Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Zpěvák Tomáš Klus na koncertě pro Ukrajinu. Foto: Tomáš Tkáčik/Profimedia
,

Ján Rakytka: Mlčí múzy z hrůzy, nebo z lhostejnosti?

GLOSA. Udělali mi radost jako první. Anebo jako jedni z prvních. Už na počátku dubna zbylí dinosauři z legendární britské kapely Pink Floyd napsali (prý po desetiletích) novou písničku – protestsong Hey Hey Rise Up. Nemohli mlčet k válečné tragédii na Ukrajině.

Známý a typický sound „Floydů“ doprovází netypická ukrajinština v podání Andriye Khlyvnyuka. Jsem zastáncem poučené interpretace staré floydovské hudby, proto musím kriticky konstatovat, že skladba úplně neodpovídá tradičnímu kánonu. Není vystavěna jako psychedelická katedrála (hudebníci původně studovali architekturu), nicméně uznávám, že stánek solidarity a humanity nemusí být nutně pozlacený a obestřen jinotaji.

Vždyť i torzu neméně proslulé kapely U2 postačilo k obdobnému gestu nástupiště kyjevského metra. Budiž jsou oba počiny oceněny všemi, kdo tuší, co obnáší lidskost, soucit a – jak skromně kdysi zhodnotil motivaci své záchrany šesti stovek židovských dětí sir Nicholas Winton – obyčejná slušnost.

Není pochyb, že jsou na světě miliony lidí, které strašlivá situace na sužované Ukrajině skličuje, některé možná až paralyzuje.

Co dokáže hrůza

Při nedávné pietní akci u příležitosti 80 let vyvraždění Lidic jsem si vzpomněl na slova přítele, fotografa Mirka Prokůpka, který se podílel na výtvarném návrhu rekonstrukce tamějšího památníku. Nová expozice byla otevřena 10. června 2006. K přípravám na tuto práci Mgr. Bohumír Prokůpek napsal:

„Jak vzniklo výtvarné řešení lidického památníku? V podstatě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že šokem. Když jsem byl vyzván, abych vytvořil návrh řešení, dostal jsem od zadavatele jako vodítko publikaci PhDr. Eduarda Stehlíka – Lidice, příběh české vsi. Jistě, jako asi každý jsem znal příběh Lidic, ale po přečtení této knihy jsem se ocitl ve stavu velkého rozrušení, bylo mi až fyzicky špatně, nemohl jsem spát. Měl jsem před očima šílené detaily a hlavně tváře lidí, kteří se ocitli v obludné hře o moc, kde životy nemají cenu.“

Ano, i některým umělcům může taková hrůza dočasně svázat ruce, ochromit rty jako proroku Izajáši. Musíme se ale ptát, z jakého zdroje ta hrůza prýští, zda jde o ryzí skutečnost, nebo jen o efekt fantomové bolesti, úmyslně vyvolávanou hysterii, nebo dokonce o vykalkulovaný marketing.

Realita Ukrajiny nenechává žádný prostor pro pochybnosti. Denně tam zní umíráček, v kostelech a na hřbitovech se nepřetržitě slouží mše za mrtvé vojáky i civilisty. Denně zní truchlivý chorál Plyve kacha po Tysyni, jenž symbolizuje plavbu duše mrtvého v podobě káčete po zásvětní řece. Když si ji poslechnete v podání ukrajinské herečky a hudebnice Mariany Sadovské, bude vám znít v hlavě dnem i nocí.

Hledá se písničkář

Tak tedy: Co u nás?

Hořký zpěvák Karel Kryl nenapsal od března 1994 žádnou novou písničku o hranatých železných maringotkách. Na rozdíl od něj tak ale ostatní učinit mohli. Kde tedy jsou ti „upřímní“ obránci naší evropské svobody, bezpečí a křesťanských hodnot?

Situace na Ukrajině je přece reálná až k zoufání. Kde je Olivie Žižková v řetězech a hadrech jako symbol znásilňované Evropy, kde Tomáš Ortel s mešitami a uřezanými hlavami? Kde je jejich srdnatost bránit evropskou svobodu proti ruskému agresorovi? Mají snad strach pálit si prsty bílým fosforem, popudit své fanoušky postojem na způsob té odporné militantní pražské kavárny? Nebo doopravdy věří ruské propagandě, že Ukrajina je plná nácků s obdobnými choutkami jako islámští extremisté?

Někteří možná věří, jiným je válka na Ukrajině speciálně lhostejná. Po reflexi proslulých kolaborantů jako Jaromír Nohavica či Jim Čert se ani nikdo neshání. Ve skutečnosti se od umělců obecně žádná politická angažovanost nevyžaduje, na to jsme většinově dost alergičtí. Když se ale spontánně objeví upřímná výpověď, která odsuzuje bezpráví, citlivého člověka takový počin hezky zahřeje. O relativní shovívavosti k jeho uměleckým kvalitám v případě Pink Floyd jsem se už vyjádřil v prvním odstavci.

Před závěrečnou tečkou se ještě sluší vyzdvihnout alespoň těch několik našich zpěváků, kterým hrůza nezavřela pusu: Helena Kriglová – K ránu, Dusilová/Koller/Načeva/Orozovič/et al. – Nevzdáme se, Jaroslav Hutka – Ukrajina. Pohotoví byli i Tomáš Klus při demonstraci na Václaváku nebo Pokáč ve své Rychlovce. Tečka.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

10 komentářů

  1. petrph napsal:

    Tak si říkám, že by mohl dojít k milosti vlastenec Landa, kterému elity nadávaly do nácků?
    Ten o tom přece zpíval už dávno

    Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí
    Nečekat, že víla dobrá by ožila
    Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem
    Jak ty, co zabili malý dobrý víly“

    Což se ale ještě nedávno považovalo za zcela politicky nekorektní. .Nakonec, i dneska, kdyby snad někdo vybičován v rytmu angažované písně, chtěl vyrazit na Ukrajinu „bránit evropskou svobodu proti ruskému agresorovi“, tak vlastně ani nemůže, musí si napřed podat žádost na MNO a vyčkat až bude kladně vyřízena. Tak to by se prosím i v těch písních mělo zohlednit… Co mne tak napadá, lidový motiv
    „když jsem mašíroval ke hranici, měl jsem potvrzení pod čepicí“…
    ale třeba v rapu to vyzní určitě mnohem líp….

  2. A. S. Pergill napsal:

    1. Múzám se prostě poručit nedá.
    2. Je docela možné, že takové písně vznikly, a že je zlikvidovala stále silnější cenzura. Nebo autocenzura.

  3. vlad napsal:

    Jak napsat politickou píseň, aby nebyla pravdivá a lidé jí věřili? To prostě nejde a proto nevznikla žádná politická píseň o Ukrajině. Zato tady zdomácněl pozdrav ukrajinských nacistů: „Slava Ukrajině!“ Berme to jako přiznání nacismu na Ukrajině a nepotřebujeme politickou píseň.
    Komu se to nezdá, ať se podívá na polský film Volyň. Tam tento pozdrav zní z úst banderovců při zabíjení nevinných lidí docela často. Tak, jako dnes na Ukrajině z úst hrdinných vojáků pluku Azov, který vyznamenal prezident Zelenskyj. O tom má být politická píseň, o vyznamenávání nacistů a jejich vyzbrojování zeměmi EU a USA? To by se asi nelíbilo, že?

    • Jiří Choun napsal:

      Vidím, že raději byste vyznamenal žoldáky z Wagnerovy armády s vytetovanými symboly SS bojující za větší slávu Putinovského Ruska. Vyznamenat je sice nemůžete, ale oslavnou píseň na ně byste složit mohl. Pokud tedy máte trochu básnické nadání a psaný projev nepoužíváte jen na psaní přihlouplých komentářů.

    • petrph napsal:

      Tak ono i jinak, když napsat angažovanou píseň, aby jí lidi věřili, tak impresário musí vědět, pro které posluchače jí píše a jestli je to vůbec zajímá..

      Takže, když Wabi Daněk nazpíval kdysi „Franta má péra“, tak tím naznačil že o kubánské revolucionáře již zájem v naší společnosti značně pochabl..

      V tom je možná ten omyl naší politické reprezentace, že ta ukrajinská válka zase tak naší společnost nebere. Je to samozřejmě tragedie (úplně stejná jako řada válek předtím i vedle ní), ale politické častušky už si kvůli ní lidé zpívat nebudou-..

  4. Pavel Liška napsal:

    No, tak troška toho zviditelnění, připomenutí se a toho PR se vždycky hodí, ne

  5. Pavel Liška napsal:

    Ještě bych dodal k tomu hledání písničkářů a novém Krylovi či Nohavicovi, že tito a nejen tito byli rebelové hrající protestsongy proti převládajícím narativůma stavům ve společnosti . Pokud je převládajícím narativem odpor k Putinovi, pak asi nebudu psát proti tomuto názoru protestsongy. To dá rozum. Jinak bych tím rebelem zakládajícím si na protestu přece nebyl.

    • Jiří Choun napsal:

      Musím vás poopravit. Karel Kryl napsal své nejslavnější protestsongy v letech 1968-69, kdy převládajícím narativem ve společnosti byl naopak odpor proti okupaci. Takže K. Kryl v té době nešel proti většinovému narativu.

      • A. S. Pergill napsal:

        Jenže oficiální narativ byl přesně opačný. A sám Kryl krátce po návratu uvedl, že si vůbec nedokázal představit, jak masovou popularitu jeho písně mají.

      • Pavel Liška napsal:

        OK. Dobrý argument. Beru v potaz. Protiargumentem budiž, že to bylo po kapitulaci našeho tehdejšího vedení. Za časů směřujících k normalizaci.

Přidávání komentářů není povoleno