Momentka z roku 2013. Pokus o důchodovou reformu za vlády Petra Nečase. Foto: Milan Malíček/ Právo/ Profimedia

Pavel Bodlák: Důchodový systém je neudržitelný. Slouží jako penězovod za hlasy voličů

Napsal/a Pavel Bodlák 16. srpna 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Existovala vůbec nějaká polistopadová vláda, která neměla ve svém programu důchodovou reformu? Socialističtí paternalisté či pravicoví pragmatici, podnikatelé či odboráři, intelektuálové nebo ekonomové, všichni se shodovali na nezbytnosti důchodové reformy. Jenže na ni stále jaksi nedošlo.

Kromě socialistických blouznivců typu Vladimíra Špidly přitom snad nikdo nepochybuje, že současný systém je neudržitelný a že jeho kolaps se zásadně přiblížil s pobytem populistického státokapitalisty Babiše ve Strakovce. Jak je tedy možné, že tak zjevný fakt a shoda nevedly ani přes vystřídání mnoha vládnoucích garnitur alespoň k částečné reformě?

Hlavní příčiny jsou v podstatě tři.

Žádné právo na budoucí důchod

Za prvé skutečnou důchodovou reformu není možné provést samostatně, tedy bez reformy státu, a tudíž i reformy daňového systému, což představuje obrovský politický úkol.

Za druhé, kdo ovládá důchody, má obrovskou politickou páku na širokou voličskou základnu a té se nechce žádný politik vzdát. Konečně třetí příčina je polistopadová politická garnitura jako taková.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Až na několik málo výjimek máme stejně tak jako za první republiky parlamenty zaneřáděné politiky bez charakteru, bez lidského rozměru a intelektuálního nadhledu. Malost, čecháčkovství a partikulární zájmy jsou hlavní hybnou silou naší politiky, a tak jako kdysi Klement Gottwald snadno převzal moc v zemi, stejně snadno si bezskrupulózní slovenský oligarcha v podstatě zprivatizoval stát.

Podíváme-li se do dostupných předvolebních programů politických stran, najdeme v kapitole důchody jen kosmetické úpravy stávajícího, fakticky neudržitelného systému lživě označovaného jako důchodové pojištění.

Je až zarážející, že se za celou dobu nenašel pravicový politik, který by voličům řekl pravdu, tedy že si žádné důchodové pojištění neplatí (až na tzv. třetí pilíř který je naprosto bezvýznamný). To, co odvádíme dnes státu, je totiž důchodová daň, která nám na rozdíl od pojištění nezavdává žádné právo na budoucí výplatu.

Důchodový systém je ve skutečnosti letadlo udržované ve vzduchu kontinuálním hospodářským růstem. Covid ale zásadně přiblížil přistání. Jak bude tvrdé, se brzy ukáže.

Penězovod za hlasy voličů

Dalším obrovským problémem důchodů je jejich zneužitelnost jakožto přímého penězovodu za hlasy voličů, což se dnes děje v míře nevídané. To je ve skutečnosti čistá korupce, kdy vládnoucí oligarcha používá zprivatizovaný státní rozpočet na udržení své moci.

Korupci, jak známo, ale nelze vymýtit, jediná možnost je odstranit prostor pro ni. A právě proto skutečná reforma důchodů musí probíhat ruku v ruce se zásadní reformou státu, a tedy i daňového systému.

Je nutné oddělit důchody od státního rozpočtu, postavit je na kombinaci skutečného pojištění a spoření a státu ponechat jen péči o tzv. třetí pilíř, tedy garantovaný minimální důchod pro sociálně slabé a potřebné. Pokud věříme, že svobodný člověk a rodina jsou základem prosperujícího státu, pak není možné přijmout skutečnost, že významná část obyvatelstva je ekonomicky, a tudíž životně závislá na státu, jako stav žádoucí.

Rodina byla po tisíciletí garantem zabezpečení starší generace a děti byly vždy tím nejlepším důchodovým pojištěním. Není ani náhoda (i když příčin je více) že počet dětí v rodině klesá s ekonomickým blahobytem (v Číně pak nařízením centrální moci), vysoký počet dětí dával větší šanci, že se dokážou postarat o starší generaci.

Věřím, že i dnes by většina produktivní generace neměla problém spolupodílet se na zabezpečení svých rodičů a stejně tak by se zvládli postarat o své zabezpečení bez zasahování státu, pokud by ale nebyla jejich práce zatěžována nesmyslnými odvody do státní kasy.

Cesta k tomuto cíli není ani jednoduchá, ani rychlá. Je to ale důvod na snahu o takto zásadní reformu rezignovat? Je obtížnost reforem tou hlavní příčinou, že se o nich vlastně ani nedebatuje? Nemyslím si.

Zadlužit se umíme

Jestliže jsme dokázali během jednoho roku zadlužit stát o stovky miliard, určitě bylo možné započít skutečnou důchodovou reformu v podobě oddělení důchodů od rozpočtu mnohem dříve a postupně ji smysluplně profinancovat. U politiků je příčina jasná, nikdo už totiž skutečnou politiku nedělá. No a u ekonomů? Tam je to většinově jejich ukotvením ve víře ve státní paternalismus, v neschopnosti dát důvěru lidem a ponechat prosperitu a budoucnost v jejich rukou a na jejich tvořivosti.

Není zářnějšího příkladu než právě tzv. důchodová reforma. Máme zde Komisi pro spravedlivé důchody (snad nejsem jediný, komu již sám název říká, že je něco špatně? Že plánovací komise pro budoucí pětiletku a prognostické ústavy jsme tu měli za komunistů a kam nás to dovedlo?), které předsedá ekonomka a možná budoucí kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová.

Ta v nedávném podcastu deníku E15 na přímou otázku, z čeho se budou platit důchody dnešním dvaceti- a třicetiletým a kdo je bude platit, odpověděla: „Bude to jednoznačně stát, jelikož důchody jsou součástí mandatorních výdajů“.

Rozhodně nepodezřívám paní rektorku z nedostatku erudice či ze špatných úmyslů. To, co ale svými názory jednoznačně ilustruje, je fakt, že dnešní technologové moci a jim napomáhající ekonomové ve státem dotovaných institucích mají jen jednu vidinu: paternalistický stát konající dobro pro svůj lid. Odmítají navrátit svobodu a rozhodování do rukou občanů, jelikož by tak přišli o svou moc a postavení. Říká se, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, a historie nám poskytuje mnoho takových příkladů.

Kdysi ve jménu písma svatého, následně ve jménu proletariátu všech zemí, no a dnes ve jménu víry v monetarismus, technologický pokrok a nekonečný hospodářský růst znovu pácháme zlo a nespravedlnost vůči občanu, jednotlivci tedy svobodnému člověku.


Autor je investor, působil na manažerských pozicích v Komerční bance, pojišťovně AIG či v PPF Asset Management. Od roku 2009 se věnuje nezávislé správě aktiv individuálních klientů, je šéfem společnosti Carduus Asset Management.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)