KOMENTÁŘ. Zatímco Českem na sklonku ledna rezonoval souboj dvou mužných kandidátů na post nového prezidenta orámovaný hrozbou (ne)zavlečení do války, na sousedním Slovensku řešily desetitisíce mužů svůj vlastní postoj k údajné mobilizaci. Až do úderu poslední úřední hodiny v úterý 31. 1. přicházeli muži po celém Slovensku s tiskopisem v ruce na příslušný okresní úřad. Formulář s ověřeným podpisem nese název „Vyhlásenie
GLOSA. Nad volbou prezidenta ČR se vznáší přízrak války. Ano, válka je obecný pojem obtěžkaný hrozny strachu, smrti a zmaru. Momentálně je ale realitou na Ukrajině a možnou budoucí hrozbou pro její nejbližší sousedy. Vedle toho je válka domácím vyfabulovaným tématem, je prezentována jako oživlá vycpanina ze středověkého obludária, proti níž budeme fasovat zbroj, protože válka
GLOSA. Ruská propaganda je jako tato zima – každých čtrnáct dní jarní obleva a potom znovu mrazivé přituhování. Jednou první kanál ruské televize filozoficky dovozuje, aby snad relativizoval obludnost vlastních ztrát ve válce, že je lidský život přeceňován, jindy se nad smrtí svých vojáků dojímá a volá po spravedlivé(!) pomstě.
GLOSA. Pohnutý rok 2022 přinesl doma i venku bezpočet palčivých témat. V čase vánočního smíření a novoročních přání jsem se více méně emotivně rozhodl v posledním článku věnovat maďarské otázce. Maďarsko je podle mnohých glosátorů současný evropský potížista Number One, ale já mám pro Maďary – nemohu říct přímo slabost – určité pochopení.
GLOSA. Sůl. Ochucuje pokrm, léčí a dezinfikuje. Proto je nenahraditelná. Sůl je nad zlato, ten bílý poklad dávných karavan, který neničí mol ani rez. Pravda, jen ti zloději ho občas vykopávají a kradou. A jiní, ti „najviac prefíkaní“, jej používají jako účinný prostředek k ovládnutí zástupů. Nevěříte?
GLOSA. Začneme aktuální pohádkou. Teplý podzim pominul, nastává zima. Čas chladu, dlouhých nocí, hladu a strádání. Zvířátka to dobře vědí, a proto se na zimu připravují. Nabírají na váze, dělají zásoby, zateplují pelíšky a mění letní kožíšek za zimní. Každé přilepšení se počítá. A o tom je ukrajinská pohádka Rukavička. Určitě ji znáte.
Večer 28. října se na Pražském hradě budou tradičně rozdávat státní ocenění těm nejlepším z domova i ze zahraničí, živým i mrtvým. Slovo ocenění jasně podtrhuje, že pro naší republiku mají vybraní laureáti, či spíše jejich zásluhy skutečnou cenu. V ideálním případě je takový přínos trvale nezpochybnitelný, neposkytující živnou půdu k protichůdným výrokům prezidentských kandidátů, k bulvárním spekulacím nebo hádkám
ROZHOVOR. „Především se musím přiznat, že do zemí bývalého Sovětského svazu jezdím rád, protože se tam všude domluvíte rusky a lidé jsou tam velice přátelští. Mně to navíc bezděky evokuje mládí. Najednou člověk vidí, jak rychle zapomínáme, v čem jsme dřív žili. A oni v tom – i když to už není ten echtovní socialismus – žijí stále,“
GLOSA. Máme 21. srpen, tedy výročí jednoho z nejtemnějších dnů naší historie. Už od dětství (bylo mi tehdy pouhých osm let) zažívám v tento den neurčitý pocit stísněnosti, poslouchám archivní pořady a písničky, v TV sleduji aktuální politické dění. Letos obzvlášť pozorně očekávám reakci Miloše Zemana, protože má ve funkci před sebou desátý a závěrečný pokus vyslovit se ke
GLOSA. Na konci června jsem psal o gestu skupiny Pink Floyd, která nahrála protest song Hey Hey Rise Up jako podporu napadené Ukrajině. Teď tu máme srpen a další bývalý člen této proslulé kapely, baskytarista, zpěvák a skladatel Roger Waters poskytl rozhovor pro CNN, kde vyjádřil názor zcela opačný.
