Foto: Profimedia

Duch z Kyjeva a neohrožení námořníci. I Ukrajina má svou propagandu, jen jinou než Rusko

Napsal/a Jan Žabka 1. dubna 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Agresor, který začal válku, chce v propagandě především utvrdit vlastní občany v tom, že konflikt je nevyhnutelný a motivace k němu je oprávněná. Napadený stát naopak musí hlavně motivovat obyvatelstvo k obraně země a k vytrvalosti. Beze zbytku to platí i pro současnou agresi Ruska na Ukrajině, a právě proto se také propaganda obou zemí zásadně liší. Běží však naplno na obou stranách.

Rusko v ukrajinském konfliktu využívá v propagandě například operace pod falešnou vlajkou. Jde o manipulativní fotografie, videa či zprávy, které mají dokazovat, že to  byla Ukrajina, kdo zavinil právě probíhající válku.

Místo padlých těla z pitevny

Jedním z příkladů jsou videoreportáže proruských novinářů pořízené údajně na místě, kde ukrajinská armáda měla ještě před začátkem války údajně zničit auto s civilisty, když se snažila zneškodnit ruského generála. Mělo jít o důkaz válečných zločinů a o jednu ze záminek, proč je nutné spustit takzvanou „mírovou operaci“ na Ukrajině.

Později se ale ověřováním videí zjistilo, že okolo zničeného automobilu nejsou nikde střepiny ze zničených oken a že chybí poznávací značky. Navíc rozbor patologa ukázal, že rána na lebce jednoho z ohořelých těl nemohla být způsobena výbuchem, ale jde o pitevní řez, kterým se běžně dostává patolog k mozku. Vozidla tak pravděpodobně byla z vrakoviště a těla z márnice.

Podobných případů, kdy proruská tvrzení nemají oporu ve faktech a údajné důkazy vzbuzují spíše pochybnosti, je z období před válkou i během ní celá řada. Mnoho z nich lze snadno zpochybnit či přímo vyvrátit.

Nabízí se vysvětlení, že dezinformátoři nemusí mít čas či kapacity vytvářet složitější a uvěřitelnější příběhy nebo si skutečně myslí, že je jejich finální práce dostatečně věrohodná.

S největší pravděpodobností však autorům těchto vymyšlených příběhů příliš na kvalitě nezáleží. Jsou si vědomi, že prvotní lež se šíří rychleji než následná pravda, že cílovým publikem jsou ruští občané v Rusku a že nejde o to představit jednu verzi falešné pravdy, ale způsobit informační chaos.

Ruská dezinformační receptura

Skutečnost je taková, že k většině běžných Rusů se dostanou pouze informace šířené oficiálními ruskými kanály, případně tamními sociálními sítěmi. Pokud už je někdo ověří – což je většinou práce západních médií a analytiků či opozičních ruských novinářů, výsledná informace doputuje jen k minimálnímu počtu lidí, kteří by si podle ní mohli zkorigovat názor.

Vylhané příběhy jsou navíc často atraktivnější a v informačním prostoru mají podobný efekt jako takzvané bleskové zprávy, breaking news – vzbudí zájem, ale doplňující informace už sleduje méně a méně lidí.

Proruských manipulativních a falešných zpráv se v průběhu války na Ukrajině také již objevilo tolik, že člověk, který s informacemi přímo nepracuje, nemá možnost každou z nich kontrolovat. Jako by vlastní vojenskou taktiku „nás mnogo“ Rusko používalo i při zaplavování prostoru dezinformacemi.

Cílem dezinformací je zmást nepřátelskou společnost informačním chaosem a rozdělit ji tak, aby ani její základní jednotky nedokázaly spolupracovat. Internetem koluje tolik verzí vysvětlujících aktuální dění, že běžný člověk neví, čemu věřit. Najednou je těžké se s přáteli či vlastní rodinou shodnout i na základních otázkách – třeba i v něčem tak evidentním jako to, kdo je viník války a kdo oběť.

Duch z Kyjeva a Hadí ostrov

I Ukrajina však má svou propagandu a ukrajinské vedení manipuluje s veřejným míněním. Zatímco v případě Ruska jde především o obhajobu války jako „mírové operace“ a zakrytí vlastních válečných zločinů, Ukrajina naopak musí hlavně motivovat vlastní občany k obraně své země a k vytrvalosti.

Zároveň se její lídři v čele s prezidentem Volodymyrem Zelenským snaží upoutat pozornost zahraničních médií a politiků, protože mezinárodní podpora – ať v dodávce zbraní, tlaku na Rusko či v humanitární spolupráci – je klíčová pro co největší obranyschopnost země či dokonce k úplnému odražení nepřátelského útoku.

Proto se internetem šíří především hrdinské příběhy jako ten o Duchovi z Kyjeva, mýtickém pilotovi, který v počátku války údajně sám zneškodnil šest nepřátelských letounů. Příběh šířily i oficiální ukrajinské profily na sociálních sítích. Ačkoli se později ukázalo, že příběh není pravdivý, splnil účel – motivoval civilní obyvatelstvo a dal lidem alespoň o trochu větší pocit bezpečí.

Nebo útok na Hadí ostrov, kde mělo podle původní verze příběhu hrdinskou smrtí zemřít třináct ukrajinských pohraničníků. Ti se nechtěli vzdát ruskému námořnictvu a na výzvu složit zbraně odpověděli: „Ruská válečná lodi, jdi do p*dele!“

Jejich výrok i celá scéna obletěly svět, v Česku vzniklo i charitativní oblečení připomínající tento incident coby symbol nezlomného charakteru Ukrajinců v boji s daleko silnějším Ruskem. Jak se později ukázalo, Ukrajinci ve skutečnosti nezemřeli, ale byli zajati (voják, který pronesl zmíněná slova, se už mezitím vrátil domů a dostal hned medaili). Nejasnosti panovaly i kolem jejich přesného počtu. Na to už se ale historie, a především Ukrajina uprostřed války, neptá.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)