Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Duncan C./ Flickr
duncan c, zdroj

Česká cesta z Matrixu vede jen přes důchodovou reformu a radikální změny daní

KOMENTÁŘ. Všechna povstání, lidové bouře či revoluce byly vždy namířeny proti konkrétnímu nepříteli. Když se ale ve filmu Matrix Neo vydal do města strojů a Zion se postavil na poslední zoufalý odpor, žádný konkrétní nepřítel neexistoval. Byl to zdánlivě neporazitelný systém a jen víra dodávala obráncům sílu vzdorovat přesile strojů. Obdobně jsme na tom dnes my, zbývá nám hlavně víra v to, že se jednou něco změní.

Představa, že se to stane jen díky odchodu nemocného muže z Hradu a trestně stíhaného premiéra ze Strakovky je mylná. Cesta vede přes zásadní reformu státu a celého systému až ke znovunalezení ztracené svobody.

Není náhodou, že se neustále dokola objevují nová politická uskupení slibující vždy to samé, odstranění korupce a likvidaci starých mocenských struktur. Vždy se jim podaří uspět a poté zmizí v propadlišti dějin. Voliči intuitivně správně tuší, že zásadní změna je potřeba, ale zcela nejasné je to, kdo a jak tuto změnu přinese.

Čekání na dvě zásadní reformy

Účelová seskupení jako byly Věci veřejné, Úsvit, nyní SPD či Přísaha nemají žádný skutečný program ani vizi, jen vlastní prospěch a moc. Vizi bohužel není příliš vidět ani ve stranách, které jdou do voleb s ambicí vyhrát, respektive společně sestavit demokratickou vládu. Třeba Piráti si pod reformou státní správy představují digitalizaci a elektronizaci systému, ODS zase slibuje snížení nákladů na provoz státu, nižší počet státních úředníků a efektivní výběr daní.

Ani jeden z těchto kroků ale neřeší hlavní problém, a tím je systém a jeho moc nad občany. Zásadní snížení účasti státu na běžném životě lidí je přitom jediná cesta k dlouhodobé prosperitě a svobodě. Cesta k tomuto cíli vede přes dvě zásadní reformy, a to reformu důchodového systému (autor se téma tu detailněji věnoval ZDE) a reformu daňovou.

Zásadní snížení celostátního rozpočtu, tedy přerozdělování vygenerovaného bohatství, automaticky sníží prostor pro korupci, se kterou tak marně po generace bojujeme. Zabezpečení na penzi je ryze osobní záležitost a není úlohou státu, stát se má starat jen o sociálně slabé a o zbytek se postarají lidé sami.

Pokud ze státního rozpočtu vypadne více než půl bilionu (!) korun na penze, sníží se prostor pro uplácení voličů o více než čtvrtinu. Proč ministerstvo financí stanovuje a vybírá daně na celostátní úrovni a pak je jako milodary přerozděluje krajům?

DPH představuje jednoznačně dvojité zdanění, a ve výši v jaké je vybíráno v ČR na něj lze pohlížet málem jako na hospodářskou kriminalitu. To nás přivádí k zásadnímu problému naší společnosti: zločin povýšen parlamentem na zákon se stává společenskou normou. Průběžný systém financování důchodů a DPH jsou toho nejjasnějšími příklady.

Třicet let bez dálnice

Autor tohoto textu má přes jedenáct let investiční společnost ve Švýcarsku, tamní daňový systém respektuje a obdivuje. Proč? Federální daně tam nepředstavují ani 10 % HDP, přičemž daně na úrovni kantonů a měst stanovují a vybírají kantony samy. Ministra financí tam většina obyvatel ani nezná, jelikož má jen velice omezený vliv na jejich životy a podnikání. ČR má všechny předpoklady být na tom hospodářsky i společensky jako Švýcarsko, jediné, co tomu stojí v cestě je politické vedení země.

Za 30 let střídání v čele státu nedokázaly vlády zprovoznit dálnici mezi Prahou a Brnem, a když jsem jel minulý týden vlakem na letiště do Vídně, trvalo to pět hodin. Naše země je i tak na vysoké ekonomické úrovni v rámci EU, ale to jen politikům navzdory, ne jejich přičiněním.

Musíme hledat politickou reprezentaci, která bude mít odvahu a ochotu redukovat stát na co nejnižší možný stupeň. Důsledná decentralizace, ponechání vygenerovaného bohatství v rukou občanů ať sami rozhodují, kterým směrem jej vynaložit, nám zabezpečí dlouhodobou konkurenceschopnost a prosperitu.

I když v Matrixu zachránil Zion a zbytek lidstva v úvodu zmíněný spasitel Neo, v normálním životě tomu tak není. Žádný spasitel nepřijde. Musíme se tohoto úkolu chopit sami, jelikož jen svobodní lidé jsou nositeli svého osudu.

I když dnes neexistuje politické uskupení, které by tuto cestu nabízelo, musíme doufat a věřit že mladá generace jednou takové politiky vygeneruje.


Autor je investor, působil na manažerských pozicích v Komerční bance, pojišťovně AIG či v PPF Asset Management. Od roku 2009 se věnuje nezávislé správě aktiv individuálních klientů, je šéfem společnosti Carduus Asset Management.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře