosti a o tom to celé je. A teď názor za který budu asi velmi peskován: Mělo zůstat Rakousko – Uhersko (myslím, že nikoli žalář národů jak nám bylo dlouhodobě podsouváno) a možná 2. světová válka vůbec nebyla.
Pokud se domníváte, že stát, k jehož rozpadu v říjnu 1918 stačilo jediné slovo („příměří“) dokázalo zabránit druhé světové válce, tak to jste opravdu optimista.
Právě proto, že Rakousko – Uhersko se stávalo stále více oním „žalářem národů“ (vyjma Němců), o jeho zachování mim o Němce a k německé národnosti se hlásící Židy nikdo nestál. A ti to nevytrhli, protože byli v menšině.
Byl to mj. problém velmi dlouhé vlády FJI, kdy na jejím sklonku mu už asi nechybělo moc do Bidena a dostal se do vleku německých nacionalistů. Druhou věcí je, že FJI nebyl schopen strategického uvažování a v podstatě po celou dobu své vlády jen hasil požáry, které nedokázal předvídat.
Ono se vůbec dá konstatovat, že od dob Marie Terezie byla vládnoucí rodina přehlídkou psychopatů a mentálně nekompetentních lidí a i před ní to nebyla žádná sláva.
Sice na tom nebyli tak špatně jako španělská větev, jejíž poslední představitel měl v té generaci předků, v níž jich má normální člověk 32, jen deset osob a Matička Příroda mu za to znefunkčnila varlata, aby zabránila dalším pokusům o rekord na tomto poli. I rakouská větev byla hodně prokřížená mezi sebou, ale tak zle nikoli. Oproti tomu ovšem kolují drby, že FJI a jeho bratr byli dílem švédského velvyslance.
No, on po bitvě je každý generálem, že pane Urbane.
To je pravda. Ještě lépe se ale vyhrávají bitvy, ke kterým vůbec nedošlo.
Jenže v případě prezidenta Edvarda Beneše k těm bitvám došlo.
Na různých dobových fotografiích jsem mnohokrát viděl pohromadě Neville Chamberlaina a pana Daladiera s Adolfem Hitlerem. S žádnou fotografií, na které by byl pohromadě Edvard Beneš s Adolfem Hitlerem, jsem se nikdy v životě nesetkal. Také je mi záhadou, že si nevzpomínám, že by něco z toho, co tu uvádí pan Urban, někdy v minulosti použila proti prezidentu Benešovi komunistická propaganda. Vždyť by to musela být pro komunistickou propagandu opravdu těžká munice proti prezidentu Benešovi. Jenže nic takového. Komunisté se spokojili pouze s tím, že o prezidentu Benešovi prostě mlčeli. Prezident Beneš pro komunisty prostě neexistoval, stejně jako prezident Masaryk. To je opravdu podivné pane Urbane.
Vážený pane Urbane, již dlouho mám většinu dat vyčtenou z odborné literatury a plně souhlasím s Vašimi závěry.
Děkuji za Váš příspěvek nastavení reálného pohledu na naše dějiny neboť dokud si nepřiznáme své chyby nebudeme vědět kdo jsme jako jednotlivci i národ.
Ještě je plno událostí nejen o Benešovi, ale i TGM, které nabyly dány do veřejného prostoru. Doufám, že i ty se postupně dostanou na svět, abychom se nenechávali opíjet tím, že Beneš něco zachrańoval. Já tvrdím Beneš, ale i TGM, nás svými činy zavedli do následného žití 51 let (1938-1989) po diktátory z Německa a pak SSSR. Z důvodu naší budoucnosti je to nutné znát.
Naprosto souhlas
Pobyt TGM v Rusku v době bolševické revoluce? Kult TGM a vpoury v legiích: „Domů vlastním pořádkem“, vyvraždění carské rodiny, porážka Sibiřské republiky, poprava Kolčaka atd. nakonec degradace generála Gajdy. Rovněž vyúčtování „Národní daně“ pro Čechy v USA a činnost Vozkovy rozvracečské agentury by zřejmě bylo mnohého vyznavače TGM překvapením. E. Beneš byl jen zmatený učedník.
To jako myslíte vážně? Legie se samozřejmě bouřily, když je dva roky po válce nutili držet Transsibiřskou magistrálu, kvůli zvažované intervenci proti bolševikům.
To jako TGM dal pokyn k vyvraždění carské rodiny? Jste zdráv?
A že čs. legie opustily „Sibiřského cara“, který se choval k obyvatelstvu hůř než bolševici? To si Kolčak myslel, že za něj budou nasazovat krky do nekonečna?
TGM vládl z Hradu jako monarcha a některé jeho postupy nebyly moc demokratické. Ale ona demokracie tehdy vypadala také jinak než dnes. Proti okolním státům to však byla demokracie přímo ukázková!
Na rozdíl od Poláků. Kteří, jak známo, diktátorům z Německa a pak SSSR unikli.
To jsou takové zákonitosti dějin, že po schopném psychopatovi u kormidla, který věci posune kupředu, většinou přijde někdo, kdo je úplně neschopný a nepoužitelný…. jako třeba nástupce Karla IV – Václav IV. Příčiny bych hledal v psychologii/psychiatrii. On totiž svého nástupce vybírá většinou ten u kormidla a žádný psychopat vedle sebe nikoho schopného nesnese, je to konkurence. To je taky důvod, proč řízení čehokoliv nefunguje, protože ti, co to řídí mají jedinou schopnost získat tu pozici, lézt tézt té klíčové osobě kamsi. A ta klíčová osoba má zase jediný zájem – aby ten nástupce byl alespoň o něco neschopnější… 🙂
Na Beneše asi váš příměr sedí. Um toho Václava IV to bylo poněkud jinak: Král Karel byl mizerný pedagog a nedokázal pochopit, jak moc ho zvedlo, že si svou cestu a pozici v politice musel step by step vybojovat, a to ho učinilo schopným. Svému synovi až do smrti umetal cestičku a vůbec ho, až do své smrti, nepustil k žádným aktivitám. A pokud ano, tak jen k oficialitám a ne k zákulisním jednáním, v nichž byl mistr. A po jeho smrti se Václav ocitl v roli lodního kuchaře na kapitánském můstku. Zikmund byl daleko více nucen makat, a tak se stal daleko schopnějším panovníkem, stejně jako Václavovi bratranci Jošt a Prokop.
Ono jde právě o to, že Karel IV nebyl „jenom český král“. Kdyby byl, tak by zase tak moc nevadilo, že synek král Václav IV byl slaboch a opilec. I takových bylo i na českém trůnu povícero. Ovšem i Václav IV nakonec dožil jako český král.
Jenže, Karel IV byl současně i císař Svaté říše římské, a to věděl, že o tuhle funkci musel mezinárodně bojovat a potvrzovat svou sílu prakticky pořád., nejen v boji ale i v tvrdých diplomatických jednáních. Takže a sice mohl vnutit na její trůn svého synka ještě od kolíbky, ale to věděl že udržet by si jí musel pak trvale on sám, Což tedy nezvládl, z té ho odvolali říšští kurfiřti už v roce 1400.
No, těžko dělat nějaká obecné závěry. Možná připomenout neblahý osud jednoho z příslušníků rodu Habsburků, arcivévody Maxmiliána, který si dokonce troufnul na trůn mexického císaře. Jak se dá dočíst, tak projevil sice o něco větší vladařské schopnosti, než Václav IV, ale ani to nestačilo, takže skončil před popravčí četou.
Jan Drnek napsal zajímavou studii na téma „FJI byl zavražděn anarchistou a trůnu se ujal jeho bratr Maxmilián“. Faktem je, že ten by schopnější, vzdělanější i vojensky zdatnější než FJI. Ohledně Mexika prostě přecenil své možnosti, nicméně šlo také o to, že se do toho nechal nahecovat od Francouzů (jimž Mexiko dlužilo nějaké peníze) a ti ho pak nechali více-méně na holičkách.
To víme moc dobře, kde jsme skončili. Nemusím tedy použít to nejsprostější slovo.
Možná by bylo dobré kdyby si pochybovači tady v diskuzi poslechli či přečetli rozhovor s Petrem Pithartem. Nebo ro je taky jen hloupý vykladač dějin jak se mu to hodí? Tady je odkaz:https://zpravy.aktualne.cz/domaci/neptejte-se-na-28-zari-mnichov-se-zacal-rysovat-o-dva-tydny/r~e0018820405c11f0a26cac1f6b220ee8/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Po té, co vešlo ve známost, jak dopadla mise lorda Runcimana (elitáře, který si nedokázal představit, že příslušníci velkého německého národa mohou být národnostní menšinou ve státě jakéhosi východního pronároda), kterého si Henlein vozil jako medvěda a ukazoval mu divadélko „trpících“ českých Němců, snažili se čs. politici o nějaký kompromis. Tzv. Nečasova mise (bez vědomí vlády a parlamentu), byla jen sonda (nikoli odsouhlasený, vážně míněný návrh), zda by se nedal s Německem sjednat nějaký kompromis. Ukázalo se (a „spojenečtí“ politici to museli vidět), že Německo o žádný kompromis nestojí a jen stupňuje požadavky.
Pithart to velmi dobře ví, ale musí splácet dluhy z disidentství.
Ach jo – no vzhledem k tomu, že už je v textu je uvedená ta stejná mantra, že “ Nečas, měl předložit mapu republiky s vyznačenými částmi území, kterých je prezident ochoten se vzdát ve prospěch Německa…“ a dále pak že
„Pánům Daladierovi a Chamberlainovi spadl kámen ze srdce – že to není na nich, že je kus už předem odevzdán,“
je vlastně historický vulgarismus, který popírá principy diplomatického jednání vůbec.
Z hlediska Československa to byla právě ta přípustná hranice (diplomaticky i fyzicky), minimální ztráty území, o které bylo ochotno jednat a vzdát se ho
/tedy s tou podmínkou, že by sudetští Němci odešli do Řiše). I proto, že tu zbylou oblast kde byla i naše obranná postavení jsme mohli bránit dál..
Jestli si tohle
přeložili francouzští a angličtí diplomaté tak, že vlastně Češi se tím chtějí vzdát třetiny svého území,
tak jim vlastně taky potom asi za necelé 2 roky nevadilo, když Francouzi podepisovali Německu kapitulaci Francie, protože i v tom případě jim Hitler asi tak tu menší část „vichistickou Francii“ nechal formálně svobodnou, že áno???
:)))
Tak možná jim tenkrát došlo, že kdyby předtím v tom roce 1938 diplomaticky bránili právě ten Benešův návrh „vydáme ty pohraniční výběžky a jinak nic“, nic z toho se stát nemuselo…
To se to dnes kritizuje, když si malujeme, co by bylo kdyby ten udělal ono a tamten toto. Jenomže Beneš nic z toho nevěděl. Nevěděl ani jak spolehlivé jsou informace co dostává a už vůbec nevěděl, na koho se může spolehnout.
Jak historie ukázala, Beneš ZVOLIL DOBŘE!!!
Jsme tu, máme svůj stát a vede se nám docela dobře!
Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby zvolil jinak.
Beneš se nepochybně dopouštěl chyb. Mohl ale v září 1938 něco dělat? Jistěže mohl, podle hesla, že sebevražda se dá spáchat vždy. Pokud někdo v této době považoval Československo za omyl, tak to kvůli nediplomatickým depeším asi nebylo. Chamberlain jít do války kvůli Česloslovensku nechtěl, Daladier sám nemohl.
Finský vojenský odpor bránil zemi, kterou není v zimě jednoduché obsadit ani tehdy, když Vám někdo neklade odpor. Norové a Poláci „krátký vojenský odpor nekladli“, protože válka pokračovala i poté, co armáda v těchto zemích kapitulovala. Dánsko v roce 1940 nekladlo odpor vůbec. Podobně jako Litva. Současný vojenský odpor Ukrajinců je poněkud delší, než krátký. A Ukrajina je jednak velká země, jednak není obklíčena za všech stran. Je pravděpodobné, že marný vojenský odpor doprovázený mezinárodní lhostejností, ne-li odsouzením, by asi morálku Čechů do budoucna moc nevylepšil. Pokud by tu morálku dnes ještě měl kdo vyznávat.
Demokracie po roce 1945 byla omezená. Ale v roce 1946 ještě nikdo KSČ volit nemusel. Představa, že by Parlament roztříštěný dle prvorepublokového vzoru dokázal v únoru 1948 to, o co se strany se silným postavením mezi voliči ani nepokusily je, mírně řečeno, příliš optimistický.
Traumata „dvou údajně nezaviněných porážek, známé jako ,mnichovská zrada spojenců‘ v září 1938 a komunistický ,puč‘ v únoru 1948“ v generaci 50+ existují. Článek pana Urbana ale ta traumata spíše potvrzuje, než že by jim čelil.
Jestli bych si dovolil, ono dokonce, nikoliv že „..Chamberlain jít do války kvůli Československu nechtěl, Daladier sám nemohl.“
.Ale že dokonce ani Daladier tehdy nechtěl.
Ta smlouva s ČR ohledně diplomatické pomoci se podepsala v roce 1924.
Dokonce, jak se dá dočíst, tak v te době byla výhodnější pro Francii, protože ta tehdy ztrácela své zahraniční spojence právě kvůli svým tvrdým reparacím proti Německu. ČR byla ochotna jí tehdy diplomaticky podpořit, jenže jak se říká, pro dobrotu na žebrotu.
V roce 1938 už byla i tato smlouva pro Francii přítěží, jít do války s Německem kvůli ČR rozhodně nechtěla. Takže – asi s náramnou radostí přijal Dalladier i to vysvětleni od kolegy Chamberlaina, že když jde o dohodu o změně hranic, tak jí vlastně plnit nemusí, nemusí, nemusí….
Ve 38. už všichni věděli, že válka bude a naprosto nepřipravená Francie a Anglie už jenom hráli o čas. Mimochodem ,francouzská válečná doktrina říkala jasně, že v případě konfliktu s Německem zůstane za Maginotovou linií a nepředpokládala žádné ofensivní akce.
Ten odklad je nesmysl. Oba státy Francie i Velká Británie, se na válku vůbec nepřipravovaly, Britové dokonce zastavili výrobu stíhaček a pak ji horko těžko rozjížděli až po napadení Polska, kdy byli paradoxně na válku připraveni hůř než v době Mnichova.
Tedy, Vy blouzníte. Doporučuji přečíst nějaké odborné knihy o letectví. Budete se divit.
A ještě jedna malá připomínka.
Zisky z druhé světové války jsou dnes většinou již minulostí. Jednou z výjimek je české a moravské pohraničí. Totálně počeštěné poté, co Beneš Čechům vyhrál válku. Za relativně malou cenu, protože ta vyhraná válka byla cizí válka.
Šlo o úspěch tak velký, že dnes se od něj můžeme jasně, upřímně a bezvýhradně distancovat. Aniž by hrozila restituce.
Takhle vypadají skuteční vítězové dějin.
Prezident nadrobitel.
Opravuji se, k souhlasu s odsoupením území došlo 21. září 1938, ne v květnu.
Pěkný vikend všem.
Naprostý souhlas. Konec lhaní …
Že bych si dovolil jedno možná připomenutí k závěrečnému odsudku „:.V Československu chyběli politici, kteří by věřili, že i krátký vojenský odpor má smysl. Finům, Norům, Dánům, Ukrajincům, Litevcům nebo Polákům tohle nikdy nikdo vysvětlovat nemusel.“
Ten rozdíl je právě v tom, že nás tehdy Německo vojensky nenapadlo. Čili že dokonce odtržení Sudet se vůbec historicky do 2.světové války nepočítá.
Co se skutečně stalo, že se sešli zástupci 4 evropských velmocí a společně uzavřeli diplomatickou dohodu ve které rozhodli že třetina našeho území
připadne Německu.
A to snad i právníci vědí, že jedním z atributů státu je mezinárodní uznatelnost jeho hranic.
Pokud je tato uznatelnost podobnou mezinárodní dohodou zrušena, tak stát tím pozbývá jeden ze základních atributů své existence.
Zda a jak konktrétně to vlastně měla ČR odmítnout? je taky otázka pro právní znalce, vzhledem k tomu, že už 1,října začaly na základě této Mnichovské dohody vstupovat Opakuji vstupovat, nikoliv útočit) německé jednotky na území Sudet a zabírat ho.
Tam se obávám že žádné čisté právní řešení ve stylu „naše vláda podá protest “ (asi jako dneska na soudech) a tím se to „zastaví?
neexistovalo.
A sliby pana Churchilla o tom že by kvůli nám měla padnout britská vláda, spíše černým
humorem.
Přitom současné právní posouzení Mnichovské dohody je známé a většina právníků se na tom shodne. Že totiž celá ta dohoda – od začátku až do konce , tedy včetně i souhlasu našich vládních zástupců byla zcela protiprávní, zcela v rozporu s naším i mezinárodním právem, ž
e jí právníci označují pojmem nulitní, tedy neplatnou od samého začátku. Více se o ní vlastně dohadovat nemusí, mají jiných kauz na stolech dost.