KOMENTÁŘ. S novou vládou máme naprosto unikátní příležitost zahájit zásadní transformaci našeho státu v moderní, prosperující a svobodnou zemi pro 21. století. Dokáže Petr Fiala zahodit předvolební letáky ODS a koaličních partnerů a zasednout k čistému papíru s cílem sepsat skutečný program této vlády? Osobně navrhuji následujících sedm bodů.
KOMENTÁŘ. To, že bude Petr Fiala nový premiér a sestaví silnou většinovou vládu, je nezvratná skutečnost. A je to dobré pro naši zemi. Stejně jako to, že z parlamentu alespoň na jedno volební období zmizela socialisticko – komunistická klika. Jde o náplast na duši po mnohaletém marasmu vládnutí Andreje Babiše, jehož právě komunisté a sociální demokracie
KOMENTÁŘ. Všechna povstání, lidové bouře či revoluce byly vždy namířeny proti konkrétnímu nepříteli. Když se ale ve filmu Matrix Neo vydal do města strojů a Zion se postavil na poslední zoufalý odpor, žádný konkrétní nepřítel neexistoval. Byl to zdánlivě neporazitelný systém a jen víra dodávala obráncům sílu vzdorovat přesile strojů. Obdobně jsme na tom dnes
KOMENTÁŘ. Existovala vůbec nějaká polistopadová vláda, která neměla ve svém programu důchodovou reformu? Socialističtí paternalisté či pravicoví pragmatici, podnikatelé či odboráři, intelektuálové nebo ekonomové, všichni se shodovali na nezbytnosti důchodové reformy. Jenže na ni stále jaksi nedošlo.
KOMENTÁŘ. Říká se, že žijeme dějiny. A skutečně – zažíváme jedno z nejdynamičtějších období ve vývoji lidstva, a zvláště ve vývoji euroatlantické civilizace. Ekonomický progres spolu s technologickým a vědeckým pokrokem se neustále zrychluje a politický vývoj je snad ještě dynamičtější. Ne vždy je to dobře.
Sociální nerovnost není marxistický konstrukt, ale věrný průvodce lidstva po celou jeho historii. Podobně jako inflace je sociální nerovnost za normálních okolností svými důsledky téměř nepozorovatelná. Teprve vyhrocená do extrému přináší revolty, vzpoury a revoluce.
Krizová situace globální ekonomiky vyvolává stále silnější podezření, že mocenské elity Západu spolu s centrálními bankéři hrotí experimenty s inflací a tištěním peněz až za hranu toho, co je akceptovatelné. Obávám se, že tomu tak skutečně je. Na centrální banky sedí Herbertovo konstatování, že moc nekorumpuje, ale přitahuje zkorumpované.
Inflace má ve vývoji společnosti podobné místo jako gravitace v přírodě. Od doby nástupu peněz jako prostředku směny zboží a služeb je tu s námi. Je všudypřítomná, ale v normálních dobách ji téměř nevnímáme. Gravitaci si uvědomíme až v momentě, kdy klopýtneme a rozbijeme si ústa o zem. Inflaci si uvědomíme v okamžiku, kdy za stejné peníze ještě včera plný
