Bývalá velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi se vrací na ministerstvo zahraničí jako poradkyně Petra Macinky. Její třináctiletá mise v Damašku byla pro část západních partnerů užitečná, zároveň ji ale provázely mimořádné výjimky, sporné výklady kroků Asadova režimu i otázky kolem víz pro osoby z jeho okolí.

Poslední říjnový den roku 2023 se završil český diplomatický rekord: skončilo dlouhé a velmi nestandardní angažmá české velvyslankyně v Sýrii, Evy Filipi.

V průběhu syrské občanské války, během které zahynulo více než půl milionu Syřanů a další desítky tisíc zmizely v režimních žalářích, zůstala v Damašku na úrovni velvyslance ze zemí EU zastoupena pouze Česká republika.

To, co sama velvyslankyně prezentovala jako unikátní misi, kdy Česko zastupovalo i zájmy USA, má ale i své zvláštní stránky.

S návratem Evy Filipi do Černínského paláce, v roli externí poradkyně ministra Macinky, je na místě si je připomenout.

Když diplomat ztratí odstup

Zkušený diplomat Hynek Kmoníček, dříve šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta Zemana, nyní Babišův bezpečnostní poradce a brzy český velvyslanec při OSN, v rozhovoru pro iDnes popsal jev, jemuž se v diplomatickém prostředí říká „localitis“.

Jde o důsledek příliš dlouhých misí, kdy diplomat začne ztrácet odstup od země, v níž působí a postupně přejímá její rétoriku, zvyklosti a myšlení.

To lze ilustrovat třeba na případu, na nějž už dříve upozornil HlídacíPes.org. Po chemickém útoku v Chán Šajchúnu v dubnu 2017 velvyslankyně Filipi v diplomatických depeších zpochybňovala západní verzi, podle níž za útok nesl odpovědnost Asadův režim. Později přitom tyto závěry potvrdilo vyšetřování Organizace proti šíření chemických zbraní.

Hodnotíme jako neprofesionální, že vedoucí diplomatické mise neinformuje ústředí o plánovaném přijetí vyznamenání od přijímající strany, napsalo ministerstvo za vedení Jana Lipavského.

Podle tehdejších diplomatických zdrojů redakce MZV obdrželo 4. dubna 2017 e-mail Evy Filipi s předmětem „Idlib“, v němž psala, že syrská vláda ani Rusové v dané oblasti neútočili, že se režim chemických zbraní zbavil už v roce 2014, a že za incidentem musel být Islámský stát nebo Fronta al-Nusra.

Podobná slova opakovala i po svém návratu a Černínský palác – vedený tehdy Janem Lipavským – donutila k ostré reakci:

„Důrazně odmítáme výklad okolností chemických útoků v Sýrii prezentovaný paní velvyslankyní a ohrazuje se proti zpochybňování odpovědnosti syrské vlády za spáchání chemických útoků. Odpovědnost syrské vlády nezávisle na sobě konstatovaly tři mezinárodní vyšetřovací mechanismy: OPCW, Vyšetřovací komise RLP a Společný vyšetřovací mechanismus OSN a OPCW.“

V rozhovorech pro česká média Filipi opakovaně varovala, že Asadův pád by přinesl zemi chaos a že západní sankce poškodily obyčejné lidi.

Sama se podle svých vlastních slov opakovaně setkávala přímo s bývalým syrským prezidentem Asadem. A to přesto, že o těchto setkáních během svého působení do Prahy podle všeho neposílala žádné záznamy.

Oficiální zmínkou v diplomatické korespondenci o setkání se syrským prezidentem byla přitom podle zdrojů HlídacíPes.org pouze informace, že do jeho rukou předala pověřovací listiny.

V rozhovoru pro časopis TO v lednu 2025 ovšem Filipi řekla: „Měla jsem několik schůzek přímo s Asadem, už v prvním funkčním období amerického prezidenta Trumpa (…) Rozhovor s Asadem je velmi příjemný, protože se bavíte úplně stejně, jako se teď tady bavím s vámi… Ale kdybyste jej navštívil, mluvil s ním a osobně jednal, získal byste pocit, že s ním snídáte každé ráno. Je to člověk, který České republice, a tedy i mně, hodně pomáhal.“

Před návratem do Prahy obdržela z rukou diktátora Bašára Asada syrské vysoké státní vyznamenání.

Ministerstvo zahraničí o tom zjevně předem neinformovala, jak plyne z rozhořčené reakce „Černínu“: „Ministerstvo hodnotí jako neprofesionální, že vedoucí diplomatické mise neinformuje ústředí o plánovaném přijetí vyznamenání od přijímající strany.“

Šestkrát delší pobyt

I kvůli přílišnému sžití s danou zemí je v diplomacii obvyklá doba střídání velvyslanců čtyři roky. V exponovaných a nebezpečných oblastech dokonce pouze roky dva.

Eva Filipi však v Damašku působila rekordních třináct let: od roku 2010 (kdy Sýrie ještě navenek působila sice jako autoritářský, ale stabilní stát) do 31. října 2023.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org to Hynek Kmoníček, tehdy z pozice ředitele zahraničního odboru KPR, vysvětloval tím, že o setrvání Filipi v Sýrii opakovaně žádala americká strana (protože Praha v Damašku vykonávala roli tzv. US protective power) a že případné jmenování nového velvyslance by znamenalo, že by musel předat pověřovací listinu problematickému Bašáru Asadovi.

Tak dlouhé působení na jednom místě je každopádně diplomatickou anomálií. Filipi byla ale vyzdvihována jako jediná západní velvyslankyně, která zůstala tam, odkud ostatní odešli a skutečně byla schopna udržovat komunikační kanál s Asadovým režimem.

Česká ambasáda také asistovala při pomoci některým západním občanům zadržovaným nebo pohřešovaným v Sýrii a Filipi uměla využít svých kontaktů se syrskými úřady a jazykové vybavenosti.

To se ukázalo třeba v létě roku 2018, kdy česká diplomacie, a nepochybně sama Filipi, dokázala vyjednat propuštění dvou zadržených humanitárních pracovníků – jednoho Čecha a jednoho Němce. Tehdy kvůli tomu do Sýrie přiletěl tehdy „zdvojený“ ministr zahraničí a vnitra Jan Hamáček.

Zřejmě i kvůli takovým akcím vedení ministerstva zahraničí v celém období v Damašku tolerovalo či přehlíželo to, co by jinde pravděpodobně neprošlo.

Další diplomatická nezvyklost přišla poté, co Filipi v roce 2015 dosáhla věku 70 let: podle tehdejšího služebního zákona měla v diplomatické funkci skončit.

Tamní ambasáda byla už v roce 2014 zařazena do takzvané kategorie Fx, kde je podle obtížnosti života standardní doba vyslání dána dva roky – a bez rodinných příslušníků.

Filipi tento časový limit překročila šestinásobně. Výjimečné bylo i to, že i po přeřazení do kategorie Fx s ní v Damašku zůstal její manžel. Společně bydleli ve vile ve čtvrti Kura al-Asad vyhledávané prominenty Asadova režimu.

Jak sdělilo HlídacíPes.org několik zdrojů z tuzemské diplomacii, postupem času přibývalo ze strany velvyslankyně Filipi nestandardních postupů, zejména vydávání víz na výjimku, i jejích – již výše zmíněných – výkladů reality v Sýrii.

Další diplomatická nezvyklost přišla poté, co Filipi v roce 2015 dosáhla věku 70 let: podle tehdejšího služebního zákona měla v diplomatické funkci skončit.

Kvůli ní (a kvůli tehdejší velvyslankyni na Slovensku Livii Klausové) se narychlo připravovala legislativní úprava, která by jim umožnila v misi pokračovat. Ta se ale nestihla přijmout a tak přišlo další nestandardní řešení.

I proto, že pozice Filipi uvnitř české diplomacie byla v té době vnímána jako mimořádně silná, politickou ochrannou ruku nad ní držel prezident Miloše Zemana a jeho okolí.

Další působení v Damašku mělo pokračovat na základě dohody o provedení práce, tedy podle zákoníku práce a mimo služební poměr.

Pobírala jak diplomatický plat v korunách, tak i zákonné náhrady zvýšených životních nákladů v dolarech (ty nepodléhají zdanění a zahrnují přibližně deset procent navíc za vyslaného manžela).

HlídacíPes.org pořádal tiskový odbor ministerstva zahraničí o odpovědi na otázky týkající se působení Evy Filipi v Sýrii.

Dotazy, zda existuje interní vyhodnocení mise velvyslankyně v Damašku po jejím návratu do ČR, jaký byl právní titul výkonu funkce Evy Filipi po 1. 1. 2016 na velvyslanectví v Damašku, kdy měla podle dobového výkladu služebního zákona skončit kvůli věku či za jakých finančních podmínek po tomto termínu funkci vykonávala, zůstaly – i přes urgenci – bez reakce.

Víza pro prominenty režimu

S provozem ambasády v Damašku byly spojeny – hlavně s ohledem na bezpečnostní riziko – i další zvýšené náklady.

Diplomatická čtvrť byla v dosahu minometných a raketových útoků a tomu odpovídala bezpečnostní opatření.

Filipi každý den dojížděla do úřadu v centru Damašku z vily v Qura al-Asad v obrněném vozu v doprovodu členů Útvaru rychlého nasazení – URNA (provoz pancéřovaných vozidel údajně částečně hradily Spojené státy).

Velvyslankyně z bezpečnostních důvodů zůstávala výhradně v uzavřeném světě v centru Damašku a mimo hlavní město necestovala. O dění ve zbytku země tak mohla mít informace pouze zprostředkovaně.

Z problematického vývoje v Sýrii však vinila Západ, což s chutí citovala syrská média.

Filipi nelze upřít, že měla přístup ke špičkám Asadova režimu, včetně osob vedených na sankčních seznamech.

HlídacíPes.org už před několika lety upozornil na to, že vydávala víza právě lidem blízkým Asadovu režimu a osobám napojeným na sankcionované či režimní kruhy.

Běžní Syřané museli o víza do ČR, respektive do EU (schengenská víza) žádat na velvyslanectví ČR v Bejrútu, Damašek vydával víza pouze držitelům syrských diplomatických a služebních pasů.

Ryze v kompetenci velvyslankyně pak bylo vydávání takzvaných národních víz, která umožňovala žadateli vstup do ČR bez nutnosti žádat vízum schengenské.

Víza do Česka získalo několik příslušníků Asadova režimu, včetně těch, kteří byli na sankčních seznamech EU a USA kvůli svému podílu na represích vůči civilnímu obyvatelstvu.

Podle údajů ministerstva zahraničí vydal zastupitelský úřad Damašek v letech 2013–2017 celkem 309 schengenských víz a 95 víz s omezenou územní platností pouze pro ČR. V roce 2018 to bylo 157 víz a o rok později 325.

Tehdejší ministr zahraničí Jan Hamáček ovšem ujišťoval: „Zastupitelský úřad nevydává víza osobám, která jsou na sankčním seznamu. Víza byla vydána jen zástupcům syrské vlády za účelem jejich účasti na mírových jednáních v Ženevě a to na základě požadavku EU/ESVA a Švýcarska.“

Část vydaných víz skutečně souvisela s mezinárodními jednáními, například v Ženevě, kde bylo zapotřebí umožnit příjezd oficiálním delegacím.

„Valná většina víz, která byla udělena na našem úřadu, vycházela z požadavku Bruselu a Švýcarů, a to jak víza pro vládní, tak opoziční delegace na opakovaná ženevská jednání,“ komentovala to sama Filipi.

S odstupem let, v rozhovoru pro CzechCrunch v roce 2024, označila texty publikované na HlídacíPes.org k jí vydávaným vízům „ze 90 % smyšlené“.  Připustila nicméně, že udělení víz bylo formou něco za něco: „Pokud jsou potřeba schengenská víza pro někoho, kdo nám může pomoci dostat amerického vězně z vězení, tak ano, samozřejmě.“

HlídacíPes.org na svých zjištěních opřených o důvěryhodné diplomatické zdroje trvá. Ostatně, když ve svých textech na téma upozornil, vydal Černínský palác instrukci, že Damašek musí měsíčně hlásit, komu víza na výjimku velvyslankyně udělila a proč.

I poté získalo víza několik příslušníků Asadova režimu, včetně těch, kteří byli na sankčních seznamech EU a USA kvůli svému podílu na represích vůči civilnímu obyvatelstvu.

Například Jawad Rida, syn dlouholeté poradkyně Bašára Asada Buthajny Shaabanové, dvě neteře Bašára Asada, Bušra a Aniseh Chawkatovy nebo Alí Machlúf, syn Asadova bratrance Rámího Machlúfa, jednoho z nejmocnějších syrských podnikatelů a sankcionovaných režimních figur. V jejich případě šlo spíše o dovolenou či zdravotní pobyty.

Dalším zajímavým případem byla Luna Chebelová (Luna al-Shibl), taktéž poradkyně Bašára al-Asada, a její manžel Ammar Saati.

Jejich jména lze dohledat u v Česku registrované firmy TAKLA spol. s r.o. v likvidaci. Oba měli díky Filipi získat dlouhodobý pobyt v ČR. Luna Chebelová zemřela v roce 2024 za ne zcela jasných okolností v Sýrii při autonehodě.

Lipavský kontra Macinka

Působení Evy Filipi mělo tedy dvě stránky. Pro USA i některé evropské partnery byla česká přítomnost užitečná, zejména při snaze vyjednat propuštění zajatých občanů.

Současně se však v jejím případě ohýbal zavedený diplomatický systém a postupy: délka mise, pokračování po zákonném věkovém limitu, kontrakt mimo běžný služební režim, víza pro osoby z okruhu Asadova režimu i zpochybňování západních závěrů o chemických útocích a brutalitě režimu.

V roli externí poradkyně přináší hluboký regionální vhled a kontinuitu diplomatické paměti nejen pro oblast Blízkého východu, píše dnešní ministerstvo.

Za vlády Petra Fialy a s novým prezidentem se Eva Filipi vrátila ze Sýrie bez fanfár a v Černínském paláci se jí žádných zvláštních poct ani poděkování nedostalo.

„Pan Lipavský se asi rozhodl, že jsem to dělala všechno špatně,“ komentovala to sama Filipi.

Ocenění, vedle v úvodu zmíněné medaile od Asada, dostala ale od náměstkyně amerického ministra zahraničí Reny Bitterové i od tehdejší ministryně obrany Jany Černochové (ODS).

Nový ministr zahraničí Petr Macinka pak Evě Filipi v prosinci 2025 udělil medaili Za zásluhy o diplomacii. Nynější působení v roli Macinkovy poradkyně jí nyní nabízí další zadostiučinění.

Ani na otázky spojené s jejím stávajícím kontraktem – o jaký typ úvazku jde, s jakou agendou a za jakou smluvní odměnu – však ministerstvo zahraničí nereagovalo.

V oficiálním popisu její funkce na webu MZV ale píše: „V roli externí poradkyně přináší hluboký regionální vhled a kontinuitu diplomatické paměti nejen pro oblast Blízkého východu.“